Komentář: Putin válčí za minulost, protože jeho Rusko nemá budoucnost

Když prezident Vladimir Putin vyhlašoval Ukrajině válku, sdělil mimo jiné Rusům, že nynější kyjevská vláda pohrdla spoluprací s Moskvou v oblasti „těžkého strojírenství a metalurgie“. Kdo zažil komunistické Československo, zbystřil. Takřka každé televizní zprávy – rozuměj výlevy režimních novinářů – obsahovaly nesrozumitelný výčet objemů vyrobené oceli, vytěženého uhlí, vypěstovaného obilí. Ohromné cifry, které si běžný člověk reálně neuměl představit, měly jediný cíl: přesvědčit soudruha u obrazovky, že hospodářství prosperuje.

Krátce před začátkem agrese ruský šéfdiplomat Sergej Lavrov vysvětlil lehce zkoprnělé britské delegaci, že Kreml a Spojené království mají výjimečné právo rozhodovat o osudu Evropy. Vyplývá údajně z výsledků druhé světové války, kterou přece Londýn i Moskva vyhrály. Také proto se prý Kreml s Brity vůbec baví.

Záběry kremelského prezidenta obklopeného archaickými stolními telefony – samozřejmě hned několika, jde přece o mocného vůdce! – vydají za stovky analýz. Letmý pohled na ruské ekonomické výsledky hovoří jasně. Rusko je opravdu jen světovou benzínkou. Naneštěstí benzínkou disponující jadernou zbraní. Putinova země nezachytila nástup nových technologií, ba nehnula se z (před)minulého století.

Rozhlédněte se po bytě, zapátrejte v počítači. Jaký ruský produkt používáte? Existuje stará sovětská hádanka, kterou lze bez rozpaků vztáhnout i na současné Rusko. Je to těžký, technicky zaostalý a poruchový stroj, který nekope do zadnice – co je to? Správná odpověď zněla tehdy i teď: je to ruský stroj na kopání do zadnice.

V přímém přenosu teď fakticky sledujeme krvavý souboj epoch. Vladimir Putin se zoufale upíná k hypertrofovaným, či rovnou vylhaným mýtům o někdejší ruské velikosti. Otevřeně a za každou cenu usiluje o návrat mocného i obávaného Sovětského svazu, který vyráběl ocel výhradně proto, aby s ní mohl ucpat imperialistické – rozuměj západní – chřtány. I dnešní Moskva počítá v tancích, divizích a palebné síle. Kremelský vládce podobně jako nacisté zbožštil vlastní zemi a nekrofilně opatruje relikvie druhé světové války. Tedy konfliktu, kterému současní evropští teenageři přikládají podobnou vážnost jako třeba vestfálskému míru.

Proč to všechno? Rusko nevidí budoucnost, a proto se obrátilo do minulosti. Se vší vervou a tunami oceli. A co je pro tuto planetu nejhorší: jeho prezident deklaruje ochotu nezvratně poškodit tento svět v případě, že nebude po jeho.

Co se zbytku Evropy a světa týče, Rusko má v různých zemích spojence nejen mezi komerčními fašisty inkasujícími kremelskou podporu, ale oslovuje i vystrašené „boomery“, které spojuje strach z nových časů. Také českým pitralonovým inženýrům v čele s Milošem Zemanem se stýská po narubaných tunách uhlí, nekonečných lánech extenzivně obdělávané půdy, megalomanských říčních kanálech, vysokých pecích a ještě vyšších přehradách. Stoupenci ruského světa navíc nenávidí kohokoli, kdo do něj nepasuje. Emancipované ženy, sebevědomé lidské bytosti jiné sexuální orientace, ekology, ochránce lidských práv. Však také v Rusku podobným zvrhlým novotám, jak by řekli sami Putinovi následovníci, pšenka nekvete.

Česko má neuvěřitelné (a málo odpracované) štěstí, že jej západní spojenci nehodili přes palubu. Zatím se zdá, že většina Čechů nechce zpět do ruského jha, že odmítá vláčet kremelský žebřiňák po bahnitých východoevropských cestách do minulosti. Přesto by bylo vhodné, aby se Západ při každé vhodné příležitosti dozvěděl, že hradní suita a naši komerční fašisté nejsou totéž co Česko.