Hlavní obsah

Komentář: Blíží se první skutečná pomoc? Úsporný tarif vypadá nadějně

Martin Čaban
Komentátor
Foto: Unsplash, Andrey Metelev

Po nějaké „válečné“ dani bude muset vláda sáhnout – ať už půjde „jen“ o dividendu ČEZ, anebo nějakou formu dočasné sektorové daně.

Reklama

Dosavadní střílení od boku, které se pak marketingově sesypalo pod jeden zcela nesourodý a děravý „deštník“, neřeklo voličům o záměrech české vlády prakticky nic.

Článek

Kola masivní vládní pomoci s dopady zdivočelé inflace se začínají otáčet nevídanými obrátkami. Tedy všude kromě Česka. Naposledy zvýšilo otáčky Rakousko s velkými pytli „helikoptérových peněz“ pro všechny a pro sociálně slabší s pytli ještě většími.

Tím nemá být řečeno, že rakouský postup je zrovna ten správný. Z pohledu makroekonomické teorie je nezpochybnitelně proinflační a z pohledu veřejných financí minimálně vzbuzuje otázky. Rakousko má zhruba dvakrát nižší inflaci než Česko (kolem 8 procent) a oproti Česku zhruba dvakrát vyšší dluh vyjádřený podílem na HDP (83 procent).

Ovšem současně také nemá strach dělat opatření i na příjmové straně rozpočtu, takže přinejmenším část horentních nákladů na plošnou finanční pomoc Rakušanům pokryje nová uhlíková daň, která se letos začne vybírat. A celá pomoc má vůbec silně zelené ideové rámování. Plošná výplata probíhá formou navýšení takzvaného klimatického bonusu, na nějž má už dnes nárok každý Rakušan a který je určen ke zmírnění očekávaných dopadů uhlíkové daně do rozpočtů domácností.

Výše bonusu se odvíjela od místa bydliště a pohybovala se od 100 do 200 eur ročně, nyní se plošně sjednotí na 500 eurech. Výplatu provádí ministerstvo pro ochranu klimatu na základě dat, která dostává z finančních a sociálních úřadů, takže výplata je automatická bez nutnosti o cokoli žádat.

Ano, znovu je třeba připomenout, že masivní plošná pomoc je sporná politicky i ekonomicky. Hledání hranice mezi udržováním sociálního smíru a populismem je dnes dost komplikované. Přesto se pro nějakou formu rychlé a účinné pomoci rozhodla drtivá většina evropských zemí. Jen Česko – s jednou z nejvyšších inflací v Evropě – se pořád tváří, že si vystačí s kombinací nesmyslů a nicnedělání.

Do čela nesmyslů se postavil pětitisícový příspěvek pro rodiny s příjmem do milionu ročně a dětmi do 18 let. Zdánlivě téměř plošná pomoc, která ovšem míjí jak chudé bezdětné, tak (samo)živitele dospělých maturantů a studentů. Hloupost za osm miliard schválená dojemnou sněmovní většinou napříč politickým spektrem.

Celý zbytek vládního „deštníku proti drahotě“ je tristní přehlídkou drahých opatření bez efektu (silniční daň a spotřební daň dohromady za osm miliard), věcí, jimiž vláda jen naplňuje platné zákony (důchody, sleva na poplatníka) nebo nástrojů, které jsou sice prima, ale se samotnou „drahotou“ souvisejí jen velmi volně nebo vůbec (podpora dětských skupin či částečných úvazků). A pak jsou tu samozřejmě nedostatečné nebo nefunkční věci jako zvýšení existenčního a životního minima hluboko pod úrovní inflace nebo navýšení příspěvku na bydlení, o nějž kvůli byrokratickému martyriu nikdo nežádá.

A tak se jako na Godota už měsíce čeká na jednu jedinou smysluplnou věc, která by mezi českými plány mohla mít nějaký skutečný efekt a dostatečnou průraznost, aby ji bylo možné v týraných českých peněženkách zaznamenat. Na nouzový energetický tarif, přesněji na plošnou dotaci cen energií. Bude to drahé, nepůjde to rozumně zacílit, ale není to přímo proinflační krok a s ohledem na oznámený 50miliardový kalibr by to mohlo mít sílu skutečně ulevit českým složenkám.

Kde na to vláda vezme, samozřejmě nevíme, k uhlíkové dani jsme se zatím nepropracovali. Nicméně po nějaké „válečné“ dani bude muset vláda chtě nechtě sáhnout – ať už půjde „jen“ o dividendu ČEZ, anebo nějakou formu dočasné sektorové daně směrem k energetickým firmám. Vytáhnout dalších 50 miliard jen tak z klobouku nelze.

Dobrá zpráva je, že Godot by měl dorazit na vládu příští týden. Víme o něm málo na jasnější hodnocení. Ministr průmyslu Síkela se snaží „úsporný tarif“ prodat nejen jako pomoc s cenami energií, ale také jako motivaci k nižší spotřebě a snižování závislosti na Rusku. Bude samozřejmě záležet na provedení do posledního paragrafu, ale je to první masivnější opatření, jež má jasnější komunikační obal tak trochu po rakouském vzoru.

Dosavadní střílení od boku, které se pak marketingově sesypalo pod jeden zcela nesourodý a děravý „deštník“, neřeklo voličům o záměrech české vlády prakticky nic. Snad jen to, že tady se žádná plošná pomoc rozdávat nebude. Až na chvíle, kdy se zrovna rozdávat bude. A že ze všeho nejdůležitější je během krizových dob podsekávat státní rozpočet rušením dalších daní.

Reklama

Doporučované