Článek
Čtete ukázku z newsletteru Cash Only, ve kterém redaktoři SZ Byznys každý pátek komentují dění v českém byznysu. Pokud vás Cash Only zaujal, přihlaste se k odběru newsletteru.
Nedávno jsem narazil na dobře zpracovanou reportáž o vzestupu krajně pravicové Alternativy pro Německo (AfD). Ta by letos na podzim mohla převzít vládu ve východoněmecké spolkové zemi Sasko-Anhaltsko. Pokud se dostane k moci, hodlá v německé společnosti provést zásadní reformy na podporu „lokálního obyvatelstva“.
Sasko-Anhaltsko patří k nejchudším regionům v Německu a zároveň v něm žije nejméně imigrantů z německých států. Právě chudoba a předluženost jsou častou příčinou příklonu voličů k radikálům, kteří si také často získávají podporu odporem k migraci. Bohužel se přitom zapomíná na fakt, že chudoba je i sociální fenomén, který souvisí s nastavením legislativy a globalizací.
Populistická vlna posledních let, při které politické strany od USA přes Německo až po Česko sbírají body za extrémistické postoje, je do velké míry reakcí na předchozí uvolněnou éru globalizace, z níž těžily především elity. Obecná prosperita jednoduše „nedotékala“ do zaostalých částí vyspělých zemí.
Tyto regiony (třeba východní Německo či středozápad USA) původně nebyly tolik zaostalé, ale byly průmyslové či chudší. Výroba se pak přesouvala do rostoucí a levné Číny a dalších asijských států a mzdy dělníků stagnovaly. Tyto oběti globalizace, hlavně bílí muži bez vysokoškolského vzdělání, jsou už dobře popsány v ekonomické literatuře.
V Česku byl úpadek některých regionů včetně pohraničí urychlen transformací ekonomiky, při níž zanikal těžký průmysl. Navíc, jak dlouhodobě upozorňuje například výzkumná organizace PAQ, jsou nízkopříjmoví lidé dlouhodobě daněni více než vysokopříjmoví. Nůžky mezi bohatými a chudými Čechy se po roce 1989 rozevíraly rychleji i kvůli chybám politických garnitur. Po deregulaci vymáhání spotřebitelských dluhů z roku 2001 v Česku navíc vznikla armáda lidí v exekuci.
Kdybych přišel o práci a moje vyhlídky byly bezútěšné, osobně bych také reagoval hněvem. Každý chce vydělávat a když nemá práci, musí svou frustraci na někoho nasměrovat. Migranti a další menšiny jsou ideálním cílem.
Je těžké si přiznat, že si za pokažený život můžeme sami. A navíc to v případě dělnické třídy často tak úplně neplatí. Prostě byli na špatném místě ve špatnou dobu, žili v regionu, který už neprosperuje, a daleké hlavní město jejich problémy neřeší.
Je zcela jedno, že z migrantů společnost ve skutečnosti benefituje (konkrétně v Česku zejména z Vietnamců, Slováků či Ukrajinců, jak je v případě posledních jmenovaných zřejmé i z plateb do systému sociálního a zdravotního pojištění). Jsou prostě symbolem změn, jejichž přijetí pak předpokládá změnu sama sebe, tedy nějaké úsilí.
Vychýlení historie k liberální globalizované společnosti, jejímž viditelným symbolem se v posledních dekádách kromě migrace stala například i širší paleta genderových identit, u mnoha lidí vyvolává hněv a volání po návratu k „tradičním“ hodnotám.
Ale tyto hodnoty, nebo spíš sociální model rodiny, na nichž jsou založeny, se mezitím už také přežily. Muži jsou nejistí, protože jejich manželky samy chodí do práce a často jsou úspěšnější než oni. A v zaostalých regionech s vysokou nezaměstnaností muži často nemohou o práci zavadit vůbec.
Ztratili najednou převahu i půdu pod nohama a hledají viníky společenských změn. Imigranti jsou tím nejviditelnějším znakem změny kvůli své odlišnosti. Dalším symbolem „nových poměrů“ bývají LGBT lidé, kteří jsou přitom početně jen velmi malou částí obyvatelstva.
Příklon k politickému extremismu a nenávist k menšinám může vést k násilí a tragédiím, protože, jak říká historik Walter Scheidel, v dějinách přispívali k napravení ekonomické nerovnosti pouze „čtyři jezdci apokalypsy“: války včetně všeobecné mobilizace, revoluce, rozpad států a epidemie. Tyto události razantně přerozdělují bohatství.
Teprve po strašlivých otřesech lidé vždy začali toužit po životě v míru. Stejnou teorii má ostatně jeden český zbrojařský manažer, jehož firma ze zbrojení výrazně profituje. Podle Scheidela je příjmová i majetková nerovnost historicky tou základní situací ve společnosti.
Přijďte na debatu Ve vatě
V období socialismu jsme se v Česku i východním Německu na základě politické represe dostali do stavu, kdy velká část společnosti byla ekonomicky rovnocenná. Kromě funkcionářů a přisluhovačů režimu, kteří měli vyšší příjmy, víceméně panovala příjmová i majetková rovnost, a současné zvyšování majetkové a příjmové nerovnosti v kapitalistickém Česku je tak jen návratem k historickému normálu.
Relativní rovnost přitom pořád panuje v důchodovém věku, kdy penzisté dostávají z průběžného důchodového systému všichni zhruba stejně (rozdíly jsou relativně malé), a také v přístupu ke zdravotnictví. Ale to se brzy rozplyne díky demografii a nezdravým veřejným financím.
Velmi „nerovná“ je naše společnost už nyní v sociálních příležitostech. Talentované dítě ze znevýhodněné rodiny se pravděpodobně nedostane na dráhu kvalitního vzdělání a kariéry. Sociální mobilita je v Česku nízká.
Pokud nechceme, aby došlo k opětovné nivelaci nerovností nastolením socialismu či některou z katastrof, jež popisuje Scheidel, musíme situaci řešit podporou znevýhodněných částí společnosti. To znamená investice do zdravotnictví, veřejné správy a vzdělání, zejména v periferních regionech, či nastavit férovější zdanění.
Zajímají vás akciové trhy, energetika nebo plány českých podnikatelů? Přihlaste se k odběru Cash Only a kompletní newsletter budete každý pátek dostávat do své schránky.
