Pavel ve speciální debatě: Česko se stává ostrůvkem, který bude lepší objet

Několikrát se opřel do vlády Petra Fialy, vyjádřil se k nedávným změnám na Hradě i návrhům na ústavní soudce. Prezident Petr Pavel byl hostem speciální debaty Ptám se já moderátorky Marie Bastlové a šéfredaktora SZ Jiřího Kubíka.

Hostem moderátorky Ptám se já Marie Bastlové a šéfredaktora Seznam Zpráv Jiřího Kubíka byl prezident Petr Pavel, který 26. září přijal pozvání redakce do speciální veřejné debaty Seznam Zpráv v kině Blansko. Své dotazy mohli hlavě státu pokládat i zástupci regionu, lidé v publiku a čtenáři.

Debatou završil prezident první den své dvoudenní návštěvy v Jihomoravském kraji. Jak na úvod řekl, do regionu jel s vědomím, že nemá takové problémy jako třeba Karlovarský, Ústecký nebo Moravskoslezský kraj, které navštívil předtím: „Přece jenom některé problémy společné jsou, jako například dostupnost lékařské péče v okrajových částech kraje nebo dopravní infrastruktura. Ať už to jsou chybějící vlakové spoje, nebo tak zastaralé, že cesta z Brna do Znojma trvá dvě hodiny,“ řekl Pavel.

Pomalou výstavbu dálnic či vysokorychlostních tratí kritizoval i v souvislosti s rozvojem Česka. Podle prezidenta oproti sousedům zaostáváme: „Polsko na rozdíl od Česka poslední dekádu využilo mnoho peněz z evropských zdrojů k tomu, že masivně investovalo do stavby dálnic, železnic, vysokorychlostních tratí. My jsme peníze těch 10 let strkali víceméně do kupování voličů. Dnes se stáváme ostrůvkem, který bude lepší objet.“

Prezident se v rozhovoru také několikrát opřel do vlády Petra Fialy (ODS). Uvedl, že její konsolidační balíček očekával tvrdší. Kabinet podle něj zároveň dělá rozhodnutí na poslední chvíli, jako například v souvislosti s penzijní novelou.

Pavel také zhodnotil svůj dosavadní půlrok ve funkci. Podle něj se Hrad více otevřel, jak si prezident předsevzal. Uznal ale, že by měl o svých krocích veřejnost více informovat. Komentoval i personální změny na Hradě s tím, že jde o standardní výměnu ve funkcích: „Celý organismus kanceláře postupně hledá svoji cestu. Někdy to tře víc, než je zdrávo. Pokud taková situace nastane, musí dojít k řešení,“ dodal.

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Níže nabízíme přepis rozhovoru:

1:00 Jiří Kubík: Pane prezidente, diváci v sále předtím, než jsme sem vstoupili, viděli anketu, kterou jsme natočili na náměstí zde v Blansku, a zaznívaly na vás různé názory, například: „Rozhodně je lepší než ten předchozí. Ona ta laťka byla tak nízko, že to bylo vlastně bezprahové a zatím v pohodě. Ale myslel jsem si, že bude čitelnější.“ Jak své prezidentování první půlrok vnímáte vy? - Myslím, že se povedlo udělat to, co jsme si předsevzali na začátku s celým týmem, to znamená od prvního okamžiku změnit výrazně atmosféru. A jak zaznělo v tom názoru, ono to asi nebylo tak úplně těžké tu atmosféru změnit. Ale přece jenom jsme se snažili o poměrně výraznější obrázek ve smyslu otevřenosti úřadu, otevřenosti Hradu. Já jsem se naopak o čitelnost snažil v tom, že jsem za prvé dával jasně najevo, jaké jsou moje priority, dával jsem jasně najevo, že nebudu stranit ani vládě, ani opozici a budu se snažit rozhodovat férově tak, aby to bylo pokud možno ve prospěch co největšího počtu lidí této země. A stejně tak jsem se snažil o to, aby moje vystupování ve vztahu k vládě bylo nejenom otevřené, ale taky kritické.

2:30 A taky jste začal jezdit do regionů. - Do Jihomoravského kraje jsem jel s vědomím toho, že je to kraj, který rozhodně nemá tolik problémů jako třeba ty první tři, které jsem navštívil, to znamená Karlovarský, Ústecký a Moravskoslezský, ale přece jenom některé problémy společné jsou, jako například dostupnost lékařské péče v okrajových částech kraje nebo jako dopravní infrastruktura, ať už to jsou chybějící vlakové spoje, nebo tak zastaralé, že cesta z Brna do Znojma trvá dvě hodiny. Taky kvalita silnic.

4:30 Marie Bastlová: A vyjasnil jste si, jaká jsou hlavní témata, kterým se chcete věnovat? - Na prvním místě bych jmenoval změnu atmosféry a vůbec vnímání prezidentského úřadu. Protože my sice máme přímo voleného prezidenta, ale máme parlamentní systém, ve kterém prezident nemá rozhodující výkonné pravomoce, a je to tak dobře. Ale zároveň může prezident mnoho věcí ovlivnit, ať už k horšímu, nebo k lepšímu. (…) Chtěl jsem se především věnovat tématům vyrovnání rozdílů mezi kraji i uvnitř krajů, zahájit snižování těch rozdílů. Pak jsem si dal za cíl zlepšit komunikaci ve vnitřní politice. Někdo by řekl, že je to nadlidský úkol, ale já si myslím, že se toho dá postupně dosáhnout tím, že nejenom já sám půjdu příkladem, ale ve všech jednáních, která povedu se zástupci, ať už vládních, nebo opozičních stran, tak při jakékoliv názorové rozdílnosti prostě neustoupím z platformy slušného argumentování. A i když se neshodneme, tak se nebudeme na sebe dívat skrz prsty ani se rozcházet ve zlém.

7:00 Nemáte pocit, že byste v tom mohl a měl přidat na důrazu? - Vždycky je co zlepšit. Na druhou stranu já jsem se snažil všechny ty poznatky, které jsem měl z regionálních cest, řešit přímo s ministry. Takže určitě bude dobré přidat i na informaci pro veřejnost. Na druhou stranu, ať už to byly třeba problémy v Karlovarském kraji, které se týkaly nedostatku škol, pracovních příležitostí, zdravotní péče mnoha lidí, kteří odjíždí za prací do Německa každý den a na naší straně pouze přespávají, tak jsem je řešil s ministrem pro místní rozvoj, s ministrem pro životní prostředí, řešil jsem to s premiérem. Ale uznávám, že by stálo za to o těch výstupech z jednání více informovat veřejnost.

9:00 Jednou z výhod prezidentské funkce je, že vám nikdo z ministrů neodmítne jednání, a zároveň že se také snaží vám dát alespoň nějakou odpověď. A já jsem natolik svéhlavý, že když ji nedostanu při prvním jednání, tak si o ni zažádám znovu a znovu a znovu, dokud ji nedostanu. - Marie Bastlová: Který ministr u vás byl nejvícekrát? - Zatím bych řekl, že asi nejvíc premiér, s tím se setkávám pravidelně.

10:00 Jiří Kubík: Už pár měsíců se skloňují všude obraty jako nová vize státu, strategické investice, restart Česka. Co podle vás mají být ty strategické vize? - Zmínky o vizi pro Českou republiku se objevují mnohem déle než jenom v posledních měsících. (…) Ještě dávno předtím, než jsem vůbec začal uvažovat o kandidatuře, už jsem se s některými našimi podnikateli, kteří nebyli úplně spokojeni s naším prostředím, bavil o tom, že takovou vizi potřebujeme. A oni už některé představy měli. Pak do toho vstoupili lidé, jako například Martin Vohánka a Martin Wichterle, tedy naši přední podnikatelé. - A sponzoři vaší kampaně. - Martin Vohánka je člověk, který má jasnou představu, jakou cestou by Česká republika minimálně v hospodářské politice měla jít tak, abychom byli úspěšní. A kdybych to převedl do jednoduché lidštiny, tak je to vlastně o tom, že bychom si měli přestat stěžovat, protože nemáme zas tolik důvodů, a měli bychom si říct, že chceme hrát první ligu. A chceme ji hrát proto, že máme pro to všechny předpoklady. To jediné, co nám brání, je trocha vůle a pružnosti při odstraňování byrokratických překážek.

12:00 V naší mentalitě máme spíš zakotveno to, že si možná z pohodlnosti radši hledáme důvody, proč něco nejde. Než abychom se zaťali a řekli, prostě to hledáme, tohle půjde, a hledali všechny cesty, jak toho dosáhnout.

14:00 Jiří Kubík: Ale nemůžete vy jako hlava státu říct, v čem vy tu vizi nebo ty strategické plány vidíte? - Teď bych jenom tahal z klobouku jednotlivosti, ale pravda je, že těch věcí je celá řada. Pokud se budeme bavit třeba o vzdělávání, tak za prvé bychom se měli orientovat na to, abychom dotáhli třeba v poměru vysokoškoláků, středoškoláků, vyspělé země. Tam zaostáváme poměrně dost, aby se víc našich univerzit umisťovalo v tom předním hodnocení, abychom učili děti a studenty myslet, ne memorovat, abychom je učili kriticky pracovat s informacemi.

15:00 Jiří Kubík: Premiér apeluje na to, abychom se ve snaze o vizi sjednotili. Jak se vám daří vtáhnout do té debaty s vládou opozici? - S tím, co říká premiér, naprosto souhlasím, protože to je samozřejmě úkol, který přesahuje ne jedno, ale několik volebních období. Ale zase, když se na to podíváte realisticky, tak tato vláda s tím přichází v polovině svého volebního období. A když se podíváte na úroveň vztahů mezi vládou a opozicí, tak je skutečně velice těžké si představit, že by se dokázala vláda s opozicí shodnout na něčem tak zásadním, jako je dlouhodobá strategická vize.

16:00 Prezident má tu výhodu, že nestojí ani na jedné straně, můžu působit jako moderátor. Vidím teď svoji úlohu v tom, že budu velice účinně spolupracovat s tou skupinou podnikatelů, akademiků, kteří se do toho zatím pustili při absenci podobné činnosti ze strany vlády nebo opozice. V příštím týdnu máme první kulatý stůl, kde mě seznámí s tím, jak to zatím vypadá.

18:30 Marie Bastlová: Vy jste ve funkci prezidenta půl roku, když bych to shrnula, komentátoři vás v zásadě chválí za vaše působení v zahraniční politice, v bezpečnostní politice, naopak ale občas bývá jako vaše slabé místo označováno vaše působení v politice vnitrostátní. Jako příklad zmiňme nominování ústavních soudců. Stojíte si za svými politickými kroky? - Mojí snahou od počátku bylo, na rozdíl od předchozího prezidenta, který vybíral ústavní soudce v klidu kanceláře a pak dal ven jméno, že jsem celý ten proces chtěl udělat transparentní. (…) Paradoxní bylo, že jeden z politologů, kteří pravidelně komentují mé činy, řekl, že jsem se stal obětí své snahy o transparentnost. Což mně připadne legrační, protože zřejmě by asi někteří komentátoři a možná i část veřejnosti uvítali, kdybych to dělal jako Miloš Zeman, vysypal z rukávu jména a s nikým se o tom nebavil. A pak se je jenom snažil silou funkce a autority protlačit.

20:00 Marie Bastlová: On ten dotaz zněl ale spíše směrem k Senátu, jestli máte pocit, že Senát jste tím svým způsobem nominací nějak popudil, postavil si proti sobě, nebo že vám Senát třeba chtěl vyslat nějaký vzkaz tím, jak se k  vašim nominacím stavěl? - Když se podíváte, tak zatím jedna nominace vyvolala velkou vlnu nevole.- Marie Bastlová: Na soudce Fremra. - Ta se dostala do roviny, která trochu překvapila všechny. Protože se dostala do situace, kdy dochází k jistému pnutí mezi Senátem a justicí, protože tak, jak jsou v současné době propíráni adepti na ústavní soudce, tak to vytváří atmosféru, ve které kdokoliv, kdo by chtěl uvažovat o své nominaci, bude mnohokrát přemýšlet o tom, jestli náhodou nerozhodoval někdy nějak, aby se to Senátu nelíbilo.

A může to ovlivnit i nezávislost jejich rozhodování, aby dělali rozhodnutí, která budou politicky líbivá. Což by bylo špatně. To, co nastalo kolem doktora Fremra, šlo opravdu hodně daleko za posuzování všech kritérií, která byla posuzovaná do té doby. Ale respektuji, že to takhle dopadlo. Už od počátku toho procesu jsem říkal, až se dostaneme někam k polovině, což jsme přibližně teď, tak si uděláme jednání se zástupci Senátu, se zástupci všech těch nominujících institucí, které připravovaly jména, a uděláme revizi celého procesu.

23:00 Marie Bastlová: Jak byste to pojmenoval v tuto chvíli? - Myslím, že to je pro Senát nová situace, protože s takovouhle situací, s takovou mírou otevřenosti se předtím nesetkal.

25:30 Marie Bastlová: Velký zájem vyvolaly personální změny ve vašem týmu. Skončili nebo se vyměnili lidé, kteří vás doprovázeli v průběhu předvolební kampaně. Neprobíhá na Hradě v tuto chvíli souboj o to, kdo k vám bude mít blízko? - Je to líbivá myšlenka, kterou určitě mnoho lidí rozvíjí, ale takhle to rozhodně není. V mém týmu je stále řada lidí, kteří mě provázeli od začátku kampaně. A to, že si lidé v týmu ne úplně vždycky sednou, to se děje na všech pracovištích. Jak si ten organismus kanceláře, která není úplně malá, postupně nachází svou cestu, tak se ukáže, že někde to prostě tře víc, než je zdrávo. A při vším respektu k lidem, kteří mě provázeli po celou kampaň, tak pokud nastane situace, že to vyvolává napětí v týmu, tak musí dojít k nějakému řešení. A k tomu došlo po vzájemné dohodě.

27:00 Jiří Kubík: A jak si podle vás vede vláda Petra Fialy? - My máme přirozeně mnohem kritičtější pohled na vládu, než mají třeba naši partneři zvenku. A když se na to člověk podívá z trošku širšího kontextu, ať už toho evropského, a už vůbec nemluvím o světovém, tak vláda si nevede zdaleka tak špatně. To neznamená, že dělá všechno dobře. Na druhou stranu ty kroky, které podniká, tak podnikat musí a zřejmě by je musela podnikat kterákoliv zodpovědná vláda. To, co se vládě vyčítá dlouhodobě, a říkám to i já, je ne vždycky dobrá schopnost vysvětlit to, co dělá. A hlavně pro to lidi získat. Stejně tak vláda občas přijímá rozhodnutí na poslední chvíli. Tím se vracím třeba k podpisu důchodové reformy. Vláda moc dobře ví, že chtěla, aby platnost toho zákona byla od 1. 9. Přesto mně to dali k podpisu 24. (srpna), kdy jsem ještě byl na dovolené dva dny. A vědí, že mám 15 dní a vlastně mi na to dali pár dní. A v médiích se už začaly šířit v pondělí, tedy první pracovní den a třetí den po tom, co to přišlo na kancelář, zvěsti o tom, jak zdržuju proces.

29:00 Jiří Kubík: Na jaký razantní krok od vlády čekáte? - Vláda žije v nějaké politické realitě, a ne ve vzduchoprázdnu. Je v takové situaci, kdy si musí vybrat mezi tím, jestli bude nepopulární za to, že dělá razantní, ale správné kroky, anebo jestli bude nepopulární za to, že nedělá žádné kroky. - Ale jaký razantní krok má udělat? - Když se podíváme, v čem dnes zaostáváme za našimi sousedy, tak se podívejme třeba do Polska a na dopravní infrastrukturu. Polsko na rozdíl od Česka poslední dekádu využilo mnoho peněz z evropských zdrojů k tomu, že masivně investovalo do stavby dálnic, železnic, vysokorychlostních tratí. My jsme ty peníze těch 10 let strkali víceméně do kupování voličů. Takže více investic do infrastruktury. Stáváme se takovým ostrůvkem, který bude lepší objet, než aby přes nás někdo jezdil.

33:00 Další je konsolidace veřejných financí. Máme velkou debatu o konsolidačním balíčku, o kterém naprostá většina lidí ví, že je jenom prvním krokem. On už teď vyvolává tolik kontroverzí a tření, že vláda asi už nenajde vůli na to, aby přišla příští rok s dalším. - A měla by podle vás přijít s dalším? - Ono to jinak nepůjde, když se podíváte, jakým tempem stahujeme dluh, který ale neřeší ten základní strukturální problém rozpočtu. Tak bychom při tomto tempu, kdyby to šlo všechno dobře, deficit stahovali 10 let. A faktem je, že podmínky se budou spíš zhoršovat, protože z příjemce evropských peněz se staneme spíš plátcem. Takže by bylo mnohem rozumnější udělat velice razantní krok, který bude bolet, a tu konsolidaci udělat tvrdší. S tím, že by bylo potřeba to lidem vysvětlit: teď to prostě bude dva roky hodně bolet, ale potom to bude už mnohem snadnější se z toho zase začít sbírat. Než říct veřejnosti: ono to bude docela dobré, sice to bude nepříjemné, ale nebude to zas tak moc bolet, ale bude to trvat 10, možná 12 let.

35:00 Jiří Kubík: Takže konsolidační balíček by měl být tvrdší? - Konsolidační balíček měl být tvrdší. Teď už nebude. - Jsou vaše výhrady takové, že byste už teď tušil, že ten balíček nepodepíšete? - Nepodepsat ho by bylo ještě horší než mít ten, který je. Protože je lepší mít alespoň nějakou konsolidaci než nechat veřejné finance v takovém stavu, v jakém jsou.

Z dotazů diváků a čtenářů:

34:00 Nebylo by eticky dobré, aby politici v této situaci začali sami u sebe a snížili si platy? - Já jsem vždycky byl příznivcem osobního příkladu. A pokud budeme razantně utahovat opasky, tak v tom musí jít politici příkladem a za tím si stojím. Ale zatím v téhle situaci nejsme. (…) Vláda cítí, že nemůže zatáhnout za tu záchrannou brzdu tak razantně, ono by se jí ani nepodařilo v pětikoalici se na tom shodnout.

37:00 Váš předchůdce ve funkci prezidenta vyznamenal Řádem bílého lva Roberta Fica. Neplánujete vy udělit 28. října tento řád slovenské prezidentce Zuzaně Čaputové? - I kdybych to plánoval, tak bych vám to teď neřekl, protože nebudu zveřejňovat žádná jména. A já se k tomu také nechci nějak vyjadřovat, abych zase nebyl napaden, že ovlivňuji volby na Slovensku. - Marie Bastlová: Vy už jste se vyjádřil k panu Ficovi, že jeho vítězství ve slovenských volbách by mohlo zhoršit československé vztahy, a sklidil jste za to kritiku na slovenské scéně, proč jste to vlastně řekl? - Řekl jsem pouze to, že názory, které Robert Fico zastává, jsou natolik odlišné nejenom od nás, ale i od našich spojenců, že by bylo velice těžké s ním minimálně v zahraniční politice nalézt shodu. Což by se samozřejmě projevilo na kvalitě našich vzájemných vztahů. Jestli tohle Robert Fico považuje za zásah do volební kampaně, pak nevím, za co považuje vyslovení přímé podpory Václavem Klausem a Milošem Zemanem. - Marie Bastlová: Troufám si říct, že je v tom trochu rozdíl, pane prezidente, od úřadující hlavy státu. - Ale já jsem neovlivňoval volby, já jsem pouze konstatoval, že rozdílnost v zásadních otázkách by se určitě promítla do kvality našich vzájemných vztahů, což je jasné.

38:00 Chtěl bych se zeptat na váš názor na novelu zákoníku práce a přesčasy lékařů, mluvil jste o tom s ministrem zdravotnictví Válkem? - To je problematika, která se cyklicky navrací. Co mě zarazilo, je to, že teď před krátkou dobou byla podepsána novela, o které vzápětí ministr zdravotnictví po intervenci lékařských odborů říká, že předloží novou novelu. To je jedna z věcí, kterou téhle vládě mohu vyčítat taky, a to je trošku vytloukání klínu klínem.

40:00 Vystoupíte v Poslanecké sněmovně a vyjádříte se k manželství pro všechny a také k druhé budoucí projednávané změně, kdy se bude rozhodovat o osudu ústavního zákazu rovných sňatků, který prosazuje poslanec a předseda klubu ODS Marek Benda? Jak oba tyto zákony vnímáte a který podpoříte? - Já jsem se k téhle problematice vyjadřoval a moje stanovisko se v tom nijak nezměnilo. Já se k tomu stavím z pohledu rovnosti před právem a nevidím důvod, proč bych ten názor měl měnit. Takže kdybych měl k podpisu nějaký návrh zákona, který půjde proti tomu, tak pak bych samozřejmě takový zákon musel vetovat, protože se neshoduje s tím, jak já to vidím.