Zprávy z bojiště: Ukrajinci zaútočili přes Dněpr, Rusové stáhli výsadkáře

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Změny v linii fronty od našeho minulého přehledu lze popsat velmi krátce a jednoduše. Byly minimální. Obecně byla intenzita bojů spíše nižší, byť například na některých úsecích jižní fronty docházelo na obou stranách k intenzivním střetům s velkými ztrátami na lidech i technice.

Žádné armádě se nepodařila žádná významnější operace, která by výrazně ovlivnila situaci. Ukrajinci i Rusové podnikají spíše drobné útoky (o důvodech více níže), které málokdy vedou k nějakým územním ziskům. A pokud vedou, tak malým, protože útočící síly nejsou dost veliké.

Dobrým příkladem může být obec Novoselivkse v Luhanské oblasti. Jde o menší vesnici s celkovou rozlohou 1,3 km2, kterou od loňského podzimu střídavě držely obě strany. V minulém týdnu ji zřejmě znovu obsadily ruské jednotky, které v severní části fronty přidávaly v posledních týdnech na aktivitě.

Zda ji ovšem udrží, je otázka. V posledních měsících v drtivé většině případů platilo, že jakmile jedna strana dosáhla územního zisku, druhá okamžitě podnikla protiútok. Mimo jiné proto, aby se protivník nestačil v oblasti zakopat, opevnit a také položit miny.

Přesně to se děje v posledních týdnech i právě na severní části fronty, kde leží zmíněné Novoselivske. Ruská aktivita je tu vyšší a ruské velení přesunulo těžiště svých operací z jižních do severních částí fronty.

I když se tu zatím odehrávají jen malé útoky, ukrajinské úřady minulý týden rozhodly evakuovat civilisty z blízkosti frontových oblastí. To by mohlo naznačovat, že Kyjev očekává další nárůst ruských operací, snad směrem na město Kupjansk. Nárůst aktivity zatím není veliký, uvidíme v příštích týdnech.

Další oblastí intenzivnějších bojů byl Bachmut, konkrétně oblast jižně od města. Ukrajinské síly prakticky nepostoupily (alespoň tedy o tom nemáme jasné doklady). Ty ruské se v minulých dnech pokusily o několik protiútoků na sídla, která během července a na začátku srpna ztratily, tedy například Kliščiivku či dále na jih ležící vesničku Andriijivku.

Ruské útoky byly obecně asi neúspěšné. Ukrajinské jednotky mají obě vesnice podle aktuálních informací plně, či alespoň částečně pod kontrolou, zatímco Rusům se v nich nepodařilo získat pevné pozice.

My se jen krátce zastavme u jednoho neúspěšného ruského pokusu o postup právě u Andriijivky. Při něm ruské síly přišly o celkem tři tanky a jedno obrněné vozidlo pěchoty. Posádky je opustily, možná po nárazu na miny, možná kvůli dělostřelecké palbě, to není jasné. Rozsah útoku byl pro operace v této oblasti typický, zajímavá je ovšem použitá technika.

Dva ztracené ruské tanky jsou typu T-90M, tedy nejmodernějšího, který má ruská armáda k dispozici. Netypické zastoupení této nové techniky je jen dokladem toho, že ruské mohutné investice do armády sice vedou ke ztrátě životní úrovně ruské populace, ale jejich dopad je na bojišti hmatatelný.

Další intenzivní oblastí bojů, ve které se zastavíme, byly dvě osy postupu ukrajinské jižní ofenzivy. Především na té západnější, kde se fronta pohybuje kolem obce Robotyne, došlo zřejmě k vystřídaní všech, nebo alespoň velké části vyčerpaných ukrajinských jednotek, které do útoku nastoupily na začátku června. I díky tomu boje pokračovaly s takovým nasazením.

Jejich centrem byly bitvy o dvě obce: na východnější ose útoku Urožajne, na západnější už zmíněné Robotyne. Ukrajinským jednotkám se podařilo do obou obcí vstoupit a Urožajne zřejmě plně osvobodit, když ho ruské jednotky po intenzivní dělostřelbě, bombardování a sérii útoků opustily. Robotyne údajně už také většina ruských jednotek opustila, ale informace není spolehlivě doložena.

Ukrajinské jednotky se tak u Robotyneho dostaly skutečně na dosah první linie ruských zákopů a protitankových překážek, které tu okupační armáda během zimy a jara připravila.

Tempo postupu ukrajinských jednotek je nepochybně pro Kyjev a západní spojence nepříjemným překvapením. Na druhou stranu, rychlý postup se ani od jedné strany nedá očekávat, protože situace na bojišti jim v podstatě nic jiného neumožňuje. Ani jedna strana si nedokázala vybudovat výraznou převahu, i když ukrajinské dělostřelectvo má v některých místech zřejmě poměrně jasně navrch (a jinde nejspíše zase ruské).

Bojiště je extrémně nebezpečné, plné děl, dronů či leteckých bomb (z obou stran, protože Ukrajina už také má přesné klouzavé bomby americké výroby). Soustředit na jednom místě dost sil k velkému útoku je extrémně riskantní a povede to k velkým ztrátám. A to nejspíše ještě předtím, než se jednotky vůbec dostanou do boje.

Podle některých analytiků by mohly pat pomoci překonat velmi přesně koordinované a sladěné útoky větších formací, při kterých by útočník vyvinul tlak na vícero místech fronty, zároveň pružně manévroval a reagoval na situaci, třeba rychle využil případných slabých míst v obraně.

Zda něco takového je možné v situaci bez přímé letecké podpory v blízkosti fronty, pod palbou protivníkových dronů a děl, ve chvíli, kdy miny jsou na každém kroku a protivník může rušit jak vysílačky, tak GPS signál, to je otázka, na kterou ovšem nikdo nezná přesnou odpověď.

Rozhodně je jasné, že ani ruská, ani ukrajinská armáda nic takového zatím nezvládly. Obě přešly k taktice malých útoků do úrovně roty (cca 100 vojáků), při které nehrozí katastrofální ztráty, zároveň ale od ní nelze očekávat proražení fronty.

Nevidíme pochopitelně do hlav ukrajinských generálů; jejich hlavním cílem se zdá vyčerpat ruské síly pomocí taktiky malých pěchotních útoků a neustálého ostřelování. Funguje to? A která strana dokáže současné tempo ztrát déle vydržet?

Sčítání ruských a ukrajinských ztrát naznačují, že ruské síly v průběhu současných bojů skutečně v mnoha ohledech trpí většími ztrátami (týká se to hlavně vojenské techniky, jejíž ztráty se lépe sledují).

Ukrajina musí také zaplatit nemalou cenu, upozorňuje třeba polský vojenský analytik Konrad Muzyka (a mnozí další). Ukrajinské zdroje nejsou neomezené. Bude mít dost dělostřelecké munice? Situace nevypadá až tak špatně, i díky dodávkám kazetové munice, ale vše nasvědčuje tomu, že Ukrajina v podstatě nemá velké skladové zásoby a je závislá na neustálých dodávkách ze zahraničí.

Dostatek munice má také svou cenu, konkrétně například v opotřebení dělových hlavní. Čím více granátů daná houfnice vystřelí, tím rychleji se opotřebí a musí se nahradit. Ukrajinský průmysl měl od sovětských dob s výrobou dělových hlavní velké zkušenosti a dostatečné vlastní kapacity. Ty se ovšem z velké části nacházely na dnes okupovaném Donbase, a tak i v tomto ohledu je nutné spoléhat na zahraniční spojence.

Problémem je dostatek lidí. Protiútoky na dobře připravené obranné pozice jsou nepochybně nákladné. Ztráty obou stran opět přesně neznáme, dostupné údaje jsou nespolehlivé. Zdá se celkem zjevné, že ruské síly ztrácejí více mužů než ukrajinské. Ale v jakém přesně poměru? To už je mnohem těžší otázka. Faktem zůstává, že ruská populace je zhruba třikrát větší a počet možných rekrutů tedy vyšší.

Už zmíněný Konrad Muzyka ve své analýze uvádí, že podle ukrajinských vojáků, zpravodajců a analytiků, se kterými mluvil během návštěvy frontových oblastí, Rusové mobilizují zhruba 10 tisíc mužů měsíčně (cca pět pluků). Díky tomu mohou doplňovat ztráty svých oddílů a vytvářet nové. Stálý příliv mužů tak vyvíjí na Ukrajince neustálý strategický tlak a podle Muzyky je pravděpodobně vyšší než ukrajinské tempo mobilizace.

To mimochodem naznačuje, že Kreml v brzké době zřejmě nebude potřebovat druhou vlnu všeobecné mobilizace. Současný přístup je pravděpodobně politicky schůdnější a také levnější než masová mobilizace.

Funguje tedy vyčerpávací válka? A může vést nakonec k nějakému výraznému oslabení či kolapsu ruské obrany?

Analytici, kteří byli v posledních týdnech na Ukrajině (jako Muzyka, ale třeba i Michael Koffman), tvrdí, že na frontě nebylo minimálně v průběhu července vyčerpání ruských sil patrné.

Rusové zjevně méně používají dělostřelectvo, v jiných ohledech ovšem Ukrajinci pokles bojových schopností ruské armády nevnímají.

Ani logistika se nezdá být zásadně narušená, i přes opakované údery střelami Storm Shadow. To samo o sobě není tak překvapivé, protože Ukrajina nemá dostatek vhodných letadel ani střel na opravdu masivní kampaň srovnatelnou třeba se systematickou destrukcí irácké armády a logistiky před operací Pouštní bouře.

Pochopitelně – analýzy mají za realitou určité zpoždění. Obě strany aktivně „mlží“ a sbírání informací v takovém prostředí je náročné a trvá. Pokud má ruská armáda vážné problémy, budou se chvíli kupit, než se nějak dramaticky projeví na frontě. Každý kolaps se připravuje dlouho, pak nastane náhle. Takže můžeme být překvapeni. Zatím bohužel ovšem nic nenasvědčuje tomu, že by se v blízké době měla povaha bojů nějak změnit.

Na chersonské části fronty, kde obě strany odděluje řeka Dněpr, po týdnech útoků malých skupinek ukrajinské síly provedly zřejmě poměrně náročnou a velkou operaci přes řeku.

Už zhruba od 7. srpna se bojuje u vesnice Kozači Lageri. Ukrajinské jednotky zřejmě nejméně na dvou místech překročily Dněpr a vytvořily malá předmostí.

Ta se nacházejí přímo na levém (tedy jižním) břehu Dněpru na pevné zemi za pásmem bažin a ostrovů, které je dohromady se řekou v těchto místech široké zhruba 3,5 kilometru. Pokud by se Ukrajincům podařilo vybudovat nějaký přechod přes řeku či jinak dopravit na břeh dostatečné množství mužů a materiálu, je vesnice Kozači Lageri už tedy vhodným východiskem pro rozvinutí nějaké větší operace.

Ruské síly se proto pokoušejí toto předmostí zničit, zatím ovšem zřejmě neúspěšně. Naopak se zdá, že ukrajinská přítomnost na pravém břehu roste a intenzivní dělostřelecká podpora dokáže ruské protiútoky a snahy o přísun posil výrazně brzdit. Kromě speciálních jednotek, které nejsou určené k dlouhému držení pozic, jsou na místě údajně i jednotky teritoriální (územní) obrany.

Na základě dostupných informací se zdá, že ukrajinský úspěch přišel poté, co ruské velení z této oblasti odvelelo část jednotek. Mělo jít o jednotky výsadkářů, které snad (podle informací blogerů) zamířily na Záporožskou frontu, tedy do oblastí, které jsou cílem ukrajinské ofenzivy.

Ruští výsadkáři tvoří obvykle zálohy, které mají rychle reagovat na vývoj situace. Pokud by tedy byly na místě, po zprávách o vylodění Ukrajinců by nejspíše zamířily do oblastí bojů. Vzhledem k tomu, že bojové výsledky výsadkářů jsou lepší než u většiny jiných ruských bojových jednotek, jejich přítomnost by rozhodně představovala pro vyloďující se ukrajinské jednotky minimálně komplikaci.

Co je přesně v tuto chvíli cílem operace na jižním břehu Dněpru, není jasné. Kyjevští generálové se mohou skutečně pokusit z tohoto směru zaútočit, šlo by však o nesmírně náročnou operaci. V oblasti není jediný funkční most, veškeré zásobování by tedy muselo probíhat buď po řece, nebo s pomocí pontonových mostů. Pro ruskou armádu byl takový úkol během bojů u Chersonu obtížný, a to jsou její ženijní oddíly mnohem početnější a také lépe vybavené než ty ukrajinské.

Útoky ovšem mohou minimálně donutit Moskvu, aby na místo buď vrátila odvolané výsadkáře, nebo tam převelela jiné jednotky. A vojáci, kteří jsou u Chersonu, nemohou bránit zákopy v Záporoží.

Tato možnost se stále zdá poněkud pravděpodobnější – mimo jiné i proto, že nemáme k dispozici žádné informace o soustřední dalších ukrajinských jednotek na pravém (tj. severním) břehu Dněpru, které by útok mohly dále rozvinout.

Byť jsou tedy ukrajinské cíle zatím nejasné, rozsah operací u Chersonu se rozhodně zvýšil. Na původním předmostí u Antonovského mostu, které se ruské síly marně pokoušely zničit několik týdnů, bylo údajně jen 50 mužů, nyní jich na jižním břehu jsou už zřejmě řádově stovky.

Podle velení ukrajinského letectva se počet ruských raketových a dronových úderů oproti předchozím týdnům výrazně snížil. K jedinému významnému nasazení došlo v noci z 5. na 6. srpna ve dvou vlnách. První vlna zahrnovala 14 řízených střel Kalibr vypálených z Černého moře a tři balistické rakety 9-S-7760 Kinžal odpalované ze vzduchu.

Velení vzdušných sil tvrdilo, že sestřelilo 12 Kalibrů. O žádném sestřeleném Kinžalu ovšem tiskové prohlášení nehovořilo. Na tom by nebylo nic překvapivého, protože tyto střely na ukrajinské straně mohou sestřelit pouze systémy Patriot, které ovšem dokážou pokrýt pouze zlomek území. Útoky těmito střelami na Kyjev, či přímo na komplex Patriot, tedy bylo možné zastavit, zbytek území proti nim ovšem zůstává prakticky nechráněný.

Druhá vlna úderů následovala 6. srpna. Bylo v ní šest střel Kalibr a 20 řízených střel Kh-101/Kh-555. Ukrajinská vzdušná obrana údajně sestřelila pět Kalibrů a 13 Kh-101/Kh-555. Po vyloučení Kinžalů z tohoto počtu činila míra zachycení 75 %.

Cíle byly přitom rozptýlené po několika oblastech Ukrajiny. Patřila mezi ně znovu přístavní infrastruktura, ale i třeba průmyslové podniky.

Poněkud záhadným detailem ruské kampaně proti Ukrajině je pak útok na několik hotelů v ukrajinských městech v blízkosti fronty, například v Pokrovsku 8. srpna. V hotelech byli podle dostupných informací ubytování určitě nějací příslušníci ukrajinských ozbrojených sil, ale kromě nich také civilisté, včetně zahraničních (i ukrajinských) novinářů či třeba představitelů OSN. K úderu přitom byly použity i střely Kinžal, tedy munice poměrně přesná.

Minimálně v jednom případě (v Pokrovsku 8. srpna) přitom ruské síly provedly dvojitý úder: tedy vypálily jednu střelu následovanou další s větším časovým odstupem, v tomto případě 40 minut. Druhý tak může zasáhnout jak přeživší, tak především záchranáře, kteří na místo přispěchají. Tak tomu bylo i v tomto případě.

Proč je Rusko ochotno riskovat možné další diplomatické spory kvůli takovým cílům, je otázka, na kterou neznáme dobrou odpověď.

V Černém moři situace pomalu nadále eskalovala, byť ne překotným tempem. Ruská hlídková loď střílela na plavidlo pod neutrální vlajkou, které údajně mělo směřovat do ukrajinského přístavu. Je dosti pravděpodobné, že šlo v podstatě o ukázku síly. Na udržování blokády ukrajinských přístavu ruské námořnictvo velmi pravděpodobně nemá dost plavidel. Navíc Kyjev má k dispozici dostatek protilodních zbraní, takže by se ruské lodě musely držet dále od protivníkových břehů.

Mohlo by nepochybně rozpoutat v Černém moři neomezenou námořní válku. Proti ponorným plavidlům Ukrajina nemá vhodné zbraně. Ovšem mezinárodní následky takového kroku by mohly Rusko vyjít extrémně draho.