Hlavní obsah

Zprávy z bojiště: Rusko na Donbase poprvé prorazilo ukrajinskou obranu

Foto: Alexander Reka/TASS, Profimedia.cz

Samohybné houfnice 2S1 Gvozdiska sil tzv. Luhanské republiky nasazené v Luhanské oblasti.

Reklama

23. 5. 17:30

Ruským jednotkám se v posledních dnech poprvé podařilo prorazit skrze roky budovanou linii zákopů a bunkrů na východní donbaské frontě.

Článek

Upozornění: Následující přehled si neklade nároky na úplnost. Za skutečným vývojem událostí má nepochybně zpoždění a jistě bude v některých ohledech nepřesný. Řadu tvrzení válčících stran lze potvrdit jen se zpožděním, případně vůbec. Zdroje jsou odkázány prokliky v textu.

Invazní jednotky ruské armády především během prvních několika dní útoku postoupily na některých místech desítky a v některých oblastech až řádově stovky kilometrů do nitra Ukrajiny. Ovšem pouze v oblastech na severu (kolem Kyjeva a Charkova) a jihu země (kolem Chersonu a směrem na Záporoží).

Na východní části bojiště, tedy na území, které si nárokují obě loutkové separatistické republiky, ruské a proruské síly od začátku invaze zastavila velmi dobře připravená ukrajinská obrana. V posledních několika letech tu vznikla síť zákopů, bunkrů a zpevněných bodů, které připomínají zákopy minulých světových válek.

Ruské územní zisky v této oblasti byly minimální, na některých místech od začátku invaze nepostoupily vůbec. To se týká například oblastí kolem Doněcka; ukrajinské pozice leží na hranicích tohoto „hlavního města“ separatistické republiky Doněcké republiky.

V posledních dnech se ovšem podařilo ruským silám projít skrze první linii obrany na Donbase, a to v oblasti kolem města Popasna. To bránila proti ruským silám 24. brigáda ukrajinské armády, která Popasnou držela zhruba do konce prvního květnového týdne.

Pak se ukrajinské síly z města stáhly, podle ukrajinského generálního štábu proto, aby ustoupily na další „připravené pozice“. Ty však dlouho nevydržely.

Několika směry

Údaje, které z bojiště (od obou stran) přicházejí, nejsou samozřejmě obvykle přesné a také ne vždy aktuální, rýsuje se ovšem následující obraz: po obsazení Popasne se fronta několik dní významně neposunula. Přesně důvody neznáme, možná se ruské síly sbíraly a připravovaly na další operace, možná čekaly na lepší počasí (o tom dále), možná byla příčina úplně jiná.

Invazní jednotky (v této oblasti působily hlavně ruské jednotky, a to ty nejlepší dostupné) zkoušely ukrajinskou obranu v několika směrech: přímo na sever, na západ, i na jih. Úspěch se nakonec dostavil v menší či větší míře ve všech.

Nejnebezpečnější pro ukrajinskou stranu je přitom severní směr. Tím směrem totiž nejspíše hrozí obklíčení mnoha ukrajinských jednotek ve východní části donbaského výběžku.

Naštěstí pro Kyjev ovšem Rusům chybí druhá „čelist kleští“ – tedy z druhé strany nepostupuje jednotkám z Popasné nikdo vstříc. Pokusily se o to zřejmě jednotky, které ukrajinské dělostřelectvo doslova zdecimovalo u Bilohorivky. Tento neúspěch stál ovšem ruskou stranu tolik sil, že další útoky v tomto směru už neprovádí a podél Severního Donce je situace relativně klidná.

Vraťme se ovšem k Popasne. Jižním směrem se z této pozice Rusům podařilo zaútočit do týlu ukrajinských jednotek, které bránily vedlejší úsek fronty (obec Novozvanikva), a tak malý průlom trochu rozšířit. Pokusily se stejný postup zopakovat ještě jižněji, u obce Troicke, ale tyto útoky se zatím ukrajinské straně podařilo odrážet.

Ruské jednotky, především zřejmě žoldnéři z „Vagnerovy armády“ a 40. brigáda námořní pěchoty, postupovaly z Popasne také směrem na východ. Podařilo se jim tu obejít připravenou ukrajinskou obranu a na poměry donbaské fronty poměrně výrazně postoupit.

Jednotky tzv. Vagnerovy armády údajně nejdříve „zafixovaly“, přikovaly na místo obránce malé vesnice Tripillja, aby ji další jednotky mohly obejít a zaútočit směrem na západ, na město Soledar. Až do něj Rusové ovšem nepronikli, byli zastaveni připravenou obranou zhruba o 10 kilometrů západněji na okraji „satelitu“ Soledaru, vesnice Bachmutske. To asi bylo i cílem celé operace, přímý útok na město by nejspíše skončil katastrofou – útočníci nejspíše pouze „prověřili“ obranu.

Vagnerovci pak obsadili i samotné Tripillje (nevíme, do jaké míry bojem, či nakolik se obránci stáhli).

Severním směrem pak ruské síly obsadily část městečka Komišuvacha, konkrétně jeho západní část, kterou tvoří velké železniční překladiště. Když tam narazily na odpor, stočily se východním směrem. Zastaveny alespoň prozatím byly někde u vesnice Vasilivka, která by snad měla být nadále v ukrajinských rukou.

Postup Rusů na sever pomáhá blokovat železniční trať, tedy především násep této trati, který představuje dobrou ochranu před dělostřelectvem (samozřejmě v kombinaci s hloubením ochranných pozic).

Foto: Institute for the Study of War, Seznam Zprávy

Situace na donbaském bojišti.

Na čí straně je čas

Ruským útokům v této oblasti nahrávalo několik faktorů.

Za prvé je sušší a teplejší počasí, takže je mnohem snadnější postupovat mimo zpevněné silnice než během „blátivé sezóny“ v březnu a dubnu.

Za druhé je Popasna nejvyšší bodem celé oblasti, takže útočící jednotky a jejich dělostřelectvo mělo i bez využití dronů dobrý výhled na ukrajinské pozice.

Kdyby ruské síly bezpečně obsadily i výšiny severně od Popasné, v blízkosti zmíněné Vasilivky a Komišuvachy, měli by jejich dělostřelci nerušený výhled na prakticky všechny dopravní trasy k Severodoněcku. Toto více než 100tisícové město v severovýchodním cípu donbaského výběžku brání několik tisíc ukrajinských vojáků a jeho obsazení přímým útokem by už tak personálně hodně oslabenou ruskou armádu vyšlo nejspíše velmi draho (pokud samozřejmě nedojde k nějaké mobilizaci, třeba v menším měřítku).

Cílem postupu u Popasné je tedy nejspíše buď obklíčit a „vyhladovět“ obránce Severodoněcku a blízkého – a také podobně velkého – Lysyčansku. Nebo pravděpodobněji narušit jejich zásobování natolik, aby se ze svých pozic raději stáhli, než by riskovali porážku.

Otevřenou otázkou je, zda Rusko ovšem úspěchu u Popasné dokáže využít. Během víkendu ruský tlak v oblasti zeslábl a ani jedna strana nehlásí žádnou významnou změnu situace. To samozřejmě nahrává především ukrajinské straně, která má čas poslat na místo další jednotky a připravit obranu. Hovoří se o tom, že ruské jednotky mají problémy se zásobováním, především pohonnými hmotami, a nejspíše nemají také k dispozici čerstvé zálohy, které by mohly vytvořeného průlomu rychle vrhnout.

Rusko se ovšem také nesoustředí výhradně na oblast kolem Popasne. V posledních dnech rostl tlak na obránce samotného Severodoněcku. Ruské síly zničily poslední most, který město spojoval s druhým břehem Severního Donce, a výrazně tak zkomplikovaly zásobování obránců.

Zároveň na město tlačí ruské a proruské síly nejspíše nejméně ze dvou směrů. Ukrajinští představitelé hlásí, že útočníci nedosáhli žádného úspěchu, ruští samozřejmě opak. Ještě intenzivnější je pak ostřelování ze všech typů dělostřelectva a s pomocí letectva.

Jinak řečeno, Rusko město dobývá podobným způsobem jako Mariupol.

V jiných částech fronty se větší pozemní operace nekonaly. Ostřelování pokračuje ovšem prakticky po celé délce fronty. A to včetně oblastí severně od Charkova, kde obě armády stojí na své straně hranice. Především ruská strana má totiž ohromné zásoby munice ještě z dob studené války, její dostupnost tedy (na rozdíl od technicky sofistikovanějších prostředků vedení boje) pro ni nepředstavuje problém.

Válka na Ukrajině

Foto: Nadiiiya, Shutterstock.com

.

Podívejte se, jak pomoci Ukrajině. Reportéři Seznam Zpráv se už pošesté vydali na Ukrajinu, podívejte se na jejich očitá svědectví z válkou zmítané Ukrajiny. Seznam Zprávy v ukrajinštině (praktické informace, zprávy, příběhy) – Українські новини.

To nejdůležitější k dění na Ukrajině shrnujeme každý všední den v newsletteru Tečka. Přihlaste se k odběru.

Aktualizace: Do článku jsme doplnili grafiku srovnávající situaci na donbaské frontě k 2. a k 22. květnu.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované