Legendární Špindlerovka je dnes moderní hotel. Provoz nezastavily ani požáry

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ve své více než dvousetleté historii dvakrát do základů vyhořela. Přesto na místě stále stojí, i když v jiné podobě než kdysi. Špindlerova bouda už dnes není tradiční horskou chatou, ale moderním horským hotelem. Díky tomu nabízí například i wellness a pestré sportovní vyžití. To vše uprostřed nádherné přírody Krkonoš.

„Její význam je srovnatelný s Voseckou boudou, ale s ohledem na snadnou dostupnost pro automobilovou dopravu ještě s větším dopadem na turistiku,“ říká mluvčí Krkonošského národního parku Radek Drahný.

Stojí zhruba osm kilometrů od Špindlerova mlýna v nadmořské výšce 1208 metrů, přímo na česko-polské hranici. Místo je přístupné celoročně, ať už autem nebo autobusem. „Tím je unikátní mezi horskými boudami v Krkonoších. Zároveň leží přímo na červeně značené hřebenové trase, Cestě česko-polského přátelství, která je páteřní magistrálou celých Krkonoš,“ pokračuje Drahný.

Historie Špindlerovy boudy sahá až do druhé poloviny 18. století. „V roce 1824 boudu postavil nedaleko nejstaršího Hollmannova stavení z roku 1784 rychtář Franz Spindler z Bedřichova,“ píše Martin Bartoš v knize Historie krkonošských bud. Po něm také stavba dostala své jméno.

Už o dva roky později ji však potkal stejný osud jako řadu jiných horských chat a vyhořela. Zbyla jen kamenná podezdívka, na ní však byla bouda znovu postavena. V roce 1855 ji převzal Spindlerův zeť Johann Hollmann a podařilo se mu z ní vybudovat jeden z nejpopulárnějších a nejnavštěvovanějších horských hotelů.

Pomohla mu k tomu i poloha stavby na státní hranici, čehož naplno využil. Mimo klasické ubytovací a občerstvovací služby prodával například víno a máslo v obchodě umístěném přímo v boudě.

Zkáza v podobě zničujících plamenů ovšem boudu potkala ještě podruhé. „Požár ji znovu zachvátil 13. listopadu 1885, přičemž v ní kromě pěti koz a pěti krav uhořela též osmiletá majitelova neteř,“ popisuje tragédii Bartoš.

Ani tehdy zde však provoz neustal na dlouho. V nové boudě byl zahájen poměrně rychle, hned následující rok na podzim. Hollmann zde působil do roku 1894, kdy zemřel. Poté se místa ujala vdova Františka Hollmannová, ale smrt ji zastihla jen o čtyři roky později.

Dědičkou boudy se stala její dcera Františka. Nebyla však ještě plnoletá, a tak ji zatím provozoval její bratr. Místo se v devadesátých letech 19. století stalo vyhledávaným cílem i v zimě, zapříčinilo to otevření sáňkařské dráhy do Hainu (dnes polská vesnice Przesieka - pozn. red.), po které se jezdilo na tradičních rohačkách nebo saních.

Jakmile Františka dosáhla plnoletosti a bouda se ocitla naplno v jejích rukou, rozhodla se ji přestavět. A tak na místě vznikl moderní horský hotel. Po svatbě jej pak Františka provozovala spolu se svým mužem Rudolfem Lhotou. Když v roce 1911 zemřela, Rudolf po ní nemovitost zdědil.

Hotelu se dařilo i nadále. „V letech 1914 až 1921 se celá příhraniční enkláva rozhodujícím způsobem zpřístupnila dopravě. Postaralo se o to vybudování široké silnice ze Špindlerova Mlýna na Špindlerovku,“ píše Bartoš. Když se nová komunikace otevřela, začaly ke Špindlerově boudě mířit davy turistů. Mohla za to i nově zavedená pravidelná autobusová linka. Pro ubytované, kteří vyjeli nahoru vlastním autem, byly později vybudovány garáže přímo u hotelu.

Lhota místo provozoval až do roku 1925, kdy zemřel. Starost o Špindlerovku převzala jeho druhá žena Anna Rychterová, se kterou se oženil čtyři roky po smrti své první ženy. Anně pak bouda patřila až do jejího nuceného vysídlení v roce 1945. Předtím tu hosté mohli využít sedmdesát vytápěných pokojů s celkovým počtem 110 lůžek.

V pozici provozního ředitele zde působil Annin bratr Josef, který mimo jiné pracoval v letech 1940 až 1945 jako četník ve Špindlerově Mlýně. Tomu se stal osudným jeden květnový den v roce 1945.

„24. května 1945 se stal obětí partyzánské skupiny Nikolaj, když ho spolu s dalšími bez soudu popravili na Věřině cestě ve Špindlerově Mlýně. Důvodem byl nález zbraně na půdě Špindlerovky, pro kterou si o den později přijel český kočí Jarko, když si ji předtím na Špindlerovce uschoval,“ vypráví Bartoš.

Po druhé světové válce sloužil objekt jako jedna ze zotavoven ROH (Revolučního odborového hnutí - pozn. red.). Chata ale nevzkvétala, naopak chátrala, když se na ní podepsala nedostatečná péče.

„Vzpomínám si na svůj pobyt zde v prosinci 1984, kdy jsme spali v pokoji nejvyššího patra v jižní části hotelu. Několikacentimetrové štěrbiny ve stěnách a oknech jsme ucpávali vlastním vojenským oblečením, abychom zde neumrzli nebo se nebudili, pokryti čerstvě navátým sněhem,“ vzpomíná ve své knize Martin Bartoš.

V 90. letech 20. století se stal majitelem Špindlerovy boudy Tomáš Tyle. A ani jemu se nevyhnul požár. V roce 2005 plameny zachvátily přístavbu se sklady a ubytováním pro personál, hlavní budově se oheň naštěstí vyhnul. I tak neštěstí majitel využil k úpravě, a tak Špindlerova bouda prošla rekonstrukcí za desítky milionů korun. Od roku 2010 se hotel pokoušel z osobních důvodů prodat.

Současným majitelem je Martin Hank, rodák ze Špindlerova Mlýna. „Jako dítě tu běhal po chodbách, protože jeho rodiče na boudě pracovali. Dnes se stará o to, aby Špindlerovka žila dál svým příběhem, jako legendární horská bouda s moderní tváří,“ vypráví Radka Schlosserová z Hotelu Špindlerova bouda. Stavbu se zázemím pro odpočinek i pro sportovní vyžití v létě i v zimě Hank převzal v roce 2018.

Ubytovat se dnes lze ve dvou budovách. Hostům slouží přes 60 pokojů s celkovou kapacitou zhruba 200 lůžek, rozdělených do několika kategorií. Každý z pokojů disponuje vlastní koupelnou, toaletou a dalším vybavením, které byste hledali v moderním hotelovém pokoji.

Hosté si mohou odpočinout a zrelaxovat ve wellness centru a na místo se nemusí bát vyrazit ani rodiny s dětmi, vášniví cyklisté, milovníci zimních sportů nebo pěší turistiky.

Ze Špindlerovky, kde je možnost parkovat přímo u hotelu, se dá vyrazit například na nejvyšší českou horu Sněžku, k prameni Labe nebo do zhruba osm kilometrů vzdáleného Špindlerova Mlýna. Díky její poloze lze nakouknout i k našim sousedům a prozkoumat úplně jinou polskou stranu Krkonoš.

V současné době se hotel soustředí nejen na úpravy interiéru, jak popisuje plány Radka Schlosserová. „Právě modernizujeme pokoje a koupelny, aby odpovídaly současným trendům. V příštích letech chceme v rekonstrukcích pokračovat a zároveň rozšiřovat nabídku služeb.“

Hotel chce kromě ubytování poskytovat návštěvníkům i něco navíc, ať se jedná o rodiny, party přátel nebo firmy, které vyrazí na teambuilding. „Velký důraz klademe i na zážitkové pobyty – ať už jde o rodiny s dětmi, sportovní nadšence nebo firemní týmy. Naším cílem je, aby Špindlerova bouda byla vnímána nejen jako historicky významná stavba, ale hlavně jako místo, kam se lidé rádi vracejí pro atmosféru, zážitky a pocit, že jsou součástí hor,“ uzavírá Schlosserová.

Do článku jsme čerpali z knihy Historie krkonošských bud Martina Bartoše.