Pomáhají Kremlu s válkou, ale i „vojenkoři“ už zjistili, že jim neodpustí vše

Byli mezi prvními, kdo informovali o nepovedeném a potupném přechodu řeky Severní Doněc, o obřích ztrátách v ruské armádě u ukrajinské Pavlivky či personálních změnách v armádě ještě před oficiálním oznámením.

Ruští váleční blogeři – často označovaní jako z-blogeři či vojenkoři – představují rozmanitou, ale v jádru proválečnou komunitu. Nejsou stoprocentně spolehlivými zdroji, ale poskytují vhled, který umožňuje lépe porozumět myšlení ruského vojenského prostředí, vnitřní dynamice režimu i reálnému stavu ruských sil.

Význam těchto kanálů je v ruském informačním prostoru značný. A nejen tam. Jejich analýzy citují jak běžní uživatelé telegramu, tak západní experti a média. Největší a nejvlivnější účty mají statisíce sledujících a některé dokonce překonaly i hranici milionu.

Vědomi si toho jsou i v Kremlu. Vůči tzv. válečným zpravodajům či vojenským blogerům na telegramu proto donedávna uplatňovali méně přísný dohled než vůči hlavním státním médiím.

To vytvářelo prostor, v němž se objevovaly informace a pohledy, které státem kontrolované mediální kanály často nezveřejňují. Telegram se tak stal jednou z nejvýznamnějších platforem pro šíření politických a bezpečnostních informací v Rusku.

„Tito milblogeři hluboce podporují ruské válečné úsilí a občas jej kritizují v naději, že ruské vojenské velení zlepší své výkony na Ukrajině,“ popisuje vojenkory pro Seznam Zprávy analytička Kateryna Štěpaněnková z amerického Institutu pro studium války (ISW).

Jde o skupinu ultranacionalistů, kteří na sociálních médiích informují o ruské válce na Ukrajině, popsala už dříve tuto specifickou ruskou komunitu americká televize CNN.

V prvním roce války kanály často publikovaly poměrně otevřené názory z fronty, upozorňovaly na nedostatky v logistice a poukazovaly na neschopnost některých velitelů.

Postupně se vyprofilovaly různé názorové linie – od radikálních nacionalistů přes stoupence tehdejšího šéfa Vagnerovy skupiny Jevgenije Prigožina až po pragmatické analytiky zaměřené na taktické a technické aspekty bojů.

„Prostor ruských vojenských blogerů není monolitický, protože mnozí jsou buď přímo spojeni s Kremlem, dostávají informace od ministerstva obrany, nebo působí jako crowdfundeři, kteří navštěvují frontové linie a dodávají drony či jinou pomoc ruským vojákům,“ vysvětluje Štěpaněnková.

Blogeři přitom nezačali ruskou armádu sledovat až s invazí na Ukrajinu, ačkoliv s ní jejich vliv výrazně narostl – v minulosti informovali o ruských operacích v Sýrii, na Blízkém východě, v Africe i na Donbase.

Materiály zveřejňované blogery nelze chápat jako nezávislé. Ve většině případů se pohybují v mantinelech státní propagandy a podporují válečné cíle Kremlu. Účty často zveličují ruské úspěchy, aby dosáhly informačního efektu, upozorňuje analytička z ISW.

Někteří vojenkoři dokonce svůj obsah ladili přímo s ruskou armádou nebo státními orgány. „Známým příkladem koordinace je řada setkání prominentních vojenských blogerů s (prezidentem Vladimirem) Putinem nebo ministrem obrany Andrejem Belousovem. Další ukázkou koordinace je situace, kdy milblogeři téměř nekomentovali, či záměrně ignorovali ukrajinský útok na Čongarský most v roce 2023, což odpovídalo centrálnímu narativu Kremlu,“ zmiňuje Štěpaněnková některé události.

Kreml v letech 2022 a 2023 podnikl cílené kroky ke kooptování mnoha vojenských blogerů – nabízel jim nominální vládní funkce, státní vyznamenání a exkluzivní brífinky s ministerstvem obrany. Týkalo se to zejména těch s nejvyšším počtem odběratelů. Tyto projekty již přerostly rámec individuálního blogování a dnes fungují jako plnohodnotné mediální platformy se širokým personálním zázemím.

Méně známí blogeři mohou být přímo propojeni s jednotkami v terénu prostřednictvím crowdfundingu nebo náborových aktivit. Další jsou sami vojáci na frontě nebo veteráni, kteří shromažďují a zveřejňují online zprávy od ruských vojáků, shrnuje Štěpaněnková.

Vytvořili podle ní proválečnou občanskou komunitu a Kreml se nyní snaží formalizovat státní kontrolu nad touto skupinou, aby zajistil, že tato občanská iniciativa nebude ohrožovat režim.

Že jistou svobodu projevu nezaručuje ani jednoznačná podpora války v Rusku, ukázalo zatčení Igora Girkina. Muž, na něhož je vydán mezinárodní zatykač v souvislosti se sestřelením letu MH17 společnosti Malaysia Airlines v červenci 2014, neustále kritizoval neefektivitu ruské armády. Osudným se mu ale stalo až veřejné napadání samotného Putina.

Od té doby jsou vojenští blogeři znatelně zdrženlivější, ačkoli kritika chyb v operačním vedení a taktice zcela nezmizela.

Posun přineslo i potlačení Prigožinovy vzpoury. „Mnoho vojenských blogerů po vzpouře vagnerovců výrazně změnilo své chování – začali se autocenzurovat a publikovat méně kritických komentářů na adresu Kremlu či ministerstva obrany,“ podotýká analytička.

„Tato změna vyplývá z kooptace části komunit a také ze zatýkání klíčových osobností informačního prostoru, jako je Igor Girkin či správce kanálu Moscow Laundry, který zveřejňoval informace o vnitřních sporech v Kremlu.“

Přestože Kreml postupně zpřísňuje kontrolu nad informačním prostorem, vůči válečným blogerům postupuje opatrně. Uvědomuje si jejich význam jako nástroje mobilizace společnosti a alternativního vysvětlování komplikací na frontě.

„Váleční zpravodajové se podílejí na crowdfundingu, náboru personálu, šíří proválečnou ideologii mezi širokým publikem a fungují jako prováleční influenceři. Mají také kontakty s vojáky v terénu, což je skupina, kterou Kreml nutně potřebuje k udržení válečného úsilí,“ vysvětluje Štěpaněnková.

Podle analýz ISW vedla absence efektivního státního komunikačního mechanismu k tomu, že blogeři převzali roli neoficiálních „zpravodajců“ a tvůrců veřejného mínění. Někteří navíc mají vazby na různé frakce v kremelském mocenském okruhu a často publikují informace výhodné pro konkrétní skupiny.

V roce 2023 Putin podepsal dekret, který ukládá majitelům kanálů s více než 10 tisíci odběrateli povinnost registrovat se u regulačního úřadu Roskomnadzor, pokud chtějí přijímat sponzorské dary a působit bez rizika, že budou označeni za zahraniční agenty.

Neuposlechnutí znamená riziko ztráty příjmů z reklamy či předplatného. Přesto podle analýzy nezávislého média Verstka tuto povinnost splnila jen malá část nejvlivnějších politických a válečných kanálů.

Některé proválečné kanály před regulací varují. Populární účet Dva Majoři například uvedl, že „ruský telegram se stane cenzurovaným a nezajímavým“. Obavy vyvolává především riziko odhalení identity autorů, kteří často publikují pod pseudonymy, a možnost omezení prostoru pro kritiku vojenského velení.

Budoucnost ruských válečných blogerů v informační válce bude podle analytičky ISW stále složitější.

„Kreml nezávislým vojenským blogerům stále více komplikuje působení v ruském informačním prostoru – vyžaduje jejich registraci, pomlouvá je v prokremelských médiích, zatýká je nebo ohrožuje ty, kteří zůstávají kritičtí k pokroku Ruska na bojišti. Kreml se bude dále snažit převzít kontrolu nad online informačním prostorem, aby udržel současné válečné úsilí na Ukrajině a připravil zemi na případný konflikt s NATO,“ uzavírá Štěpaněnková.

Jistým potvrzení může být, že se nedávno ruský bezpečnostní a právní aparát se začal obracet i proti vlastním, donedávna nedotknutelným proválečným influencerům. Jak upozornily deník The Guardian a The Economist, v posledních týdnech označily úřady několik prominentních blogerů za zahraniční agenty, extremisty či je dokonce zadržely, a to nikoli kvůli kritice války, ale kvůli útokům na vysoké představitele režimu či konkurenční propagandisty.

Na seznam zahraničních agentů se tak dostali například Roman Aljochin, komentátorka Taťjana Montjan nebo proválečná blogerka Oksana Kobelevova. Zásahy mířily i na další známé tváře. Na černou listinu se dostal i dlouholetý komentátor a oddaný podporovatel Kremlu Sergej Markov, který Putina opakovaně označoval za „jednu z velkých postav dějin“.

Podle The Guardian jde o výrazný zlom, represivní mašinérie, která se dříve zaměřovala téměř výhradně na odpůrce války a kritiky režimu, se nyní obrací proti vlastním horlivým podporovatelům.

Analytici, které deník cituje, popisují tento trend jako projev mocenského střetu uvnitř Putinova systému. Proti sobě podle nich stojí „loajalisté“, lidé napojení na ministerstvo obrany a oficiální propagandu, a „militaristé“, tedy široká síť ultranacionalistických influencerů a dobrovolníků, kteří od roku 2022 sbírají peníze i vybavení pro ruské jednotky na frontě.

Politoložka Jekatěrina Šulmanová pro Guardian situaci shrnuje jako konflikt mezi státní propagandistickou mašinérií a spontánním proválečným hnutím, které si Kreml neumí plně podřídit. „Autokracie se bojí jakékoliv občanské mobilizace,“ říká.