Článek
Spojené státy pod vedením Donalda Trumpa podle něj zpochybňují pravidla, na nichž stál globální obchodní řád od konce druhé světové války. Nahrazují je politikou náhlých rozhodnutí a transakčního přístupu k partnerům, říká Jan Švejnar v rozhovoru pro Seznam Zprávy. Hovoří o konci éry USA jako „noblesního hegemona“ a o světě, v němž se nejistota stává novým normálem.
Podle Švejnara, který vyučuje na Kolumbijské univerzitě v New Yorku, se rozpadla pevná osa západního ekonomického spojenectví. Čína podle něj zůstává klíčovým rivalem USA, kterého se Washington snaží brzdit tarify i geopolitickými kroky, jako byl únos venezuelského prezidenta Madura či snaha získat Grónsko. Švejnar zároveň upozorňuje, že Evropa se v novém řádu učí jednat tvrději a že tvrdost je jazyk, jemuž Trump rozumí.
Jak se po roce celní války změnil ekonomický řád světa?
Nacházíme se v novém světě. Obrovsky vzrostla nejistota v ekonomice. V minulosti sice docházelo k výchylkám, ale drželi jsme se nějaké trajektorie nebo osy. Západní ekonomicko-tržní spojenectví následovalo tento trend. Nyní jdou Spojené státy a Donald Trump jiným směrem. Prezident USA jeden den zavádí cla, druhý den je ruší a tak dále. Ukazuje se, že Amerika může jít jakýmkoliv směrem a západní spojenectví tak ztratilo pevnou osu, o níž jsem mluvil. Změnil se tak celý systém, po němž západní země postupovaly zhruba osmdesát let.
Změnila se v tomto novém řádu role Spojených států?
Drasticky. Vidíme hegemonické tendence amerického prezidenta například v kontextu Grónska. Podle toho, jak funguje světová ekonomika, ale rovněž vidíme, že zavedená pravidla mají silný základ. Spojené státy například s Evropou nadále obchodují navzdory všem otřesům. Celní válka ekonomiky nevychýlila do té míry, že by najednou fungovaly úplně jinak. Unie podepisuje nové obchodní dohody s Indií a Mercosurem a svět se snaží spojit, aby byl ekonomicky vůči otřesům odolnější.
Vidíme zároveň silné pohyby na finančních trzích a na dalších ekonomických ukazatelích. Dolar vůči euru za posledních několik měsíců oslabil téměř o 15 procent. Dochází k velkým výkyvům na burzách. Přesto bych řekl, že celkově si ekonomiky EU a USA vedou dobře, protože jsou dlouhodobě nastartované tak silně, že je ani rok s Trumpem úplně nerozházel. Důsledky cel pociťují především Američané. Tamním spotřebitelům a podnikům rostou ceny, a to se odráží i na náladě, kterou lidé pociťují vůči Trumpovi.
Evropa se snažila volit vůči USA smířlivý přístup až do aféry s Grónskem. Podepsali jsme novou obchodní dohodu, od EU nepřišla silná odvetná opatření na americká cla a tak dále. Byl to správný přístup?
Musíte si uvědomit, že Donald Trump rozumí síle. Používá ji a také ji respektuje. V tomto ohledu se Evropa postupně poučila. Dlouho jsme se snažili být vlídní a vycházet Trumpovi vstříc. Grónsko v tomto ohledu byla hranice, kdy Unie pochopila, že když bude jednat rezolutně, prezident USA ji bude více respektovat. Naplánovala rázná odvetná opatření a zabralo to. Jednala jako sjednocená velmoc. Otázka je, jestli to dokáže udělat i v budoucnu.
Jedním z hlavních cílů obchodní války bylo narovnat americký obchodní deficit s Čínou a udržet si před ní ekonomický náskok. Byl v tomto ohledu Trump úspěšný?
Zatím ne. Čína měla, co se týkalo exportu, rekordní rok. Méně vyvezla do Ameriky, ale více do jiných zemí. Stejně tak vidíme u dalších obchodních partnerů USA, že přesměrovali toky svého zboží. Co se Číny týče, tak toho Trump moc nedocílil a chce dál jednat s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem. Spojené státy přitom dělají, co mohou. Kroky namířené na Venezuelu nebo Grónsko jsou ve skutečnosti namířené proti Číně. Trump jí chce ztížit dovážení nerostného bohatství – ropy a dalších komodit. Peking v tomto ohledu není oproti Washingtonu bohatý, s výjimkou vzácných kovů. Amerika je naopak více soběstačná, co se zdrojů týče, a chce svému hlavnímu rivalovi ztížit možnosti k tomu, aby Peking předběhl Washington.
K jaké roli v novém ekonomickém řádu, o němž se bavíme, Donald Trump vede Spojené státy?
Americká hospodářská politika podle mě není koncipovaná úplně uceleně. Nevnímám ji jako strategii, která má hlavu a patu. Spíš má určité body nebo směr, který má vést k tomu, že Trump chce větší příjem. Je přesvědčený, že dosud Amerika dotovala zbytek světa a že je na čase s tím přestat. Řeší to celním nátlakem. Všichni víme, že tarify zmenší růst světové ekonomiky a že to není nejlepší možné řešení. Celní válka je snaha použít tento typ nástroje, aby došlo ke změně. Jenže to bude mít dlouhodobé následky, protože si Spojené státy zvyknou na příjem z cel, a pak tarify logicky nebudou chtít odstranit. Řekněte dnešním politikům, aby připravili státní kasu o peníze, protože jde o posun kupředu na úrovni ekonomického myšlení…
Nakolik považujete argumenty Donalda Trumpa pro zavádění cel za srozumitelné? Do jaké míry má pravdu?
Končí éra osmdesáti let, kdy Amerika byla velice noblesní hegemon ve smyslu, že podporovala poválečný růst. Předtím hráli hegemoni čistě na vlastní účet a na úkor ostatních. Samozřejmě že z podpory dalších států těžila i Amerika, když pomohla ostatním ekonomicky se vyvinout, tak z toho měla výhody. Nyní nastává situace, kdy chce měnit systém tak, aby byl podle ní nastavený fér pro všechny stejně. Neříkám, že to není možné. Je to ale nový svět, v němž všichni musí vzít v potaz, že každý má své vlastní zájmy, a hrát to na ně více než dříve.
Mohou se dosavadní obchodní partneři Spojených států vzhledem k nepředvídatelnosti jednání Trumpa na zemi stále spolehnout?
Investoři jsou obezřetnější. Gros ekonomické součinnosti ale pokračuje a jsou zde snahy, aby se otupily hrany. Trump sám chápe, že nesmí vybočit příliš, a když klesá burza, je ochotný rychle změnit své rozhodnutí.
Změnila se v důsledku celní války po ekonomické stránce nálada Američanů?
Průměrný Američan se na situaci dívá z hlediska své peněženky. V tomto kontextu je Trump dost kritizovaný a veřejné mínění napovídá, že ho lidé nepovažují za schopného manažera. Základní věci ve spotřebitelském koši zůstávají drahé, ačkoliv není inflace vysoká. To se odráží na náladě lidí.
