Článek
Sezonní výroba cukru, která každoročně začíná zhruba v polovině září, je v plném proudu. Letos však mezi cukrovarníky nepanuje dobrá nálada.
Podniky v Evropě jsou pod tlakem levných dovozů ze třetích zemí, unijních požadavků na dekarbonizaci a snížené poptávky po nejoblíbenějším sladidle. Konec v posledních měsících oznámilo pět evropských cukrovarů včetně jednoho českého.
Ve výrobě nebudou pokračovat dva podniky rakouské společnosti Agrana – závod v Hrušovanech nad Jevišovkou a jeden ze dvou jejích rakouských cukrovarů v Leopoldsdorfu. Dále skončila továrna Souppes-sur-Loing francouzské rodinné firmy Ouvré Fils a dvě fabriky španělské firmy Azucarera: Miranda de Ebro a La Baneza.
Konce továren mají společné jmenovatele: Výroba se podle cukrovarníků prodražuje, zatímco spotřeba klesá. A sílí dovozy. „Rostou náklady a konkurence kvůli snižování spotřeby. Zároveň se uvolňuje dovoz z Ukrajiny i Mercosuru,“ zdůvodnil to mluvčí rakouské společnosti Agrana. Provoz podle něj zatěžují zvýšené náklady na energie, suroviny, pracovní sílu i regulace.
Rozhovor s Martinem Kolářem, ředitelem Tereos TTD.Video: Filip Horáček, Seznam Zprávy
„Příčinou situace je volatilita cen cukru, zesílená dovozem ze třetích zemí za výhodnějších podmínek, a také pokles produkce cukrové řepy v důsledku zákazu používání účinných látek,“ vysvětlil deníku El País důvody uzavření dvou závodů ve Španělsku ředitel společnosti Azucarera Juan Luis Rivero.
Poslední uzavřený podnik z Francie skončil kvůli technickým a environmentálním problémům, přišel také o bankovní financování.
Dovozy z Ukrajiny
Martin Kolář, předseda představenstva nejsilnější cukrovarnické a lihovarnické skupiny v České republice Tereos TTD, mluví o krizi v sektoru.
„Největší vliv na situaci ve střední a východní Evropě měly určitě rostoucí dovozy z Ukrajiny,“ říká. Za předchozí dva roky se ze země dovezlo přibližně 900 tisíc tun cukru, roční spotřeba v Evropě je kolem 18 milionů tun.
„Osmdesát procent dovozů zůstalo v několika málo zemích střední a východní Evropy, včetně České republiky. Z cenového hlášení vidíme meziroční cenový propad o 40 procent. Větší propad nastal právě v tomto regionu, který zaostával za zeměmi jako Španělsko, Portugalsko, Itálie a Řecko. Cenový rozdíl nikdy nebyl tak velký,“ říká Kolář.
Ještě před válkou, která vypukla v únoru 2022, směla Ukrajina do EU dovážet maximálně 20 tisíc tun cukru ročně. V prvních válečných letech se stavidla exportu do EU pro Ukrajinu otevřela bez limitů na objem. Šlo o formu pomoci válkou zmítané zemi. Exporty do EU vzrostly až na 600 tisíc tun ročně. Kvůli protestům zemědělců zejména ze střední a východní Evropy se začal dovoz limitovat. Nyní se projednává nová pevná kvóta. Evropská komise navrhuje strop 100 tisíc tun ročně. Cukrovarníkům se to zdá příliš, přestože oproti posledním mimořádným rokům je to výrazně příznivější číslo.
Výrobci upozorňují na další rizika kromě dovozů z Ukrajiny. Například zmiňují hrozbu vyšších dovozů ze zemí Latinské Ameriky po podpisu dohody s blokem zemí Mercosur. Tato dohoda nicméně také stanovuje dovozní kvóty a Evropská komise ujišťuje, že má další mechanismy, které zabrání turbulencím na trhu.
Cukrovarníci čelí i růstu nákladů na energie. Už několik let platí emisní povolenky, dopadá na ně však další zpřísňování kvůli dekarbonizaci průmyslu.
„V cukrovaru v Českém Meziříčí používáme nově plynovou kotelnu namísto uhelné kotelny. Stála nás 300 milionů korun. Musíme, jinak bychom neplnili emisní limity EU. Ale výroba z plynu prodražuje výrobu cukru. Na energiích to pro nás znamená o desítky milionů korun navíc,“ tvrdí Kolář.
Na emisních povolenkách podnik ročně zaplatí zhruba 150 milionů korun. Za celý tuzemský cukrovarnický sektor je to odhadem 400 milionů korun. To podle Koláře znamená, že povolenky z ceny cukru tvoří téměř jednu korunu.
Ve fiskálním roce 2024/2025 dominantní cukrovarnické společnosti v České republice Tereos TTD tržby meziročně propadly z 9,74 miliardy korun na 8,56 miliardy. Čistý zisk se snížil z 1,2 miliardy korun na 447 milionů korun, tedy o více než 60 procent.
Martin Kolář, předseda představenstva Tereos TTD.
Firma má v České republice dva cukrovary, v Dobrovicích a v Českém Meziříčí. Dohromady zajistí přes polovinu produkce celé ČR. Podle Koláře po uzavření cukrovaru v Hrušovanech spadla výroba v Česku o deset až 15 procent. Letos očekává, že se v tuzemsku vyrobí 580 tisíc tun, v loňském roce to bylo 660 tisíc tun cukru.
„Dnes už není reálné postavit cukrovar na zelené louce. Trh je opravdu pod velkým tlakem. Je to vyvrcholení celé té krize,“ komentuje šéf Tereos TTD uzavírání podniků v Evropě.
Likérkám se nedaří
Kromě výroby cukru se firmě nedařilo ani v produkci lihu. V roce 2024 Tereos uzavřel lihovar v Kolíně. Dál provozuje lihovary v Chrudimi a Kojetíně.
„Vidíme odklon od spotřeby lihovin. Je to jednoznačný trend, likérkám se nedaří. Druhý důvod je navýšení spotřební daně z lihu o 27 procent. Máme jednu z nejvyšších daní v regionu a výrobci alkoholu otevřeně mluví o nárůstu černého trhu s lihovinami,“ říká Kolář. Firma hlásí meziroční propad prodejů potravinářského lihu o 30 procent.
Pod tlakem jsou také zemědělci. Od zákazu neonikotinoidů (skupina insekticidů) v roce 2018 klesl podle Českomoravského cukrovarnického spolku počet dostupných účinných látek pro řepu z 91 na 58. Zhoršuje to agronomická rizika, výnosy a náklady ochrany. Ve třetích zemích, které do EU dovážejí, se přitom tyto látky mohou používat a navíc pro farmáře a výrobce neplatí tak přísné environmentální standardy.
„Považuju to za nespravedlivé. Jsme sice na jedné startovní čáře, bojujeme o stejného zákazníka, ale máme obrovský hendikep. Nastavili jsme si nejpřísnější normy v celém světě,“ dodal Kolář.
