Článek
Čtete ukázku z Vizity – newsletteru Martina Čabana plného postřehů o českém zdravotnictví a jeho přesazích do politiky. Pokud vás Vizita zaujme, určitě se přihlaste k odběru!
Jaký vezme tahle debata konec, není úplně jisté. Slováci si v mezičase dokázali přivodit k lékařským protestům navrch i pád vlády. Teď hledají cestu k předčasným volbám, které alespoň podle momentálních průzkumů slibují dost zásadní obrat politických poměrů a návrat do „ficovské“ éry.
Nechci se ale pouštět do žádných velkých prognóz ani českého, natož pak slovenského dění. Naopak bych se v první Vizitě letošního roku rád zbaběle přidržel událostí, které už se zcela bezpečně staly. Konkrétně těch, které se udály nebo měly udát v uplynulém roce a které měly na české zdravotnictví důležitý vliv.
Pět výzev roku 2022 aneb Jak to dopadlo
Na sklonku roku 2021 jsem ve Vizitě nastínil pět důležitých výzev, které před zdravotnictví a tehdy čerstvého ministra Vlastimila Válka položí rok 2022. Zcela obecně lze říct, že to dopadlo jako obvykle, když se člověk do podobných odhadů pustí. Totiž tak, že se objeví výzvy úplně jiné a nečekané, které alespoň na čas ty ostatní zastíní.
Tou zásadní nečekanou výzvou byl únorový útok Putinových vojsk na Ukrajinu a následná uprchlická vlna. S ní se české domácnosti, občanská společnost i zdravotnictví vypořádaly velmi důstojně, s jistými výhradami lze totéž říct i o české vládě. A agenda spojená s válkou za humny samozřejmě vytížila politiky, kteří měli méně času na řešení dlouhodobých a důležitých problémů. To platí i pro zdravotnictví.
Jak to ale dopadlo konkrétněji s onou pětkou předvídatelných témat? Zkusme to stručně rozebrat.
1. Zruší soud české zdravotnictví?
Nezrušil. Koncem dubna byl v okolí Ministerstva zdravotnictví i sídel zdravotních pojišťoven slyšet rachot kamenů, které padaly ze srdcí klíčových zdravotnických aktérů. Napjatě očekávaný verdikt Ústavního soudu byl nakonec mírný.
Ústavní soudci přes tři roky bádali nad stížností skupiny senátorů zpochybňující ústavnost samotných základů fungování českého zdravotnictví. Nakonec konstatovali, že Ústavní soud není tvůrcem zdravotnické politiky. A že argumenty senátorů poukazující na protiústavnost financování péče nebo způsobu uzavírání smluvních vztahů nejsou dostatečné.
Z pohledu ústavnosti tedy české zdravotnictví jako celek obstálo, nicméně to samozřejmě neznamená, že nepotřebuje řadu změn. Úvaze o tom, že Ústavní soud za nás reformu zdravotnictví neudělá, jsem věnoval i jednu květnovou Vizitu.
2. Budou stačit peníze?
Tohle vzalo zajímavý vývoj. Výzva, o níž jsem psal, se původně týkala především jednání o platbách za státní pojištěnce v letošním roce, ale bouřlivé události nastaly už zkraje roku 2022.
Ministr Válek se pustil do riskantního politického obchodu. Nechal svého vládního kolegu a strážce státních financí Zbyňka Stanjuru, aby si v roce 2022 vylepšil rozpočet 14 miliardami na úkor veřejného zdravotního pojištění, což se setkalo se zuřivým odporem zejména opozičních poslanců. Stát nakonec poslal v loňském roce do zdravotnictví zhruba stejné peníze jako předloni, přičemž to, co chybělo, dorovnaly pojišťovny ze svých tenčících se rezerv.
Na druhé straně jako jistou kompenzaci dokázal Válek přes různé překážky protlačit legislativním procesem dlouho odkládanou a široce žádanou automatickou valorizaci státních plateb do zdravotnictví. To je samo o sobě velký úspěch, který ale ještě může narazit na zajímavé problémy.
Letošní měsíční platba za státního pojištěnce bude činit 1900 korun a od roku 2024 se bude z tohoto základu automaticky valorizovat. Tomuto fenoménu jistě věnuji některou z příštích Vizit.
Ale i zde stojí za to ve stručnosti připomenout, že valorizační vzorec byl zvolen stejný jako u důchodů, protože se prý osvědčil. To se stalo těsně před tím, než se ukázalo, že valorizace důchodů nejsou stavěné na dvoucifernou inflaci a působí v současné době obrovské díry ve státních financích.
3. Kde skončí sedm miliard?
Tahle výzva se týkala Národního plánu obnovy (NPO) a především megalomanského projektu Českého onkologického institutu, na němž si postavil sněmovní volební kampaň Andrej Babiš. Nutno uznat, že Vlastimil Válek se s omezeným manévrovacím prostorem, který mu po nástupu do funkce zbýval, vypořádal docela statečně.
Nesmyslný projekt fungl nové onkologické nemocnice na zelené louce za sedm miliard nebylo možné v přísných časových mantinelech stihnout. Válek jej dokázal odpískat a nahradit menším, byť pořád velkým projektem dostavby motolské onkologie za 3,8 miliardy a zbytek peněz rozdělit do dalších projektů.
Šance, že přísun peněz z NPO se nakonec nezadrhne na zdravotnické kapitole, znatelně stoupla. Zároveň snad Válek i pokročil v jednáních o úhradě DPH, kterou z NPO financovat nelze.
Nicméně termíny jsou stále šibeniční a všechny projekty financované z NPO musejí být nasmlouvané do konce letošního roku. Takže závod s časem o 180 miliard korun pro českou ekonomiku zdaleka není vyhraný. Podrobněji jsem se NPO a onkologickým projektům věnoval ve Vizitě koncem května.
4. Využijeme otevřené reformní okno?
V tomto případě se bohužel zatím moc nedaří. Kromě zmíněné automatické valorizace plateb za státní pojištěnce, kterou lze označit za zajímavou systémovou změnu, se toho v loňském roce nestalo moc. Válek ve svém prvním roce ve funkci nepředložil žádný konkrétní návrh hlubší reformy.
To by se ještě dalo omluvit náročnou agendou kolem rusko-ukrajinské války a českého předsednictví EU. Omluvit se ale nedá to, že Válek svou nešikovnou a neobratnou komunikací a nahodile pronášenými výroky na závažná témata, jako jsou nadstandardy nebo komerční připojištění, celou reformní debatu dost poškodil.
Nicméně snad si mohu dovolit jeden tajnosnubný závěr: Máme slušnou naději, že v letošním roce by se mohlo blýsknout na lepší časy alespoň na úrovni veřejné debaty.
5. Budeme dobrými předsedy?
Předsednictví EU zvládla česká vláda nad očekávání. A platí to i pro oblast zdravotnictví. Válek v čele ministerských rad společně s českými úředníky dokázal nejen dojednávat a koordinovat akutní kroky směřující k pomoci napadené Ukrajině, ale také posunout jednání o některých velkých a těžkopádných projektech, jako je evropský boj proti rakovině nebo Evropský prostor pro zdravotní data. Takže lze konstatovat, že dobrými předsedy jsme nakonec byli.
Když se pokusíme pominout Válkovy příliš četné komunikační excesy, dá se snad říct, že složitým rokem 2022 neprošlo české zdravotnictví v rámci možností špatně. Pokud ovšem letos snad trochu poleví akutní problémy plynoucí z mezinárodní situace a ekonomického vývoje, budou se o to hlasitěji hlásit dlouhodobě zanedbávané a hluboké systémové potíže. Není čas na oddych ani na podléhání pocitu sebeuspokojení.
V plném vydání newsletteru Vizita toho najdete ještě mnohem víc, včetně zajímavých tipů na čtení z jiných médií. Pokud chcete celou Vizitu dostávat každé druhé úterý přímo do své e-mailové schránky, přihlaste se k odběru.
