Článek
Obavy o topnou sezonu, astronomické ceny elektřiny nebo plynu. Evropa od ropné krize v roce 1973 nezažila tak vyhrocenou situaci. Odborník na elektroenergetiku Michal Macenauer zdůrazňuje, že za ní stojí hlavně ruské machinace na trhu s plynem, ale zmiňuje i další faktory.
Ředitel strategie poradenské společnosti v energetice EGÚ Brno zároveň předvídá, že „Green Deal“, tedy přechod ke klimaticky neutrální Evropě do roku 2050, je mrtvý. „Pozor, myslím tím v časových termínech, nikoli ve směřování,“ říká v rozhovoru pro SZ Byznys.
O tom, jak současná krize promění obchodování s elektřinou či plynem, diskutují stovky odborníků na energetické konferenci. Ve středu a čtvrtek ji hostí Brno. Macenauer vystoupil v přednáškovém bloku nazvaném Udržitelnost bez zranitelnosti.
Premiér Petr Fiala v nedělním projevu řekl, že zimu zvládneme. Máme dost zásob plynu, abychom mohli udržet spotřebu z předešlých let?
Nemáme, ale blížíme se tomu. V zásobnících máme nyní asi 90 procent jejich kapacity, což je asi 33 terawatthodin plynu, zhruba polovinu spotřeby plynu v topné sezoně. Nicméně k nám bude přitékat plyn dál. Ne ruský, ale převážně nakoupený ve formě LNG (zkapalněného plynu). Kombinací nízkého importu a těch zásob bychom měli topnou sezonu přečkat, ale budeme nucení uspořit dvanáct až patnáct procent spotřeby.
Michal Macenauer
A to bude problém?
Ne. Česko nějakých deset procent může uspořit jen tím, že sníží výrobu elektřiny z paroplynových zdrojů a zbytek zkrátka musejí udělat domácnosti. Úspora bude bolet v tom, že se sníží komfort. Pokud bude teplotně normální zima, tak se na snížení otopné teploty, otopné plochy dá uspořit v průměrné domácnosti deset až patnáct procent. Kdyby domácnosti neuspořily dostatek, tak bude muset spořit průmysl a tam už je to o omezení výroby, odstávce provozů.
O energetické krizi mluvíme minimálně od vpádu Ruska na Ukrajinu. Proč se ale v posledních týdnech tak prohloubila?
Je z osmdesáti až devadesáti procent způsobena manipulací Ruska s trhem plynu, přerušováním a omezováním jeho dodávek. Plyn se stal nedostatkovým zbožím, jeho cena extrémně narostla a protože potřebujeme na úrovni Evropské unie a evropského regionu vyrábět elektřinu ze zemního plynu, tak nám výrazně narostla i cena elektřiny. Proto se cena dostala na násobky.
A druhým problémem v pozadí je skutečně příliš zbrklý a radikální požadavek na dekarbonizaci (snižování množství emisí uhlíku) ze strany Evropské unie. Je to asi deset patnáct procent toho problému. Ale bude se prohlubovat, protože poptávka po elektřině bude strmě narůstat. A dosažitelnost uhelných či jaderných zdrojů půjde extrémně dolů. Středoevropský region, který byl v tomto ohledu nadbytkový, bude za několik let nedostatkový.
Mezi laiky teď zaznívá častá otázka, proč máme tak drahou elektřinu, když ji mnohonásobně levněji vyrábíme v Dukovanech nebo v Temelíně. Není tedy nyní burza s energiemi nadbytečná?
Burza je jen způsob organizace trhu. To není žádné zlo nebo spiknutí. Jsou na ní stovky či tisíce výrobců. A je strana poptávky, což jsou stovky milionů odběrných míst. Mezi nimi musí být obchodník, který reprezentuje portfolio zákazníků a pro ty elektřinu nebo plyn nakupuje. Dominantně je zajišťuje mimo burzu, ale část i tam. Pro cenovou úroveň elektřiny a plynu je burza určující, protože je to jediný univerzální nástroj, jak se ceny dobrat.
Trh vždycky vede k minimalizaci marží. Pokud je na něm dostatek zdrojů, funguje. Fungoval až do situace, kdy začal být nedostatek plynu. Řešením není zrušení trhu, protože se k ceně vždy nějak musíme dobrat. Teď se vláda rozhodla, že trh jistým způsobem přemostí, že se vyhne diktátu ceny a bude rozdíly dotovat. Ale na to jsou potřeba peníze, protože elektřina i plyn se musí na trhu dále nakupovat.
Jeden z bloků přednášek si tady však pokládá otázku, jestli volný trh s energiemi přežije. Jak to tedy vidíte?
Přeji si, aby přemostění trhu trvalo nejkratší dobu. Bylo by vhodné, abychom nešli na ruku mámení udělat z liberálního nějaký státní trh. Žádný státní dodavatel nebude efektivnější než řada soukromých výrobců. Funguje to tak se všemi komoditami. Vlády nyní musejí zajistit funkčnost trhu a to je dostatek zdrojů – takže zařídit stabilní dodávky plynu.
A k tomu máme jako Česko nakročeno pozitivně?
Jako Česko k tomu směřujeme lépe, než jsme čekali. Co se povedlo ČEZ a vládě s terminálem v Nizozemsku, to je skoro majstrštyk. Má kapacitu třetiny naší roční spotřeby. Teď jde o to zajistit do něj plyn. Za dnešní ceny na trhu to problém není. Ale když budeme chtít ceny nižší, musíme se soustředit na dlouhodobé kontrakty a vybudovat důvěru k navýšení kapacity producentů.
Je nějaká šance, že se ceny plynu vrátí někam před rok 2019?
U plynu rozhodně nejsme schopní vrátit se k ceně kolem osmnácti eur za megawatthodinu. Minima byla ještě nižší, uměle nízká. Pravděpodobně už v té době k nim přispěly manipulace Ruska. Pokud trh s kapacitami LNG bude fungovat, tak se můžeme vrátit na úroveň čtyřiceti padesáti eur.
Dosáhla už energetická krize hraničního bodu?
Pokud se budeme soustředit na tržní cenu, vyhráno rozhodně nemáme. Může to kulminovat v roce 2023, možná i v roce 2024. Přesný termín je teď ve hvězdách. Tipovali jsme, že dodávka ruského plynu bude škrcena, ale že bude úplně přerušena, to byl málo pravděpodobný scénář. Teď je vysoce pravděpodobný. Vzhledem k opatřením následující sezonu přečkáme. Otázkou je, jak budeme plnit zásobníky na sezonu následující. Bude to záviset na průběhu zimy a na rychlosti zprovoznění dalších LNG terminálů a jak se bude dařit do nich nakupovat plyn. Zažehnáno to není.
V přednášce jste mluvil i o Green Dealu. Jak avizovaný přechod k obnovitelným zdrojům energií do roku 2050 ovlivní letošní bezprecedentní situace?
Dlouhodobě jsem kritizoval, jak Evropa eskalovala požadavky na dekarbonizaci. Energetika, která se do dnešní doby budovala možná až 200 let, nemůže být mávnutím kouzelného proutku přeměněna za deset dvacet let na dekarbonizovanou. Mediální zájem se často soustředí jen na elektroenergetiku. Spotřeba elektřiny v Česku je přes 60 terawatthodin, ale celková spotřeba energie kolem 500 terawatthodin. Budeme muset dekarbonizovat i zbytek, nejen elektřinu.
Jsme v Evropě nyní na začátku procesu, který nebude probíhat příliš hlasitě a nebude jednoduchý. Tempo dekarbonizace se bude měnit.
Už dřív jste zopakoval, že Green Deal je mrtev.
Ano, ale myslel jsem to v časových termínech, nikoli ve směřování. Není myslitelné, abychom v roce 2100 ještě pálili fosilní zdroje. Ale nezbavíme se jich ani do roku 2050, ani 2060. Skutečnou dekarbonizaci provedou až další generace po nás.
Toxicitou Green Dealu není dekarbonizace, ale její neúměrná rychlost, kterou Evropa požaduje. Je to celé na bázi politické hry, bez případových studií. Je to handl a energetika takto být řízena nemůže. Obor je znejistěný a neinvestuje se do ničeho jiného než do obnovitelných zdrojů, což je špatně. Potřebujeme mít v soustavě portfolio různých zdrojů.
Zároveň mluvíte renesanci jaderné energetiky. To by Česku mohlo nahrávat, ne?
Diskuze v Česku nikdy nebyla o tom, jestli chceme nový jaderný zdroj, ale jestli se nám vyplatí. Při dnešních cenách již debata působí absurdně. Prohlašuju bez uzardění, že každý jaderný zdroj se vyplatí. Má šedesátiletou životnost a za tu dobu se několikanásobně navýší cenová úroveň všeho ostatního.
Pokud chceme v Evropě dekarbonizovat a zároveň částečně zůstat i průmyslovým světem, nejen rájem pro čínské turisty, je jádro nezbytné. Není to volba.
Takže s obnovitelnými zdroji jen tak nevystačíme?
Ty budou mimochodem potřebovat obrovské zálohování. Zapomeňme na levnou energetiku. Bude dražší. V běžném zimním období může výroba fotovoltaiky na obrovském území, klidně i na úrovni střední Evropy okamžitě spadnout na úroveň kolem 20 procent očekávaného výkonu. Najednou potřebujete zálohovat 80 procent.
Nastal čas, kdy budeme muset do nákladů této energetiky započítávat náklady, které způsobuje nepředvídatelný nahodilý charakter výroby obnovitelných zdrojů.
Zmínil jste obrovskou nejistotu v odvětví energetiky. Co by ji mělo zahnat?
Krátkodobě úspory a paralelní dodávky plynu z USA, Kataru i další nové zdroje.
Rusko už je ze hry venku?
Naprosto mrtvé. Evropa nesmí být na ruském plynu závislá. Všechny těžařské společnosti daly od Ruska ruce pryč a nechtějí tam investovat. A Čína čeká jako kočka u díry, aby Rusko oslabila. Ani ona nebude významným odběratelem potrubního plynu. Dobře vidí, co se může stát, když se Rusku zkříží plány.
