Hlavní obsah

Jihočeská teplárna jde proti proudu. Zlevňuje teplo, navzdory cenám emisí

Rozhovor s Ivo Nejdlem, spolumajitelem C-Energy Planá (1. část). (Video: Seznam Zprávy)

 

Reklama

1. 7. 8:49

Majitelé teplárny C-Energy v Plané nad Lužnicí jsou považováni za štiky české energetiky. Zelenou revoluci ve své firmě začali už před deseti lety. A dnes namísto lamentací (obvyklých v jejich oboru) zlevňují teplo pro zákazníky.

Článek

České teplárenství drtí šok z drahých emisních povolenek. Teplárníci narychlo řeší, jak své kotelny přestavět na čistší paliva, aby srazili náklady na emisní „odpustky“. Hrozí rozpad systémů centrálního zásobování teplem, protože zákazníci utíkají k malým decentralizovaným kotelnám.

Zcela jiné zprávy chodí z jihočeské firmy C-Energy, která vytápí města Tábor, Planá nad Lužnicí a Sezimovo Ústí. Její vlastníci Ivo Nejdl a Michal Šušák jsou považováni za štiky ve stojatých vodách své branže.

Teplárnu v Plané koupili před deseti lety a brzy ji začali modernizovat. Nainstalovali zde soustavu vysoce účinných kogeneračních jednotek na plyn, jež kromě tepla vyrábějí i elektřinu. Postavili fotovoltaickou elektrárnu a velké bateriové úložiště, prodávají služby na stabilizaci rozvodné sítě.

Uhlí je díky cenám povolenek už v podstatě ‚toxické‘.
Ivo Nejedl, C-Energy

Další solární park s baterií mají v plánu v teplárně v Táboře, kterou loni plně ovládli. Také modernizují tepelné rozvody. A experimentují s inovacemi.

C-Energy Planá nad Lužnicí

  • Vlastník tepláren v Plané a v Táboře.
  • Zásobuje teplem domácnosti a podniky v aglomeraci Tábor – Sezimovo Ústí – Planá nad Lužicí, vyrábí elektřinu.
  • Investorem je od roku 2011 společnost Carpaterra Ivo Nejdla a Michala Šušáka.
  • Od roku 2012 C-Energy zařízení modernizuje, uhlí nahrazuje plynem a dřevní štěpkou.
  • Zavedla účinné kogenerační zařízení, postavila v Plané solární elektrárnu, systém je doplněn velkokapacitní baterií. Celkový instalovaný výkon v elektřině překračuje 100 MW.
  • Firma připravuje výstavbu spalovny odpadu a testuje inovativní technologie.
  • Dosavadní investice překročily dvě miliardy korun, další minimálně dvě miliardy investic jsou v plánu.
  • Od roku 2012 klesly emise C-Energy o 90 procent, do konce roku 2022 chce zcela skončit s uhlím.

Výroba tepla u nich sice pořád stojí na uhlí, téměř polovinu spotřebovaného paliva už dnes ale tvoří odpadní dřevní štěpka. Zkoušejí také spalování plastového odpadu.

Na povolenkách by při dnešních cenách bez úprav technologií podle Nejdla platili 900 milionů ročně, ve skutečnosti je budou stát asi 50 milionů.

Majitelé C-Energy začínali s 60 zaměstnanci, dnes jich mají 180. V Plané zatím s využitím vlastních prostředků a dotací proinvestovali dvě miliardy korun. S minimálně dalšími dvěma miliardami počítají, polovinu by měla krýt dotace z Modernizačního fondu.

I přes masivní investice v posledních letech C-Energy vydělává, řádově desítky milionů korun ročně. A počátkem letošního roku byli dokonce schopni zlevnit teplo pro táborská sídliště, která začali vytápět místo zastaralé místní teplárny.

Perspektiva uhlí není do roku 2035 nebo 2030, jak se teď často omílá v médiích, ale skončí daleko rychleji.
Ivo Nejdl, C-Energy

S uhlím chtějí Nejdl se Šušákem definitivně skončit už za dva roky – jako první z teplárníků u nás. „Je to nutné, uhlí je díky cenám povolenek už v podstatě toxické,“ říká Ivo Nejdl v rozhovoru pro SZ Byznys.

„My jsme záhy pochopili, že perspektiva uhlí není do roku 2035 nebo 2030, jak se teď často omílá v médiích, ale že skončí daleko rychleji. Takže jsme začali hledat cesty, jak z uhlí ven. Asi prostě čteme víc než ostatní,“ směje se.

K energetice Nejdl i jeho partner přišli až jako investoři, kariéru oba začínali jinde. Nejdl jako novinář, později investiční analytik, což byla i Šušákova původní profese.

Nejdl pracoval několik let pro banku Lehman Brothers, Šušák pro CS First Boston. Zabývali se mimo jiné privatizačním poradenstvím a energetickými projekty (Šušák byl v souvislosti s touto prací odsouzen v Rumunsku společně se skupinou dalších lidí za ekonomickou špionáž).

Kauza Šušák

Michal Šušák pracoval jako investiční poradce v letech 1994–2006 ve službách Credit Suisse First Boston. Podílel se na řízení jejích projektů na Balkáně, radil při privatizaci v Rumunsku.

V roce 2006 jej rumunská policie obvinila s další skupinou osob, Rumunů i cizinců, z ekonomické špionáže a nelegálního obchodu s informacemi v souvislosti s privatizací telekomunikací, energetické distribuce a strojíren. V Rumunsku byl odsouzen zprvu na deset, poté na pět let.

Česká justice rozsudek v procesu, který mohl mít i politické motivy a neprobíhal v souladu s českými standardy, neuznala, podle ní byla porušena Šušáka práva na spravedlivý proces. Česká republika jej do Rumunska nevydala, takže se trestu vyhnul. Případ podle Ivo Nejdla už několik let leží u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku.

Na přelomu tisíciletí oba pracovali pro Petra Kellnera, poprvé se sešli ve vedení jeho společnosti PPF Investments. Když se rozhodli postavit na vlastní nohy, jak říká Nejdl, „šlápli do energetiky“, protože jako ekonomové obor viděli jinýma očima, než většina domácích teplárenských praktiků, zaměřených spíš technicky.

„Ti inženýři ze strojárny nevidí, nevnímají, že je dnes svět úplně jinde,“ soudí.

Proti emisím

Nejdl je přesvědčen, že trend v české energetice udává „silná uhelná lobby,“ které uniká vývoj. „Když Němci řekli NE uhlí i jádru, v České republice spíše byly slyšet poznámky, že jsou to jen sny zelených mužíků v Bruselu nebo v Německu. Ale on je to v podstatě celosvětový trend. I Čína se dnes soustředí na to, co bude po uhlí,“ říká.

Jejich strategie od začátku stála na snižování emisí. „Když jsme koupili Planou, tak Planá i Tábor dohromady generovaly tolik CO2 ročně, že bychom dnes v přepočtu v dnešních cenách povolenek platili nějakých 900 milionů korun ročně. Díky investicím, které jsme tam provedli, bude náš výdaj na povolenky v letošním roce jen 50 milionů. Spousta lidí toto neudělala,“ vysvětluje. Modernizovaná teplárna je flexibilnější, vydělává na více činnostech, než je jen výroba tepla.

C-Energy k modernizaci tlačilo i to, že zásobovali od počátku odběratele z průmyslu. „Sledovali jsme jejich schopnost si pořídit vlastní teplo. To pro nás byl významný konkurenční tlak, co se týká cen. A snažili jsme se hledat i jiné nohy, na kterých může stát naše hospodaření.“ Tedy vedle tepla i výrobu elektřiny a prodej služeb na stabilizaci sítí distributorům a státní firmě ČEPS.

Další solární park

Investice v příštích letech půjdou kromě modernizace táborské teplárny do vybudování dalšího desetimegawattového solárního parku s bateriovým úložištěm v jejím areálu. Kromě toho firma plánuje rozšířit kapacitu bateriového úložiště v Plané.

„Snažíme se dát dohromady plán na velkou baterii, což znamená kapacitu kolem 20 MW, která by pomáhala distributorovi udržet kvalitu sítě,“ vysvětluje Nejdl. Služby na stabilizaci sítí mohou být pro C-Energy perspektivním zdrojem příjmů, protože poptávka po nich s rostoucím podílem obnovitelných zdrojů v energetice dál poroste. Dnes navíc tyto služby poskytují z velké části uhelné zdroje odsouzené k útlumu.

My bychom pak spalovali přetříděný odpad a likvidovali tak jen něco, co nemá žádnou jinou užitnou hodnotu než v energetice.
Ivo Nejedl, C-Energy

Velkokapacitní baterie ke stabilizaci sítí se v Česku zatím nepoužívají, C-Energy jsou v tomto směru průkopníky. Bateriová úložiště kromě nich zatím testují pouze firmy ČEZ, E.ON či Solar Global. K využití samostatně stojících velkokapacitních baterií jako kapacitní zálohy elektrizační soustavy u nás ale dosud chybí legislativa.

Energie z odpadu

Dalším projektem C-Energy je vývoj vlastního zařízení na spalování plastového odpadu. Jednotka zvaná Evecont jede v Plané zatím v testovacím režimu. „Pokud se povede, mohly by takové jednotky v malých městech nahrazovat blokové uhelné kotelny,“ říká Nejdl.

Sama C-Energy v Plané zvažuje výstavbu spalovny odpadu. „Zatím se jedná, zda to bude klasická spalovna, jaké známe, byť menší, anebo jestli před spalovnou bude i mechanicko-biologická úpravna odpadu, pravděpodobně ve vlastnictví města. My bychom pak spalovali přetříděný odpad a likvidovali tak jen něco, co nemá žádnou jinou užitnou hodnotu než v energetice“.

Zachytit CO2

Další plány Nejdla a Šušáka míří k zachycování CO2 na komínu teplárny. Společně s Moravskými naftovými doly (MND) miliardáře Karla Komárka zkoumají možnosti ukládání skleníkového plynu do podzemí – což může být další cesta, jak se v budoucnu zbavit plateb za emisní povolenky. O pilotním projektu na ukládání CO2 informovala nedávno v rozhovoru pro SZ Byznys ředitelka divize MND Průzkum a těžba Jana Hamršmídová.

Investory z Plané zajímá ale také výroba syntetického bioplynu, který se jednou může stát náhradou za fosilní zemní plyn. Vyrábět se dá z vodíku, který lze vyrábět z přebytečné energie solárních parků v dobách, kdy je jejich produkce v Evropě na vrcholu a ceny elektřiny padají k nule či do záporu. Vodík pak slouží jako alternativní energetické úložiště.

Úvahy o bioplynu

Syntetický plyn lze vyrábět z vodíku a CO2, zachycovaného ze spalin fosilních zdrojů. Technologie je ale velmi drahá a zatím jde spíš o teoretické úvahy.

My se domníváme, že CO2 a vodík je budoucnost. Je otázka, za jak dlouho se k ní dostaneme.
Ivo Nejedl, C-Energy

„My se domníváme, že CO2 a vodík je budoucnost. Je otázka, za jak dlouho se k ní dostaneme,“ říká Nejdl. Naproti tomu ukládání zachyceného CO2 do podzemí se podle něj může začít vyplácet při ceně povolenky kolem 80 eur za tunu emisí. Že povolenky budou zdražovat dál, to považuje Ivo Nejdl za jisté.

Majitelé C-Energy každopádně už teď věcně uvažují o tom, že vodík z generátoru plánovaného u budoucí solární elektrárny v areálu teplárny v Táboře by se mohl používat v místní hromadné dopravě.

„Zachytáváním CO2 a výrobou vodíku se zabýváme už asi tři nebo čtyři roky. Před časem jsme se kvůli tomu objevovali na různých zahraničních kongresech. Z Česka jsme tam potkávali jen lidi z akademické sféry, teplárníci, energetici si klepali na čelo, že jsme zase úplní blázni. Teď to ale vypadá, že možná máme náskok a možná něco budeme dělat dřív než ostatní,“ popisuje cestu k experimentům.

Jak zdražují emisní povolenky a zároveň postupuje technologický vývoj, stává se z vodíkových technologií a zachytávání CO2 o něco reálnější šance. C-Energy se chce na vývoji podílet a využít k tomu podporu z evropského Inovačního fondu.

Naproti tomu zpracování zachyceného CO2 na bioplyn zůstane podle Nejdla ještě dlouho ve fázi výzkumů.

Rozhovor, v němž Ivo Nejdl popisuje činnost a strategii C-Energy v Plané, si můžete pustit ve videu v záhlaví tohoto článku. V příštích dnech přineseme druhou část rozhovoru, v níž Nejdl komentuje vývoj v českém teplárenství.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované