Co přinese uznání nezávislosti Palestiny od významných hráčů

Seznam států uznávajících nezávislost Státu Palestina se rozrůstá. V neděli tento formální krok učinily Velká Británie, Kanada, Austrálie a Portugalsko, v pondělí by se k nim měly přidat Francie, Belgie, Malta a několik dalších zemí.

Skupina převážně západních států tak chce přispět k dosažení dvoustátního řešení izraelsko-palestinského konfliktu.

Impulsem pro ně je vysoký počet civilních obětí a pokračující humanitární krize a hladovění v Pásmu Gazy v důsledku války, kterou tam už téměř dva roky vede Izrael v odvetě za teroristický útok palestinského teroristického hnutí Hamás z října 2023.

Seznam Zprávy přehledně v otázkách a odpovědích vysvětlují, co formální uznání nezávislosti znamená v praxi.

Pro běžné Palestince takřka nic. Válka v Pásmu Gazy jen kvůli tomu neskončí, nezlepší se ani humanitární situace v regionu a Izrael zřejmě neupustí ani od rozšiřování nelegálních židovských osad na Západním břehu Jordánu.

Palestinský stát už teď fakticky existuje, byť s výraznými omezeními. Palestinci mají velvyslance v zahraničí (včetně Prahy), své sportovní týmy na mezinárodních soutěžích i v různých mezinárodních organizacích. Kvůli konfliktu s Izraelem ale nemají armádu, hlavní město ani mezinárodně uznané hranice.

Pro palestinské hnutí za nezávislost jde přesto o symbolicky významný krok. Doufá, že tyto kroky přispějí k obnovení pohřbeného mírového procesu.

Palestinská samospráva bude moct s dalšími státy vstupovat do mezinárodních vztahů jako rovný s rovným. Dokud ji ale neuznají další významné země, jen těžko může pomýšlet například na plné členství v OSN, jejíchž jednání se dosud zúčastní jako nečlenský pozorovatelský stát, nemá tedy hlasovací práva.

Státy, které k uznání Palestiny přistoupily, slibují, že nepůjde o prázdné gesto. Mluví o zvýšení mezinárodního tlaku na Izrael, v případě Británie se podle agentury Reuters diskutuje například o možnosti zavedení sankcí na zboží produkované židovskými osadníky na Západním břehu Jordánu. Stejné opatření ale už přijaly i další země a izraelskou ekonomiku to významně neohrozilo.

Z Francie nebo Británie zároveň zaznívají prohlášení, že uznání bude spojené se závazkem Palestinské samosprávy přijmout reformy, které zlepší její systém vládnutí.

Momentálně se počet každou chvíli mění, ale je to okolo 150 ze 193 členských států OSN (pro srovnání: Izrael uznává 164 států). Od začátku aktuální války v Pásmu Gazy se jejich počet už poměrně rozrostl, a to v několika vlnách.

Přibyly zejména západní státy, které byly v minulosti k otázce palestinské státnosti zdrženlivé. Zastávaly názor, že s uznáním státu je třeba počkat, až se na jeho vzniku dohodnou Palestinci s Izraelem, což je dodnes oficiální pozice Spojených států.

Oproti tomu někdejší sovětský blok, včetně Československa, uznal Palestinu prakticky ihned poté, co Organizace pro osvobození Palestiny pod vedením Jásira Arafata nezávislost v roce 1988 vyhlásila.

Už loni na jaře Palestinu uznala čtveřice karibských států (Jamajka, Barbados, Trinidad a Tobago, Bahamy), Arménie a čtveřice evropských států (Španělsko, Irsko, Slovinsko a Norsko). Letos začátkem roku přibylo Mexiko, teď v září zatím následovaly Kanada, Austrálie, Spojené království a Portugalsko.

Na mezinárodní scéně je to Palestinská samospráva vedená prezidentem Mahmúdem Abbásem. Právě ona jmenuje diplomaty na velvyslanectvích a dalších palestinských úřadech po celém světě a je to také její zástupce, kdo hájí zájmy Palestiny na půdě OSN.

Palestinská samospráva má zároveň omezenou civilní moc nad částí okupovaného Západního břehu Jordánu. Má na starosti například tamní vzdělávání a zdravotnictví.

Součástí budoucího palestinského státu by ale mělo být také Pásmo Gazy, kde samospráva ani před současnou válkou neměla žádný vliv. Tamní vládu od roku 2007 kontrolovalo teroristické hnutí Hamás, hlavní viník útoku na Izrael ze 7. října 2023.

Z mezinárodního pohledu je prakticky jisté, že v případě reálného vzniku palestinského státu to nebude Hamás, kdo by ho reprezentoval. 142 členů OSN, včetně všech arabských zemí, v létě vyzvalo organizaci, aby se vzdala vlády nad Gazou a předala své zbraně Palestinské samosprávě. Hamás to odmítá a tvrdí, že předá moc nezávislé úřednické vládě.

Navzdory mezinárodní podpoře Palestinské samosprávě, současná izraelská vláda v čele s Benjaminem Netanjahuem odmítá, aby se tento orgán podílel na budoucí správě Gazy. Poukazuje na to, že Abbás jasně neodsoudil teroristický útok ze 7. října. Izraelští představitelé také dlouhodobě mluví o neschopnosti samosprávy bojovat s terorismem.

Negativně. Premiér Netanjahu tento měsíc znovu vyloučil vznik palestinského státu. Podle něj je uznání nezávislosti odměnou za „zrůdný terorismus Hamásu“.

Uznání kritizuje i jeho nejbližší spojenec - Spojené státy. Během stávající vlády Donalda Trumpa se jejich pozice dokonce přiblížila té izraelské - americký velvyslanec v Izraeli Mike Huckabee v červnu prohlásil, že podle něj Washington už nadále nepodporuje myšlenku vzniku samostatného palestinského státu.

Objevují se také obavy, že Izrael by mohl přikročit k odvetě. Britská ministryně zahraničí Yvette Cooperová v rozhovoru pro BBC řekla, že dala svému izraelskému protějšku jasně najevo, aby jeho země nepřistupovala k anexi Západního břehu.

Návrhy na anexi tohoto palestinského území se na izraelské politické scéně objevují opakovaně. Začátkem září o tom právě v souvislosti s uznáváním palestinského státu mluvil ministr financí Becalel Smotrič, aniž by uvedl detaily. Řekl jen, že Palestinci si budou i nadále řídit své vlastní záležitosti na místní úrovni, „území ale bude naše“.

Krátce nato pak premiér Netanjahu schválil plán na rozšíření nelegálních židovských osad na Západním břehu. Ten podle agentury Reuters počítá s oddělením Východního Jeruzaléma, se kterým Palestinci počítají coby budoucím hlavním městem, od Západního břehu. Jde o starší plán, který byl už několikrát zmrazený kvůli odporu Spojených států (jejich minulých vlád) a evropských zemí, podle nichž ohrožuje mírový proces.