Hlavní obsah

Mrtví na ulicích a novináři v ohrožení. Situaci v Hongkongu popisuje tamní žurnalistka

Protesty v Hongkongu trvají už několik měsíců. (Video: Seznam.cz)

„Bojím se, že získají mé kontakty na demonstranty. Kdyby je policie získala, dostali bychom jako žurnalisté naše respondenty do velkých problémů, mohli by je i zatknout,” popisuje pro Seznam Zprávy svou práci novinářka listu v Hongkongu. Z bezpečnostních důvodů si nepřála uvést své pravé jméno. Její identitu redakce zná.

Článek

Jak vypadá současná situace v Hongkongu?

Je to dramatické a stále více chaotické. V poslední době se zde objevují případy, kdy řada protestujících podezřívá policii ze zabití některých protestujících. Nedávno se na základě výpovědí několika lidí vynořily nesrovnalosti v případu patnáctileté dívky. Její tělo bylo nalezeno nahé na místě blízko vody. Podle policie dívka spáchala sebevraždu. Nejde ale jen o ni. Od začátku září se často dozvídáme o sebevraždách. Lidé skákají z vysokých budov a mrtvá těla jsou nalezena na ulici. Některá těla se ale našla bez jakéhokoliv vysvětlení v oceánu, ani to ale policisté nekomentují. Demonstranti věří, že byli tito lidé zabiti policisty, což zvyšuje jejich hněv a odhodlání k protestům. V porovnání se začátky protestů jsou i demonstranti více násilní. Protestující ničí stanice metra, restaurace nebo obchody.

Správkyně Hongkongu Carrie Lamová zakázala začátkem října zakrývání tváří při demonstracích, což vyústilo v další a násilnější protesty. Proč lidem vadí tento zákaz? Je to kvůli zkušenostem z roku 2014 nebo z jiného důvodu? V České republice totiž také nemůžeme skrývat při veřejných shromážděních obličeje a nikdo se proti tomu nebouří.

Jsou pro to dva hlavní důvody. První a zřejmě i nejdůležitější je ten, že v místech protestů bývá hodně kamer. Kdyby protestující nenosili masky, policie a vláda by zjistila, kdo tam chodí a zatkla by je. Maskami ale také chráníme své zdraví, třeba proti slznému plynu. Teď je v Hongkongu navíc období chřipek, takže je opravdu směšné, že vláda masky zakazuje.

Porušení zákazu může vést až k roku ve vězení. Podle některých zpráv teď mají policisté téměř neomezenou moc a častěji se uchylují k násilí. Nemáte informace o tom, jak se chovají právě třeba k zadrženým?

Například studentka Sonia Ng. byla jednou ze zatčených při násilném zásahu hongkongské policie v metru 31. srpna a minulý čtvrtek si na univerzitě sundala masku a všem uvnitř kampusu řekla, že ve vězení čelila sexuálnímu obtěžování. Údajně policisté sahali na její prsa, bez jakéhokoliv důvodu na ní také koukali, zatímco vykonávala potřebu na záchodě. Další zatčení prý čelili i mnohem většímu násilí.

Jak na tato nařčení reaguje policie?

Skoro každý den od čtyř odpoledne mívají tiskové konference a tam sdělili jen formality. Například že doufají, že obyvatelé s podobnými zkušenostmi vystoupí a nahlásí, co se jim stalo.

Carrie Lamová nevyloučila mimo zákaz zakrývání tváří ani další krizová opatření. Co dál může vůči demonstrantům podniknout?

Může zakázat portál ligkg.com (fórum, na kterém lidé domlouvají demonstrace a informují se o aktuálním dění, pozn. redakce), což jí doporučilo hodně pro-vládních úředníků. Navíc mají 24. listopadu proběhnout volby do okresních rad a koluje zvěst, že by mohly být zrušeny nebo odloženy.

Co by měla současná vláda Hongkongu udělat, aby uklidnila situaci?

Minimálně by měli zohlednit náš druhý požadavek, tedy ustanovit samostatnou vyšetřovací komisi. Chceme vyšetření některých případů násilí, ale komisím spadajícím pod policii nevěříme.

Policie začala používat slzný plyn, vodní děla a dokonce i ostré náboje. Kdy k těmto násilným způsobům přistupuje?

Když vystřelili poslední ostré náboje do demonstrantů, hájili se tím, že šlo o nehodu, ne záměr. Všichni ale víme, že se to do budoucna stane naprostou samozřejmostí. Třeba médium, pro které pracuji už všem novinářům pořídilo ochranné helmy a masky. Jedna indonéská novinářka totiž byla zasažena do oka, takže se novináři začínají bát.

Jak se chovají policisté a úřady k novinářům?

Začíná to být nebezpečnější. Třeba můj kolega z jedné mediální agentury, ne přímo novinář, ale řidič, který novináře odváží na místa protestů, byl chycen policií a na policejní stanici zmlácen.

Měla jste osobně nějaké problémy s policií?

Ano. Minulý týden jsem šla z práce domů skrz klidnou čtvrť, kde se normálně nebojím. Když jsem procházela kolem jedné menší Lennonovy zdi (po Hongkongu je jich po vzoru pražské Lennonovy zdi vytvořeno více, lidé tam píší kupříkladu podpůrné vzkazy, pozn. redakce), viděla jsem skupinku více než dvaceti lidí, která na zdi něco vytvářela. Vyrazila jsem k nim a pozdravila je. Okamžitě mě upozornili, že jsou za mnou dvě policejní auta a část skupiny okamžitě utekla.

Já zůstala, bála jsem se, co by jim policisté udělali. Vytáhla jsem svojí identifikační novinářskou kartu, kterou hned chtěli vidět. Prohledali mi i batoh, což mi přišlo zbytečné, vzhledem k tomu, že jsem jim hned řekla, že jsem novinářka. Stejně mě ale začali vyšetřovat, nakonec jich kolem mě mohlo být až deset.

Víte, proč vám prohledávali batoh?

Možná jen tak bezdůvodně. Už mě ale prohledávali i v minulosti, takže spíš si myslím, že se na mě zaměřili. Když se vracím z práce až kolem jedenácté večer, mám strach, že mě někdo zmlátí. Zároveň mi přijde důležité zabezpečit soukromí mého mobilu. Jako žurnalisté totiž máme spoustu důležitých kontaktů na demonstranty a kdyby je získala policie, naše respondenty bychom dostali do velkých problémů, mohli by je i zatknout.

Doporučujeme