Hlavní obsah

Komentář: Covid je zpátky, vláda odvrací zrak

Martin Čaban
Komentátor
Foto: Michal Šula, Seznam Zprávy

I ministr zdravotvnictví chtěl udělat tečku za pandemií. Nějak se to ale komplikuje.

Reklama

15. 9. 6:30

Zatímco Adam Vojtěch varuje před panikou, šéf zdravotnických statistiků drtí očkovací kampaň na prach. Podzime 2021, vítej.

Článek

Rozjezd něčeho jako „podzimní covidové vlny“ očekávali všichni. Děti jsou zpět ve školách, čísla denních nákaz rostou stejně jako sedmidenní incidence, číslo R nebo vlastně jakákoli covidová statistika, na kterou si vzpomenete. Naštěstí jen velmi pomalu rostou čísla hospitalizovaných, takže se ukazuje, že imunizace obyvatel (elegantním očkováním i krvavě zaplaceným promořením) funguje.

Ministr Adam Vojtěch po boku šéfa zdravotnických statistiků na jedné straně uklidňuje, že „není důvod k panice a strašení“: Jenže na straně druhé nepřichází s ničím, co by aspoň z dálky připomínalo plán pro řízení zvedající se čtvrté vlny.

Ze statistických dat, která s Vojtěchem prezentoval šéf ÚZIS Ladislav Dušek, celkem jasně (a bez velkého překvapení) vyplynulo, že koronavirus má tendenci šířit se především v neočkované populaci. Tu dnes představují hlavně děti a mladiství. Ve věkové skupině 12 až 15 let má očkování čtvrtina lidí, ve skupině 16 až 29 let necelá polovina. Není proto divu, že většina nových případů infekce koronavirem pochází z těchto skupin. Roli hraje jistě i plošné testování ve školách, které mělo na zjištěných případech velký podíl.

Přesto se vláda rozhodla, že právě tento nástroj po trojím testování zruší. Tím se sice dětem uleví od otravné povinnosti, budiž jim přáno. Ale stát se vzdá kontroly nad šířením epidemie ve věkové skupině, která je pro šíření epidemie nejnáchylnější neboli – jak říkají imunologové – která je nejnaivnější.

To by samo o sobě ještě nepředstavovalo nejhorší problém, protože i když je varianta delta nebezpečnější i pro mladší ročníky, stále pro ně zřejmě statisticky nepředstavuje zásadní ohrožení. Jenomže jsme v Česku, v zemi, která dosud nedokázala naočkovat na 400 tisíc lidí nad 60 let, kteří už statisticky rizikoví jsou a jimž hrozí, že v případě nákazy poputují do nemocnic ve velkých počtech.

Cesta infekce od netestovaných mladých k neočkovaným starším nebude v takové konstelaci složitá. Varovnými příklady jsou zavřená pražská škola se 44 nakaženými žáky a 13 pedagogy a třetinou žáků v karanténě. Podobné problémy zažívá opavská Základní škola Edvarda Beneše s osmi zavřenými třídami. Pokud by všechny tyto děti neprošly testováním, mohly by se spokojeně prezenčně učit, což by jistě bylo prospěšné. Ale existovalo by reálné riziko, že roznesou nákazu mezi starší příbuzné, což by jistě bylo nebezpečné. Toto dilema vláda za celou pandemii nedokázala uspokojivě pojmenovat, natož vyřešit.

Pořád platí, že testování je očima vlády, očima, které vidí alespoň nějakou výseč šíření epidemie. Pokud vláda tyto oči zavře nebo si zúží zorný úhel o „naivní“ skupiny, jako jsou žáci a studenti, a pokud se bude nadále spoléhat jen na indikované testy prováděné lidem s příznaky covidu, bude na nástup čtvrté vlny logicky reagovat se zpožděním.

A zatímco vláda uvažuje o ukončení plošných testů ve školách a postupném ukončení proplácení neindikovaných testů neočkovaným, přichází do toho všeho šéf ÚZIS Dušek a oznamuje, že je při zhoršení epidemiologických dat reálnou variantou nutnost testovat i očkované. A že účelem očkování není zbavit se povinných testů, nýbrž zabránit přetížení nemocnic.

Z medicínského či epidemiologického pohledu není takovému postoji asi co vytknout. Přetížení a zahlcení nemocnic bylo od počátku (společně s masivním umíráním v rizikových skupinách obyvatel) hlavním rizikem pandemie. Jenže politicky je to komunikační katastrofa.

V otázce očkování vláda vsadila všechno na propagaci „tečky“, kterou jehla dokáže udělat za epidemií a která je prostředkem návratu k „normálnímu“ životu – k němuž jistě patří například možnost jít do hospody nebo do práce bez předcházejícího antigenního testu.

Jestliže Dušek nyní v rozporu s hlavním sdělením vládní kampaně tuto naději očkovaným bere, dělá celé vakcinační kampani medvědí službu. Společenský rozměr očkování (zabránit přetížení nemocnic, přispět ke kolektivní imunitě, omezit prostor pro mutace viru) je důležitý a neuškodí jej zdůraznit. Nelze ale souběžně popírat ono individuální „vysvobození“, které většinově zdůrazňuje oficiální vládní kampaň. Jinak je výsledkem binec.

Rozporuplná stanoviska, popírání vlastní draze zaplacené komunikační kampaně, absence zřetelné testovací strategie, nedostatečné zásoby testů, předvolební kličkování, chaos v prohlášeních různých aktérů. Vítej, podzime 2021. Od toho loňského jsi k nerozeznání.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované