Dobrovský a Šídlo: Slabost moci a síla pokušení

Co ukázala nová aféra spojená se STAN a pražským magistrátem? Kdo a proč vstupuje do českých politických stran? A co lidé, kteří do nich vstupují, od tohoto kroku očekávají?

Není od věci si uvědomit, jak v Česku vznikaly po revoluci politické strany. Byli tu „tradiční“ pohrobci Národní fronty – kdysi vedoucí úlohou vybavená KSČ, dále socialisté a lidovci, z nichž jen ti poslední dokázali navázat na svou dávnou historii z doby meziválečného Československa. Na jedné straně se tu po roce 1989 uhnízdila nedůvěra k politickým stranám, na straně druhé se živelně zakládaly strany a straničky, které někdy nepřežily ani jedno volební období.

Překvapivě snadno se podařilo ustavit ze značné části OF pravicově liberální stranu ODS. Měla ideu, dobrý marketing a přesvědčivého lídra, bez ohledu na to, co se s ní později všechno stalo. Alternativu nalevo představovala sociální demokracie, jejíž slávu Miloš Zeman obnovoval jako protestní shromáždění všech, kteří nesnášeli ODS a její postupně rostoucí aroganci, přičemž jim nevadila arogance Zemanova.

Do obou těchto největších stran postupně naskočili kromě lidí ideově přesvědčených i ti, kdo členství v politické straně brali nejenom jako cestu k politické moci jako správě věcí veřejných, ale také jako žebřík ke kariéře a k penězům, ne vždy poctivě získaným.

Že se cosi podobného stalo i hnutí STAN, které mělo původně za cíl změnit rozpočtové určení daní, je vlastně zákonité. Každá oáza skautského chování zřejmě dříve či později skončí jako spolek, kde se rozdělují prebendy, začne kvést korupce a ony skautské zásady se začnou brát tak nějak fakultativně.

„Masovost stran je postavená také na konjukturalismu. Je to přirozené, protože ideové motivy bývají v menšině. A ve stranách je řada lidí, kteří si myslí, že jim to pomůže v kariérním postupu. Je to v pořádku. I politická kariéra je druh kariéry,“ říká v podcastu Jan Dobrovský.

„V životě politické strany neexistuje spolehlivější způsob, jak ji zničit, nebo aspoň znevěrohodnit a znemožnit na celostátní úrovni, než ten, že jí svěříte do péče hlavní město Prahu,“ dodává Jindřich Šídlo.

Musí si každá strana na Praze vylámat zuby? Skoro to tak vypadá. Postihlo to ODS, teď jsou v aféře namočeni Starostové a nezávislí a do budoucna není mimo ohrožení žádná strana, která včas nedokáže identifikovat vlastní – i potenciální – podvodníky a zloděje.

„V okamžiku, kdy ta strana jde nahoru, musí tam mít nějaké prověřovací procesy. Krajští kmotři nám posílali své lidi do Topky. Pamatuji si, že jsme rušili celé místní organizace,“ říká host tohoto vydání podcastu Miroslav Kalousek, spoluzakladatel TOP 09.

Proč každá strana podléhá čas od času politické i morální erozi? Jakou úlohu mají politické strany podle ústavy a jak svou úlohu plní? Jak snadné je dnes ovládnout politickou stranu?

Poslechněte si celý podcast v přehrávači v úvodu článku.