Hlavní obsah

Gazprom by musel Evropě dávat plyn zadarmo, říká šéf Pražské plynárenské

Druhá část rozhovoru s Martinem Pacovským, šéfem Pražské plynárenské.Video: Zuzana Kubátová, Seznam Zprávy

 

Reklama

Pokud by někdy Rusové znovu dodávali do Evropy plyn, pravděpodobně by to bylo zadarmo – dokud by nesplatili pohledávky za výpadek dodávek, říká šéf Pražské plynárenské Martin Pacovský.

Článek

Pražská plynárenská zvažuje přímý nákup plynu na základě dlouhodobého kontraktu z USA. V Praze chystá vlastní výrobu bioplynu a dvě obří tepelná čerpadla na vytápění hlavního města. Ve svém areálu v Michli pak postaví solární elektrárnu s výrobnou a plničkou vodíku.

Plány třetího největšího dodavatele energií v Česku popisuje ve druhé části rozhovoru předseda představenstva Pražské plynárenské Martin Pacovský. První část rozhovoru, v níž komentuje vývoj na trhu s plynem a dopad na zákaznické ceny, jsme publikovali ve čtvrtek.

Jak vypadají vaše plány na dovoz plynu přímo od producentů?

V současné době nakupujeme plyn přes německé obchodníky, naše aktivity jdou směrem k přímým dlouhodobým dodávkám LNG ze Spojených států. Míním tím kontrakt na 10 nebo 15 let. Minimální velikost dodávky je 12 lodí s kapalným plynem ročně, to znamená jedna loď měsíčně. My bychom pro nás ale potřebovali optimálně šest lodí, to znamená polovinu.

Bavili jsme se s Ministerstvem průmyslu a obchodu, že bychom pro něj kupovali tu druhou polovinu. Zatím interně počítáme, jak by fungovalo naše hospodaření a rizika, kdybychom smlouvu na těch 12 lodí uzavřeli na 10 let.

A na kolik zhruba americký plyn v dlouhodobém kontraktu vychází ve srovnání s dnešní spotovou cenou, která se pohybuje kolem 30 eur za megawatthodinu, ale podle vašich slov může ještě letos vystoupat někam ke stovce eur?

To se těžko říká. Je to spíš o bezpečnosti dodávky, než že by to bylo nejlevnější. Dělal jsem si rámcovou úvahu, jaké jsou zhruba těžební náklady včetně transportu do Evropy. Tam se dá těžko podívat pod 40 eur za megawatthodinu. Ale ty kontrakty můžou mít cenové formule po roce, po pěti, po 10 letech. Nebo můžete plyn kupovat na spotu a platíte vlastně jen za zkapalňování.

Ono v Evropě není moc firem, které by měly zkušenosti s dlouhodobými kontrakty na LNG, vyjma velkých hráčů jako Shell nebo BP. Ale když jsme byli v USA, těžaři nám tam říkali, že dnes i menší firmy velikosti Pražská plynárenská, třeba z Rakouska nebo ze Slovenska, už tam jezdí. Já jsem byl zatím jenom zjistit, jestli to vůbec jde. Ukázalo se, že ano, tak to počítáme.

Jaká je na váš návrh reakce Ministerstva průmyslu a obchodu?

My jsme slíbili, že v momentě, kdy budeme mít připravený koncept toho nákupu, což by mělo být v relativně blízké budoucnosti, tak ho ministerstvu představíme a domluvíme se, jestli mají zájem, nebo ne. Musíme si ujasnit, jak by to fungovalo, protože samozřejmě potom bychom chtěli i my smlouvy dlouhodobějšího typu s našimi odběrateli.

Společný evropský nákup plynu

Jaký význam v obchodu s plynem sehraje společný nákup plynu, který organizuje Evropská unie? Loni se počítalo s tím, že společné nákupy pokryjí významnou část evropské spotřeby. Nakonec má jít jen o nějakých pět procent.

Myslím, že společné nákupy žádnou roli mít nebudou. My jsme se teď účastnili prvního kola jednání. Je to vlastně propojování nabídky a poptávky, takový energetický tendr. Uvidíme, jak to dopadne. Ono je potřeba říct, že společný nákup trochu supluje funkci velkých velkoobchodníků, jako jsou Shell, BP a další. A těm se to samozřejmě ne úplně líbí.

Myslím, že to, co dělá Evropská komise, bylo dobře míněno, my se toho účastníme, protože mě zajímá, jak to bude fungovat. Ale jsou to společné nákupy jenom na příští rok nebo na letošní a příští rok a to už má většina firem nakoupeno.

Nemluvilo se o dlouhodobé evropské smlouvě na plyn z Kataru nebo z USA?

Ze začátku ano, ale pak se ukázalo, že se Evropská komise dostala do argumentační nouze. Na jednu stranu mluví o dekarbonizaci a snižování uhlíkové stopy od roku 2035 a dál, ale ty kontrakty jsou patnáctileté. Takže by se Evropská komise musela buď zříci dekarbonizačního cíle, nebo patnáctileté smlouvy. A tak si to nakonec každá firma, každá země dělá po svém. I Němci si kontrakt uzavřeli sami.

Takže evropský kontrakt jako cenová a bezpečnostní pojistka byl omyl?

Myslím, že byla řeč až o 15 procentech evropské spotřeby. Jsem přesvědčen, že by to mělo smysl, kdyby existovala nějaká evropská instituce, která by držela dlouhodobý kontrakt na patnáctiletou spotřebu a řeklo by se, že tento plyn by byl určen do klíčových bezpečnostních aktivit členských států.

Třeba na výrobu elektřiny?

Třeba. I když výroba elektřiny je dost liberalizovaná. Ale třeba pro nějaké instituce nebo technologické procesy. Jen někdo musí zaplatit ten rozdíl proti tržní ceně. Myslel jsem si, že by Evropská komise mohla poskytnout financování dlouhodobého kontraktu, že by na sebe mohla vzít i riziko vývoje cen. Ono se ale současně dá totéž „nakontrahovat“ u velkých obchodníků. Neumím říct, do jaké míry byla nebo nebyla diskuze kolem toho ovlivněna obchodními zájmy. Ale tlak na společný nákup se snížil, což je asi škoda.

Foto: Gas Infrastructure Europe, Seznam Zprávy, Shutterstock.com

Na evropském pobřeží rostou LNG terminály ve velkém.

Přežitý projekt

Máte jasno, jaká je politická pozice Česka v těchto debatách?

Upřímně nevím. Myslím, že Ministerstvo průmyslu a obchodu má pragmatický přístup a že to je optimální pozice. Je tu i riziko zachování liberalizovaného trhu. Myslím si, že by nebylo dobré jít do úplně druhého extrému a udělat státního obchodníka, který bude garantovat všechno všem.

Mimochodem, co loňský nápad na zřízení českého státního obchodníka, který by vykupoval a prodával energie? Víte, jak daleko ten projekt na ministerstvu je?

Já doufám, že to neběží. Podle mne není státní obchodník optimální cesta. Chápal jsem loňský kontext, ale dnešním pohledem jsou některé ty věci úsměvné. Diskuze o státním obchodníkovi měla smysl v situaci velké krize. Dnes je to možná přežitá myšlenka.

Bioplyn z odpadní vody

Vy jste v první části tohoto rozhovoru naznačil, že moc nevěříte evropským plánům na to, že se v příští dekádě obejdeme bez fosilního plynu. Přesto v oblasti bezemisních paliv Pražská plynárenská experimentuje, zkoušíte výrobu biometanu. Jak to jde?

V současné době doděláváme filtraci metanu na čističce odpadních vod v Praze. Někdy ve druhé půlce června by se tam měla otvírat stanice na biometan, který se bude vtláčet k nám do plynárenské soustavy. Stanice má takovou kapacitu, že by na tento biometan mohlo třeba rok jezdit 30 autobusů v Praze. I proto myslím, že není šťastné úplně opouštět vozidla s motory na CNG, protože se v nich místo zemního plynu dá spalovat biometan.

My na té čističce odpadních vod budeme dělat i velké tepelné čerpadlo, které bude využívat teplotní spád odpadních vod.

Jde o dotované projekty?

Většina biometanových stanic je dotována, buď investičně, nebo provozně. Při aktuální ceně plynu kolem 30 eur by to asi bez podpory dělat nešlo. On biometan ekonomickou návratnost dlouhodobě má, hlavně v dopravě. Ale myslím, že tam vždy bude nějaká forma podpory, něco jako negativní emisní povolenka. Je to rozhodně čistší cesta než dovoz zemního plynu při započtení celé dopravní trasy. LNG plyn se vozí po moři tankery s obrovskými dieselovými motory.

Uhlíková stopa biometanu je minimální, dokonce u některých typů výroby i záporná. Kdyby existovali výrobci, kteří budou dodávat CNG motory a CNG náklaďáky, tak se biometan určitě dá používat. My se bavíme s Pražskými službami o tom, že by mohly pořídit ještě třeba další dvě auta na CNG a my bychom jim do nich dodávali bio-CNG. Je to krásná forma využití odpadu.

Rozhovor s Václavem Smilem

Profesor Václav Smil bývá řazen k nejinspirativnějším českým rodákům. Emigrant do Kanady napsal několik knih, ze kterých čerpali například zakladatel Microsoftu Bill Gates nebo šéf Mety Mark Zuckerberg.

Smil poskytl rozhovor SZ Byznys o klimatické změně, energetice i budoucnosti lidstva.

Tepelné čerpadlo pro Prahu

Co obří tepelné čerpadlo pro Prahu, kolik fosilního plynu může nahradit?

Plánujeme dvě velká tepelná čerpadla, která by mohla generovat až 20 procent spotřeby tepla v Praze. Čerpadlo na čističce odpadních vod má 200 MW instalovaného výkonu, na Rohanském ostrově plánujeme další 100 megawattové. Je to velmi pokroková technologie.

Co vodík? Zajímá vás?

Vodík je trošku taková paní Columbová, všichni o něm mluví, ale nikdo ho pořádně neviděl. Samozřejmě se snažíme držet prst na tepu doby. Získali jsme dotační program na vybudování vodíkové plnicí stanice u nás v areálu v Michli. Chceme tam udělat fotovoltaiku, výrobu vodíku a plnicí stanici. Bavíme se s dopravním podnikem, že bychom tam plnili jeden autobus, který by jezdil na lince kolem našeho areálu. Uvidíme, kolik to bude stát.

Jedna plnicí stanice přijde na 70 milionů korun, to je hodně peněz. Já v tom zatím ekonomiku nevidím, ale to neznamená, že bychom to neměli vyzkoušet. Věřím, že vodík je optimální pro ukládání energie. Už teď vidíme časté negativní ceny elektřiny, v létě to bude čím dál horší. Jsem přesvědčen, že ukládání elektřiny do vodíku může být cesta. Ale nemyslím, že bychom u nás v nejbližší době nějak masivně jezdili na vodík.

Co vodík přimíchávaný do fosilního plynu, do plynovodů?

Nám se ukazuje, že do dvou procent vodík nedělá v distribuční soustavě žádný problém. Ale vodík v objemu dvou procent celkové spotřeby zemního plynu v České republice ze zelené elektřiny nikdo nevyrobí. Větší pravděpodobnost užití zeleného vodíku je v Německu, kde mají větrné elektrárny. Ale zatím si těžko dovedu představit vodíkové vedení z Německa do Česka, byť samozřejmě některé firmy i tyto plány mají.

Vrátí se podle vás Evropa někdy k ruskému plynu?

V nejbližší době určitě nikdo nebude spoléhat na ruské dodávky. Za nějakých osm, 10 let si dovedu představit, že když někdo bude mít volný zásobník, tak si ho může ruským plynem plnit. Navíc by se stejně, jak jsem pochopil, nejdřív používaly výnosy z prodeje tohoto plynu na reparace a náhrady škod. Ruský Gazprom čelí žalobám za nesplněné kontrakty a i když sem začne znovu plyn dodávat, tak ho bude dodávat asi dlouhou dobu zdarma, než se pokryjí arbitrážní nároky.

Pořád si ale dovedu představit, že Rusko bude využívat levný plyn jako politický tlak. Když ho budou prodávat za dvě eura při burzovní ceně 30 eur za MWh, tak to určitě vzbudí nějaké vášně. Ale Rusko je a bude dlouhou dobu nespolehlivý dodavatel, který se bude spíš snažit hrát na politickou notu.

Reklama

Doporučované