Hlavní obsah

Když zavřeme banku v Rusku, vyvolá to problémy tady, říká šéf UniCredit

Generální ředitel UniCredit Bank Jakub Dusílek.Video: Jiří Zatloukal

 

Reklama

20. 4. 15:00

Kdybychom ze dne na den zavřeli v Rusku naši banku, tak to primárně způsobí problémy našim klientům z Evropy, kteří platí daně a v konfliktu s Ruskem podporují Ukrajinu, říká šéf UniCredit Bank v ČR a SR Jakub Dusílek.

Článek

Rozhovor si můžete poslechnout i v audioverzi.

Šéf UniCredit Bank ČR a SR Jakub Dusílek očekává, že válečný konflikt na Ukrajině bude mít na výrobu a kondici tuzemských firem dopad až od druhé poloviny letošního roku. Hlavně v souvislosti s nedostatkem surovin či komponentů, které dovážely z Ukrajiny nebo Ruské federace.

„Dopad tady určitě bude, ale z hlediska ekonomického výsledku bank a bankovního sektoru ho nečekám v řádu desítek procent, ale spíš v řádu procent,“ říká v pořadu a podcastu Agenda.

Jaký dopad má ruská invaze na skupinu Unicredit?

Invaze dopad má. Skupina UniCredit je přední evropská bankovní skupina a není žádným tajemstvím, že máme také banku v Rusku. Čili naše sesterská UniCredit v Moskvě působí na trhu, který je teď v komplikované situaci z hlediska řady sankcí. A je třeba si uvědomit, že ty sankce ze strany Evropské unie, Velké Británie a USA lokálně vyvolávají protisankce. Takže není úplně jednoduché teď provozovat na ruském trhu banku.

Otázka je, proč skupina UniCredit už neučinila rozhodnutí, že banku zavře a ukončí činnost. To je rozhodnutí zdánlivě jednoduché a možná, že vox populi (hlas lidu, pozn. red.) po něm volá, ale skupina tu situaci pečlivě analyzuje, protože z 1 500 korporátních klientů je více než 1 200 klientů právě z Evropy a západní Evropy. Tito klienti samozřejmě teď potřebují i v sankčním režimu a s řadou omezení dořešit řadu transakcí a dokončit obchody, které jsou v nějaké fázi.

Takže ze dne na den vzít klíče od banky a říct, že zavíráme banku –⁠ to primárně způsobí problémy klientům, kteří paradoxně jsou víc z Evropy a ze západní Evropy a zase jsou to i klienti z těch zemí a platí daně v těch zemích, které podporují Ukrajinu v konfliktu s Ruskem.

Jakub Dusílek (47)

  • Od dubna 2019 generální ředitel a předseda představenstva UniCredit Bank ČR a SR.
  • V letech 2016 až 2018 pracoval v UniCredit Bank Rumunsko.
  • Od roku 2012 vedl v české UniCredit Bank globální bankovní služby.
  • Kariéru zahájil v roce 2003, kdy začal jako manažer regionální pobočky v Živnostenské bance.
  • Vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně.

Jste spíše pro postupné utlumování aktivit?

Pro řízené utlumování aktivit. Ale samozřejmě tohle je věc, která se řeší přímo ve vedení skupiny UniCredit v Miláně na denní bázi. Takže ta situace se může vyvíjet zítra jinak, než se vyvíjí dnes.

Teď jsme v určitém režimu pomoci evropským klientům. Potřebují dokončit obchodní vztahy, které se mají vypořádat a samozřejmě nebudeme otvírat nové účty, nabírat nové obchodní vztahy, poskytovat nové úvěry… Čili určitým způsobem útlum aktivit a řízený exit.

Otázka je, jak kapitál mohou dostat evropské firmy z Ruska zpátky do Evropy?

To je správný podnět, protože naše ruská UniCredit je v podstatě pro řadu ruských klientů takovým „centrálním hubem“ pro eurové platby mezi Ruskem a Evropou. Čili nebavíme se vůbec o rublových platbách, ale skutečně o eurových, a ty se realizují právě prostřednictvím přítomnosti zahraničních bank na ruském trhu. Takže je to opravdu složitější, než by se na první pohled mohlo zdát.

Sankce se netýkají jen plateb v rublech, ale i plateb v eurech a dolarech, je to tak?

Pro určité banky a určité transakce je tou hlavní omezující sankcí otázka přístupu k SWIFTu, což je společnost pro mezinárodní celosvětovou bankovní finanční komunikaci. A v momentě, kdy nemáte přístup ke službám SWIFTu, nemůžete realizovat zahraniční platební styk.

Je také pravda, že ne všechny ruské banky jsou dnes touto sankcí postiženy, ale postupně se ten seznam bank, které jsou postiženy, rozšiřuje.

Dotýkají se sankce i nějakým způsobem tuzemské UniCredit Bank a vašich klientů, kteří obchodují s Ruskem? Asi je to i pro vás problém?

Mluvíme tu o takzvaném přímém a nepřímém dopadu. Ten přímý dopad je, že máme určité obchodní transakce, kdy financujeme našim klientům vývoz do Ruska a podobně. Například i ve spolupráci se státní pojišťovnou EGAP (Exportní garanční a pojišťovací společnost, pozn. red.), tak tady ten dopad z hlediska ekonomického je minimální, řekl bych zanedbatelný.

Jiný dopad je pak potom v přístupu firem k materiálům a surovinám, a tady už to nespočívá jen v sankcích. To znamená –⁠ suroviny, které naši klienti odebírali z Ruska i ty které se donedávna bez problému vozili z Ukrajiny. Ale kvůli válečnému konfliktu je poničena infrastruktura.

Dám vám příklad. V Záporoží se těží jeden specifický druh železné rudy, který v nějakém poměru je důležitý. Dá se nahradit rudou z Brazílie, ale dodávka této rudy, když samozřejmě si ji dnes objednáte, tak je v řádu měsíců, takže první dodávky přijdou někdy v květnu. Zrovna tahle speciální prášková ruda z Ukrajiny nechodí, ostatní typy rudy železné ještě chodí a tak dále. Samozřejmě naši klienti, zejména ve výrobním sektoru a v hutní a strojírenské výrobě, řeší každý den situaci, jak nahradit a jak zabezpečit dodávky vstupních surovin a materiálů.

Takže tady může být ten nepříjemný dopad, že to negativně ovlivní jejich výrobní a podnikatelskou činnost a samozřejmě v konečném důsledku pak bude následovat jednání s námi jako s bankou a dalšími bankami na téma, jak případně v čase rozložit a restrukturalizovat jejich úvěrové závazky.

Jak odhadujete tyto problémy spojené s výrobou? Bude to pro letošní rok velký problém?

Z hlediska bezprostředního dopadu pro letošní rok to nevnímáme jako problém, který by zásadním způsobem ovlivnil hospodaření bank nebo i naší banky, protože jednak tady je velká setrvačnost, určitá předzásobenost materiály samozřejmě byla. Tyto firmy nepracují v tzv. režimu „just in time“ čili mají nějakou surovinovou zásobu.

Některé toky dále pokračují. Skutečně výpadky ve výrobách nastanou někdy v druhé polovině roku a tam samozřejmě bezprostřední dopad do hospodaření bank a vytváření opravných položek nebude tak zásadní, jak kdyby to trvalo po celý rok.

Ale zase je známo, že například v automobilovém průmyslu jsou problémy –⁠ chybí některé elektro komponenty a kabelové svazky, a to nejsou jen ty známé a profláklé čipy, ale konkrétní kabelové svazky.

Dopad tady určitě bude, ale z hlediska ekonomického výsledku bank a bankovního sektoru ho nečekám v řádu desítek procent.
Jakub Dusílek, generální ředitel UniCredit Bank v Česku a na Slovensku

Příkladem je tu Škoda Auto.

Škoda Auto oznámila, že zastavila výrobu některých modelů, ale teď jsem zaznamenal zprávy, že například jeden z jejich klíčových elektromobilů budou zařazovat do výroby. Čili taky už našli cestu, odkud ty komponenty nahradit. Dopad tady určitě bude, ale z hlediska ekonomického výsledku bank a bankovního sektoru ho nečekám v řádu desítek procent, ale spíš v řádu procent.

Slyšel jsem teď ještě zajímavý příklad v agentuře Bloomberg, co se týče palet. Ukrajina je obrovským vývozcem dřeva, ze kterého se vyrábí palety a palety jsou v zásadě velmi málo viditelným, ale zásadním produktem pro logistiku.

Příkladů je víc. Já jsem například donedávna nevěděl, že Ukrajina je 50procentním producentem plynu neon, který je důležitý pro výrobu jednoduchých polovodičů a součástek pro elektrokomponenty. Samozřejmě viděli jsme, že Ukrajina je obilnicí Evropy a že produkuje a exportuje velké množství např. pšenice a dalších plodin.

Víme samozřejmě o těžbě železných rud, ale jsou tam i věci, o kterých jsme nevěděli, nebo jsme nevnímali, že v nich Ukrajina má tak významné postavení z hlediska celosvětového trhu a teď se o nich dozvídáme.

Rusko je také na hraně bankrotu. Předpokládám, že skupina vlastní v Rusku i nějaké ruské dluhopisy. Připravujete se i na tuto variantu?

Tak to všechno jsme zahrnuli už do toho našeho odhadu ekonomických dopadů na skupinu. Kdybychom prostě zvolili ten úplně nejčernější scénář, tak jsme řekli, že to by mělo dopad nějaké dva procentní body na kapitálovou přiměřenost, tedy několik jednotek miliard eur ekonomické ztráty z hlediska zisku. A tenhle nejčernější scénář zahrnuje i tyto věci.

Financujete velké firmy, které mají přesah do zahraničí. Jak vlastně české firmy přežily covid-19, který „skončil“ ruskou invazí, ale byl pro řadu firem velmi vyčerpávající a velmi náročný?

Troufám si říct, že se s tím popasovaly lépe, než se v první a možná i té druhé vlně covidu obecně čekalo. Prostě byly schopny reagovat na tu situaci snížením výroby, snížením počtu zejména agenturních pracovníků a tím snížením personálních nákladů.

Je pravda, že se posunuly v čase některé investice. Proto je velkou škodou – ale samozřejmě takovou situaci teď řešíme a v té žijeme – že když jsme se potom covidu začali už pozitivně dívat na tu nejbližší budoucnost, bohužel přišla ta nevyprovokovaná agrese ze strany Ruska na ukrajinské území.

A dneska když se bavíme i s makroekonomy u nás v bance, jaký je výhled například do roku 2025, tak já říkám, kde k tomu máme tu křišťálovou kouli, protože to, co bude základní a determinující, je to, jak dlouho válka bude trvat a s jakým výsledkem z hlediska třeba nějaké dohody o klidu zbraní a míru bude ukončena.

Čím delší konflikt, tím horší následky pro světovou ekonomiku i pro českou.

Přesně tak a teď se objevují názory v rámci různých sankčních opatření, jak se rychle zbavit závislosti na některých surovinách. Často je skloňována právě ropa. Tam je to poměrně jednodušší oproti plynu, kde naše závislost je historicky veliká. Není nejvyšší z evropských zemí. Maďarsko a Slovensko má tu závislost větší, Německo má poměrně vysokou závislost na ruském plynu.

V každém případě i pro Česko platí, že krátkodobě – a krátkodobě myslím v horizontu několika let – není ruský plyn úplně nahraditelný a když, tak samozřejmě s velkými komplikacemi, protože máme dnes limitující síť alternativních dopravních cest.

Je například málo terminálů na zemní plyn.

Jednak nemáme dost klasických plynovodů čili samozřejmě cesta z Norska přímo existuje, existuje cesta z Ázerbájdžánu přes Turecko. Ale ne všude je dokončeno propojení, takže teď se bude asi urychlovat propojení právě Evropy v Bulharsku na tureckou větev.

Já bych si přál, aby to byla jen recese. V Česku se už k ní blížíme.
Jakub Dusílek, generální ředitel UniCredit Bank v Česku a na Slovensku

A to, co jste zmínil vy, je samozřejmě alternativa k zemnímu plynu –⁠ zkapalněný plyn. Z hlediska připravenosti na velký objem dodávek tohoto typu plynu nejsou těžební kapacity, ale tam se to dá relativně rychle dohnat, ale nejsou ty terminály.

Musíte ten plyn zkapalnit, když ho nakládáte na tu loď a pak ho musíte z té lodi dostat ven.

Tohle jsou všechno obrovské komplikace. Skončí to „jen“ recesí ekonomiky, nebo vidíte nějakou větší komplikaci?

Já bych si přál, aby to byla jen recese. V Česku se už k ní blížíme. Není žádným tajemstvím, že prognózy České národní banky, ale i našich ekonomů v bankách, už mluví o tom, že budeme mít dvě čtvrtletí v poklesu HDP, což je definice recese.

Existují názory, že možná ani ten už několikrát revidovaný a snížený výhled růstu HDP nad úrovní 1 procenta na konci roku bude spíš černá nula.

Podle vás by tedy tento scénář byl spíš ještě pozitivní?

V této situace, v jaké se nacházíme dnes, tak ano, protože už je nevyhnutelný. Už se mu skutečně blížíme a otevřeně se bavíme o prostředí nebo o situaci, která se odborně jmenuje stagflace. Čili vysoká inflace a stagnace ekonomického růstu.

Je to situace, která je komplikovaná i pro centrální banku a já tvrdím: buďme v této situaci rádi, že stále máme ještě centrální banku s vlastní měnovou politikou a že na inflační tlaky začala reagovat poměrně brzo už zvyšováním sazeb v loňském roce.

Teď někteří namítají, že zase došlo ke zvýšení prognózy nebo odhadu inflace. Teď se to poslední dobou vyvíjí tak, že když to úplně zjednoduším, tak Česká národní banka zvedne sazby o 0,5 procenta a výhled inflace se zvýší o 1 až 2 procenta.

Občan si teď položí otázku, jak je to možné? Tak přece vždyť to zvyšování sazeb má inflaci snižovat, nebo krotit, jak se lidově říká. Jednak zažíváme skutečně bezprecedentní situaci z hlediska inflačních tlaků a řada z nich a nárůstu cen souvisí právě se situací kolem konfliktu a do značné míry je to takzvaná importovaná inflace čili dovezená.

Ale je pravda, že i u nás v některých segmentech a odvětvích rostou ceny rychleji, než by se očekávalo. Po těch covidových časech dochází ke zvyšování cen a některé sektory chtějí kompenzovat ty těžší časy.

K inflaci přispívá také to, že trh práce je napjatý a firmy jsou nuceny zvyšovat výrazně mzdy.

To je další věc, mzdový růst a valorizace penzí a teď de facto iniciovaná i ze zákona, protože inflace je nad úroveň, která už automaticky spouští mechanismus povinné valorizace penzí. Ale chci říct, že když dneska národní banka zvedne sazbu, tak v podstatě cílí a očekává ten efekt někde v horizontu 6 měsíců.

To i v delším horizontu, roku až roku a půl.

Přesně tak a teď si představme, v jaké situaci bychom dnes mohli být, kdyby s tím zvyšováním sazeb vůbec nezačala. A k tomu to prostředí stagflace, to je velmi těžké zadání pro bankovní radu, protože samozřejmě s každým zvýšením sazeb musí začít zvažovat, jaký to bude mít dopad na ekonomický růst, na výkonnost firem.

Samozřejmě, když zdražíme cenu peněz firmám, utlumí to ekonomický růst, ne naopak. Takže to, co je dneska tím důvodem, proč si myslím, že se Česká národní banka stále primárně – a je to ostatně i její primární cíl ta cenová stabilita – snaží zkrotit inflaci zvyšováním sazeb, tak je to, že právě máme přehřátý pracovní trh.

Dokonce teď došlo ještě ke snížení nezaměstnanosti. Sice o 0,1 procentního bodu, ale došlo. Samozřejmě ukazatele reagují s určitým zpožděním na tu situaci. Nicméně dokud je tady přehřátý trh práce, tak to prostě dává prostor České národní bance více krotit inflaci, než mít obavu o dopad na ekonomický růst.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované