Článek
/Od zvláštní zpravodajky v Lotyšsku/
Mají blíž k ruské hranici než do metropole své země. Na východní hranici Lotyšska se táhne svým způsobem zapomenutý region, do kterého se nyní s obavami upíná pozornost NATO.
Latgalsko je místem, kde potkáte zejména lidi, kteří mluví rusky nebo jsou etničtí Rusové. Stačí se zaposlouchat venku do rozhovorů, nebo se dívat na nápisy ve výlohách. A za otázkou, jestli jsou lidé mluvící rusky automaticky také etnickými Rusy, se v současné Evropě skrývá také bezpečnostní problém.
„Ruština je můj první jazyk, lotyšsky sice rozumím, ale je to pro mě nepřirozené. Takhle jsme mluvili v rodině vždycky. To ale neznamená, že se cítím jako Ruska, naopak já jsem plně Lotyška,“ vysvětluje mi sedmadvacetiletá Světlana v Daugavpilsku, největším městě Latgalska.
Právě pod záminkou „záchrany“ rusky mluvících obyvatel ale ruský prezident Vladimir Putin nařídil rozsáhlou invazi na Ukrajinu. Podle něj v napadené zemi, ale i pobaltských státech, tyto skupiny čelí nejen diskriminaci, ale také „genocidě“.
Obavy z ruského útoku nestojí jen na historické zkušenosti. Lotyšsko dlouhodobě sleduje nárůst hybridních útoků – od dezinformací přes cílené posílání migrantů na hranici až po snahu Kremlu vytvářet obraz nespokojené ruskojazyčné menšiny.
Zvláštní zpravodajka Anna Hrdinová přináší sérii reportáží z hranic s Ruskem. Jak jsou tam připraveni na vojenskou hrozbu? Jak se žije v takzvané „první linii“?
Světlana je jednou z mála mladých lidí, které v Daugavpilsu potkávám. Je to manikérka a zatímco mi nadšeně ukazuje místní kavárnu, která je prý zbrusu nová, ponouká mě, ať si od ní nechám udělat nehty.
„Nikdo normální tu přece nechce zůstat“
Asi osmdesátitisícový Daugavpils je tichý, čistý a z velké části vylidněný. Jak mi vysvětuje Světlana, nikdo „normální“ tu přece zůstat ani nechce. Není tu žádná práce, zábava, a zkrátka budoucnost. Latgalsko je chudším zemědělským regionem, který má oproti zbytku země vyšší nezaměstanost i nižší příjmy.
A právě sociální slabost regionu často zmiňují experti jako další z faktorů, který může usnadnit šíření ruských narativů v Latgalsku. Ne nutně kvůli loajalitě k Rusku, ale kvůli frustraci a dlouhodobému pocitu, že „Riga na Latgalsko zapomněla“.
Obavy z možného ruského útoku Světlana prý tolik neřeší. „Mně válka přijde vážně hrozná. A to, co se děje na Ukrajině, by se nemělo dít nikde. Ale já si nějak neumím představit, že by k tomu mohlo dojít tady. A nechci nad tím moc přemýšlet,“ odpovídá mi, zatímco dál nadšeně povídá o městě, ze kterého pochází.
Za poslední roky se to tady prý velmi změnilo. Žije tu také řada lidí, kteří uprchli kvůli válce z Ukrajiny.
Někde mezi Ruskem a Lotyšskem
Přesto se názory na východě země vzhledem k jazykové i geografické blízkosti k Rusku liší od těch v prohlášeních lotyšské vlády. Ta se totiž pevně postavila za napadenou Ukrajinu a stala se jedním z jejích předních podporovatelů, pokud se zohlední počet obyvatel země.
U dalších lidí, které potkávám v Daugavpilsu, jsou tyto postoje mnohem méně viditelné. Neznamená to, že by se zde Putin těšil většinové podpoře. Někteří lidé ale mají problémy i s přístupem lotyšské vlády, který považují za agresivní a zbytečný.
Velkým tématem je rozhodnutí Rigy vypnout ruské televizní kanály, které místním sloužily jako jeden ze zdrojů informací. Jejich zpravodajství je ale přímo napojené na Kreml a šíří verze událostí podle jeho výkladu.
Pro část lidí v Latgalsku to byl zlomový moment: nejen symbolický, ale i praktický. Starší obyvatelé, kteří většinu života sledovali pouze ruské kanály, najednou přišli o hlavní zdroj informací. A právě tady vzniká prostor pro napětí, které je vidět i v běžných rozhovorech na ulici.
„Slibovali nám svobodu a teď nás rozdělují kvůli tomu, jakým jazykem mluvíme. Mělo by být normální, že si člověk pustí v televizi, co chce. Tohle je akorát další totalita,“ říká s výraznou gestikulací Anton, se kterým mluvím na okraji města.
Co je Latgalsko?
- Jde o chudší zemědělský region na východě Lotyšska, ve kterém žije zhruba čtvrt milionu obyvatel, tedy zhruba 15 % z téměř dvoumilionového Lotyšska. Oproti zbytku země ho trápí vyšší nezaměstnanost a nižší příjmy. Hraničí s Ruskem a Běloruskem. Kromě Lotyšů tam žije i významná menšina Rusů, Bělorusů a Poláků.
Latgalsko na mapě Lotyšska.
Anton je na procházce se psem a říká mi, že je rád, že se ho někdo konečně ptá na názor. Svěřuje se také s obavami o to, jak bude jeho město vypadat v budoucnu.
„Nic tu nevzkvétá. Zbyly mi jenom vzpomínky na období, kdy jsem cítil přijetí. Dneska je to samá válka a strašení tím, že přijde i k nám. Je to hloupost, ale stejně tomu spousta lidí věří,“ popisuje.
Jak upozorňuje expert na propagandu a ruský vliv v Pobaltí Viktor Denisenko, přístup ruské menšiny k vládě v Kremlu je různorodý a rozhodně se nedá mluvit o tom, že všichni lidé jsou podporovateli režimu, natož války.
„Záleží to na úrovni integrace, individuálních hodnotách a informačních zdrojích. Není tam jasný jednotný trend,“ upozornil v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
„Potenciálně mezi nimi nejvíce rezonují narativy o porušování práv menšin, diskriminaci a podobně. Ale nyní takových narativů není mnoho. Dnes jde spíše o obecné kremelské narativy, které nejsou specificky zaměřené na tuto skupinu,“ dodává.
Rozhovor o obraně Lotyšska
Jeho slova v Latgalsku velmi rychle potvrzují sami místní: nejde o jednolitou komunitu. Každý má jinou zkušenost, jiný vztah k Lotyšsku, jiný názor na válku. Společné je jediné – nejistota, která jejich každodennost doprovází od roku 2022.
Komplikace s občanstvím
Zatímco rusky mluvící lidé tvoří necelou třetinu lotyšské populace, tedy celkem více než půl milionu lidí, přibližně 50 tisíc z nich má ruské občanství. Většina z nich jsou ale potomci Rusů, Ukrajinců a Bělorusů, které sovětský diktátor Josif Stalin přesídlil do Lotyšska z jiných částí Sovětského svazu.
Po rozpadu SSSR Lotyšsko prohlásilo všechny lidi, kteří nesplnili podmínky, za „neobčany“. To znamená nemožnost získat veřejnou funkci, nebo dokonce i volit.
Část z těchto lidí později přijala ruské občanství, ale zůstali nadále v Lotyšsku. To byl model, který dlouhodobě fungoval, konkrétně až do Putinova rozhodnutí napadnout sousední zemi.
Od té doby dostali nabídku - buď splní zkoušky z lotyštiny, nebo odcestují do Ruska. Jak se ukázalo, pro řadu lidí to byl nesplnitelný cíl a několik tisíc z nich nakonec zemi opustilo. Někteří dostali další možnosti a pro Lotyšsko jde tak nadále o aktuální téma.
Putinova kritika pobaltských zemí
Pobaltské státy dlouhodobě vnímají nebezpečí, které představuje režim Vladimira Putina. Litva, Estonsko a Lotyšsko, které byly součástí Sovětského svazu sdílí s Ruskem stovky kilometrů dlouhé hranice a v zemích žije také nezanedbatelná ruská menšina. Od začátku války na Ukrajině jde tak o jedny z nejvěrnějších podporovatelů napadené země.
„Moje kamarádka odsud musela odejít. Žila tu téměř celý život, nebyla žádná agentka nebo tak něco. Mně tohle prostě nepřijde fér. A lidi se zlobí. Ale co my s tím naděláme, jsme malí pánové,“ říká mi s úsměvem postarší žena, která se představuje jako Lydia. Spolu se svou kamarádkou jsou zrovna na procházce nedaleko centra města. Obě tu prý také žijí celý život a mají Daugavpils rády.
Když se ptám na jejich vztah k Rusku, odpovídají spíš neurčitě. „My jsme tam dřív hodně jezdili, není to daleko a máme tam i přátele. Ale chápeme, že to teď kvůli všemu nejde,“ usmívá se Lydia.
Jak přistupovat k ruské menšině, si stále zcela nevyjasnili ani místní.
K krokům lotyšské vlády se vyjádřil i ruský prezident Vladimir Putin. „Nemyslím si, že štěstí přijde do domu těch, kteří takovou politiku provádějí,“ řekl na zasedání Kremlem ovládané rady pro lidská práva a dodal, že když se Lotyšsko bude k Rusům chovat „jako k prasatům“, bude i ono čelit stejnému „prasáctví“.
Výhrůžky z Ruska jsou ale příčinou, kvůli které je Riga vůči ruské menšině obezřetné. Pro lidi v Latgalsku je to ale také zásah do jejich životů, který nepřijímají s radostí.
„Nesouhlasím s tím. Ti lidé nic neudělali, žijí tu v klidu téměř celý život a teď jsou z nějakého důvodu terčem. Nemyslím si, že ukazovat prstem na kohokoliv je cesta,“ vysvětluje mi Světlana.
