Zpráva o ceně energie, která Pražany nepotěší. V žebříčku dopadli nejhůře

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Rekordní ceny elektřiny sužují celou Evropu, Česko ale žebříčku kraluje. Podle posledních dat indexu Household Energy Price (HEPI), který zpracovává rakouský energetický kontrolní úřad, platí Češi za elektřinu nejvíce v Evropě. V přepočtu na paritu kupní síly měny činí částka 52 eurocentů za kilowatthodinu elektřiny.

Parita kupní síly je nástroj, kterým lze srovnat ceny v jednotlivých státech, přestože mají jiné měny, jinak silnou ekonomiku nebo jinak vysoké platy.

„Je to cena, která je přepočtená tak, aby se odstranily odlišnosti v cenových hladinách mezi jednotlivými zeměmi. O to více to tedy vypovídá v mezinárodním srovnání. Kdybychom vzali ceny v absolutních hodnotách a jen je přepočetli na koruny, nezohledňuje to odlišné cenové hladiny,“ vysvětluje Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank, který na údaje žebříčku upozornil na sociálních sítích.

Ale i v absolutní hodnotě je česká elektřina jednou z nejdražších v Evropské unii. Dražší elektřinu už mají jen v Kodani, Římě a Amsterdamu.

Cena elektřiny se skládá z několika položek. HEPI index ji počítá z ceny samotné energie, ceny za distribuci a daní. Cena za energii se určuje na burze, kterou sdílí Česko s Německem. Ta sídlí v Lipsku, ale svou pobočku má i v Praze.

Zde cenu tvoří jak čeští, tak němečtí obchodníci. „Na lipské, respektive pražské burze prodávají obchodníci elektřinu. Jenže v Německu jí je málo, a tak jsou obchodníci ochotní zaplatit víc, a tím pádem šroubují cenu nahoru. Protože čeští obchodníci mají menší kupní sílu, je jich méně, tak musí následovat cenu, kterou určují němečtí obchodníci. My pak musíme platit ve výsledku víc,“ vysvětluje Kovanda.

A kromě samotné ceny energie je tu pak i zmiňovaná parita kupní síly. Když se totiž stanoví cena na německo-české burze, neznamená to, že budou obyvatelé obou zemí platit stejně.

„Pokud již tak vysoké účty za elektřinu přepočítáme na paritu kupní síly, kterou máme nižší, než je průměr EU, tak jsou výsledky opravdu velmi špatné. Pokud to zjednoduším, i na západě lidi trápí vysoké ceny energií, ale vzhledem k tomu, že mají vyšší příjmy, snáší nárůst lépe. My máme příjmy nižší, a proto z nich musíme vynakládat relativně vyšší část,“ vysvětluje pro SZ hlavní ekonom BHS a člen poradního sboru vlády Štěpán Křeček.

V neposlední řadě má na cenu elektřiny vliv také výše daně, kterou na ni uvalí stát. Ta je v Česku vyšší než ve zbytku Evropské unie. Zatímco průměrná daň v EU tvoří 18 procent, u nás je to podle HEPI celkem 24 procent.

Velikost daně ale podle Křečka nemá na výslednou cenu zásadní vliv. „Daňové zatížení není klíčový faktor v ceně energií. U nás jsou ceny v přepočtu na paritu kupní síly o tolik vyšší, že i kdyby se daně snížily na průměr EU, tak to naši statistiku moc nezlepší. Snížení daní způsobuje to, že domácnost nebo firma s největší spotřebou energií vydělají na nízké dani nejvíce. To ale není příliš motivační, a proto se zvolila cesta úsporného tarifu, kde relativně uspoří lidé s nejnižší spotřebou,“ říká.

Častý argument proti vysokým cenám elektřiny je, proč obchodovat na německé burze. Zvláště když Česko má elektřiny dost a může ji prodávat levněji.

Problém je v tom, že jak řekl Kovanda, nežijeme na izolovaném ostrůvku. „Je tu samozřejmě možnost se od burzy odpojit a dodávat jen na náš trh. My jsme ale na Německu závislí z hlediska plynu. Kdybychom my odpojili Německo od elektřiny, oni by nás mohli odpojili od plynu a dostaneme se do katastrofální situace. Proto není jednoduché z tohoto systému vystoupit.“

Česko samotné plyn přímo nenakupuje, většinu získává přes Německo – z Ruska. A to bezmála sto procent.

V extrémním případě by se podle Křečka mohlo Česko izolovat od zbytku trhu, čímž by ale poškodilo nejen své sousedy, ale i sebe.

„Pro to, abychom zvládli nadcházející topnou sezónu, budeme muset sáhnout k mnohem radikálnějším řešením, než je ‚pouhá‘ lokální pomoc v podobě příspěvků na energie nebo úsporného tarifu,“ vysvětluje Křeček.

„Chtěl bych zdůraznit, že jak odpuštění DPH, tak úsporný tarif řeší situaci, kterou jsme tu měli řekněme do července, kdy byly ceny vysoké, ale představitelné. Rozhodně tyhle nástroje neřeší to, co se děje od srpna. Trh s energiemi explodoval a přestal fungovat,“ dodává Křeček.

Pokud by se tímto směrem vyvíjel trh i nadále, ceny by rostly a stát by nepřišel s nějakým radikálnějším řešením, hrozí podle něj, že se domácnosti dostanou do energetické chudoby a firmy budou krachovat.

„Co se týče plynu, bylo by pro nás lepší zastropování na celoevropské úrovni. Plyn totiž sami nemáme, a pokud bychom zastropovali cenu u nás příliš nízko, hrozilo by, že žádný plyn ani nedovezeme, protože by nám ho nikdo neprodal,“ říká Křeček.

U elektřiny je situace opačná, té má Česko dost a naopak by se podle Křečka spíš hodilo zastropovat její ceny na národní úrovni. „Tam ale vzniká velká otázka kompenzací. Výrobci by ji mohli prodat dráž v zahraničí a my bychom je tak museli přinutit, aby nám ji prodali levněji u nás. Otázka pak je, kdo by zaplatil ušlý zisk v rozdílu cen,“ vysvětluje ekonom.

Druhý, zásadnější problém by nastal v celkovém fungování celé Evropské unie jako spolku. „My nemůžeme pouze vyzobat rozinky a zastropovat, co se hodí nám, protože ostatní by nám pak třeba nedodali plyn, který zase my nemáme. Jediné smysluplné řešení tak je, aby se zastropování elektřiny i plynu řešilo na evropské úrovni,“ říká.

Pokud by se tak totiž nestalo, může se zde podle něj opakovat situace, která tu byla během pandemie koronaviru. Na jejím počátku totiž státy soutěžily v tom, kdo bude schopný a ochotný zaplatit více za respirátor, což následně vyšroubovalo jejich cenu do absurdních výšin. „Největší smysl tedy dává, abychom se dohodli na společném řešení, ideálně společném nákupu a následné distribuci,“ shrnuje Křeček.

O případném řešení bude jednat mimořádná rada ministrů energetiky EU, kterou svolává Česko do Bruselu jakožto předsednická země. Konat se bude příští pátek 9. září. Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (STAN) řekl, že bude prosazovat zastropování cen plynu pro výrobu elektřiny.