Hlavní obsah

Komentář: Kanada „porazila“ kamioňáky. Ale Trudeau přestřelil

Michael Durčák
historik, novinář
Foto: Darryl Barton, Shutterstock.com

Problémem, který na počátku celý velký protest vyvolal, bylo povinné očkování pro řidiče kamionů.

Reklama

Při samotném zprovoznění hlavního města lze užití síly pochopit. Následný hon na demonstranty i jejich podporovatele je ale daleko za čárou.

Článek

Aby rozprášil protest kanadských kamioňáků, nechal si kanadský premiér Justin Trudeau udělit rozsáhlé pravomoci, zpolitizoval celé očkování a tváří v tvář krizi vytvořil dost nebezpečný precedens.

Problémem, který na počátku celý velký protest vyvolal, bylo povinné očkování pro řidiče kamionů, kteří překračují jižní hranici Kanady se Spojenými státy. Kanada toto opatření vyhlásila loni v listopadu a začalo platit v polovině letošního ledna. Kdo by překročil hranici bez předložení potvrzení o vakcinaci, musel by do dvoutýdenní karantény. Jinými slovy by mu bylo znemožněno pracovat jako trucker.

Problém s tímto nařízením, s nímž mimochodem už před vládou v Ottawě přišli Američané, je dvojí.

Zaprvé nikdo nikdy nezdůvodnil, proč zrovna řidiči kamionů musí být za každou cenu povinně naočkovaní – na rozdíl například od zdravotníků či pracovníků sociálních služeb. Drtivou většinu pracovní doby přitom šoféři tráví v kabinách svých vozů a kontakt s ostatními lidmi během výkonu jejich povolání je ve srovnání s mnoha jinými profesemi zcela minimální. Trudeau ani nikdo další toto opatření nikdy pořádně nevysvětlil vědeckými ani jinými metodami. Stejně jako v případě mnohých „vaccine mandates“ ve Spojených státech šlo zkrátka o jakýsi politický nápad, jehož účelem snad bylo nahnat do očkovacích center co nejvíce lidí napříč ekonomikou.

Jenže v celé severní Americe se povinné očkování minulo účinkem. Váhající či pochybující jedince masově k vakcinaci nepřinutilo, a mnohé z nich navíc postup centrálních úřadů zatvrdil.

Zároveň se politici nejen v USA a Kanadě dostali do svízelné situace. Všemožné pandemické restrikce postupně padly, povinné očkování ale zůstává dál v platnosti (například i v Rakousku). Kanadská provincie Alberta na počátku února jako první dokonce zrušila i vakcinační pasy.

Kanadaští dopravci v provincii Ontario si navíc na povinné očkování (tehdy nařízené Washingtonem) stěžovali už loni v říjnu s tím, že jim chybí zhruba 20 tisíc pracovníků a opatření jen odradí další, přičemž ani není dost času se na něj připravit. Při probíhající krizi dodavatelských řetězců se navíc od začátku zdálo nesmyslné zatěžovat dalšími požadavky tak důležité odvětví, jako je přeprava. Ostatně sám Trudeau v dubnu 2020, na počátku krize, truckerům děkoval, že udržují regály kanadských obchodů plné.

Protest kanadského „Konvoje svobody“ byl původně namířený proti zmíněné vakcinační povinnosti. Postupně se ale změnil v protest proti federální vládě jako takové a proti všem protipandemickým opatřením a povinnostem.

Demonstranti nejprve ve druhé polovině ledna zablokovali centrum metropole Ottawy a následně přehradili i některé důležité hraniční přechody s USA. Trudeau však odmítl očkovací povinnost zrušit, ba dokonce o tom s protestujícími vůbec vyjednávat. Místo toho raději utekl z města a nějaký čas se skrýval. Mnozí politici i komentátoři začali Trudeauovi tento přístup vyčítat zejména v porovnání s jeho očividnou podporou protestů hnutí Black Live Matter z léta 2020, kdy Trudeau s protestujícími dokonce demonstrativně poklekl.

V tomto případě však není ani tak důležité pokrytectví kanadského premiéra, ale spíše jeho bezprecedentní reakce na protesty truckerů. Tváří v tvář zablokovanému centru hlavního města Trudeau vyhlásil v Kanadě výjimečný stav podle takzvaného Emergencies Act, a to poprvé od jeho zanesení do právního řádu v roce 1988. Tento zákon je přitom určený primárně pro případ válečného konfliktu. Přesto jej premiér využil a jal se demonstranty z centra Ottawy i z hraničních přechodů vyklízet.

Zatčeno bylo nakonec skoro 200 lidí. To se sice nemusí každému líbit, ale při potřebě odblokování hlavního města a hraničních přechodů se určité metody ještě dají pochopit.

Těžko pochopitelné je ovšem další chování kanadských úřadů. Poté, co byli vůdci protestů zatčeni, kanadská místopředsedkyně vlády sdělila, že jejich bankovní konta i kryptopeněženky byly zmrazeny a další tvrdé kroky vůči dalším protestujícím budou následovat.

Kanadský premiér byl mezitím kritizován mnohými organizacemi a opozičními politiky za svůj postup. I samo vyhlášení výjimečného stavu míří k soudu. Kritika směřuje především na to, že příslušný zákon se má použít pouze v případech, kdy se země „nachází v naléhavé a kritické situaci, jež vážně ohrožuje životy, zdraví nebo bezpečnost Kanaďanů“. Trudeau podle kritiků překročil své pravomoci a použil krizovou legislativu na potlačení protestu, který se odehrával v mezích zákona.

Mezitím byl neobyčejně tvrdý postup proti demonstrantům dále prohlouben. Šéf ottawské policie prohlásil, že bezpečnostní složky se budou snažit účastníky protestů i po jejich skončení dále identifikovat a daní jedinci budou čelit finančním sankcím a trestním stíháním.

Premiér si ale všechno nechal posvětit parlamentem. Dolní komora kanadského parlamentu schválila prodloužení výjimečného stavu o dalších třicet dnů. Trudeau v tomto případě využil rozkolu v opoziční konzervativní straně, která není v názoru na protesty jednotná, a navíc vyhlásil, že hlasování je vlastně i hlasováním o důvěře jeho kabinetu, čímž přesvědčil některé své váhající liberální spolustraníky. Osobně přitom na hlasování přítomen nebyl a jeho ministři předem vzkázali, že „pouhý“ měsíc výjimečného stavu nemusí stačit a dovedou si představit, že bude platit ještě déle.

Během výjimečného stavu se přitom kanadská federální vláda může k protestujícím chovat fakticky jako k teroristům. Může jim bez souhlasu soudu či dalších právních nástrojů zmrazit bankovní konto, zrušit pojištění a podobně.

Celé to až příliš zapadá do Trudeauova vidění světa, v němž jsou protesty od začátku zcela ilegální, což ale není pravda. Jeho ministr spravedlnosti dokonce tvrdí, že opatření namířená proti bankovním účtům protestujících jsou pouze „rozšiřováním procedur určených k zastavení financování terorismu“. A obávat se jich prý mají také jedinci, kteří darovali protestujícím větší sumy peněz.

A právě v tom tkví jádro celého problému s reakcí kanadské vlády na protestní blokádu. Ať už si o protestech nebo o povinném očkování myslíme cokoli, jisté je, že odezva kanadské vlády vůči demonstrantům byla neobyčejně tvrdá, navíc tato tvrdost postrádala hlubší zdůvodnění. To je nebezpečný precedens podemílající jeden ze základních pilířů demokracie. Konkrétně mít možnost v rámci rozumných mezí vyjádřit nesouhlas s vládnoucí mocí. Zda onen rámec překročuje poklidná blokáda centra hlavního města a hraničních přechodů, je samozřejmě k diskuzi. Nejsou to však metody, které by ospravedlňovaly tvrdá opatření ze strany federální vlády.

Ano, obstavení bankovních kont demonstrantů, sbírek na jejich podporu, případně dokonce perzekuce pouhých podporovatelů „Konvoje svobody“ ze strany kanadské vlády je ve výjimečném stavu možná dočasně právně v pořádku. Ale až příliš to připomíná metody, k nimž vůči opozici často sahají autoritářské režimy. A také jsou za to často právem kritizovány.

Když chtěl kanadský liberální premiér „jen“ odblokovat hlavní město a hranice za pomoci bezpečnostních složek, dalo se použití síly pochopit. Ovšem následný hon na protestující i jejich podporovatele a jejich trestněprávní perzekuce už smysl nedávají. Dopouštěli se snad terorismu? Co tak strašného udělali, že si vysloužili zacházení vyhrazené právním řádem právě pro teroristy?

Trudeau svým tvrdohlavým postojem navíc zpolitizoval a vlastně „zazdil“ celou otázku povinného očkování. Už jen „z principu“ se nechtěl ani náznakem bavit o tom, zda v tomto konkrétním případě nevyjít protestujícím vstříc. Možná, že kdyby to byl udělal a nepochopitelné a neodůvodněné opatření zrušil, nemusel by posílat do centra Ottawy těžkooděnce, aby město zprůjezdnili.

Reklama

Doporučované