Prověřují nás tři čtvrtě roku a nic, odmítá šéf kliniky podezření z vražd

Za zdmi moderní soukromé kliniky v Brně leží desítky pacientů. Zdravotnické zařízení Chronicare mimo jiné poskytuje takzvanou následnou intenzivní péči. Snaží se vrátit do života lidi, kteří vyžadují umělou plicní ventilaci a často bojují s vážnými diagnózami.

Kriminalisté se od loňska ve vztahu k neznámému pachateli zabývají podezřením z vraždy více než pěti lidí v tomto zařízení, většina okolností však zůstává nejasná. „Nebylo nám ani sděleno obvinění,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy jednatel soukromé kliniky Petr Foukal, který od počátku mluví o „křivém obvinění“ a „účelovém útoku“.

Veřejnost se o případu dozvěděla na konci listopadu poté, co se stížností kliniky zabýval Ústavní soud. Vedení zařízení se ohradilo proti postupu policistů, kteří mimo jiné z nemocnice odnesli velkou část zdravotnické dokumentace.

Kriminalisté i krajské státní zastupitelství mlčí, nicméně Ústavní soud ve svém říjnovém verdiktu napsal, že „popsaný stav odpovídá dosavadním zjištěním a obsah spisového materiálu, podaná vysvětlení svědků i navazující šetření svědčí o důvodnosti podezření“, a stěžovatelům nevyhověl.

Jednatel Foukal je nicméně přesvědčený, že policisté případ odloží.

Máte informaci, v jaké fázi je nyní trestní řízení?

Řízení je už devět měsíců ve fázi prověřování. V podstatě nemáme žádné informace o jeho vývoji, nebylo nám sděleno obvinění. Nicméně můžeme s plnou zodpovědností říct, že absolutně odmítáme jakoukoliv možnost toho, že bychom v našem zařízení pochybili – ať už z pohledu vykazování zdravotní péče, nebo z pohledu péče o pacienty. Naopak jsme klinika, která se těší velmi dobré reputaci.

Zmínil jste, že policisté případ prověřují devět měsíců. Jak se vám s tím jako členu vedení kliniky žije?

Z pohledu managementu zařízení to je samozřejmě neuvěřitelně náročné období. Na druhou stranu nám pomáhají zpětné vazby od rodin pacientů nebo odborné veřejnosti, která s námi má zkušenost. Jasně dávají najevo, že nevěří tomu, že by něco takového vůbec bylo možné. Za celou dobu jsme nezaznamenali žádnou negativní reakci od rodin stávajících pacientů. Péči, kterou vykonáváme, se snažíme dělat nejlépe, jak umíme.

Nicméně kriminalisté u vás v březnu provedli rozsáhlý zásah, s čímž později souvisela stížnost kliniky k Ústavnímu soudu. Čeho konkrétně se týkala?

Řešili jsme křivé nařčení z toho, že by v našich zařízeních mělo dojít k problematickým úmrtím. Opatření, jejich razance a rozsah, která vedla policie, z našeho pohledu absolutně neodpovídala skutkové podstatě věci. Chtěli jsme se dobrat svých základních ústavních práv na podnikání a získat zpět zabavenou dokumentaci, aby nebyly nadále porušovány naše vztahy s pacienty nebo dalšími zařízeními.

I když jste v tomto případě neuspěli, od počátku hovoříte o křivém obvinění. Dovedete si i z rozhovorů s policisty nějak vysvětlit, z čeho vychází?

Bohužel medicína v oblasti následné intenzivní péče a například u pacientů ve vigilním kómatu může být poměrně složitá. A naprosto rozdílně viděná z pohledu ošetřovatelského personálu a lékařů. Tento konflikt mohl vést k nějakým pocitům, které někdo hypoteticky mohl vyjádřit prostřednictvím trestního oznámení. Domníváme se, že by se mohlo jednat o jakousi „mstu“ několika našich dnes už bývalých zaměstnanců, s nimiž jsme v nedávné minulosti rozvázali pracovní poměr. Nicméně s ohledem na policejní prověřování nemohu mluvit o detailech a spoustu z nich ani neznám.

Pacienti u vás jsou často na hraně života a smrti, vyžadují podporu dýchání, neustálou péči personálu. Může i v tom být jádro podezření?

Ano. Máme pacienty ve velmi těžkých stavech, mnohdy k nám přicházejí v kómatu, často mají velmi negativní prognózu. A máte pravdu, že lavírujeme mezi životem a smrtí – to, že se na následné intenzivní péči umírá, je prostě fakt.

Mluvil jste o samých pozitivních reakcích od příbuzných. Hovořili jsme i s několika příbuznými, kteří s péčí spokojení nebyli. Jedna žena dokonce mluvila o trestním oznámení. Evidujete nějaké stížnosti?

V souvislosti s touto kauzou jsme nezaregistrovali žádné stížnosti ze strany rodin pacientů. Nemáme žádnou informaci o tom, že bylo podáno nějaké další trestní oznámení. Nevím, zdali bychom se o tom vůbec dozvěděli. Pokud by kdokoliv byl nespokojen s péčí, máme ombudsmana nebo na našich webových stránkách nástroj pro to, aby vznesl jakýkoliv námět, požadavek, stížnost. A ta schránka je prázdná.

Ústavní soud také zmínil podezření z podvodu v souvislosti s proplácením péče o chronické pacienty. Z čeho to podle vás vychází?

Prapůvodem podezření může být zjednodušená domněnka, že tam, kde je ventilátor, je následná intenzivní péče. To ale není pravda. Posláním NIP je naopak odpojení pacienta od podpory dýchání. U pacienta, který na to má dostatek sil, snižujete parametry podpory dýchání tak, aby se organismus naučil tuto funkci zajišťovat sám. Ti lidé jsou mnohdy odpojení od přístroje den nebo dva, ale pak se vrací zpátky na podporu. Odpojením následná intenzivní péče nekončí, ale nadále pokračuje, mnohdy s ještě větší intenzitou.

Narážíte tedy na to, že někdo mohl špatně posoudit, na kterém lůžku pacient zrovna leží?

Pacient, který paradoxně zvládl weaning (odpojení), potřebuje nejvíc péče. Musíte u něj pořád stát, jsou tam větší rizika infektů dýchacích cest. Ti lidé mají intravenózní léčby, nasazená antibiotika, jsou to stále intenzivní pacienti, jen díkybohu zvládli odpojení. Pak se musí doprat s tím onemocněním. Oznamovatelé, co to asi v dobré víře na policii přinesli, nejspíš tvrdili, že existovali pacienti, kteří nebyli daný den na NIP. My ji však nade vší pochybnost vykazujeme podle zákona a máme bohatou revizní historii s pojišťovnami.

Takže jakékoli machinace s lůžky odmítáte?

Naprosto.

Zdravotní pojišťovna podle zákona hradí pacientovi 90 dní pobytu, že?

Nikoli. Zdravotní pojišťovna hradí péči na oddělení následné intenzivní péči tak dlouho, jak je třeba. Jen v případě pacientů, kteří se nedokážou vypořádat se svým onemocněním do 90 dnů, přechází úhrada do jiného režimu.

Co se s pacientem děje pak?

Je to bez jakékoliv změny. Pokud pacient léčbu potřebuje, samozřejmě ji bez problémů poskytujeme. Není výjimkou, že u nás pacienti leží několik měsíců nebo rok. V žádném případě tento limit neohrožuje péči.

Vyžadujete pak nějakou finanční spoluúčast příbuzných?

Ne, všechno je hrazeno z rozpočtu zdravotní pojišťovny. Pacient jen přechází do jiného režimu, aniž by na to zdravotnické zařízení nebo pojišťovna měly vliv. Mění se jen princip úhrady.

Ptám se proto, že velká část lidí, s nimiž jsme mluvili, zmiňovala právě onu lhůtu, kdy mohou jejich příbuzní na klinice zůstat.

Možná malinko zabrousím do spekulace. V Řečkovicích sídlíme v domě, kde je i pracoviště dlouhodobé ošetřovatelské péče. A u dlouhodobé lůžkové péče může být určitý limit. Ale to je jiné pracoviště, ne Chronicare. V případě, že se nepodaří pacienta odpojit od ventilační péče, nemůžete jej nikam přeložit a zůstává na našem pracovišti i nadále.

Zmínil jste neadekvátní zásah policie. Budete se proti němu ještě nějak ohrazovat?

Složitá otázka. Na jednu stranu se nedivíme policii, že tak dlouho šetří, protože je to oblast, která je nesmírně komplikovaná. A to i pro pochopení umělé plicní ventilace. Zároveň nemáme ani žádné další opravné prostředky, které bychom použili. A přiznám se, že ani v tomto okamžiku neplánujeme jakékoliv použít, protože jsme přesvědčení o tom, že celá tahle kauza prostě musí co nevidět dospět do pozitivního konce, tedy odložení. Jsme si naprosto jistí, že jsme zákon nijak neporušili.

Přesto, uděláte po této zkušenosti něco jinak?

V souvislosti s touto kauzou nic. Prostě se budeme i nadále snažit o změnu, zlepšení komunikace na pracovišti. Ale vzhledem k tomu, že netušíme, co bylo tím primárním důvodem, tak je velmi těžké teď říci, co změníme na základě této kauzy. Bez ohledu na ni implementujeme paliativní týmy. Tedy specialisty, jejichž úkolem je mimo jiné komunikace s rodinami pacientů s nepříznivými prognózami, ale také napříč celým zdravotnickým personálem. Tohle budeme akcentovat.