Jak jedna školní fotka obnažila diskriminaci lidí s Downovým syndromem

Během focení roztleskávačského týmu z nižší střední školy v Utahu vznikly dvě fotografie; jedna se čtrnáctiletou Morgyn Arnoldovou s Downovým syndromem a druhá bez ní. V ročence, která je nedílnou součástí většiny amerických škol, se následně objevila ta, kde dívka chyběla, a spolu s tím se spustila i vlna emocí.

„Doufám, že nikdo nikdy nebude muset zažít zármutek, který přijde s tím, když člověk, kterého milují, přijde ze školy naprosto zničený a ukáže jim, že není zahrnutý na fotografii se svým týmem,“ napsala na Facebook Morgynina sestra Jordyn Pollová a přidala k příspěvku také obě fotografie, mezi kterými instituce Shoreline Junior High School volila.

Z fotografií lze vyvodit, že byly pořízené ve stejný den a nejspíše jen s malým časovým rozestupem. Zatímco na jedné Morgyn dostala čestné místo v první řadě, na druhou ji už nepozvali. Právě tento snímek se přitom dostal jak do ročenky, tak na sociální sítě školy. „Morgyn je velmi inteligentní. Věděla, k čemu došlo. Byla smutná a raněná,“ cituje agentura AP dívčinu sestru.

Morgyn nebyla přímo jednou z roztleskávaček, média ji ale popisují jako manažerku týmu, která se na chodu uskupení podílela. Podle rodiny vždy trávila hodiny učením se sestav, pravidelně docházela na zápasy, kde roztleskávačky povzbuzovaly sportovce, a podporovala jak svou školu, tak kamarády.

Vynechána přitom Morgyn nebyla poprvé, před dvěma lety ji prý nezahrnuli do třídního seznamu žáků. Podle její sestry Jordyn obě rozhodnutí školních pracovníků ovlivnilo právě Morgynino zdravotní postižení. Podle listu The Salt Lake Tribune, který na celou záležitost upozornil, se rodina ihned pokoušela spojit se školou, dostalo se jí však odpovědi, že v daný moment už není nic, co by se dalo se záležitostí udělat.

Následně škola na svém facebookovém profilu zveřejnila omluvu, účet byl ale o něco později smazán, nebo jen skryt před veřejností. „Jsme hluboce zarmouceni nedopatřením, které bylo učiněno. Rodině jsme se omluvili a upřímně se omlouváme všem ostatním, kterých se tato chyba dotkla,“ uváděl příspěvek s tím, že škola pokračuje ve vyšetřování toho, co se vlastně stalo.

Poté, co příběh začal rezonovat napříč veřejností, se Morgyn dostalo velké podpory, a to i z řad samotných roztleskávaček a jejich rodin. Ty se k dívce prý vždy chovaly jen mile. Pod příspěvkem, který Jordyn zveřejnila, se pak našlo i několik lidí, jejichž potomci s Downovým syndromem si také prošli něčím podobným.

Jedním z nich byl i David Perry, jehož syna Nica škola opakovaně vynechávala z různých akcí. Když se mu pak učitel pokusil vysvětlit, proč chlapec není součástí žádného z vystoupení konaných na závěr školního roku, dostalo se Perrymu odůvodnění v podobě toho, že Nico se akcí účastní jakožto člen publika.

V Morgynině případě podle sestry Jordyn nešlo o zcela úmyslnou diskriminaci, která by vzešla ze zlé vůle. Na celý incident prý upozornila hlavně z toho důvodu, aby zvýšila povědomí o problémech lidí s Downovým syndromem a aby „se všichni naučili být o něco lepšími“.

Podobných incidentů se ale odehrává mnohem více, podle advokáta Právního centra v oblasti zdravotního postižení v Utahu Natea Crippese dochází ke stejným situacím v celém státě poměrně často. Středisko, pro které právník pracuje, prý dostává asi 4000 stížností ročně.

Na diskriminaci lidí se zdravotním postižením například upozornila v podcastu Deníku N i signatářka Charty 77 Anna Šabatová, která se dlouhodobě zabývá ochranou lidských práv. V tomto případě prý diskriminace často vyplývá z tradičních stereotypů týkajících se toho, jak jsou lidé zvyklí přistupovat k lidem se zdravotním handicapem.

„Bylo běžné dávat lidi do institucí a vlastně je svým způsobem připravovat o celou paletu práv, na nichž by mohli participovat,“ říká Šabatová s tím, že by se takovým lidem mělo dostávat podpory v oblastech, kde třeba s určitými schopnostmi zaostávají, a pro každého jednotlivce by se měla vytvořit příznivá situace. „Je třeba, aby o tom společnost přemýšlela a diskutovala.“

Trizomie chromozomu číslo 21 neboli fakt, že dvacátý první chromozom se v buňkách těla vyskytuje ve trojici a nikoliv v páru, to je to, co nejčastěji odlišuje osoby s Downovým syndromem. Právě s tím pak souvisí například i datum, na který je stanoven Světový den Downova syndromu - 21. března.

Jde o vrozenou vývojovou vadu, která je dána geneticky a má různé typy. Jejím důsledkem je intelektové postižení, jehož hloubka může být různá, ovlivňuje ale například možnosti osvojení si mluvené řeči. Oproti vrstevníkům tak děti s Downovým syndromem běžně zaostávají vůči typickému vývoji.

„Obecně je základní diagnózou dotčen především motorický vývoj a vývoj řeči, naopak v oblasti emocionální a sociální děti často výrazně předčí své vrstevníky,“ píše na svých stránkách Společnost rodičů a přátel dětí s Downovým syndromem, tj. DownSyndrom CZ, která sdružuje více než 300 rodin vychovávajících děti právě s touto vadou.

Jak ale český web zároveň upozorňuje, při správném vedení se děti naučí vše podstatné, jako je sebeobsluha, čtení a psaní nebo třeba i hru na hudební nástroj a další dovednosti. Obvykle to ale trvá déle než u dětí intaktních a stojí to větší úsilí, práci a neustálé opakování.

Podle webu Healthline, který se zaměřuje na poskytování zdravotnických informací, na každých 1000 až 1100 narozených živých dětí odhadem připadá jedno dítě s Downovým syndromem. Pokud tak budeme počítat například se statistikou od Our World in Data, podle které se ročně narodí asi 140 milionů dětí, dostáváme se na více než 100 tisíc narozených dětí s Downovým syndromem za rok.

V České republice ročně přibývá asi 50 takových novorozenců, ve Spojených státech, odkud pochází i již zmiňovaná Morgyn z Utahu, jich každý rok evidují asi 6000. Downův syndrom je přitom i v dnešní době stále opředen řadou mýtu a předsudků, a to nejen ve většinové společnosti. DownSyndrom CZ se tak věnuje například i vyvracení některých z nich.

Témata související s postižením u lidí jednoduše často vyvolávají obavy, je tomu tak ale například z toho důvodu, že nevědí, jak s takovým člověkem komunikovat. Mohou ale i jen mít strach z odlišnosti, říká Kamila Homolková z Ústavu českého jazyka a teorie komunikace při Univerzitě Karlově v Praze, která se zabývá tematikou osvojování jazyka dětmi s netypickým vývojem.

Osvětě ve spojení s Downovým syndromem se u nás ale věnují i jednotlivci, příkladem je třeba blog Sářin hlas, který mapuje život čtyřleté Sáry narozené s extra chromozomem. I zde pak najdeme příspěvek o tom, jak na dívku kvůli vrozené vadě okolí reagovalo odmítavě.