Článek
Války ve světě a zejména ruská agrese na Ukrajinu a cla zavedená prezidentem Donaldem Trumpem zvyšují rizika a nejistoty pro české firmy a hospodářství. Ze zvýšeného geopolitického napětí však může tuzemské hospodářství i těžit.
Českou ekonomiku totiž mohou nakopnout obří výdaje na zbrojení, které plánuje celá Evropská unie včetně České republiky.
„Jestliže bude Evropa na zbrojení dávat minimálně dvakrát více peněz, než dává, tak jde o poptávku minimálně patnáct bilionů korun ročně,“ vyčísluje viceguvernérka České národní banky Eva Zamrazilová s tím, že se výdaje zvýší z necelých dvou na 3,5 procenta hrubého domácího produktu. Prohlásila to na konferenci Asociace pro zahraniční investice.
Obří zisky ze zbraní
Celkem mají členské země Severoatlantické aliance investovat na obranu pět procent svého ekonomického výkonu ročně, ale 1,5 procenta HDP může jít na investice do infrastruktury, kyberbezpečnosti nebo do výstavby zdravotnických zařízení. Na výdaje ve výši pěti procent HDP se mají evropské země dostat do roku 2035.
Z obřích výdajů by mohlo profitovat i Česko. „Žádná ze zemí nebude schopná vyrobit vše sama, čili bude tam velmi intenzivní výroba a obchodní výměna,“ dodává Zamrazilová.
Rozvoj zbrojařského průmyslu by pak mohl vynahradit potíže, které má výroba automobilů. Podle Zamrazilové se totiž v posledních letech hovořilo, že vysoká průmyslová orientace Česka je spíše slabinou kvůli problémům v automobilovém průmyslu a dalších sektorech.
„Začalo se pochybovat, zda průmysl není nevýhoda. Tato relativní nevýhoda se však může přetavit ve výhodu, protože přeorientace (na obranný průmysl) může být velmi rychlá,“ doplňuje Zamrazilová a pokračuje: „Strojírenské podniky mohou reagovat velmi rychle. Už nyní patříme mezi lídry obranného průmyslu.“
Podobně se k vyšším výdajům na zbrojení vyjadřuje ekonomka a zástupkyně ČR při Světové bance Jana Matesová. „Je to evidentně veliká příležitost pro český obranný průmysl, který se neobyčejně rozjel. Všechny velké skupiny rostou dvoucifernými tempy, pokud jde o tržby nebo EBITDA (zisk před úroky, zdaněním a odpisy, pozn. red.).“
Podíl obranného průmyslu na českém HDP je podle Matesové v současnosti dvě procenta, ale určitě se bude zvyšovat s tím, jak rychle tento průmysl roste.
Zbrojařské skupiny skutečně zažívají prudký růst. Například skupina CSG Michala Strnada zvýšila meziročně v prvním pololetí tržby o 78 procent na 2,81 miliardy eur (68,3 miliardy korun). Vyšší než o rok dřív byl také konsolidovaný provozní výsledek 777 milionů eur, za loňské první pololetí byl 425 milionů eur.
Daří se i skupině STV Group, která zveřejnila výsledky za uplynulý rok. Loni vzrostl čistý zisk skupiny na 5,5 miliardy korun z předloňských 1,5 miliardy korun. Konsolidované tržby dosáhly téměř 14 miliard korun, zatímco v roce 2023 to byly zhruba čtyři miliardy korun. Skupina vyrábí velkorážovou munici.
Vysoký růst zakázek zaznamenala rovněž slovinská zbrojovka Arex, kterou vlastní skupina RSBC, která má nyní vážné finanční problémy. „Vidíme ohromné navýšení kontraktů po tréninkové munici. Kontrakty se zvýšily o 256 procent oproti roku 2024,“ popisuje Milan Šlapák, výkonný ředitel Steyr Arms (spadá rovněž pod RSBC). Podle něj se najelo na třísměnný provoz ve výrobě tréninkové munice.
Podle generálního ředitele CSG Davida Choura se však Česko nevrátí na pozice, které mělo ve zbrojním průmyslu v meziválečném období. „Na druhou stranu je tady velký potenciál, aby subjekty v České republice našly své místo a našly svůj segment, který možná není tak náročný, aby byl vyvíjen a vyráběn ve Spojených státech, v Izraeli a Velké Británii,“ upozorňuje Chour s tím, že k tomu směřují společnosti z CSG i ostatní firmy obranného průmyslu v České republice.
Firmy z obranného průmyslu podle něj investují miliardy korun a jsou schopné přitáhnout stále lepší a lepší odborníky. „Poskytují útočiště zaměstnancům z automobilového průmyslu a samozřejmě přispívají k obranyschopnosti země,“ říká Chour.
Zatímco zbrojaři investují, tak opačně jsou na tom jiní exportéři. „Českým exportérům chybí zakázky, tím pádem zpomalují investice,“ podotýká Matesová s tím, že exportéři představují přes sedmdesát procent HDP.
Podle Choura je nutné dohnat dluh, který země v obranném průmyslu má. Trvalý rozvoj tak bude trvat deset, patnáct let. Musí se proto podle něj naplnit potenciál tohoto průmyslu, aby se české vládě a Ministerstvu obrany poskytl „maximálně možný objem výrobků, aby vláda nemusela využívat zahraniční výrobky.“
Vlastnictví zbrojovek v českých rukou je podle expertů výhoda. „Strojírenský průmysl je z většiny vlastněn zahraničními podniky, kde se rozhoduje o tom, co se bude vyrábět, kolik, pro koho, jaké budou transferové ceny. Tento problém u domácích firem vypadne,“ srovnává Zamrazilová s tím, že tak můžeme mít výrobu s vysokou přidanou hodnotou.
„Do čeho nám nebude mluvit žádná zahraniční centrála a z čeho nebudou odcházet žádné dividendy, maximálně reinvestice,“ uvádí Zamrazilová a dodává: „Je to konečně produkt, jehož pánem budeme od vývoje až po marketing a prodej.“ Zároveň však dodala, že z toho nemá žádnou radost. „Byla bych raději, kdyby to byly léky, zdravotnická zařízení, cokoliv jiného.“
Dlouhé tendry
I přes zlepšení postavení obranného průmyslu se stále podle Šlapáka potýká s problémy. „Z přislíbených rozpočtů je v obranném průmyslu propsáno zatím minimum. Je to dáno zdlouhavým byrokratickým procesem na straně veřejných zakázek,“ upozorňuje Šlapák. Zakázka podle něj trvá v západní Evropě v průměru 3,5 roku, což je příliš dlouhá doba. Naopak v pobaltských zemích, Skandinávii, Polsku, Rumunsku a Bulharsku jsou podle něj tendry velmi rychlé a trvají řádově měsíce.
Důvodem je efekt nepředvídatelného souseda. „Máte souseda, na kterého se musíte připravit,“ doplňuje Šlapák s odkazem na Rusko. Zrychlení výběrových řízení by si přál i Chour.
Další potíž je podle Šlapáka spojená s dopravou zbraní, které nechtějí přepravovat letečtí dopravci kvůli svým ESG kritériím (ESG je zkratkou pro sociálně odpovědné investování, pozn. red.). Ze stejných důvodů nechtějí podle něj leasingové společnosti financovat investice do strojů pro zbrojní výrobu.
