Evropský Apple? Proč v Unii nevyroste taková firma

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Konkurenceschopnost se stala v posledních dvou letech fantomem, který pronásleduje šéfy evropských institucí a vlády členských států na každém kroku. V případě, že se Unii nepodaří zareagovat dostatečně rychle, hrozí jí pomalé ekonomické skomírání ve stínu Číny a USA.

Tak to předpověděl bývalý guvernér Evropské centrální banky Mario Draghi. Právě jeho tým sestrojil manuál, podle nějž ekonomiky 27 zemí EU postupují do budoucnosti. Problém je, že nedostatečně rychle. Z Draghim navržených reforem finančního systému Evropy se za rok a půl podařilo přijmout zhruba 10 procent návrhů.

Proroctví o pomalém skomírání se zatím naplňuje.

„Deset procent je objektivně málo, i když je to číslo, které berme jako orientační. Musíme ale vnímat, že se mezitím změnilo globální prostředí – vyostřily se vztahy s USA, pokračuje rivalita s Čínou, přibyly bezpečnostní a geopolitické priority,“ vysvětluje v pořadu Agenda Seznam Zpráv Byznys ekonomický analytik zaměřující se na EU Filip Křenek.

Konkurenceschopnost plní v Institutu pro evropskou politiku Europeum i jemu značnou část pracovního času. Během sledování postupu evropských institucí a členských států kupředu zjistil, že členské státy uchopily report Maria Draghiho za špatný konec.

„Členské státy mají rozdílné priority a Draghiho návrhy si vzaly spíše jako menu, ze kterého si vybírají, než jako recept, který by bylo nutné dodržet celý. Výsledkem je, že se Evropa pohybuje jen tam, kde se shodne úplně každý, což je bohužel málo.“

Trend nejmenšího společného jmenovatele odpovídá například oblasti zjednodušování byrokracie. Zjednodušující balíčky známé jako Omnibusy jsou faktorem, na němž se členské státy dokážou dohodnout. Jenže to kontinent před úpadkem nespasí a 27 šéfů s Evropskou komisí a Parlamentem hledají jen těžce společnou řeč.

Před nedávným summitem šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová varovala, že když se nepodaří sjednotit trh v oblasti kapitálových trhů, udělá to s devíti dalšími zeměmi, a zbytek ať si dělá, co uzná za vhodné. To znovu otevřelo otázku dvourychlostní Evropy. Tuzemsko podle Křenka v takovém případě neskončí v té rychlejší části.

„To riziko je poměrně velké. Česko se dlouhodobě nenachází úplně v názorovém mainstreamu EU – ať už jde o klimatickou politiku, energetiku nebo finanční integraci. Nemáme euro, takže v debatách o kapitálových trzích nemá naše slovo takovou váhu. Máme také extrémně regulovaný systém profesních kvalifikací, což brzdí mobilitu práce.“

Přitom by podle něj pro tuzemsko mělo sjednocování trhu větší přínos než revize systému emisních povolenek, s níž odjel na výše zmíněný summit za Leyenovou a lídry EU český premiér Andrej Babiš (ANO).

„Česko je jedna z nejprůmyslovějších ekonomik v Evropě a zároveň velmi energeticky náročná. Proto jsou pro české firmy extrémně citlivé ceny energií. To je legitimní téma. Nemyslím si ale, že řešením je zrušení systému emisních povolenek. V řadě evropských zemí ETS fungoval jako nástroj, který nastartoval dekarbonizaci energetiky i průmyslu. Z hlediska dlouhodobého dopadu je pro Česko důležitější dokončení jednotného evropského trhu – tedy odstranění bariér, které dnes brání firmám růst, škálovat a stát se globálními hráči,“ vysvětluje Křenek.

Trvání na lokálně významných tématech, které mají ale minimální dopad na celoevropskou konkurenceschopnost, vede podle něj právě k tomu, že členské státy raději volí nejmenšího společného jmenovatele, než aby postavily Unii na nohy. Tím pádem nemohou vznikat velké evropské firmy, potenciálně konkurující Američanům nebo Číňanům.

„Tohle je jedno z nejtěžších dilemat. Musíme si přiznat, že pokud chceme v Evropě budovat globálně konkurenceschopné firmy, tak ty šampiony nelze mít v každé zemi. Evropský rozpočet, i když se bavíme o stovkách miliard eur, stačí možná na podporu desítek firem. Statisticky tedy vyjde, že v některých členských státech prostě sídlit nebudou.“

Členské státy se s ústupky evropské perspektivě budou podle něj muset smířit a pokusit se pro sebe i tak vytěžit z evropských šampionů, co půjde. To může sekundárně přivést peníze, ačkoliv evropský šampion nebude sídlit v každém členském státě.

„Pro Česko by bylo například pozitivní, kdyby evropský šampion vznikl třeba v Německu. Naše ekonomika je s Německem natolik provázaná, že z funkčního motoru těžíme i my – jako dodavatelská ekonomika,“ dodává expert.