Oběd do stovky: Jde to, když se chce, říkají restauratéři

Loni v květnu, kdy inflace meziročně poprvé přesáhla 15 procent, a následující měsíce se už pod tuto hranici nevrátila, našly Seznam Zprávy Byznys osm míst, kde šlo menu získat pod sto korun. Průměrná cena oběda tehdy činila 163 korun.

Od té doby většina těchto provozoven zdražila, nejčastěji o deset až dvacet korun, avšak navzdory všeobecnému růstu cen je možné se i dnes, kdy průměrná cena oběda už dosáhla 180 korun, naobědvat do sta korun. Jak to je možné? Zjišťovali jsme to na třech místech.

„Voják se stará, voják má.“ Těmito slovy Václav Heřman, provozní Hospůdky u Silnice ve Smržovce u Jablonce nad Nisou, vysvětloval, jak v době, kdy za rok ceny surovin stouply o desítky procent a například cukr či vejce zdražily takřka dvojnásobně, dokáže udržet ceny obědů pod stem korun.

Obědem se v „hospůdce“ míní hlavní jídlo a polévka. Minulý pátek to byla například „dršťkovka“ z hlívy ústřičné a k ní „smažák“. Smažák tak veliký, že jsem si po polévce nechala část zabalit na druhý den.

Heřman, který vede hospodu devět let a začínal na ceně 65 korun za menu, stejně jako většina hospodských platí drahou elektřinu, plyn, nájem a k tomu mzdu pěti pracovníků a daně, přesto se podle svých slov uživí.

Nízkou cenu mu pomáhá udržet například to, že sám vaří, snaží se sehnat výhodnější ceny u dodavatelů, nakupuje v Polsku a zároveň bere udržení nízkých cen částečně jako svou životní misi. „Chci lidem ukázat, že to jde. Když někde vidím hotovku za 130 korun, přijde mi to amorální,“ říká provozní, který pracuje v gastru od vyučení už asi 25 let a ještě před Vánoci nabízel menu o pět korun levněji.

V zimě se na oběd staví v hospodě zhruba 80 lidí, většinou dělníků. V létě to bývá až o dvě třetiny lidí více. Po obědě už chodí do hospody nejčastěji chlapi na pivo. „Já sem chodím vždy v úterý a pátek, už 24 let od doby, kdy zde hospodu postavili. Jsme z naší party důchodců už poslední. Chutná mi tu, jídlo nosím domů i své nemocné ženě,“ říká obyvatel Smržovky Petr Kadeřábek.

Jeho kamarád, František Pekař, který hospodu před čtvrt stoletím stavěl, říká, že po celém Libereckém kraji a ani na Boleslavsku podobně dobrá a levná hospoda neexistuje.

„Já jezdím na Smržovku od covidu na chatičku a jednou za víkend se zde stavím. Porce je velká a je to dobrá cena vůči Praze, kde pracuji,“ říká 40letá Zuzana Eislerová.

A jak dlouho dokáže provozní udržet cenu menu na 95 korunách? „Určitě do léta a zároveň přemýšlím, zda to nezlevním, protože zima je mírnější, než se čekalo. Záleží, co přijde za složenky za plyn a za proud,“ dodává Heřman.

Polévku a hlavní jídlo za 99 korun dostanete také na Vysočině, v odlehlejší ulici Hamry u železniční zastávky Pohledští Dvořáci v Havlíčkově Brodě. Rodinný podnik, Restauraci U Panských, zde vede Danuše Zachariášová se svým mužem, bratrem, jeho dětmi a matkou a v provozu jim vypomáhají občas i dvě dcery.

V podniku, který vedle restaurace nabízí i skromné ubytování pro hosty a venkovní posezení, rodina navíc bydlí. Právě to, že ve stavení, které postavil pradědeček paní Zachariášové (rod Panských, podle nějž se restaurace jmenuje) v roce 1902 jako zájezdní hostinec, nemusí rodina platit žádné zaměstnance ani nájem, jí dovoluje držet nízké ceny.

Restaurace nemá žádné webové ani facebookové stránky, i tak je plně vytížena, protože do ní chodí pravidelně dělníci z okolních firem, v průměru 100 strávníků denně. Matka paní Zachariášové začíná vařit v pět hodin ráno, v půl sedmé jí do kuchyně přichází vypomáhat její dcera a dvě hodiny před polednem už vydávají první jídlo.

„Vaříme obyčejná jídla už 32 let, co jsme dostali restauraci zpět v privatizaci. Chodí sem ti samí lidé, většinou chlapi, co se chtějí pořádně najíst, ženských jen pár kancelářských. Každý den nabízíme dvě hlavní jídla a v úterý a ve čtvrtek ještě sladké, po něm se mohou chlapi utlouct, asi to doma už nemají,“ popisuje všední den Zachariášová.

Obědy se podávají do jedné hodiny po poledni a další hosté si pak až do deseti večer mohou dát k pivu či limonádě studenou kuchyni. Víkendy jsou vyhrazeny na veliké oslavy, které se konají v sále, který pojme až 100 hostů. Podle Zachariášové je však třeba si ho zamluvit až rok dopředu.

„Minulý víkend jsme tam oslavovali mé kulatiny, přijelo přes 100 lidí. Mám to tam rád a jezdím tam pravidelně. Donedávna byl k polévce a k hlavnímu jídlu také zákusek,“ pochvaluje si Ladislav Tajovský, který jezdí do restaurace na Vysočinu s kamarády několikrát do roka.

Právě se zákusky ale nastala potíž. Rodinná firma stála před dilematem, zda od Nového roku zdraží, nebo omezí polévku, kterou si hosté nabírají z polévkových mís podle libosti, pouze na jednu porci, nebo zruší ručně vyráběné zákusky.

„Rozhodli jsme se, že vynecháme buchty. Jednak suroviny na ně zdražily nejvíc a také jsou velmi pracné a omezit polévku jsme si neuměli představit. Znáte chlapy, když je třeba ‚gulášovka‘, nandají si dva až tři talíře polévky a nemají s tím problém,“ vysvětluje 48letá žena. „Ale že se nyní nemohou dorazit sladkým, to hodně nadávají a jsou rozzlobení, ale bez zdražení by to už finančně nedávalo smysl,“ konstatuje Zachariášová.

Cena pod sto korun za menu, kterou chce restaurace držet minimálně do léta, podle ní stačí na vše potřebné. „Musím to zaťukat – máme se dobře a dokážeme ušetřit i na rekonstrukce. Žádnou reklamu nepotřebujeme. Nestíháme už tak. Spíš bychom potřebovali více volného času,“ dodává pravnučka zakladatele rodinného podniku.

Jídlo za sto korun, ačkoliv bez polévky, lze sehnat také v historickém centru Prahy. V přízemí secesního Obecního domu sídlí Plzeňská pivnice a za rohem má postavenou malou provozovnu – Výčep.

Na malém prostoru tam čepuje pivo lidem z ulice a k tomu jim nabízí drobné pohoštění v podobě polévky, párku s hořčicí, utopenců, sleďových oček, ale i plnohodnotnější jídlo jako je perkelt s noky nebo sekaná s bramborovým salátem.

V malém výčepu si lze Pilsner Urquell koupit za 53 korun a limonády za 44. „Každej, kdo sem přijde, se vrátí. Chodí muži i ženy, mladí i starší, napůl cizinci a napůl Češi. Před Vánoci zde bylo hodně lidí, nyní to trochu kleslo, ale jaro a léto bude výborný, protož výčep má okno a půjde prodávat i ven,“ odhaduje výčepní Martin Lauermann, který si podle svých slov šel do výčepu odpočinout.

Koncept je podle něj postaven na levném pivě i víně, jídle za „normální ceny“ a na atmosféře připomínající staré časy, kdy byl malý výčep na každém rohu podobně, jako jsou dnes na každém rohu fastfoody.

„Je to taková příjemná malinká špeluňka a o tom to je. Znám se s těmi, co sem přicházejí častěji. Pozdravím je, poptám se, jak se mají doma a v práci a už jim čepuju to, co si obvykle dávají. Je to osobní, ale zároveň s uctivým odstupem, aby to mělo nějakou kulturu, a právě to se lidem líbí a jsou v pohodě,“ popisuje své pocity ze čtrnáctihodinových směn výčepní.

Hosté mu dávají za pravdu. „Byl jsem tu včera poprvé a dnes tu jsem znovu. Dal jsem si párečky s dobrou domácí houskou a bylo to moc příjemný. Líbí se mi, že si to na nic nehraje. Shrnul bych to tak, že to tu je strašně normální,“ říká mladý muž. Kolegyně, kterou s sebou po práci vzal, aby jí nové místo ukázal, se výčep líbil také. „Dáváme si pivo, moc se mi tu líbí a nejspíš přijdu znovu,“ říká mladá žena.

Provozovna se bude podle výčepního snažit udržet cenu hlavního jídla za sto korun minimálně do konce ledna a pak se uvidí podle cen energií a surovin. „Nově se ke stálé nabídce zařadilo také hotové jídlo, například koprovka s knedlíkem nebo smažená játra. Sice to je už dražší, ale na centrum Prahy stále výborné. Přibydou také zákusky a štrůdly,“ dodává Lauermann.