Už ví, co přináší zákon proti neziskovkám: „Zmizely kriticky důležité věci“

Poslanci české vládní koalice připravují zákon, který bude po neziskových organizacích se zahraničními vazbami vyžadovat registraci. Spolu s tím by měly uvést seznam zaměstnanců i jejich pracovní náplně nebo uvést veškeré své vztahy se zahraničím, včetně finančních toků.

Pokud by to neudělaly, hrozila by jim pokuta až 15 milionů korun, nebo „zákaz zahraničních vazeb“ až na pět let. Návrh kritizovala opozice i samotné neziskové organizace.

Objevilo se srovnání s ruským zákonem, který postupně vedl k omezení opozičních aktivit v zemi. Stejně tak se ale plánovaná legislativa v mnohém podobá gruzínské verzi (souhrnně jsme popsali zde).

Právě v kavkazské zemi byl zákon jedním z prvních kroků, jak vláda strany Gruzínský sen potlačila nesouhlasné hlasy.

Teona Mačarašvili z neziskové organizace Caucasus Open Space v rozhovoru pro Seznam Zprávy popisuje, jak gruzínská verze zákona funguje, co se za dva roky od jejího zavedení proměnilo a proč argumentace americkým zákonem z roku 1938 nefunguje.

„V současnosti všechny nevládní organizace, média a novináři jednající v dobré víře prakticky nejsou schopni dále fungovat. Většina z nich byla nucena své aktivity pozastavit nebo úplně zrušit,“ popsala expertka, která se zabývá záležitostmi týkajícími se spravedlivých voleb a občanské společnosti a má zkušenosti s monitorováním voleb.

Když byl v Gruzii poprvé navržen zákon o zahraničním vlivu, vláda tvrdila, že jde jen o transparentnost. Opravdu to vedlo k větší transparentnosti? Jaký byl reálný dopad na jednotlivé aktéry?

Pokud by šlo o ochranu před cizím zasahováním, například ruským vlivem, je důležité si uvědomit, že aktéři s nelegitimními úmysly stejně nebudou fungovat přes oficiální kanály ani podle pravidel. Jak ukazuje praxe, často právě využívají mezery v zákonech nebo operují zcela nelegálně.

Proto když někdo tvrdí, že zákon o transparentnosti zvýší bezpečnost nebo kontrolu, ve skutečnosti se těchto aktérů příliš nedotkne. Dopadá především na organizace, které jednají v dobré víře - například na média, investigativní projekty nebo nevládní organizace, které se snaží cizí vlivy odhalovat a bránit se jim.

V gruzínském případě zákon nijak nesnížil ruský vliv. Naopak poškodil právě ty organizace, které se jím zabývaly - tedy ty, které jednají v dobré víře a v rámci mezinárodních dohod.

Jaké konkrétní dopady mělo zavedení takových zákonů na gruzínské nevládní organizace nebo i média?

V současnosti všechny nevládní organizace, média a novináři jednající v dobré víře prakticky nejsou schopni dále fungovat. Většina z nich byla nucena své aktivity pozastavit nebo úplně zrušit.

A právě ty kriticky důležité věci, které jsme měli - výzkum, investigativní žurnalistiku, dozorčí činnost, která měla zajišťovat ochranu naší země před nepřiměřenými zásahy -, tyto organizace dnes nejsou schopny fungovat.

Důsledkem je dnes podstatně oslabená demokratická společnost – občané mají výrazně méně informací, investigativní práce je oslabená. To mě vrací k základním lidským právům podle Evropské úmluvy, jako je právo na svobodu projevu, přístup k různorodým informacím a dalším fundamentálním právům, která tvoří demokratickou společnost.

Svoboda projevu a fungování demokratické společnosti vyžaduje přístup k reálným a ověřeným informacím. Pokud neexistují nevládní organizace a novináři schopní svobodně pracovat, pak chybí dozorčí mechanismus, který by kontroloval vaše volené zástupce. To vytváří mnoho slepých míst nebezpečných pro demokracii.

Rčení, že demokracie umírá ve tmě, se ukazuje být velmi výstižné – všude tam, kde novináři a nevládní organizace nemohou fungovat, hrozí toto riziko. V Gruzii je dnes občanská společnost výrazně oslabená. Nechci říkat, že je úplně „vyhlazená“, ale není schopna pokračovat bez značného rizika administrativních, trestních nebo jiných sankcí či v nějakých případech i fyzického ohrožení.

Pro představu - jaké konkrétní sankce nebo jiné důsledky vám mohou hrozit, pokud porušíte zákon?

Je důležité rozlišovat mezi samotnou legislativou, která je do velké míry inspirovaná ruským zákonem, a jejím praktickým uplatňováním. Podle našeho názoru je zákon protiústavní a v rozporu s mezinárodním právem, proto více než stovka nevládních organizací, včetně té naší, podala stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva. Takové řízení ale samozřejmě trvá dlouho.

Vedle samotného zákona je však zásadní i to, jak se používá v praxi. V posledních letech jsme viděli kombinaci právních opatření a neformálních tlaků na občanskou společnost. Nešlo přitom jen o jeden zákon. Postupně byla přijata celá řada legislativních změn, například další úpravy pravidel pro granty.

Jejich uplatňování je velmi nepředvídatelné. Některá opatření začala platit okamžitě, jiná byla později pozastavena nebo upravena. Vedle toho se objevily i očerňující kampaně proti nevládním organizacím.

Velmi silný je také zastrašující efekt těchto zákonů. Organizacím mohou hrozit vysoké administrativní pokuty nebo finanční sankce, a v některých případech dokonce až pětiletý trest vězení. Pro mnoho organizací je pak téměř nemožné pokračovat v práci nebo přesvědčit donory, aby jejich projekty dál podporovali, protože to není dost bezpečné a předvídatelné.

Je možné říct, jak nálepka „zahraniční agent“ ovlivňuje veřejné vnímání nevládních organizací nebo médií, které dostávají zahraniční financování? Myslím, že to je také důležitá součást toho zákona.

Rozhodně. V této části světa má označení „zahraniční agent“ velmi silný význam. V myslích mnoha lidí evokuje zrádce, někoho, kdo prodal svou komunitu nebo vlast pro osobní prospěch. Abychom pochopili, jak silná tato nálepka je, je potřeba připomenout historii Sovětského svazu, kdy byli lidé podobným způsobem označováni a následně perzekvováni.

V Gruzii dnes vidíme, že i organizace občanské společnosti, které byly ve svých komunitách po desetiletí známé a respektované, začínají čelit nedůvěře. Dokonce i v malých městech, kde je lidé dobře znají, se občané stávají podezřívavými a přestávají se účastnit jejich aktivit.

Samotná nálepka „zahraniční agent“ je totiž natolik stigmatizující, že dokáže poškodit reputaci organizací a postupně z nich v očích veřejnosti udělat nepřítele společnosti.

Zastánci tohoto zákona v Gruzii ho často srovnávají s americkým zákonem Foreign Agents Registration Act. Podobná argumentace zní i v Česku. Jak podobné si tyto dva zákony ve skutečnosti jsou - z právního i praktického hlediska?

Toto srovnání opomíjí klíčové historické a kontextové skutečnosti. Foreign Agents Registration Act byl přijat v roce 1938 a historický i politický kontext jeho vzniku je úplně jiný než ten dnešní. Spojené státy tehdy čelily nacistické a sovětské propagandě.

Navíc je potřeba si uvědomit i časové souvislosti. Myšlenka současné oficiální rozvojové pomoci, založená na společných hodnotách demokracie, lidských práv a právního státu, vznikla po druhé světové válce. Právě tehdy se uzavřela většina mezinárodních úmluv o lidských právech a širší systém mezinárodní spolupráce.

Foreign Agents Registration Act navíc funguje velmi specifickým způsobem, protože je zaměřen především na skutečné agenty cizích států, kteří tajně působí v jiné zemi s cílem ovlivňovat její politiku.

Nevládní organizace ale fungují úplně jinak. Nic nedělají tajně a jejich činnost je založena na otevřených mezinárodních dohodách, mezivládních a mezinárodních partnerstvích a právních rámcích. Cíle jejich projektů jsou veřejně známé a jejich práce má sloužit společnosti v dané zemi.

Základní rozdíl tedy spočívá v tom, že Foreign Agents Registration Act je zaměřen na situace, kdy někdo tajně prosazuje zájmy cizího státu a snaží se ovlivnit vnitřní politiku bez souhlasu a bez prospěchu pro danou zemi. To je něco úplně jiného než činnost nevládních organizací, které pracují otevřeně a na základě dohodnuté mezinárodní spolupráce.

Dá se tedy říct, že je gruzínský zákon podobnější tomu ruskému? V čem konkrétně jsou propojené?

Rozhodně jsou si podobnější. Historický kontext je zásadní. Ruský zákon ve své současné podobě byl přijat v roce 2012 a v kontextu sporného udržení moci se zaměřoval především na pozorovatelské organizace, kontrolní orgány a média.

Oficiálně bylo cílem zákona zabránit zasahování Západu do vnitřních záležitostí, přitom Gruzii se snaží ovlivňovat jedině Rusko, zatímco spolupráce s EU je dobrovolná a vyjednaná.

Podobnosti jsou patrné i v samotném obsahu zákona. Oba zákony mají velmi vágní definici, na koho se vztahují. V Gruzii legislativa postupně rozšířila působnost na fyzické osoby, firmy i nevládní organizace. Přijetí zahraničního financování už není nutné, i kritická vyjádření k fungování státu mohou být interpretována jako politické zasahování.

Zákon ukládá organizacím nepřiměřenou administrativní a finanční zátěž. Organizace by si musely najmout nové finanční týmy, aby zvládly byrokracii. Přitom gruzínský NGO sektor je už dnes jeden z nejtransparentnějších. Banky i státní instituce mají přehled o transakcích a grantech a vládní web tyto informace shromažďoval.

Další komplikací jsou finanční sankce. Organizace se snadno mohou dostat do dluhů jen proto, že udělají chybu ve složitém formuláři. Zavedení nové byrokracie tak nepřináší větší transparentnost, ale ztěžuje fungování svobodné občanské společnosti.

Když se na to podíváme více zeširoka, jak přijetí zákona ovlivnilo gruzínskou pozici v zahraniční politice?

Přijetí tohoto zákona v Rusku předcházela tvrzení, že je namířen proti „západnímu“ vlivu, avšak v případě Gruzie je tento argument v rozporu s realitou – spolupráce s Evropskou unií je dobrovolná. Gruzie o ni sama požádala a je výsledkem vyjednaného partnerství, v jehož rámci jsou poskytovány i různé grantové programy.

Oficiální rozvojová pomoc je jedním z klíčových mechanismů pro provádění společné, vyjednané a dobrovolné mezinárodní dohody, která musí sloužit právnímu státu a řádné správě věcí veřejných.

Pokud jazyk mediální kampaně a nové legislativy naznačuje „zasahování“ ze strany vašich vlastních strategických partnerů, vyvolává to přirozeně otázky ohledně vašeho odhodlání dodržovat zásady založené na mezinárodním právním státu.

Právě proto je podle mě zásadní rozdíl mezi americkým Foreign Agents Registration Act a takzvanými zákony o zahraničních agentech inspirovanými ruským modelem. Když se podíváte na způsob, jakým byl zákon vysvětlován veřejnosti, a na mediální kampaň, která jeho přijetí předcházela, je to velmi podobné tomu, co jsme viděli v Rusku.

Pokud by jiná evropská země zvažovala podobný zákon - vidíme to například také v Maďarsku nebo na Slovensku -, jaké je podle vás nejdůležitější poučení z Gruzie?

Novináři, zejména investigativní novináři, a také nevládní organizace jsou ve skutečnosti vaším štítem proti zásahům aktérů, kteří chtějí vaší zemi uškodit. Podobná legislativa ale tento štít oslabuje. Neudělá nic proti těm, kteří chtějí poškodit demokratické fungování společnosti.

Proto je důležité si uvědomit, že takové zákony nepřinášejí větší transparentnost ani skutečnou ochranu před aktéry, kteří stejně nerespektují pravidla. Ti si vždy najdou způsob, jak je obejít. Naopak poškozují organizace a instituce, které jednají v dobré víře.