Hlavní obsah

Návrh Pirátů zdanit kapitál byl trochu unáhlený, říká šéf burzy

Generální ředitel Burzy cenných papírů Praha Petr Koblic. (Video: Jiří Zatloukal, Seznam Zprávy)

 

Reklama

8. 5. 19:15

Kdybychom kapitálový trh necitlivě zdanili, mohlo by se stát, že se všechny firmy do určité velikosti změní na nizozemské nebo na britské a z naší republiky zmizí, říká generální ředitel pražské burzy Petr Koblic.

Článek

V současnosti se řada firem zabývá myšlenkou, že vstoupí na pražskou burzu. Majitelé firem však často mají zkreslené představy, co to znamená.

„Někdo má obavy o to, že ztratí soukromí, že bude muset reportovat informace. Jiní mají zase naprosto nesmyslné představy o své valuaci (hodnotě firmy, pozn. red.). Ale opravdu nesmyslné představy nevycházející z reality ani třeba ve Spojených státech,“ říká dlouholetý šéf pražské burzy Petr Koblic, který je zároveň prezident Federace evropských burz cenných papírů.

„My jako hlavní argument, proč jít na kapitálový trh, firmám říkáme: nyní jste vlastníci, pakliže to prodáte jakýmsi finančním investorům, tak v zásadě se toho vlastnictví už pomalu vzdáváte. Pokud chcete zůstat dále vlastníci dalších deset či patnáct let a tu firmu dále rozvíjet, máte jedinou šanci, a to je kapitálový trh,“ dodává Koblic v rozhovoru pro SZ Byznys.

Evropským finančním centrem byl až do brexitu jednoznačně Londýn. Kam se to finanční centrum podle vás teď posune?

Řekl bych, že se trošičku rozprchne po více místech. Ukazuje se, že místo, které bude zásadní pro sekundární obchodování (obchody s již vydanými cennými papíry mezi jednotlivými investory, pozn. red.), je pravděpodobně Amsterdam. Komise pro cenné papíry pro celou Evropu sídlí v Paříži, některé banky se přestěhovaly do Madridu, ale takové těžiště je samozřejmě vždycky Německo, takže Frankfurt.

Tipujete Frankfurt?

Řekl bych, že to nebude tak koncentrováno v jednom místě, jako to bylo koncentrováno v Londýně, a že kupříkladu spojení mezi Paříží a Amsterdamem, Bruselem a Frankfurtem je docela dobré, tak to není daleko.

Co se týče těch akciových emisí, tak tam vyhrává jednoznačně Amsterdam. Frankfurt se asi specializuje spíš na vypořádání eurových obchodů, derivátů, a myslím, že Paříž je spíš zase koncentrovaná na dluhopisový trh, takže v eurových obchodech zřejmě nebude takové výrazné centrum jako Londýn?

Dá se očekávat nějaká specializace jednotlivých regionálních center. Ale spíše konečně nastane to, že se trhy skutečně začnou slučovat, a je vcelku jedno, kdo kde sedí. Samozřejmě je důležité, kde se ti lidé budou setkávat, protože obchod není jenom to, že děláte něco po počítači nebo po telefonu, ale také se občas musíte sejít.

Teď je otázka, kam se bude těžiště pohybovat. Neřekl bych, že to bude v Amsterdamu. Tam se momentálně přesouvá těžiště elektronických obchodů, jak burzovních, tak mimoburzovních, ale k tomu se vlastně vůbec nemusíte setkávat. To nejsou ty transakce, které se dohodují, dohadují na velkých mítincích, které potřebujete udělat třeba ve chvíli, když někdo vstupuje na trh.

Petr Koblic

– od roku 2004 je generální ředitel Burzy cenných papírů Praha,

– od roku 2016 členem představenstva společnosti Wiener Börse,

– tři roky je pak prezidentem Federace evropských burz.

Jakým způsobem se bude integrovat evropský kapitálový trh? Je ideálem nebo cílem nějaká jednotná burza, kde by se obchodovalo?

Jednotná burza určitě ne. I v Americe máme těch platforem, řekněme, deset relevantních a plus ještě nějaké další. V Evropě po MiFID (evropská směrnice z roku 2014 zavedla společný tržní a regulatorní režim pro poskytování investičních služeb ve všech třiceti členských státech EHS, pozn. red.) šla evropská regulace prakticky opačným směrem.

Jestliže před MiFID jsme měli, řekněme, 28 národních burz, někde byly burzy dvě, ale řekněme do čtyřiceti platforem, tak momentálně po uvolnění stavidel, po MiFID, máme 269 burz. Tzn. v principu to jde opačně.

Je to podle vás správně?

Vy mluvíte s evropskými úředníky a oni říkají: My potřebujeme více konkurence mezi burzami, to je prima, že nám jich vzniklo víc, a my, zástupci burz, odpovídáme: A kde je transparence? Vždyť to není transparentní, v tu chvíli, když se obchoduje na tolika platformách a pak mluvíte s dalším úředníkem a ten říká: měli bychom víc integrovat.

Takže bych řekl, že je to trošičku nejasné. Každý má na to, kde s integrací začít, jiný názor. Je tam spousta lidí, kteří říkají: Hlavně musíme nejdříve integrovat dozor.

Na to říkám: Ne, nezintegrovávejme dozor, dokud nemáme integrovány podklady k tomu dozoru, to znamená třeba korporátní právo, právo insolvenční, účetnictví. Dodneška nepochopím, jak to, že po 70 letech integrace Evropy nemáme jednotné evropské účetní standardy, jako je mají třeba v Americe.

To je třeba obrovský problém, přitom se to jeví relativně jednoduše, takže těch míst, kde se dá integrace posunout dopředu, je spousta, ne vždycky se posouvá na těch místech, kde si myslím, že je to správné.

Takže jako Federace evropských burz prosazujete především integraci třeba těch účetních standardů? Nebo na čem teď pracujete?

Určitě integrace účetních standardů. Určitě bylo uděláno spousta pozitivního v integraci dokumentací, která je nutná pro příchod nových emisí na trh. Prospectus Directive se to jmenuje, tzn. předpis o tom, jak má vypadat prospekt emitenta, ten je jednotný a řekl bych, že je to jeden z největších úspěchů evropského kapitálového trhu v té integraci.

Ten je skutečně jeden pro celou Evropu a bez dalšího je akceptován v jiných zemích. Daleko horší už je to s některými úpravami, kupříkladu nápady na transakční daně, vypořádání daní z dividend mezi státy, to jsou všechno problémy, které tam stále zůstávají a jsou dány tím, že to třeba zasahuje částečně do daňové oblasti, která je čistě v národních rukou.

To je sice výborný argument, chceme, aby státy mezi sebou mohly konkurovat i daňově, ale v případě daní z dividend je to vyloženě brzda pro větší integraci.

Jak to vypadá s podporou středních a malých firem, o které Komise loni mluvila, v rámci fiskální expanze, která se plánovala? Pohnulo se v této oblasti něco?

Jde to, ale dře to. Ta ústní podpora je obrovská, ale od slov k činům je mnohdy v evropské sedmadvacítce poměrně daleko. Chci věřit, že se to hýbe a že se to bude hýbat ještě rychleji. Jsou alokovány další a další fondy, kupříkladu teď minulý týden vycházela nějaká směrnice o reportingu problematiky ESG, což je udržitelné investování. A tam se nám třeba velice úspěšně podařilo, jako federaci burz, Komisi upozornit na to, že vlastně zatěžovala malé a střední firmy na burze více než ty nelistované.

Řekli jsme jim: Vždyť to je přesně v rozporu s tím, že chcete, aby víc bylo listováno firem, tak je nemůžete zatěžovat víc než ty, co nejsou listovány. Docela bleskurychle na to slyšeli a odstranili to, takže se začínají dít věci, které jsou na té pozitivní cestě, ale že by to byl nějaký fičák, to teda ne.

V Česku je první vlaštovka podpory firem. Pražská burza loni uzavřela dohodu s Českomoravskou záruční a rozvojovou bankou (ČMZRB), která se chystá v rámci svého IPO fondu, kde je přes 300 milionů korun, kupovat akcie začínajících firem. V jaké je tohle fázi? Uskutečnilo se už něco?

Ta dohoda byla zveřejněna na konci roku, takže vlastně se tam nevešla ještě třeba emise Pilulky, která by, upřímně řečeno, ty peníze ani nepotřebovala, protože byla úspěšná sama o sobě.

Tahle dohoda se promítne do jakýchkoliv dalších IPO, která budou na trhu Start, tzn. zatím se logicky nemohlo nic uskutečnit, protože žádné další IPO neproběhlo, ale už jsem absolvoval několik předběžných jednání mezi firmou, která uvažuje o vstup na trh, a byli tam i zástupci ČMZRB. Poslední proběhlo minulý čtvrtek, ČMZRB v tomto samozřejmě už aktivně vystupuje a jsem rád, že se nám podařilo to dotáhnout.

Protože to je naprostý průlom, že by evropské peníze prostřednictvím českých státních orgánů nebo státních organizací, kvazistátních v případě ČMZRB, byly investovány do kapitálového trhu, do ekvity (čistého jmění společnosti, pozn. red). Dosáhnout toho průlomu nám trvalo tři roky. Bylo to velmi náročné a opravdu bych chtěl poděkovat ČMZRB a panu generálnímu řediteli, že jsme to nakonec dotáhli.

Jak to bude fungovat v praxi? ČMZRB může koupit až 30 procent emise a bude ho držet dlouhodobě?

Bude se chovat jako takový venture kapitálový fond, de facto. Ano, koupí si určitou část emise z nových akcií, nikoli prodávaných akcií v rámci úpisu. Tyto akcie bude držet, není tam určená nějaká doba, ale je taková klasická venture kapitálová doba, myslím si, že tam hovoří mezi třemi a sedmi roky, a postupně potom zvolit nějaký způsob exitu.

Zmínil jste, že jste absolvoval řadu schůzek ohledně nových emisí. Vím, že řada firem o vstupu na burzu teď uvažuje. Kolik čekáte, že by v příštích měsících mohlo na pražskou burzu vstoupit firem, ať už na trh START, nebo na hlavní trh?

My jsme v tomto opatrní. To máte takový ten trychtýř. Potkáte se s dvaceti firmami, deset z nich řeknete rovnou, že je to nesmysl. Z těch deseti firem nakonec do dalšího kola, tj. že se skutečně začnou bavit s poradcem, projdou tři a v ten správný okamžik se realizuje jedna nebo dvě, to je prostě normální.

Jaký je váš odhad?

Cílem START nikdy nebylo, abychom firem měli na trhu desítky. Spíš byla kvalita nad kvantitou. Jsem hrozně rád, že třeba všechny firmy, co jsou na START, i přes složitou dobu, která teď je, vlastně stále žijí. To znamená, že ten počáteční výběr byl vlastně dobrý. Budu rád, když těch firem bude, řekněme, jedna až tři ročně.

Úspěch Pilulky by jednoznačně mohl řadu firem nalákat a přitáhnout.

Určitě. My jsme si samozřejmě okamžitě po úspěchu Pilulky vyjeli seznam e-commerce firem a začínáme je obcházet. Doufám, že tento příklad přivede na trh některé další obdobné firmy.

Jak hodnotíte roli státu při podpoře kapitálového trhu? Kromě dohody s Českomoravskou záruční a rozvojovou bankou je tady Koncepce kapitálového trhu, kde však není ani zmínka o podpoře firem, které chtějí vstoupit na pražskou burzu.

Ano. Dá se udělat ještě mnohem víc. Jsme rádi, že vznikl aspoň nějaký dokument, který se jmenuje Koncepce rozvoje kapitálového trhu, který dokonce prošel vládou a dokonce má nyní šanci projít parlamentem. To se snad nestalo za posledních…

20 let?

Ano, 20 let. Takže je to dobrý první krok a myslím si, že by se tam mohlo dát ještě mnohem více věcí a mohlo by se na to navazovat mnohem intenzivněji.

Má se zavést účet dlouhodobých investic, v jehož rámci budou retailoví investoři daňově zvýhodněni, když budou investovat do akcií či dluhopisů? To by možná mohlo nepřímo podpořit zájem o české tituly a o pražskou burzu.

Tohle je samozřejmě, jak říká silver bullet, to je ta správná věc. Daňová podpora pro české investory, fyzické osoby, které financují rozvoj malých a středních firem, to je přesně ten okamžik, jak to má být. Takhle to probíhá v Británii, takový systém daňového zvýhodnění je ve Švédsku a mnoha dalších zemích. Když se vy nebo já rozhodneme podpořit malou, střední firmu tím, že si koupíme její akcie, tak je to, v mnoha zemích, kde to dobře funguje, daňově výhodné.

Je to výhodné pro firmu, pro vás, pro stát, nakonec že se ty firmy nemusí financovat dluhem. Takže je to první krok. Nechci teď komentovat detaily, jak je ten účet dlouhodobých investic stavěn. Kdybych to psal já, tak to napíšu jinak. Kdybychom to psali my na burze, tak hlavně nebudeme „vymýšlet kolo“, ale vezmeme si ten britský, švédský návrh, přeložíme ho do češtiny, mírně upravíme, protože tam to funguje dvacet či třicet let, a funguje. V některých případech přílišná kreativita škodí, nicméně jsme rádi za to, že to je alespoň takto.

Nicméně, objevují se i značně radikálnější návrhy. S jedním přišli na sklonku minulého roku Piráti, kteří doporučovali zdanění příjmů z prodeje cenných papíru nad hranicí 20 milionů, což by spíš ten kapitálový trh brzdilo. Teď jsou Piráti podle průzkumů jednou z hlavních stran, která má šanci zvítězit ve volbách, jak se díváte na jejich přístup ke kapitálovému trhu?

Nejdřív k tomu nešťastnému návrhu, který padl někdy ve tři hodiny ráno. Řekl bych, že byl trošku unáhlený. Nebylo to asi úplně technicky dotažené, ale na druhou stranu chápu podstatu a chápu zájem nějakým způsobem, z jejich pohledu, narovnat podmínky danění pro určité typy výnosů. Věřím, že všechny politické strany, které mají šanci dostat se do Sněmovny, Piráty nevyjímaje, mají ve svém středu inteligentní lidi, a věřím v to, že když se s nimi sejdeme, a určitě se s nimi budu chtít sejít, tak že mnohé věci vysvětlíme.

Moje základní teze je, že než budeme něco danit, nebude lepší to vybudovat? Totiž když budeme něco danit a neexistuje to, tak jednak nic na daních nevybereme a jednak zlikvidujeme i nějaké zárodky toho, co bychom mohli vybudovat. Když se něco vybuduje a bude to velké, tak to pak bude stačit zdanit míň a přinese to víc peněz. Myslím, že tahle teze by měla fungovat, a je tam mnoho lidí, kteří mají background v IT, takže bych řekl, že si budeme rozumět.

Nicméně návrhy na zdanění kapitálu a burzovních výnosů se objevují v moderních levicových stranách napříč Evropou, počínaje ekonomem Pikettym, takže lze tímto směrem čekat nějaké návrhy. Navíc státní kasa asi není úplně plná a v příštích letech nebude, takže čekáte, že ten tlak zesílí?

Dovedu si představit, že zesílí, ale toho tlaku se nebojím – pakliže ten tlak bude inteligentní a bude podložen rozumnými fakty. Když jsem mluvil o Anglii a Švédsku, tak my nemůžeme vzít model, který funguje na stonásobně větším trhu s 200letou tradicí. Kdybychom to samé udělali tady, tak část trhu zabijeme.

Chce to inteligentní přístup k tomu, jakým způsobem třeba udělat na jedné straně podněty a na druhé straně klidně zdanit něco, co by třeba zdanit šlo. To si dovedu představit, ale nesmí se to dělat nějakou hurá akcí a musí se to dobře rozmyslet. Protože kapitálový trh je citlivý ekosystém a ten nesmíme narušit, protože by se nám pak financování firem mohlo zlikvidovat. A také by se mohlo stát, že se všechny firmy do určité velikosti změní na nizozemské nebo na britské a z naší republiky zmizí.

V rámci pražské burzy máte oddělení, které mluví s firmami, s potenciálními zájemci, kteří by mohli přijít na některý z trhů pražské burzy. Jak hodnotíte ty rozhovory nebo co z nich vychází? Mají, nebo nemají zájem získat kapitál prostřednictvím burzy?

Primárně, každý ten rozhovor je jiný. Opravdu se nedá říct, že je tam nějaký mustr, jedna logika. Někdo má obavy o to, že ztratí soukromí, že bude muset reportovat informace, někdo má naprosto nesmyslné představy o své valuaci (hodnotě firmy, pozn. red.). Ale opravdu nesmyslné představy nevycházející z reality ani třeba ve Spojených státech.

Spojené státy jsou samozřejmě trh, který je malinko dražší než evropské trhy, takže každý ten rozhovor je jiný. Vždycky když na jednání jdu, tak většinou jdeme s nějakou podobnou prezentací, ale téměř pokaždé je hlavní součástí tématu nějaké jiné téma. Jako hlavní argument, proč jít na kapitálový trh, firmám říkáme: nyní jste vlastníci, pakliže to prodáte jakýmsi finančním investorům, tak se v zásadě toho vlastnictví už pomalu vzdáváte. Pokud chcete zůstat dále vlastníci dalších deset či patnáct let a tu firmu dále rozvíjet, máte jedinou šanci, a to je kapitálový trh.

Firma se nedá vybudovat dluhem. Firma se musí vybudovat vlastním kapitálem a zároveň vám ten equity kapitál musí dát volnost stále o té firmě rozhodovat sám, a to umožňuje burza. Jestli to chcete, tak jste tady na správné adrese. Jestli chcete získat co nejvíc peněz a za dva roky tu firmu stejně celou prodat, tak to asi ta adresa správná není a je dobré se prostě podívat na nějaké finanční skupiny, které teď hned zaplatí nejvíc a pak, děj se vůle boží.

Co tedy firmy chtějí?

Jak říkám, každý mítink je jiný. Firmy, co nám skončily na trhu START, tak většinou byly ten případ: ano, my chceme tu firmu dál rozvíjet, my nechceme momentálně začít dělat kroky k tomu, že ji jednou prodáme nějakému finančnímu investorovi. My chceme, aby byla velká firma do budoucna a aby byla pod naší kontrolou. To je, myslím, třeba příklad Pilulky.

Řada firem tady řeší nástupnictví a chtějí se té firmy spíš zbavit, tak to není asi případ pro burzu?

Pakliže je nástupnictví postaveno tak, že není nástupce v rodině a není, kdo by tu firmu dál řídil, tak to je obtížné, pakliže se rodina neposadí do dozorčí rady a nenajme si silného generálního ředitele. Tomu třeba dá nějaké akciové opce a nechá ho firmu řídit. Ostatně, Microsoft už dneska neřídí Bill Gates.

Když se podíváme na příklady, jakým způsobem se toto nástupnictví dá vyřešit, tak samozřejmě že ty příklady jsou. Je otázka, jestli tohle preferují, anebo jestli preferují to prodat za hotové, získat miliardu na účet a zainvestovat je za krásných minus 0,5 procenta do státních dluhopisů. Případně si koupit nějaké nemovitosti v Česku s výnosem jedno procento. Pro mě je lepší mít stále tu stejnou firmu.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované