Neuvěřitelný příběh četníka, který pálil na německé tanky z hořící radnice

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Příběh Pražského povstání z května 1945 je příběhem mimořádné odvahy a zarputilosti, kdy se Češi vzepřeli nevídané přesile nepřítele. Zároveň je příběhem stovek, možná tisíců pozoruhodných lidských osudů. Tragických, plných bolesti, utrpení a smrti. Ale i šťastných, které provází vzrušení z konce války, nadšení ze svobodného života či radost ze shledání po dlouhém odloučení.

Toto je příběh četnického strážmistra Josefa Chaloupky. Nevšední, dramatický, hrdinský a do velké míry neuvěřitelný. Jeho osudové završení se odehraje v úterý 8. května 1945 v samém srdci Prahy, na Staroměstském náměstí.

Od prvních okamžiků povstání Čechů proti okupantům patřilo historické náměstí ohraničené středověkou radnicí s robustním novogotickým křídlem, barokním kostelem sv. Mikuláše, rokokovým palácem Kinských a renesančními domy kolem Týnského chrámu, k místům, kde se bojovalo nejurputněji. Od samého počátku revoluce až do jejího úplného konce.

Cenné svědectví přinesl velitel povstalců generál Karel Kutlvašr, který se již první den povstání 5. května po čtvrté hodině odpolední u náměstí pohyboval.

„Na rohu Celetné ulice a Staroměstského náměstí stál jeden muž. To byla jediná živá bytost na celém náměstí. Proč taková prázdnota? Vysvětlení podává německý tank stojící v palebném postavení v prostředku Pařížské třídy na okraji Staroměstského náměstí a vedle kostela sv. Mikuláše. Tank občas vystřelil z děla přímo do Železné ulice a dostřeloval skoro až ke Stavovskému divadlu. Na chodníku před domem hodináře Heinze a před podloubím ležely dvě řady mrtvol na sobě, asi osm až deset lidí,“ sepsal ve svých vzpomínkách.

V těchto momentech již zřejmě bojoval s nacisty z oken domů tvořících Staroměstskou radnici hrdina tohoto příběhu Josef Chaloupka.

Narodil se 17. května 1910 v Licomělicích na Chrudimsku jako nejmladší ze čtyř dětí rolníka. Vyučil se obchodním příručím a po absolvování povinné vojenské služby u dělostřeleckého pluku 103 v Terezíně dokončil v létě 1935 četnickou školu a byl poslán na četnickou stanici do Broumova, následně na služebnu ve Zbraslavi u Prahy, aby v dubnu 1937 skončil v samé výspě republiky v zapadlém Königshanu (dnešním Královci) severně od Trutnova. Tím se jako příslušník pohraničních jednotek Stráže obrany státu postavil do první linie boje se sudetoněmeckými záškodníky.

V září 1938 pak Chaloupka nastoupil službu v krkonošském obvodu Špindlerův Mlýn. Československo tehdy nevyhnutelně směřovalo k záhubě a pohraniční oblasti byly nesmírně nebezpečné. K zákeřným útokům henleinovců docházelo v podstatě každý den. A zabitých příslušníků československé finanční stráže, četnictva, vojáků či policie přibývalo. Rychle.

V zářijové dny byla již situace neudržitelně vyhrocená. Hlídka, jíž byl Chaloupka součástí, při pronásledování zastřelila vyzvědače a příslušníka německých jednotek SA Fritze Jirschika. Jak se ukázalo o půl roku později, bylo toto střetnutí osudovým okamžikem.

Mstiví nacisté na to totiž nezapomněli, a když v březnu 1939 vtrhli do torza rozbité republiky, četníky i vojáky přítomné při incidentu zatkli a smrt špiona propagandisticky využili. Josef Chaloupka, v tu dobu umístěn na četnické stanici v Nové Pace, skončil ve věznici okresního soudu ve Vrchlabí. A spolu se dvěma vojíny byl zvláštním soudem v Trutnově odsouzen k trestu smrti. Bylo mu 29 let.

Zde by mohl příběh strážmistra Chaloupky skončit. Kdyby nebyl plný neskutečných zvratů. V listopadu téhož roku se mu totiž podařilo uprchnout. V kritických chvílích, kdy po něm usilovně pátralo gestapo, mu pomohli kamarádi z Nové Paky. A s pomocí domácího odboje, zejména vojenské organizace Obrana národa, získal doklady s novou identitou.

V roce 1940 se pak již jako Jaroslav Prošvic neúspěšně pokusí uprchnout do Anglie. Zadrží ho však v Maďarsku. Ale ani napodruhé ho štěstí neopustí. V Hodoníně se mu podaří gestapu uprchnout znovu.

Někdejší strážmistr opět mění identitu. A pod falešným jménem Rudolf Falta pracuje jako dělník v Kvasinách v podhůří Orlických hor. V září 1942 je však spolu s ostatními spolupracovníky nuceně nasazen na práci do Německa. Pracuje v Berlíně v továrně na výrobu lokomotiv Borsig Lokomotiv Werke.

Jak připomíná web obce Licomělice, který osud Josefa Chaloupky popisuje, spustilo v tu dobu gestapo v protektorátu Čechy a Morava takzvanou Akci E, při které zatklo rodinné příslušníky a příbuzné politiků, vojáků a četníků, kteří uprchli za hranice. A mezi prvními, kteří skončili v internačním táboře ve Svatobořicích, byla i Josefova maminka Marie a starší bratr Jindřich. Gestapo se domnívalo, že se Chaloupkovi podařilo zmizet v zahraničí.

On je přitom nasazen přímo ve středu Hitlerovy třetí říše. Z Berlína se vrátí až na jaře 1945. V té době se již ve válkou zmítané Evropě mnohé změnilo. Němci ustupují na všech frontách. Sovětská a americká armáda se zakusují do hitlerovských armád v obsazených zemích a rychle se blíží k hranicím Čech. Josef se po návratu do vlasti napojí v orlickohorském podhůří na ilegální vojenskou organizaci.

V předtuše povstání se pak stále pod jménem Rudolf Falta přemístí do okupované Prahy. V sobotu 5. května vypuká povstání a Chaloupka se hlásí do služby na Zemském četnickém velitelství v Karmelitské ulici. Vyfasuje pušku a uniformu a v četnické četě poručíka Jana Hrabáka je vyslán k obraně Staroměstské radnice.

Právě o tuto část centrální Prahy se vzápětí strhne urputná bitva. Němci mají obrovskou převahu těžkých zbraní. Přesto obránci zdatně odolávají. Až do 8. května, kdy se až k radnici probojují vojáci německé skupiny Milowitz. Jediní, kterým se podařilo povstaleckou obranu českého hlavního města prolomit.

„Osmého května se Němci dávají mezi sedmou a osmou hodinou ranní do pohybu a snaží se pronikat na Staroměstské náměstí. Což se jim podaří, neboť tomuto proudu šla vstříc jednotka nepřátel z právnické fakulty. Ti pak spolu po celý den řádili na starobylém náměstí a proti radnici. Šlo jen o to se Praze pomstít a ukázat jí na rozloučenou svou pravou tvář,“ vylíčil po válce velitel povstalců generál Karel Kutlvašr.

„Tanky, letadla a dělostřelectvo, vše se spojilo a spiklo proti Staroměstské radnici. Nepřátelům se takto podařilo zničit a spálit naši starou památku. Hasiči nemohli zasáhnout a bojovat s plameny kvůli palbě a velkému nebezpečí. Příslušníci SA z právnické fakulty byli od prvních hodin povstání, tedy od 5. května asi od 15 hodin, na stráži, a dočkali se. Na rozloučenou si mohli náležitě zařádit. Měli Staroměstskou radnici a náměstí jako pohodlný terč, tak krásně po ruce. Obránci radnice a náměstí vydrželi celé to peklo a úspěšně odráželi nájezdy tanků a způsobili jim ztráty,“ doplnil legendární velitel.

Chaloupka s dalšími obránci bojoval v radniční budově čtyři dny, i když už byla celá v plamenech a střecha věže se zřítila. Ale konec se blížil. V odpoledních hodinách 8. května již vyjednávala Česká národní rada a Kutlvašrovo povstalecké velitelství s okupanty o jejich kapitulaci. Do konce války zbývaly dvě tři hodiny…

V ten moment strážmistr Josef Chaloupka padl v boji s posádkou samohybného děla. Zahynul v prvním patře, v rohové místnosti naproti baroknímu kostelu sv. Mikuláše.

„Když strážmistr z okna hořící radnice ostřeloval pancéřovou pěstí německé tanky, přičemž se mu dva podařilo vyřadit z boje, dostal z třetího tanku, který útočil na radnici, plný zásah,“ upřesňuje web české policie.

Spolubojovníci tělo padlého hrdiny nejprve přenesli zpět do četnických kasáren, poté do provizorní márnice v kostele sv. Jakuba, kde bylo následující den pohřbeno. V evidenční kartě číslo 326 však není Josef Chaloupka uveden pod svým pravým jménem, ale na základě falešných dokladů, které měl u sebe, jako Rudolf Falta. A tak to mohlo i celé skončit. Hrdina pohřbený pod cizím jménem…

Až tři měsíce po válce Josefa poznala podle zveřejněné fotografie dokladů a osobních věcí jeho snoubenka Marta Burgerová. „Snoubenka dle čísla mrtvoly a dle fotografie v cenných věcech poznala svého snoubence, který v roce 1939, jelikož mu hrozilo od německých úřadů zatčení, uprchl a skrýval se pod jménem Falta Rudolf. Doklady na toto jméno byly u něho nalezeny, když padl na Staroměstské radnici,“ píše se v evidenční kartě.

Tělo padlého dostalo pravé jméno.

Četnický strážmistr Josef Chaloupka byl po válce in memoriam povýšen do hodnosti vrchního strážmistra a vyznamenán Československým válečným křížem 1939. V jeho rodišti v Licomělicích na Chrudimsku mu vybudovali pomníček.