Šikana je brutálnější, násilníci ji navíc umí lépe skrývat, říká odbornice

Mladí, zejména muži, se radikalizují. Ve školách přibývá násilí, které se v poslední době projevilo v desítkách případů útoků, šikany nebo hrozeb. Jak nový fenomén, na který tento týden upozornilo Ministerstvo vnitra, zastavit?

Hostem Ptám se já byla odbornice na šikanu ve školách Markéta Bajerová z organizace Učitel naživo.

Děti a mladiství se radikalizují. Jak upozornilo ve své zprávě Ministerstvo vnitra, velkou roli v tom sehrávají online komunity, které sdílejí představu násilí jako jediného prostředku k dosažení cíle.

Existence radikálních komunit (na sociálních sítích, v online hrách nebo komunitních serverech), výskyt explicitních násilných projevů i exhibice násilí obecně může být podle ministra vnitra Víta Rakušana (STAN) jedním z důvodů častých incidentů spojených s výhrůžkami násilím ve školách.

Ty se častěji potýkají také s případy šikany nebo kyberšikany a obecně agresivitou žáků. Mezi dětmi i vůči učitelům.

Veřejností naposledy silně otřásl případ šikany v Hodoníně letos v únoru. I na jeho základě Ministerstvo školství rozeslalo ředitelům manuál pro zvýšení bezpečnosti ve školách.

Ten mimo jiné doporučuje komunikaci s žáky a rodiči, včasné nahlašování incidentů, spolupráci s policií nebo vytvoření krizového týmu. Vláda také připravila preventivní program Bezpečné dětství.

Jak se daří posilovat bezpečnost na českých školách? Co by měly sledovat, aby se šikaně či násilí předešlo? A jak v tom školám pomáhá stát?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

1:00 Překvapil vás závěr Ministerstva vnitra o tom, že mezi mladými a mladistvými výrazně rostou tendence k násilí? - Mě to vždy překvapí, já vždy očekávám spíše lepší chování, anebo lepší vztahy. Takže mě to vždycky překvapí, ale jsou to trendy, které vycházejí z častého sledování sítí, to, co se vlastně na sítích objevuje, jak společnost se vyvíjí. Je důležité, že to ministerstvo vydalo takovou informaci. A je důležité s tím pracovat.

3:00 Mění se nějak ty trendy? - Trendy se mění pořád. Když jsme byli malí, tak se měnily trendy, neustále se proměňují. Jde o to, jakým způsobem se s tím my dospělí dokážeme vyrovnat, jak se s tím dokážou vyrovnat třeba učitelé ve školách, jak dokážou ty trendy aspoň trochu pojmout, jak se s tím dokážou vyrovnat v rámci třeba výuky.

3:30 A co týká šikany, šikana byla, je a bude. S tím se musíme nějakým způsobem smířit. Ale pořád je to o tom, že je potřeba si to uvědomovat a nastavovat taková pravidla a takové prostředí ve školách a ve společnosti, které bude minimalizovat projevy šikany a vůbec násilí.

4:00 Je šikany ve školách víc, než bylo? - Možná ani ne. Někdy je to o tom, že dřív jsme o tom nevěděli, neznali jsme projevy, nedokázali jsme ji pojmout. Já jsem v prostředí zabývající se šikanou zhruba 20 let. (…) Zjistili jsme například, proč se nám po roce práce se šikanou ve škole zhoršily dotazníky, zhoršily se výsledky. A bylo to hlavně tím, že učitelé si začali uvědomovat signály nepřímé i přímé. Jestli máme škálu jedna až pět stadia šikany, tak nevidím jenom projevy třetí až pátý, ale už vidím ostrakismus, už vidím druhé stadium.

5:00 Řekla byste, že šikana je v poslední době brutálnější? Protože do médií se dostávají příběhy o velmi brutální a velmi drsné šikaně. - Ano, s tím souhlasím. Já bych řekla, že na jednu stranu je brutálnější v tom, že si ji natáčím, mám další možnosti. A nezůstává v tom dost často jenom jednotlivec, ale už se to dostává do nějaké větší skupiny dětí. Takže se brutalizuje. Na druhou stranu jsou zase projevy, kdy děti daleko víc dokážou šikanu skrývat, protože jsou dobře informované. Například o tom, jak jsou trestné nebo beztrestné. Takže tam jsou dva extrémy.

10:00 Doba je hodně rychlá, hodně pracujeme, tak to má potom vliv na to, že rodiče třeba šikanu ani nepoznají. Ale často to pozná škola, protože škola má děti u sebe nějakých osm hodin, možná někdy i víc, ti učitelé to vidí na chování, na známkách, dokonce na prvním stupni tam může být i změna písma.

14:00 Když jsme tedy zmínili, že klíčový faktor jsou školy, učitelé velmi často jsou ti, kteří k tomu vlastně mají nejblíže, aby problémové chování poznali, jak reagujete na škole, kde vám řeknou: my šikanu nemáme, my s tím problém nemáme? - U mnohých škol tohoto typu, které říkají: my nemáme šikanu, nebo my se tímhle vůbec nepotýkáme, se objevovaly prvky šikany třeba i ve sborovně nebo mezi zaměstnanci. Takže jen velmi těžko dokážou odhadnout, co vlastně už šikana je, co není. Oni ji nevidí. Anebo to může být tak, že mají šikanu, ale prostě se k tomu nechtějí přiznat. Ale těch škol za 20 let, co to pozoruju, je daleko méně. Bagatelizace v jednotlivých případech je na můj vkus ještě pořád hodně.

20:00 Vnímáte u těch případů, které sledujete, nějaký rozdíl mezi prostředím, kde té šikaně dochází? Například mezi školami na periferii a elitními školami? - To nevnímám, protože jakmile se sejdou dva a více lidí, tak je tam vždycky nějaká šance, že ta šikana tam může být. Důležité je vždycky to prostředí, které je nastavené na základě nějakých jasných, sdílených hodnot.

28:00 Jak moc je klíčové se šikanou skutečně v maximální možné míře bojovat a snažit se ji minimalizovat nebo minimalizovat podhoubí pro vznik šikany vzhledem k nějaké radikalizaci mladých lidí jako takových? - Myslím, že se nám to vždycky vyplatí, vždycky se nám vyplatí vlastně pracovat s tím, jak se děti v kolektivu cítí, kdy vědí, co je dobře, jsou přizývané do spolurozhodování třeba o pravidlech školy, uvědomují si zodpovědnost, tak tam může dojít k nějaké minimalizaci. Fenomén radikalizace je nový, nemusí třeba úplně souviset s tím, že to dítě bylo někdy součástí šikany. Ale vždycky se vyplatí pracovat s dětmi, pracovat s klimatem, nastavovat bezpečné prostředí.