Politoložka: Turecko vyhlásilo Sýrii válku, s Ruskem se domluví

Jak se díváte na nedělní prohlášení turecké vlády? Je to skutečně vyhlášení války Sýrii?

Ano, absolutně, tohle je vyhlášení války syrské vládě. Turecký ministr obrany Hulusi Akar to pokřtil na operaci Jarní štít.

Minulý týden přišlo Turecko o desítky vojáků. Změnilo to nějak atmosféru v turecké veřejnosti? Drolí se nějak podpora Erdoganovy vojenské operace v Sýrii?

Ve čtvrtek bylo při rusko-syrské ofenzivě zabito 34 tureckých vojáků, i když Rusko popírá, že by v tom mělo prsty. Turci, ať už jde o stoupence Erdogana, nebo ne, byli smrtí spoluobčanů hluboce zasaženi. I když politické strany v parlamentu (AKP, CHP, MHP, IYI) vydaly s výjimkou prokurdské strany HDP společné prohlášení odsuzující útok v Idlibu, kemalistická CHP (republikáni, pozn. red.) si pokládá otázku, proč Turecko v Idlibu je.

O mínění veřejnosti na turecké angažmá v Idlibu nám může napovědět telefonický průzkum A&G Research Center, který se uskutečnil dva dny po smrti tureckých vojáků ve 28 městech na vzorku 2 225 respondentů. Upozornila bych na to, že jde o velmi aktuální data sbíraná v době, kdy probíhaly pohřby 34 vojáků, to by se mělo při vyhodnocování průzkumu brát v potaz.

Na otázku, co je příčinou turecké přítomnosti v Idlibu, 63 procent dotázaných odpovědělo „zabránit vnější hrozbě ze Sýrie, která ohrožuje přežití Turecka“. 60,1 procenta uvedlo „zabránit teroristům z PKK/PYD v ohrožení celistvosti Turecka“, 30,6 procenta odpovědělo „zajistit celistvost Sýrie“, 12 procent se domnívá, že jde o „operaci proti Kurdům“ a 10,7 procenta o „anexi syrského území“. Z těchto odpovědí vidíme, že respondenti zastupující celou tureckou populaci se shodují v tom, že jde o otázku přežití a ochranu územní celistvosti Turecka.

Zajímavá byla také otázka na to, kdo je odpovědný za smrt tureckých vojáků. Jak jsem už uvedla, Moskva, velký spojenec Damašku, svůj podíl odmítá. Pro 71,5 procenta dotázaných ale nese odpovědnost právě Rusko, pouze 14 procent lidí si myslí, že syrská vláda. Když se pak zeptali, zda by mělo Turecko ve své operaci v Idlibu pokračovat, „ano“ odpovědělo 65,2 procenta respondentů, 16,7 procenta „ne“ a 16,1 procenta neodpovědělo.

Nemyslím si proto, že by se podpora turecké operace v Idlibu snižovala.

Jaké jsou cíle prezidenta Erdogana v Sýrii? Jeden z jemu blízkých novinářů napsal na Twitter, že „Aleppo je naše“.

Cíl prezidenta Erdogana je zůstat u moci co nejdéle to bude možné, stejně jako u ostatních politiků. I když si tuto otázku položíme ve spojení s tureckou politikou v Sýrii a s bojem proti PKK/PYD, nemyslím, že by rozhodnutí o turecké intervenci do Sýrie mělo něco společného s volbami. Pro Turecko je to otázka národní bezpečnosti a územní celistvosti. Výsledkem vojenských operací je, že už několik tureckých vojáků přišlo o život. Obecně přitom platí, že na ztráty doplácejí politické strany, které jsou u moci, a mohou kvůli nim prohrát volby. Prezident Erdogan tedy značně riskuje. Zdá se tedy, že zájmy Turecka zde převyšují zájmy Erdoganovy Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) i jeho osobní zájmy.

Turecké stažení ze Sýrie by zároveň znamenalo, že území necháme napospas antitureckým silám, což může prezidenta také přijít draho. Věřím proto, že turecká vláda nemá jinou možnost než zvítězit ve svém boji proti terorismu. Až dlouho potom přichází politika neoosmanství, která se v Erdoganově pojetí nemusí shodovat s imperialismem.

Ve čtvrtek se Erdogan sejde s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Co od této schůzky očekáváte? Dojde k deeskalaci konfliktu?

Jak už oznámil turecký ministr obrany, nemá Turecko zájem na konfrontaci s Ruskem a válku s Tureckem odmítl i Putin. Turecko si přeje, aby se uskutečnila opatření dohodnutá na summitu v Soči. Během telefonického rozhovoru se Erdogan ptal Putina, jaké jsou jeho zájmy v Sýrii. Pokud tam chce Putin postavit základnu, ať to udělá později, nyní se ale Rusko musí ze Sýrie stáhnout a nechat Turecko se Sýrií samotné. Ankara s Moskvou jsou ekonomičtí partneři, spolupracují v energetice (jaderná elektrárna Akkuyu) a Rusko je hlavním dodavatelem plynu do Turecka. Myslím, že Erdogan a Putin budou pracovat na tom, aby se napětí snížilo.

Prezident Erdogan vyhrožuje Evropě, že otevře hranice a pustí do ní miliony uprchlíků. Myslíte, že poslední třenice může přežít dohoda, kterou spolu EU a Turecko uzavřely?

Během operace Jarní štít Turecko intenzivně vyhrožuje evropským lídrům, že nechá do Evropy proudit migranty. Evropské metropole, především Paříž a Berlín, zase obviňují Turecko z invaze do Sýrie a masakrů Kurdů. To ale není cílem Turecka, jeho vojáci bojují proti syrské odnoži PKK, straně PYD, aby zabránili vzniku kurdského autonomního státu na svých hranicích.

Po posledním syrsko-ruském útoku na turecké vojáky opustilo Turecko 100 tisíc uprchlíků z různých zemí a snaží se dostat do Evropy. Jejich hlavním cílem je Německo, cesta vede přes Řecko. Řecká vláda používá všechny prostředky, včetně těch brutálních, aby jim zabránila projít. Turecku hrozí pozastavením členství v NATO a ukončením rozhovorů o členství v Evropské unii. Obě možnosti ale nejsou reálné, proto Turecko nevystraší.

Západ musí s Tureckem v bezpečnostní politice spolupracovat, EU Ankaru stále potřebuje. Evropané by měli brát ohled na obavy svých tureckých spojenců. Oni jasně podporují PKK a její odnože, proto Turecko i nadále pochybuje o upřímnosti Západu, který by mu mohl pomoci dosáhnout svých cílů na Blízkém východě.