Článek
Poslaneckou sněmovnu ovládli burani. Poslanci na sebe pokřikují na plénu, na výborech i na chodbách, padají i vulgární výrazy a zákonodárci se natáčejí navzájem na mobily.
Některé z incidentů dokonce zachytily sněmovní mikrofony - to, když vládní poslanec Miroslav Ševčík křičel na pirátskou opozici „smažko“. Ostřejší věci se podle popisu odehrávají v kuloárech a spíše ve večerních hodinách. Jde o malou, zato ale viditelnou skupinu poslanců, nejčastěji zvolených za Motoristy nebo SPD.
Celé to připomíná klima ve školní třídě, kde se učitelka - v tomto případě Tomio Okamura - o šikanu v lepším případě nezajímá. A to se Sněmovna teprve nesměle rozjíždí. Kam až to zajde, až se emoce vyhrotí u nějakého skutečného politického sporu?
Až přijde do Sněmovny prezident, Jindřich Rajchl na něj může flusat flusačkou z propisky. Miroslav Ševčík v jídelně naleje Petru Fialovi čaj do bramborové kaše a Olze Richterové podrazí schůdek u pultíku.
Petr Macinka vyryje na sněmovní lavici Zuzany Majerové kosočtverec a Zdeňku Hřibovi ukradne svačinu. A jako zlatý hřeb schůze navrhuji nastražit na Jana Skopečka na sedačce empiru prdící pytlík. (Smích v levé straně sálu.)
To nejhorší předvádějí poslanci s mobily v ruce a na svých sociálních sítích. Nejenže na chodbách pomalu není k hnutí pro zákonodárce, kteří místo práce vyrábějí propagační videa, ale političtí oponenti se zhusta natáčejí také navzájem.
Při projevech ostatních strkají kamery téměř do obličeje, aby je znervóznili. Filmují se ve frontě na chlebíček v naději, že někomu upadne vajíčko na kravatu. Oblíbenou disciplínou je vystřihnout z videa co nejhorší momentku a dát si ji na své sítě. Samotný poslanec je z obliga - o nadávky a narážky na vzhled se obratem postarají sami voliči.
Slintat, či neslintat
Možná by Andrej Babiš se svými nápady na zákaz sociálních sítí neměl začít u dětí, ale u poslanců. Ten se ovšem k podobnému stylu sám připojil, když komentoval „mladé a krásné“ pirátky, které on jako starší a zkušený „naučí, jak běží život“. (Ne, že by to následně pirát Ivan Bartoš slovy o tom, že „on také neslintá na poslankyni Peštovou“, nějak vylepšil.)
I tohle tak trochu připomíná školní třídu, kde prepubertální chlapci šikanují děvčata. Ať už proto, že nemají dobré vychování, nebo proto, že neumí dát šikovněji najevo svou náklonnost.
Třeba tak budeme brzy svědky toho, jak budou poslanci tahat kolegyně za copánek, práskat jim ramínkem od podprsenky nebo pokřikovat „Schillerová plus Rakušan rovná se Velká Světová Láska“.
Pokud by byl někdo skutečně odvážný, může následovat historického příkladu poslance Michala Krause, který kdysi okomentoval plastickou operaci prsou své kolegyně slovy, že „má velké ruce a preferoval by větší rozměry“.
Jak vidno i z tohoto příkladu, podobné věci se ve Sněmovně samozřejmě děly i dřív. Takový poslanec Lubomír Volný nebyl zrovna etalonem etikety, ani když nikoho nefackoval u pultíku. Sněmovna několikrát zažila zdvižený prostředníček či tanec na stole. A legendární jsou noční telefonáty Miroslava Kalouska, kde se to jen hemžilo sprostými slovy na adresy kolegů.
Jenže - dřív šlo spíš o excesy, které se v případě zveřejnění široce kritizovaly. Často to také bylo politické divadlo určené k tomu, aby daného politika zviditelnilo. Což sice není nic pěkného, ale není to ani šikana názorových oponentů.
Samotní poslanci své jednání popírají či zlehčují. A jejich kolegové? Ti to omlouvají slovy, že politika není pro útlocitné povahy. Takže to vypadá, že podobné chování teď bude ve Sněmovně normou.
