Zelenskyj mění vládu. Je to zároveň test jeho politické zdatnosti

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj se po dvou turbulentních letech, kdy se vztahy mezi ním a poslanci výrazně zhoršily, snaží obnovit pravidelnou komunikaci s parlamentem.

Důvod je pragmatický: Potřebuje spolehlivě schvalovat reformy navázané na evropskou integraci, mezinárodní pomoc i válečnou legislativu.

Zároveň, jak Seznam Zprávy napsaly už dříve, se jeho vlastní frakce Sluha národa už nechová tak disciplinovaně jako na začátku mandátu.

Snad nejviditelněji se to ukázalo začátkem roku, kdy Zelenskyj potřeboval v parlamentu schválit personální změny ve vládě, ale u několika jmen zprvu narazil. Teď se chystá změnit dokonce premiérku: O víkendu ohlásil konec Julije Svyrydenkové, která kabinet řídí téměř rok.

Jméno jejího nástupce zatím není jasné, ale podle ukrajinské ústavy prezident potřebuje k její výměně souhlas parlamentu. Střídání premiéra zároveň alespoň formálně znamená střídání celé vlády. Rekonstrukce vlády tak zároveň naznačí, jak se Zelenského pokus o nové nastavení vztahů s parlamentem vydařil.

Zelenskyj je teď mnohem častěji odkázán na vyjednávání napříč parlamentem. V posledních měsících pořádá pravidelná setkání nejen s poslanci své frakce, ale i s lídry všech parlamentních uskupení, včetně největších politických rivalů.

Ukrajinská média upozorňují, že jde o vědomou snahu zlepšit vztahy s Radou po období, kdy si řada zákonodárců stěžovala na minimální komunikaci.

„Parlament se dlouho řídil hlavně pokyny prezidentské kanceláře, spíše než aby inicioval politiku a jednal jako silný nezávislý orgán,“ řekla Seznam Zprávám už dříve protikorupční aktivistka Olena Halušková.

Snaha obnovit vztahy s parlamentem ale není jen reakcí na oslabenou disciplínu vlastní frakce. Ukazuje také širší proměnu způsobu, jakým Zelenskyj po odchodu Andrije Jermaka hledá oporu pro své rozhodování.

Experti to vysvětlují následovně: Ještě před rokem bylo prakticky nemožné mluvit o Zelenského okolí bez Jermaka, který byl jeho nejbližším politickým partnerem a faktickým koordinátorem většiny rozhodnutí. Teď se snaží vytvořit širší síť spojenců – jak uvnitř prezidentského týmu, tak mimo něj.

Zelenskyj sice po Jermakově odchodu poměrně úspěšně obměnil administrativu, stále se ale potýká s tím, že po svém boku nemá člověka, který by v jeho okolí zastával podobně silnou roli.

Důvodem je i to, že vztah mezi prezidentem a dnes už bývalým šéfem jeho kanceláře nebyl pouze pracovní, ale také osobní.

„Vypadá osaměleji,“ řekl serveru The New Voice of Ukraine zdroj obeznámený se situací. Podle ukrajinských novinářů tak hlava státu nehledá jen nového politického spojence, ale i osobní oporu.

Proměnu nejbližšího okolí Zelenského ilustruje analýza deníku Ukrajinska pravda.

Její autoři se zaměřili na tři otázky: Kdo Zelenského přesvědčil, aby znovu otevřel dialog s parlamentem a proč k tomu došlo? Kdo při těchto jednáních stál po jeho boku? Na koho se prezident může po Jermakově konci stále spolehnout?

Odpověď vede ke dvěma mužům, kteří v posledních měsících získávají v prezidentově okolí stále výraznější pozici: k novému šéfovi prezidentské kanceláře Kyrylu Budanovovi a šéfovi parlamentního klubu Sluhy národa Davydu Arachamijovi.

Právě oni Zelenského přesvědčovali, že musí začít hledat širší politickou podporu i mimo vlastní tábor.

Zelenskyj dlouhodobě spoléhal na úzký okruh několika nejbližších spolupracovníků, kteří mu pomáhali rychle rozhodovat. Sám mluvil o týmu několika „manažerů“, kteří mají každý svou oblast a společně zajišťují fungování státu.

Podobný model hledá i teď, zatím se mu to ale podle zdrojů ukrajinských médií nedaří.

„Po Jermakově odchodu se rozpadla jednota, tým je roztříštěnější a jednotliví aktéři sledují vlastní zájmy. Navenek se sice stále označují za jeden tým, chybí však člověk, který by jednotlivé části systému propojoval a pomáhal řešit vnitřní rozpory,“ vysvětluje ve svém textu Roman Romanjuk z deníku Ukrajinska pravda.

Nejbližší okruh kolem Zelenského se tak nyní podle médií dělí na dva typy lidí: na „bezpečné spojence“ a na „spojence-rivaly“. Rozdíl mezi nimi není v loajalitě k prezidentovi, ale především v tom, zda mají vlastní politické ambice a veřejnou podporu, která by jim jednou umožnila hrát samostatnou roli.

Do první skupiny patří například Davyd Arachamija, na něhož se má Zelenskyj v poslední době více spoléhat. Právě on může částečně převzít roli člověka, který propojuje prezidentskou kancelář, vládu a parlament.

Nejde ale o stejnou pozici, jakou měl dříve Andrij Jermak. Ukrajinští analytici vysvětlují, že Arachamijova síla spočívá především ve schopnosti vyjednávat a udržovat komunikaci mezi jednotlivými částmi systému.

Do této skupiny patří také končící premiérka Julija Svyrydenková nebo ministr obrany Rustem Umerov. Jde o lidi, kteří mají v systému významnou moc, jejich politická síla ale není založena na výrazné vlastní popularitě u veřejnosti.

„Pro Zelenského proto představují předvídatelnější partnery a méně pravděpodobné potenciální konkurenty,“ píše Romanjuk.

Jiný případ představují šéf kanceláře Budanov nebo ministr obrany Mychajlo Fedorov. O druhém zmíněném se spekuluje jako o možném kandidátovi na nového premiéra. Zelenskyj se s ním totiž sešel krátce po oznámení konce Svyrydenkové. Přijal i bývalého předsedu vlády Denyse Šmyhala a šéfa státní energetické společnosti Naftogaz Serhije Koreckého.

Budanov i Fedorov mají výrazný veřejný profil a vlastní politický kapitál, který nevychází pouze z blízkosti k prezidentovi. Zejména Budanov patří dlouhodobě mezi nejdůvěryhodnější ukrajinské představitele – v některých průzkumech mu důvěru vyjadřuje více než polovina Ukrajinců.

Ačkoliv není jasné, zda by Zelenskyj chtěl znovu kandidovat, debaty o jeho politických ambicích se ve veřejném prostoru objevují už delší dobu, zejména v souvislosti se spekulacemi o možných volbách, které se pravidelně vracejí s tím, jak se válka prodlužuje.

„Začíná ho znepokojovat, že některé stále výrazné osobnosti ukrajinské politiky by se v budoucnu mohly postavit za jiné možné kandidáty,“ naznačil už dříve v rozhovoru pro Seznam Zprávy pod podmínkou anonymity někdejší člen prezidentské kanceláře a Zelenského týmu.

A právě v tom spočívá hlavní dilema: Jak složit tým, který bude nejen loajální, ale také kompetentní a zároveň mu bude důvěřovat veřejnost.

Změny v prezidentském týmu ale přinesly i pozitivní posun. Nové uspořádání podle analytiků oslovených Seznam Zprávami vedlo k rychlejšímu a soustředěnějšímu rozhodování ve vedení války.

„Poslední personální změny představují zásadní posun od klasického byrokratického řízení k rychlejšímu modelu přizpůsobenému podmínkám vysoce intenzivní obranné války,“ řekl například ukrajinský politolog Ihor Semyvolos.

Zároveň ale podle expertů zůstává důležité, aby větší efektivita neznamenala návrat k přílišné koncentraci moci v rukou úzkého okruhu lidí kolem prezidenta. Výzvou pro Zelenského tým tak bude najít rovnováhu mezi rychlým rozhodováním a širší kontrolou moci.