Hlavní obsah

Slabost pro Putina i ruské peníze. Válka ruší přitažlivost Vídně k Moskvě

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Na každý nový článek vám budeme posílat upozornění do emailu.

Foto: Profimedia.cz

Bývalá rakouská ministryně zahraničí Karin Kneisslová tančí na svatební veselce s Vladimirem Putinem. Snímek z roku 2018.

Reklama

Až do útoku na Ukrajinu se Vladimir Putin mohl spolehnout, že Rakousko bude k jeho režimu velkorysé. Ve Vídni ho vítali, v ruských firmách zaměstnával bývalé rakouské politiky.

Článek

Článek si můžete pustit také v audioverzi.

Po zahájení ruského útoku na Ukrajinu se hodně mluvilo o drsném procitnutí německých politiků, kteří v minulých letech naivně vsadili na vstřícné vztahy s Vladimirem Putinem a prohoubili závislost své země na ruských surovinách, zejména zemním plynu. Probírají se také ruské vazby na Srbsko, Maďarsko nebo Kypr.

Trochu stranou pozornosti přitom zůstává jiný členský stát Evropské unie a soused Česka, který si s režimem Vladimira Putina zadal nejspíš ještě více - Rakousko.

Nadstandardní spolupráce s Ruskem má v alpské republice svoji tradici, do značné míry vyplývá z politického uspořádání po 2. světové válce. Sovětský svaz okupoval východní část země a stáhl svá vojska až poté, co se Rakousko ve státní smlouvě roku 1955 zavázalo k trvalé neutralitě. Od té doby se Vídeň přidržovala opatrného, až vlídného přístupu k Moskvě.

Až napadení Ukrajiny přimělo Rakousko k jakési inventuře. O nějaké hlubší sebereflexi vztahů s Ruskem se ale zatím nedá hovořit, přinejmenším mezi politiky. Vídeň sice válku odsoudila a podpořila tvrdé sankce Evropské unie, až na několik článků v médiích se však zdá, jakoby Rakušané chtěli na toto nepříjemné téma spíš rychle zapomenout.

A je vskutku na co zapomínat. V srpnu 2018 vyvolaly pozdvižení napříč Evropou fotky, na kterých tehdejší rakouská ministryně zahraničí Karin Kneisslová tančí s Putinem coby prominentním hostem své svatební veselky. Kneisslová dokonce před Putinem poklekla. Připomeňme, že tehdy už dávno platily slabší verze protiruských sankcí za anexi ukrajinského poloostrova Krym v roce 2014.

Sympatií ke Kremlu se Kneisslová nevzdala ani po únorovém vpádu ruských vojsk na Ukrajinu. Odmítla následovat příklad jiných evropských vysloužilých politiků a zůstala členkou dozorčí rady ruské ropné firmy Rosněfť. Nyní bydlí ve francouzské Provence, kam se podle vlastních slov přestěhovala kvůli nevraživosti Rakušanů. V rozhovoru pro německou televizi RTL se dokonce označila za politickou uprchlici.

Foto: Profimedia.cz

Prezidenti Alexander Van der Bellen a Vladimir Putin po jednání v Soči v roce 2019.

Kneisslová je ale jen nejkřiklavější případ. Udržovat vřelé vztahy s Putinem se snažili poslední dva rakouští prezidenti Heinz Fischer i Alexander Van der Bellen, ale i další vysocí politici a manažeři. Projevovalo se to například zpochybňováním sankcí, které Rusko postihly za připojení Krymu.

Mezi otevřené kritiky sankcí patřil dlouholetý šéf rakouské hospodářské komory Christoph Leitl. Ten ještě pár dní před ruskou invazí na Ukrajinu prohlásil, že ruský prezident je „geniální politický šachista“. „Pokud se nám nepodaří uspokojit bezpečnostní potřeby Ruska, nebudeme schopni zajistit suverenitu Ukrajiny a mír v Evropě,“ řekl Leitl.

Sankce donedávna zpochybňoval také bývalý kancléř za socialisty (SPÖ) a předtím šéf rakouských drah ÖBB Christian Kern, který se po odchodu z politiky nechal platit jako člen dozorčí rady ruských státních železnic RŽD. V den ruského útoku 24. února z tohoto postu odstoupil.

Jinému bývalému kancléři Wolfgangu Schüsselovi z lidové strany (ÖVP) to trvalo asi o deset dní déle. Nejdříve se snažil bránit tvrzením, že společnost Lukoil, kde seděl ve správní radě, je obchodovaná na londýnské burze a nejde tedy o státní podnik. Odešel až pod rostoucím veřejným tlakem.

Mezi Putinovy rakouské „zaměstnance“ je třeba zařadit také exministra financí Hanse Jörga Schellinga (ÖVP), jenž se krátce po odchodu z funkce stal poradcem ruského Gazpromu pro projekt plynovodu Nord Stream 2. Tento projekt, který byl na Západě mnohými považován za mocenský nástroj Kremlu, německá vláda po útoku ruských armád zablokovala.

Samostatnou kapitolou je pravicově populistická Strana svobodných (FPÖ), která v roce 2016 podepsala dohodu o spolupráci s proputinovskou stranou Jednotné Rusko. V minulém roce ji sice neprodloužila, důvodem však byl Putinův vstřícný postoj k očkování proti nemoci covid-19, ne jeho tlak na Ukrajinu.

Namístě je také zmínit, že několik rakouských politiků a byznysmenů má od Putina vyznamenání, mnozí z nich včetně kancléřů se v minulosti ukazovali na společenských akcích Společnosti rakousko-ruského přátelství.

Vysoká míra angažovanosti rakouských elit směrem k Moskvě může vytvářet dojem, že Rusko je klíčovou zemí pro rakouské firmy. Tak tomu ale není, mnohem vyšší investice má Rakousko například v okolních postkomunistických zemích včetně Česka.

Jednu z výjimek představuje finanční skupina Raiffeisen Bank International, která má v Rusku asi čtyři miliony klientů a patří tam mezi největší zahraniční banky. Ze stejného důvodu na ni také tvrdě doléhají protiruské sankce. Bezprostředně se projevily pádem akcií banky o desítky procent.

Banka z Ruska narozdíl od mnoha další západních firem neodešla, byť o tom tři týdny po začátku invaze začala uvažovat. „Zkoumáme všechny strategické možnosti pro budoucnost Raiffeisenbank Russia, včetně pečlivě řízeného odchodu z Raiffeisenbank v Rusku,“ oznámil ve čtvrtek šéf banky Johann Strobl.

Z pohledu běžných Rakušanů je však citlivější jiný příklad náchylnosti k Rusku, který může mít přímý dopad na jejich budoucí výdaje. Týká se jedné z páteřních firem rakouského hospodářství, ropné a plynárenské společnosti OMV.

Firma utratila na účast v ruských nalezištích plynu a na financování plynovodu North Stream 2 asi 2,5 miliardy eur. Proruský kurz, ke kterému se OMV přikláněla zhruba v posledních sedmi letech, se přitom projevil na zvýšení závislosti Rakouska na ruském zemním plynu. Rusko nyní zajišťuje asi 80 procent rakouské spotřeby.

Ruská éra OMV

Proruský kurz OMV zosobňoval její bývalý šéf Rainer Seele, který společnost vedl do loňského roku. Náklonnost k Moskvě si tento rodák ze severoněmeckých Brém přinesl s sebou, už v roce 2012 se stal prezidentem Německo-ruské obchodní komory. V Kremlu byl vítán. Před čtyřmi lety mu prezident Putin udělil Řád přátelství.

Pod Seeleho vedením OMV vyčlenila kolem 1,7 miliardy eur na podíly v ruských plynových nalezištích, dalších zhruba 730 milionů investovala do výstavby plynovodu Nord Stream 2, který spojil napřímo Rusko a Německo po dně Baltského moře. V důsledku zastavení projektu bude muset koncern odepsat asi 1,8 miliardy eur.

Seeleho předchůdce v čele OMV Gerhard Roiss měl přitom spíše opačné plány. Chtěl trasy zemního plynu do Rakouska více rozčlenit, aby z Ruska pocházela jen asi čtvrtina spotřebovaného plynu.

Proč neuspěl, upřesnil Roiss až nedávno. V rozhovoru pro týdeník Profil upozornil, že před deseti lety měla firma velké plány s využitím nového naleziště zemního plynu v Černém moři u rumunského pobřeží. Zůstalo však jen u plánů. Podle Roisse přitom mohlo touto cestou do Rakouska proudit kolem tří miliard kubických metrů plynu za rok, což je asi třetina spotřeby země.

Podobně se OMV po Roissově odchodu postavila zády k dodávkám z Norska, kde také investovala. Rainer Seele zdůrazňoval, že ruský plyn je levnější, a dokonce prosazoval, aby se podíl OMV v norském projektu prodal ruskému Gazpromu. K tomu nakonec nedošlo jen díky nesouhlasu norské vlády.

Roiss tvrdí, že za jeho vynuceným odchodem z čela firmy před semi lety byl právě tlak na sbližování OMV s Putinovým režimem.

„Faktem je, že nálada zástupců vlastníků se tehdy znatelně přiklonila k Rusku. Existovala velká frakce zastánců Ruska a Putina, kteří prosazovali, aby se OMV více angažovala v Rusku. OMV by měla být základem pro prohlubování vzájemných ekonomických vztahů mezi Rakouskem a Ruskem,“ řekl Roiss, který v Rusku investoval nechtěl.

„Už tehdy jsem věděl, že jednou přijdou problémy. Kvůli daním, životnímu prostředí, politické zvůli Kremlu. Po mém odchodu v roce 2015 byla cesta tímto směrem konečně volná,“ dodal bývalý šéf OMV.

Zajímavé je, kdo se o odstavení Roisse z vedení firmy zasloužil. Šéfem dozorčí rady státního holdingu ÖIAG, hlavního akcionáře OMV, byl tehdy výrazně prorusky orientovaný manažer Siegfried Wolf. V posledních letech je tento kontroverzní byznysmen blízkým spolupracovníkem jednoho z nejznámějších ruských oligarchů Olega Děripasky, který má v Rakousku jednu ze svých základen. Vlastní třetinový akciový podíl ve stavebním kolosu Strabag a ve vorarlberských Alpách postavil luxusní hotel.

Reklama

Související témata:
OMV

Doporučované