Felix Holzmann ve wehrmachtu. Konec války prožil v pekle na východní frontě

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Lidé ho znají jako brilantního komika. Povětšinou hrál postavu tak trochu poplety, ne zrovna bystrého, natvrdlého člověka, který stále něčemu nerozumí a doptává se. Charakteristické jsou jeho protáhlé koncovky. Muž s kulatými brýlemi a slamákem, takzvaným tralaláčkem, na hlavě v sobě skrýval válečnou zkušenost, o které nikdy veřejně nemluvil.

Ústecký historik Martin Krsek z Oblastního muzea Ústí nad Labem získal z německých archivů válečné karty Felixe Holzmanna. Z nich plyne, že narukoval jako příslušník německé národnosti a sloužil jako voják u nacistického námořnictva.

„Čtyřletá válečná zkušenost pro něj musela být velmi traumatizující,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Jak jste se vůbec k osobě Felixe Holzmanna a této jeho válečné etapě dostal?

Před časem jsem v bulvárních novinách zaznamenal drobné zmínky o tom, že Felix Holzmann sloužil v nacistické armádě. On sám o tom nikdy veřejně nemluvil. Celý život to tajil. Tehdy v roce 2013 to myslím nechtěně prořekl nějakému novináři Ondřej Suchý, který psal Holzmannův životopisný rozhovor, a on se o této etapě Holzmannova života dozvěděl od jeho estrádních partnerů.

Vloni na podzim jsem připravoval pro naše Oblastní muzeum v Ústí nad Labem výstavu Námořníci českých zemí a Ústecka a vzpomněl jsem si, že Felix Holzmann měl prý sloužit v německé armádě jako námořník. Říkal jsem si tedy, že prozkoumám a probádám detaily života této veřejně známé a oblíbené persony, která přitáhne pozornost k výstavě, ale i k tématu statisíců českých rodáků, kteří za války bojovali v německých uniformách. O tom se totiž stále vůbec nemluví, ačkoliv to je také součástí naší historie.

A jak jste tedy prakticky postupoval?

V rámci přípravy výstavy jsem poslal dotaz do Spolkového archivu v Německu, zdali evidují k Felixi Holzmannovi a dalším Ústečanům, již sloužili u námořnictva, nějaké záznamy o jejich vojenské službě. V souvislosti s osmdesátým výročím konce druhé světové války byl archiv zavalen různými dotazy, takže odpověď jsem dostal, až když byla výstava u konce. K mému milému překvapení byla odpověď pozitivní. Dochovaly se vojenské karty Felixe Holzmanna.

Jak takové vojenské karty vypadají?

V jeho případě se jedná o sedm listů, kde jsou uvedeny základní informace, jako místo a datum narození, kde sloužil, u jaké jednotky, kde byl nasazen, ale také zdali byl zraněn, jestli dostal vyznamenání nebo byl povýšen.

A co jste vyčetl o vojenské kariéře Felixe Holzmanna?

Velmi překvapující věci. Třeba to, že ve válce sloužil přes čtyři roky. Od začátku roku 1941 do května 1945. Vlastně měl štěstí, že vůbec přežil. Narukovat musel jakožto příslušník německé národnosti. Stal se součástí námořního dělostřelectva, takže většinou působil na pobřežích nebo na lodních hlídkách na moři. Sloužil hlavně v Baltském a Severním moři na území dnešního Polska, Německa, ale i ve Francii.

Začátek války prožil dál od fronty. Působil v týlu v přístavech ve Gdyni, v Gdaňsku nebo na námořní základně v německém Kielu. Zpočátku nezažil tu nejostřejší válku, přímé boje se mu poměrně dlouho vyhýbaly, krom dvou těžkých spojeneckých náletů, které v roce 1943 zničily velkou část přístavu a města Kiel a při nichž zemřelo zhruba pět set lidí. Konec války víme, že prožil v pekle na východní frontě.

Jak se vyvíjela jeho vojenská kariéra?

To je velmi zajímavé. Z těch karet lze vyčíst, že nebyl rozhodně zapálený voják, tak trochu švejkoval. V jedné kartě je dokonce výslovně napsáno, že není doporučen k povýšení na svobodníka, tedy ani na ten nejnižší armádní stupeň.

Nicméně v roce 1943 nakonec byl povýšen na svobodníka a posléze i na desátníka, ale stále se jednalo o ty nejnižší armádní hodnosti. A to navíc v době, kdy už byl konec války a kvůli nedostatku lidského materiálu se povyšoval kdekdo.

Co dál lze vyčíst z těch dokumentů?

Zásadní byl zřejmě konec války. V roce 1944 byl převelen na východní frontu, kde panovaly opravdu těžké boje. Sloužil v Tallinnu, který tvrdě dobýval Sovětský Svaz. Pak se jeho jednotka stáhla do největšího přístavního města Liepāja v Lotyšsku. Poslední záznam v kartě pochází z března 1945, ale ještě není jasné, jak ho interpretovat. Zdá se, že byl Felix Holzmann opět degradován na svobodníka, ale zatím nemáme úplně identifikováno proč a za jakých okolností.

Čeká nás ještě spousta práce. Chceme jeho životu věnovat více pozornosti, projít další archivy a zkoumat kontext, abychom mohli jeho příběh předat v nějaké celistvosti a publikovat v odborném periodiku.

Jak je možné, že to všechno vyšlo najevo až v roce 2025?

Asi proto, že se o to nikdo detailně nezajímal. A také proto, že Felix Holzmann celý život držel tuto etapu svého života v tajnosti a něco málo tušila jen nejužší rodina a pár nejbližších přátel. A ani ti nevěděli moc.

Sám jsem byl překvapený, že jsem byl vlastně první, kdo si tu jeho kartu v německém archivu vyžádal. Po celou dobu bádání jsem v kontaktu s jeho dcerou a než jsem odeslal žádost do Německa, konzultoval jsem to s ní. Dala mi svolení, protože toho také věděla o této etapě tatínkova života velmi málo. Říkala, že o tom velmi málo mluvil. A to přesto, že čtyřletá válečná zkušenost musela být velmi traumatizující.

Plyne z těch vašich zjištění i nějaký Holzmannův vztah k třetí říši nebo nacismu jako takovému?

Vzhledem k jeho v uvozovkách vojenské kariéře, kdy se ukazuje, že měl k armádě evidentně velmi chladný vztah, si myslím, že se jen snažil přežít. Držel se zpátky, aby se vrátil domů celý. Rozhodně neprojevoval žádné nadšení, ba naopak fakt, že nebyl doporučen k povýšení, spíš svědčí o nulové angažovanosti.

Myslím si, že se dnes nemluví nebo nechce mluvit o českých rodácích, kteří za druhé světové války sloužili v německé armádě. Dosud neexistuje ani žádný seriózní odhad, kolik obyvatel Sudet vlastně narukovalo. Víme, že jich zhruba tři sta tisíc padlo a nejednalo se jen o sudetské Němce, kteří se jednoznačně s Německem identifikovali, ale i lidi s českou národností, ze smíšených česko-německých rodin a samozřejmě sudetoněmeckých antifašistů. To jsou události, které stále čekají na probádání a myslím, že 80 let od výročí konce druhé světové války by si toto téma zasloužilo větší pozornost. Ostatně k tomu může přispět právě i odhalení části životního příběhu skvělého komika Felixe Holzmanna.