Hlavní obsah

Putin sází na to, že když vyhraje, Rusové ho budou následovat, říká nobelista

Foto: ČTK, AP, M. Spencer Green

Profesor Chicagské univerzity Eugene Fama.

Reklama

Lidé jsou dnes rozdělení a nikdo neposlouchá nikoho. To mě opravdu znepokojuje, říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy nositel Nobelovy ceny za ekonomii Eugene Fama.

Článek

Profesor Chicagské univerzity Eugene Fama je zásadový muž. Ve svých 83 letech tráví každý den čtyři až pět hodin ve své pracovně, která se v Chicagu nachází jen pár bloků od jeho domu. Pak jde hrát golf, nebo se věnuje práci „ostatních“.

Výjimečně poskytne i rozhovor novinám, přestože žádosti dostává „prakticky denně“. SZ Byznys měl možnost mluvit se zakladatelem moderních financí, který dostal Nobelovu cenu za ekonomii v roce 2013, necelou hodinu a přináší první část rozhovoru.

Fama je nejznámější svou empirickou prací v oblasti teorie portfolia, oceňování aktiv a hypotézy efektivního trhu. Zejména poslední hypotéza sklidila obrovskou kritiku po velké finanční krizi v roce 2008/2009, hlavně kvůli „nerealistickým“ předpokladům. Fama přesto stále patří k nejcitovanějším ekonomům na světě.

Začněme nejpalčivějším problémem. Připomíná vám současná inflace 70. léta 20. století, nebo spíše poválečnou éru?

Řekl bych, že se podobá situaci v 70. letech. Přesto si nejsem jistý, zda má americká centrální banka Fed příslušné nástroje, aby ji mohla kontrolovat. V 70. letech neexistovalo kvantitativní uvolňování (nákup dluhopisů centrální bankou, pozn. red.), které by výrazně rozšířilo bilanci Fedu, zatímco nyní má Fed bilanci zhruba tři biliony dolarů, které získal prostřednictvím kvantitativního uvolňování.

Přístup centrálních bankéřů ke kontrole inflace spočívá ve zvyšování sazby federálních fondů (základní úroková sazba, pozn. red.). Není však jasné, že to zafunguje, respektive není jasné, o kolik by tuto sazbu museli zvýšit, aby to fungovalo?

Je to experiment, na který jsem čekal, abych zjistil, jak to bude fungovat. Měli totiž dlouho štěstí, že inflace nebyla velká, takže se tím problémem nemuseli zabývat. Ale teď tu inflace je, takže se s tím musíme vypořádat.

Fed nedávno znovu svou sazbu zvýšil a usilovně se snaží snížit inflaci.

Sazba, na kterou zvýšili, vypadá vysoká, ale v poměru k inflaci je docela nízká. Inflace dosahuje 8 procent, ale jednodenní sazba je méně než poloviční.

Nejsem si jistý, jestli to vůbec bude fungovat. Je třeba o tom přemýšlet takto: čí náklady na kapitál závisejí na sazbě federálních fondů? Téměř nikoho. Nikdo si nemyslí, že sazba federálních fondů je nákladem kapitálu.

Co byste jako finanční ekonom poradil lidem, kteří si v akciích či fondech spoří například na důchod, jako nejlepší zajištění proti současné inflaci?

Nemyslím si, že na tuto otázku existuje nějaká jednoznačná odpověď. Záleží na tom, jak velké riziko jste ochotni podstoupit, abyste získali příslib výnosu. Když tedy investujete do rizikovějších cenných papírů, získáte vyšší očekávaný výnos, ale s větším rizikem.

Někteří lidé se na to ale můžou dívat jinak: dobře, možná mají akcie vyšší očekávaný výnos, ale investovat do krátkodobých státních dluhopisů mě zajišťuje proti spoustě věcí. Můj skutečný výnos bude velmi nízký, ale nebudu vystaven velkému riziku. Vše záleží na vašem postoji k riziku.

Eugene Fama (83)

  • Fama se narodil v Bostonu ve státě Massachusetts jako potomek italských emigrantů
  • v roce 1960 získal bakalářský titul v oboru románské jazyky s vyznamenáním na Tufftsově univerzitě, kde byl také zvolen vynikajícím studentem a sportovcem školy
  • doktorát získal na Booth School of Business na Chicagské univerzitě v oboru ekonomie a financí; jeho školiteli byli nositelé Nobelovy ceny Merton Miller a Harry Roberts
  • dodnes je profesorem na Chicagské univerzitě
  • v 60. letech minulého století Eugene Fama prokázal, že pohyby cen akcií nelze krátkodobě předvídat a že nové informace ovlivňují ceny téměř okamžitě, což znamená, že trh je efektivní
  • Famův výzkum ovlivnil například masový vývoj indexových fondů
  • v roce 2013 mu byla udělena Nobelova cena za ekonomické vědy, spolu s Robertem Shillerem a Larsem Peterem Hansenem
  • je ženatý a má čtyři děti

Od jazyků k penězům

Co vás vlastně přimělo studovat ekonomii, nebo konkrétněji finance? Začal jste studovat nejprve románské jazyky jako francouzštinu a italštinu.

V prvních dvou ročnících jsem se věnoval románským jazykům. V posledním ročníku jsem ale přešel na ekonomii. Od té doby se věnuji jen ekonomii. Ale k financím jsem se dostal, až když přišel čas na dizertační práci na Chicagské univerzitě.

Vaše úplně první studie se týkaly výnosů na akciovém trhu, pokud se nemýlím. Byl to počátek vaší slavné hypotézy efektivního trhu. Čím jste se tehdy, na počátku šedesátých let, zabýval?

Bavilo mě dělat výzkum. A měl jsem k tomu i motivaci. Byla to doba, kdy se poprvé objevily počítače, na kterých jsme mohli začít dělat seriózní empirickou práci. Tyto dvě věci dohromady podstatně usnadnily studium finančních trhů.

V Chicagu jsem na začátku šedesátých let musel vymyslet dizertační práci a působili tam velmi dobří lidé, zejména Merton Miller a Harry Roberts, kteří se zajímali o finance. Věděl jsem, že bych je mohl zaujmout, kdybych se oblasti financí věnoval, takže tak jsem se k tomu dostal. Nadto jsem měl taky dvě děti a jedno na cestě, takže jsem to musel všechno rychle zvládnout vystudovat (smích).

Uvažoval jste někdy o založení hedgeového nebo penzijního fondu, jako to udělali někteří vaši kolegové a studenti? Myslím tím jednoduše vydělat hodně peněz.

Spousta mých studentů měla po absolvování mého kurzu na finančních trzích úspěch a vydělali spoustu peněz. David Booth (společně s Rexem Sinquefieldem byli průkopníci indexových fondů, pozn. red.) byl velmi úspěšný a pozvali mě, abych se připojil k jejich fondu.

S Dimensional Fund Advisors jsem tedy spolupracoval od jejich začátku. Odpověď na vaši otázku zní ano, David Booth byl mým asistentem ve výzkumu.

Porazit trh?

Vaši kolegové věřili, že se svými penzijními fondy mohou porazit trh?

Neříkají, že porazí trh, ale že vám poskytnou diverzifikovaná portfolia s určitou mírou rizika spojenou s očekávaným výnosem. Nesnaží se porazit trh.

Snaží se najít oblasti trhu, kde by riziko mohlo být poněkud vyšší, ale očekávaný výnos je také vyšší. Mají širokou škálu portfolií, všechna diverzifikovaná a v různých dimenzích očekávaných výnosů.

Dá se říci, jak se za posledních 60 let změnila oblast financí? Je jen mnohem techničtější než dříve?

Ani ne. Technické období nastalo skutečně koncem sedmdesátých let. Nyní není techničtější, ale ukazuje se, že modely oceňování aktiv, modely rizik a výnosů, které jsme vyvinuli v 70. a 80. letech, a tak dále v 90. letech, mají problémy.

Mladí lidé přitom dnes pracují spíš na okrajových otázkách v oblasti financí, ale nikdo z nich nechce podstoupit riziko a vrátit se k této hypotéze. Chtějí dělat věci, u kterých je větší pravděpodobnost, že budou úspěšní.

Jak jste strávil dobu pandemie?

Vidíte tuhle místnost za mnou? Tady jsem strávil hodně času (rozhovor byl veden prostřednictvím platformy Zoom, pozn. red.).

Pracujete ještě každý den, jak jste byl zvyklý?

Pořád trávím čas prací, každý den. Uvidíme, jestli to k něčemu povede. V téhle branži to člověk nikdy neví, dokud neuplyne pár let.

Během pandemie jsme po celém světě viděli obrovské fiskální stimuly. Myslíte si, že lidé od vlády prostě očekávají více než dříve? Nebo to byla jen běžná reakce na mimořádnou událost?

Byla to mimořádná reakce a americká vláda si na to rychle zvykla. Naše vláda a vlády po celém světě si zvykly zavádět fiskální programy, které nemohly zaplatit. V důsledku toho jsme na celém světě vytvořili obrovské množství vládních dluhů. Nejsem si jist, zda je to udržitelné. V určitém okamžiku musíte přestat.

Kdo to zaplatí?

Můžete zvýšit daně a můžete snížit výdaje. Je to určitá kombinace těchto dvou možností. Nikdo to ale není ochoten udělat. Mezi politickými stranami, republikány a demokraty, není žádný rozdíl, protože se do tohoto utrácení pustily obě strany.

Váš model efektivního trhu, za který jste dostal Nobelovu cenu, je jednoduchým, krásným vysvětlením toho, jak trhy fungují. Ale je to model, aproximace. Kdy se podle vás vaše teorie nejvíce přiblížila realitě?

Ještě na Univerzitě Tuffs jako student, než jsem musel napsat doktorskou práci, jsem pracoval pro profesora Harryho Ernsta, který měl burzovní firmu, která prodávala prognózy vývoje akcií. Měl spoustu dat. Nechal mě s nimi pracovat. Mým úkolem bylo vymýšlet schémata, jak překonat trh. To bylo na těch historických datech docela snadné, ale on vždycky vytáhl malý vzorek, aby otestoval, jestli to bude fungovat i mimo něj, a nikdy to nefungovalo. To bylo moje první seznámení s tím, jak je obtížné porazit trh.

Když jsem pak přišel na Chicagskou univerzitu, v Chicagu a na MIT se teprve rozbíhal výzkum toho, čemu se začalo říkat teorie efektivních trhů. Existovaly snadno dostupné údaje o trzích a lidé začali říkat, že trhy fungují efektivně, jaké ceny a výnosy tedy můžeme očekávat? Jak by se měli chovat? To byly otázky, z nichž nakonec vznikla teorie efektivních trhů. Vygenerovalo to pak spousty práce na dvacet nebo třicet let.

Lidé nejsou ochotni se navzájem přizpůsobit

Máte dospělé děti a dospělá vnoučata. Je něco, čeho se v souvislosti s budoucími generacemi obzvlášť obáváte?

Mám obavy v tom smyslu, že lidé jsou dnes tak rozdělení a nikdo neposlouchá nikoho, kdo nepatří k jeho kmeni. A kmenová politika vždycky skončí katastrofou. To mě opravdu znepokojuje. Obávám se, že lidé jsou méně oddaní demokracii, než si myslíme.

Díval jsem se v televizi na jeden velmi dobrý dokument o Hitlerovi a Židech a o tom, jak všechny ty lidi vyvraždil. Když se vrátíte do té doby, tak Němci byli docela racionální a všechno to akceptovali. Dokud Hitler vyhrával válku, tak s tím souhlasili. Myslím, že právě na to teď Putin sází. Protože když vyhraje, tak dokud bude vyhrávat válku na Ukrajině, lidé ho budou následovat.

I v České republice je řada Putinových příznivců, i když jsme tak blízko válce.

Znepokojuje mě, že nelze věčně počítat s tím, že se obyvatelstvo bude chovat racionálně. A znepokojuje mě, že ve Spojených státech a na většině dalších míst na světě máte tyto dva úhly pohledu. Lidé se prostě neprotínají a nejsou ochotni se navzájem přizpůsobit.

V americké politice to dřív bylo tak, že politické špičky – ať už to byli republikáni, nebo demokraté – mezi sebou dělaly kompromisy, aby dosáhly dohody na věcech, které prosazovaly. Teď už to prostě nejsou ochotny dělat. Kam se v tu chvíli dostává demokracie?

Je válka vždy nevyhnutelným důsledkem?

Ne, nemusí to být válka. Zničit demokracii může to, co jsme pozorovali při posledních prezidentských volbách. Všichni lidé, kteří volby přezkoumávali, říkali, že byly naprosto spravedlivé. Nebylo na nich nic špatného. Druhá strana jen neustále tvrdila, že ne, že to bylo zmanipulované, aniž by pro to měla důkazy, vůbec žádné důkazy. A dokázali o tom přesvědčit velkou část svých stoupenců.

To je děsivé. Přesně to se stalo v Německu v roce 1938. A to je to, co mě znepokojuje.

Donald Trump přitom může být ve volbách v roce 2024 znovu zvolen?

Myslím, že pokud Trumpovu kandidaturu republikáni posvětí, myslím, že budeme mít dalšího Bidena, ne Trumpa. Takhle se Biden dostal do úřadu. Spousta lidí prostě Trumpa nechtěla.

Reklama

Doporučované