Video z Mykolajivu: Benzin je vzácnost, pomoc vozí cyklisté

„Dobrý den, tady Červený kříž. Hledám Světlanu Hrybovou,“ hlásí se po telefonu Volodymyr. Je jedním z dobrovolníků, kteří v ukrajinském Mykolajivu rozvážejí pomoc na kolech. Jak vysvětluje v reportáži Rádia Svobodná Evropa, než vyrazí na cestu, obvolává ty, za nimiž za chvíli vyrazí, zda už čekají doma. „Kancelář pro nás připravuje objednávky. Mohou to být potraviny, zdravotní pomůcky nebo léky. Pak jedeme do skladu a vyzvedneme si balíčky na daný den.“

Ukrajinský Červený kříž se na cyklisty obrátil kvůli nedostatku pohonných hmot. Volodymyr dodává zásilky asi na deset adres denně. Společně s ním pracuje dalších 20 dobrovolníků. Každý z nich ujede denně 70 až 80 kilometrů. „Obvolala jsem s žádostí o pomoc tři organizace. Odpověděl mi jen Červený kříž. Jsem radostí bez sebe. Opravdu taková služba existuje?“ radovala se Světlana, které Volodymyr dovezl pomoc. Žena se pohybuje jen s obtížemi a nemá nikoho, kdo by jí koupil jídlo. Ruské ostřelování také přerušilo ve městě zásobování vodou.

Pracovníci Červeného kříže říkají, že dobrovolníci na kolech mají těžkou práci. „Upřímně řečeno, bylo mi jich líto. Dříve jsem do takových míst, jako je Radisnij Sad, Varvarivka, Velyka a Mala Korenyča posílala auta. Ale tihle kluci mě požádali, abych místo auta poslala je. Byla jsem nervózní, protože je to bojová zóna, ale nakonec jsem souhlasila, že to zkusíme. Ten den ujeli 100 kilometrů,“ chválí je jedna ze zaměstnankyň humanitární organizace.

Volodymyr říká, že někdy si staří opuštění lidé potřebují také s někým jen tak popovídat. „Chtějí si promluvit o počasí nebo o situaci ve městě. Ptají se, kde ještě mohou něco sehnat, komu mohou zavolat… Netušil jsem, že budu dělat dobrovolnickou práci a mluvit s lidmi v tak hrozné situaci. Změnilo to můj postoj k dobrovolníkům. Vidím, že tohle město potřebuje mou pomoc,“ dodává.

Další podrobnosti v úvodní reportáži.