Článek
Už představa, že sedí v jedné místnosti, je komická. Mudrlantský běloruský diktátor Alexandr Lukašenko okouzlený mocí a bramborami. Nenápadní vietnamští komunisté preferující zisk před marxismem. Excentrický libertarián, argentinský prezident Javier Milei, který klonuje zesnulé psy a studuje telepatii. Ohavně pragmatičtí i bohatí šejkové ze Zálivu. Prohnaný izraelský premiér Benjamin Netanjahu, který by tu nejraději vůbec nebyl…
Zdlouhavý začátek politologické anekdoty? Seznamte se s Radou míru (angl. Board of Peace)! Skupinou, která snad původně měla dohlížet na financování obnovy zdevastovaného Pásma Gazy. A ze které se klube bizarní klub oddaných, zištných nebo jen pragmatických stoupenců Donalda Trumpa.
Parta, která by podle washingtonských představ měla konkurovat Organizaci spojených národů, přinejmenším pak její Radě bezpečnosti.
Tedy fakta. Rada míru vznikla 16. ledna 2026, původně se souhlasem OSN. Jejím cílem je prý „zajištění trvalého míru v oblastech ohrožených, či zasažených konflikty“. Doživotním bossem organizace se jmenoval Donald Trump, který (sám) oslovuje, přijímá i vylučuje členy. Dlouhodobé účastenství stojí rovnou miliardu dolarů, byť do tří let se lze zapojit bezplatně. Prozatím se přidaly dvě země EU (Bulharsko a Maďarsko). Na palubě jsou desítky pasažérů: Albánie, Izrael, Kosovo, Turecko, některé asijské, latinskoamerické a severoafrické státy plus monarchie ze Zálivu (Bahrajn, Emiráty, Katar, Saúdská Arábie).
Zájemci se hlásí ze tří důvodů. Ti první s prezidentem spojili osud. A možná ho upřímně obdivují. Viz Argentina podivínského Javiera Mileie, či Maďarsko eurokverulanta Viktora Orbána. Druhé lze označit za realisty, kteří považují za užitečné být Trumpovi nablízku. Z různých důvodů: chtějí korigovat jeho blouznění (Záliv, Turecko); získat investice (Indonésie, Vietnam); případně upevnit vazby s USA, což platí hlavně pro Střední Asii.
A ti poslední? Jsou šťastní, že je Trump bere vážně. Kromě sovchozníka Alexandra Lukašenka sem patří Rusko Vladimira Putina, které se pro angažmá dosud nerozhodlo, polichoceno ovšem bylo.
Velké demokracie v Trumpově cirkusu neúčinkují. Alespoň dosud. Japonsko, Jižní Korea i Austrálie k nabídce mlčí. Kanada byla po havlovském projevu šéfa vlády Marka Carneyho, ve kterém parafrázoval esej „Moc bezmocných“, vyhozena preventivně. Jednotná je zatím EU (až na Sofii a Budapešť). Navzdory zjevné trumpizaci (zahraniční) politiky odolal Andrej Babiš americkým svodům a slíbil český postup sladit s Unií. Překvapil slovenský hegemon a vystudovaný jurista Robert Fico, když odmítl s tím, že nelze „nahrazovat mezinárodní právo novými institucemi“.
Nabízí se klíčová otázka: k čemu je Rada dobrá? Je její vznik opravdu pouhou úlitbou Trumpově narcismu a megalomanství?
Rozhodně ne. Jedná se o klacek na OSN. Tu otravnou organizaci, která Trumpovi stále v něčem brání. Nejčastěji poukazem na zákony mezinárodního provozu, ba lidská práva. Rada je navíc v podstatě i mafií. Syndikátem, který kmotr Donald a jeho famílie vedou. Zúčastnění mohou očekávat nabídky, které nelze odmítnout. Jinak upadnou v nemilost. Ne nadarmo je ve vedení organizace „Il tesoriere“ rodiny, totiž Trumpův zeť Jared Kushner, který monetizuje tchánovo prezidentství. V neposlední řadě je Rada výtečným nástrojem diverze proti EU a její jednotě, kterou Trumpovo hnutí MAGA v čele s viceprezidentem Spojených států J. D. Vancem upřímně (a iracionálně) nenávidí.
Pravda, do budoucna hrozí Radě bizarní situace. K některým už došlo. Málokdo v Evropě chápe, že do Rady zaklínající se mírem byli pozváni Putin s Lukašenkem, když první spustil a druhý podpořil agresi proti Ukrajině. Araby překvapil fakt, že v organizaci původně svolané k rekonstrukci palestinské Gazy zasedne izraelský premiér Benjamin Netanjahu, jehož vojáci arabský pás prakticky zničili. A to navzdory výhradám generálů židovského státu, kteří by operaci proti Hamásu zastavili mnohem dříve.
Teď mohou být všichni v klubu klidní. O Gazu v Radě nejde, nebo až v druhé řadě. Vstup do Trumpova souručenství znamená políbit prsten. A přijmout hru na nový svět, kde neplatí stará pravidla. Což je lákavé, ale nejisté stejně jako nemravné.
