Hlavní obsah

Advokát hrozí školám policií kvůli rouškám. Jde jen o svobodu, tvrdí

Foto: Michal Šula, Seznam Zprávy

Advokát Tomáš Nielsen by hned zrušil všechna opatření proti covidu, jsou podle něj zbytečná.

Reklama

5. 1. 6:00

Právník Tomáš Nielsen napadá u soudů vládní opatření a zakládá odbory na pomoc neočkovaným. Prezident lékařské komory Milan Kubek jeho počínání kritizuje. Jde mu jen o byznys, říká.

Článek

Tomáš Nielsen mluví při rozhovoru klidně. Trpělivě, ochotně a s úsměvem vysvětluje, proč zásadně nenosí roušku a proč by nejraději zrušil všechna proticovidová opatření. A jako advokát to samozřejmě prokládá právními úvahami.

Když ale v prosinci rozeslal všem školám v Česku varovný dopis, zněl už Tomáš Nielsen podstatně drsněji. Ředitelkám a ředitelům v něm vypočítal, jakých trestných činů se dopouštějí, když například vyžadují po žácích roušky. A přidal varování, že na ně za to pošle policii.

„V případě, že kterákoliv škola či školské zařízení nebo jednotlivý pedagog či nepedagogický pracovník bude jednat shora popsaným způsobem i po obdržení tohoto upozornění, bude proti odpovědným osobám bez dalšího upozornění iniciováno trestní oznámení k příslušným orgánům činným v trestním řízení,“ napsal do škol právník Nielsen.

Do předloňského roku se přitom tento pražský advokát objevoval v médiích jen zřídka. Třeba jako držitel titulu Právník roku za oblast IT nebo v roli advokáta rodiny známého kreslíře Káji Saudka, která se snažila před soudy uhájit pro sebe jeden z autorových cenných komiksů.

S epidemií koronaviru na jaře roku 2020 přišla změna. Tomáš Nielsen začal na veřejnosti vystupovat jako kritik vládních opatření vydávaných proti šíření infekce.

Dnes je pětačtyřicetiletý advokát jednou z hlavních postav odpůrců boje s covidem, kteří napadají vládní opatření u soudu, zdůrazňují osobní svobody a zpochybňují dopady epidemie. A také se snaží různými způsoby zkomplikovat vládou nastavenou linii boje pro covidu – třeba tím, že obešlou hygienické stanice záplavou žádostí podle informačního zákona a tím do značné míry ochromí jejich provoz.

Anebo výstrahami pro ředitele škol, o nichž už byla řeč.

Foto: Michal Šula, Seznam Zprávy

Tomáš Nielsen je hlavně expertem na IT a autorské právo. Nyní ale vede spolek hájící osobní svobody proti vládním opatření v boji s koronavirem.

Tomáš Nielsen říká, že mu první lockdown vyhlášený v březnu 2020 jako do té doby zcela nevídaná věc začal vadit už po měsíci. A to prý jako právníkovi.

„V průběhu času jsem se začal seznamovat s větší skupinou lidí, kteří to cítí podobně, kteří byli už v létě nebo na podzim 2020 víc a víc znervózněni tím, jak jednoduché je zasahovat do práv a svobod lidí bez toho, aby to bylo spojeno s nějakou dostatečnou oponenturou, odbornou diskuzí a tak. Tak to byl ten začátek,“ vzpomíná advokát usazený pod abstraktním obrazem ve své kanceláři.

Založil tedy spolek Pro Libertate - Institut práva a občanských svobod a začal mimo jiné systematicky ostřelovat opatření vyhlašovaná Ministerstvem zdravotnictví.

Nevyhrožujeme, pomáháme

Ze třinácti žalob proti vládním opatřením, které zatím z pera Tomáše Nielsena doputovaly až k finálnímu Nejvyššímu správnímu soudu, uspěl advokát ve čtyřech případech.

Některé rozsudky přišly už v době, kdy opatření kvůli zlepšené epidemické situaci neplatila, přesto soudci prohlásili, že ministerstvo téměř vůbec neodůvodnilo, proč je nutné omezit provoz ve školách (ostatně za to, že stát opakovaně vydával chabě zdůvodněná nařízení, kritizovali nejvyšší správní soudci ministerstvo ještě pak mnohokrát).

Naopak některé klíčové žaloby Tomáš Nielsen prohrál – třeba ty o testování žáků ve školách nebo zaměstnanců v sociálních službách.

Právě na školy se zaměřila další Nielsenova aktivita.

V už zmíněném prosincovém varování ředitelům napsal, že se školy mohou dopustit při vymáhání proticovidových opatření trestných činů, jako je ublížení na zdraví (když ředitel umožní mobilnímu týmu lékařů očkovat přímo ve škole) nebo přisvojení pravomoci úřadu (pokud – zjednodušeně – škola pošle žáka s pozitivním testem domů – o karanténě totiž smí rozhodovat podle zákona jen hygiena) nebo dokonce trestného činu „apartheidu a diskriminace skupiny lidí“ (Nielsen zmiňuje třeba případy, kdy neočkovaný žák nesměl na školní výlet do Německa).

K varování advokát vypsal i sazby – třeba za zmíněný apartheid a diskriminaci je v extrémním případě stanovena v zákoně sazba až dvacet let vězení.

„To je přesně ten mediální obraz, se kterým já hrozně nesouhlasím,“ říká s povzdechem Tomáš Nielsen a pouští se do vysvětlování, že nešlo o žádné strašení škol. Naopak – jeho spolek se prý s ředitelkami a řediteli snaží dlouhodobě bavit, lidé z vedení některých škol se na něj obracejí s žádostí o rady, jak v covidové době postupovat právně čistě.

„Takže ono to není tak, jak to možná vypadá, že jsme najednou na někoho zaútočili, vůbec ne. My se snažíme skutečně dlouhodobě se všemi komunikovat, a hlavně na všechny apelujeme, snažte se tu těžkou situaci, protože je těžká pro všechny, řešit vzájemnou komunikací,“ vysvětluje Nielsen.

Jenže při pohledu na text dopisu to na nějaký mírný apel nebo podanou ruku nevypadá.

„S ohledem na to, že jsme vás tímto přípisem na shora uvedené upozornili, bude jakékoliv protiprávní jednání v budoucnu nutné považovat za jednání úmyslné,“ stojí totiž také v dopisu, který nese nadpis: Důrazné upozornění zástupcům škol a školských zařízení.

Tomáš Nielsen také vypichuje, že když se ve škole objeví pozitivně testovaný žák, následuje nezákonná situace – což potvrdily i soudy.

Hygiena totiž pošle dítě do izolace po telefonu, ostatně jako každého jiného, včetně dospělých. Je to běžná praxe už téměř třetím rokem. Správně by to však i podle soudů mělo být formou písemného rozhodnutí s patřičným zdůvodněním.

Hygieny přitom vědí, že porušují zákon i soudní rozhodnutí. Ale tvrdí, že reálně nemohou postupovat jinak. „Jak dlouho bychom psali dvacet tisíc karantén, když máme sto padesát zaměstnanců?“ vznáší otázku Zdeňka Jágrová, dnes už bývalá šéfka pražské hygienické stanice.

„Byznys to není“

Loni v listopadu Tomáš Nielsen založil i odborovou organizaci, která chce hájit práva zaměstnanců a také policistů, vojáků nebo hasičů, jimž Ministerstvo zdravotnictví od března nařizuje povinné očkování proti koronaviru.

Advokát říká, že už se na jeho spolek a na odbory obrátily tisíce lidí, kteří mají potíže. Hlavně proto, že odmítli očkování. „Někdy je ten nátlak prováděn tím, že lidé jsou přemisťováni na pracovní pozice mimo to, co dělají. Jsou zbaveni možností získávat nějaké odměny,“ tvrdí Tomáš Nielsen.

Po dalších dotazech, zda ho už skutečně kontaktovaly „tisíce lidí“, už advokát o číslech nemluví. „Máme spoustu dotazů,“ odpovídá.

Advokát ujišťuje, že mu nejde o výdělek – ani při zastupování lidí napadajících nošení respirátorů nebo povinné testování ani při hájení práv policistů odmítajících očkování.

„Skutečně to není byznys, za mě je to spíš moment, kdy prožíváme jako právníci tak zásadní porušení práv a takovou bezmoc se proti tomu bránit, a také tak velké ohrožení toho, v čem žijeme, že to musíme udělat. Nejenom pro sebe, ale i pro naše děti,“ říká Tomáš Nielsen.

O právní pohled na očkování se Tomáš Nielsen začátkem prosince střetl ve vysílání Českého rozhlasu Plus s Jiřím Přibáněm působícím na univerzitě v Cardiffu ve Walesu.

Profesor práva a sociologie Přibáň argumentoval judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, před nímž Česko už dříve povinné očkování (nikoli proti covidu, ale jiným nemocem) hájilo mimo jiné principem solidarity: Jeho podstata je v tom, že případě vážných nemocí a dopadů na celou společnost je právo většiny na zdraví důležitější.

Tomáš Nielsen naopak v rozhlasovém duelu hájil individuální přístup založený na osobní svobodě.

Jiří Přibáň nedlouho poté napsal do Advokátního deníku článek, v němž názor Evropského soudu pro lidská práva rozebírá. A připojil i drobné rýpnutí.

„Odpůrci očkování se mohou tvářit jako obhájci osobní svobody a liberálové, kteří přijímají odpovědnost za vlastní život, ale jen do chvíle, než onemocní. Potom se nechají ,socialisticky’ ošetřit na náklady celé společnosti, a navíc tím způsobují kolaps celých zdravotnických systémů, takže se musí odkládat operace a jiní pacienti v důsledku toho umírají nebo trpí,“ napsal Přibáň.

Nejsem lékař, ale…

Tomáš Nielsen během rozhovoru s reportérem Seznam Zpráv několikrát zdůraznil, že je právník, který se nemůže pouštět do podrobností v oblasti medicíny.

Na to má jeho spolek odborníky – advokát zmínil mimo jiné lékaře Jiřího Berana – epidemiologa a vakcinologa, který se například v létě odvolával na britská data, že delta způsobuje dvacetkrát méně úmrtí, nebo že je méně nakažlivá.

Některá data, která profesor Beran zmiňuje v souvislosti s Velkou Británií, však uvádí tamější oficiální studie jinak. Seznam Zprávy to uvedly v tomto článku.

Právě s oporou lékařů a odborníků prezentujících odlišné názory na covid než kapacity spolupracující s vládou mluví Tomáš Nielsen o tom, že stát jde na covid špatně. Místo očkování je podle Nielsena potřeba koronavirové pacienty nejdřív léčit u praktických lékařů.

„Stát by se měl v tuhle chvíli primárně soustředit na primární péči, to znamená opravdu pomoci praktikům, aby obnovili léčbu a aby se starali o všechny lidi ještě před tím, než se dostanou do stavu, kdy musí být hospitalizovaní. Pokud tohle stát nedělá, přeskočí všechny tyhle nástroje a rovnou se hrne do povinného očkování,“ nabízí advokát svůj recept.

Prezident České lékařské komory Milan Kubek se však nad ním podivuje. Jako lékař odkazuje na to, že léčba covidu je takzvaně symptomatická. „Je nesmysl, aby člověk s příznaky chodil do ordinace praktického lékaře a dál roznášel infekci,“ namítá Kubek.

Když přijde otázka na to, že podle statistik jsou nemocnice zahlceny zejména covidovými pacienty bez očkování, nabízí advokát Nielsen vysvětlení odbíhající od vakcinace.

„Podívejme se na to, jak jsou ty nemocnice organizovány, jak je organizovaná primární péče. Vždyť tady se nebavíme o problémech, které se objevily před dvěma lety. Nedostatek zdravotních sester je problém, který řešíme desítky let.“

A jak by měly být zorganizovány třeba jednotky intenzivní péče, aby zvládly příliv tisíců lidí? „To se ptáte špatného člověka,“ říká Tomáš Nielsen.

Prezident lékařské komory Kubek k tomu připomíná, že české zdravotnictví i přes krizovou situaci zachránilo desetitisíce životů. „Ten člověk tomu vůbec nerozumí, jde mu jen o kšeft a zviditelnění,“ vzkazuje na advokátovu adresu.

Šikana hygien s Landou?

Loni v září se Tomáš Nielsen na tiskové konferenci objevil u stejného stolu se zpěvákem Danielem Landou, další výraznou postavou mezi odpůrci proticovidových opatření.

Zpěvák Landa počítá advokáta Nielsena mezi své spolupracovníky při iniciativě nazvané Zlatý špendlík. Jejím jménem Daniel Landa loni na podzim v době vzestupu covidové vlny vyzval své příznivce, ať zahltí úředníky na hygienách oficiálními žádostmi o informace – aby kvůli práci na odpovědích neměli čas na „šikanování“, za něž Landa považuje třeba kontroly, jestli hosté v restauracích ukazují potvrzení o očkování.

Takzvanými „stošestkami“, jak se podobným žádostem říká podle čísla příslušného informačního zákona, se lidé měli ptát například na počty nakažených nebo množství nařízených karantén.

Na hygieny pak dorazily skutečně tisíce žádostí, které museli úředníci vyřídit. Tehdejší vicepremiér Karel Havlíček (ANO) na to žadatele označil za „magory“.

Tomáš Nielsen podobným způsobem už před tím, jak informoval server iRozhlas, obeslal ve velkém domovy důchodců a další sociální zařízení.

Nyní nechce odpovědět na otázku, nakolik se na „kobercovém náletu“ proti hygienám také podílel. Na konkrétně položený dotaz říká: „Za mě prostě Daniel Landa dal dohromady odborníky, dal dohromady nějaké právníky a my ve chvíli, kdy stejně jako řada jiných lidí, jiných skupin, potřebuje nějakou právní pomoc, tak mu ji poskytneme stejně jako řada jiných právníků.“

Šlo tedy o čistě Landovu akci? „Lidé by si měli uvědomit, že to není výzva na poskytnutí informací, ale že to, co se tady poslední dva roky děje, zatěžuje krajské stanice,“ říká místo přímé odpovědi Tomáš Nielsen.

Radí však, ať se reportér zeptá na krajských hygienách, jestli skutečně trpěly pod náporem tisíců žádostí o informace. „Zkuste si to zjistit,“ vybízí Nielsen.

„Na to moc rád odpovím: Byly to stovky hodin práce navíc,“ odpověděl mu ředitel Krajské hygienické stanice v Plzni Michal Bartoš, když mu redakce dotaz položila.

Do Plzně podle něho přišlo přes tisíc žádostí, úředníci se tady snažili je vyřizovat přes zvláštní webovou aplikaci, která práci na odpovědích zrychlila. Ze stejného důvodu také Bartošovi lidé v odpovědích odkazovali na informace zveřejňované na webu Ministerstva zdravotnictví – aby nemuseli do každého dopisu kopírovat stejné pasáže.

„Ale stejně jsme se každou žádostí museli zabývat a strávit nad ní čas, který jsme mohli využít smysluplně,“ dodává ředitel plzeňské hygieny Bartoš.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované