Hlavní obsah

„Ajťák“ z Ukrajiny to má lehčí, než krajan lékař. Zkoušky v říjnu a česky

Miroslav Mejtský, partner ve společnosti Petyovský & Partners, popisuje trh práce s ohledem na vysoce kvalifikované cizince včetně Ukrajinců.Video: Petra Krmelová, Seznam Zprávy

 

Reklama

3. 5. 13:11

Počet vysoce kvalifikovaných cizinců zaměstnaných v Česku se od roku 2008 zdvojnásobil. Předloni jich bylo na trhu práce 15 % z celkové migrace, zatímco před globální krizí 7%. Tvrdí to data společnosti Petyovský & Partners.

Článek

Úspěšnost zapojení vysoce kvalifikovaných profesí včetně nově příchozích z Ukrajiny je podle Miroslava Mejtského, spolumajitele právní společnosti, téměř stoprocentní. Pokud se ovšem jedná o běžné zaměstnání a ne regulované, jako je tomu v případě učitelů nebo lékařů. U těch vidí komplikace, které zatím nejsou dořešeny.

„Teď tady řešíme třeba případ jedné lékařky z Ukrajiny, která by chtěla navázat na svou praxi a posílit české stavy lékařů, nicméně narážíme na to, že aby tady člověk byl lékařem, musí projít aprobační zkouškou. Jenže ta příští se koná v říjnu a koná se v češtině, tudíž ačkoliv lékař to vzdělání má a vykonával stejné povolání na Ukrajině, tak přístup na český trh, respektive do české nemocnice, má ztížený právě aprobací, kterou musí splnit,“ popisuje realitu na pracovním trhu Miroslav Mejtský, partner ve společnosti Petyovský & Partners a expert na pracovní migraci a relokační služby.

Velmi motivovaní jsou podle něj i samotní zaměstnavatelé, kteří vynakládají nemalé náklady, aby sem vzdělané lidi z ciziny dostali. Snaží se zajistit co nejlepší podmínky, začleňovací kurzy a podobně. Někteří se navíc snaží pomoci s úhradou zdravotního pojištění. To může podle Miroslava Mejtského vyjít ukrajinskou rodinu i na 150 tisíc, když usiluje o delší pobyt a zaměstnání.

Vysoký je podíl cizinců, kteří se v Česku uplatňují v oblasti IT. Pandemie covidu-19 totiž urychlila změnu v pracovních zvyklostech a někteří zaměstnavatelé se snaží v profesích, kde to je možné, nastavovat flexibilní pracovní podmínky. Praha je tak 10. nejoblíbenější destinací pro „digitální nomády“.

„Při slovním spojení digitální nomád si mnoho lidí nepředstaví nic konkrétního. Ti, co ano, nejčastěji vidí čerstvě vystudovaného člověka okolo 25 let na pláži někde v Asii, který na Instagramu hekticky zveřejňuje selfie v houpací síti, s počítačem v jedné ruce a drinkem v druhé. V definici jde ale o lidi, kteří svou práci mohou vykonávat v online prostředí a rádi u toho procestují svět,“ zní ze společnosti Petyovský & Partners.

Pro výkon regulovaných povolání, jako jsou lékaři nebo učitelé, je jaká cesta?

Prvním krokem je uznání zahraničního vzdělání. Říká se tomu nostrifikace, tudíž nějaká vysoká škola posoudí, zda máte nebo nemáte potřebný typ vzdělání, které je potřeba k výkonu zaměstnání tady v Česku.

Následně třeba u lékařů je právě potřeba na České lékařské komoře projít atestační zkouškou.

Lékařská komora ji chtěla nějakým způsobem zjednodušit právě pro lékaře z Ukrajiny, nicméně ještě to není domluveno a momentálně ty podmínky právě obnáší zmiňovanou zkoušku, která je v češtině.

Informace jsou, nicméně zaměstnavatelé na to nejsou zvyklí a pořád nevědí.
Miroslav Mejtský, partner ve společnosti Petyovský & Partners

Takže kdo s sebou dokumenty nemá, tak má smůlu?

Ano.

V jakých firmách se těm dalším, vysoce kvalifikovaným, podařilo u nás najít práci?

My se zaměřujeme především na sektor IT. Tím, že se z Česka za poslední dekádu stala víceméně technologická velmoc, technologický „hub“. Našimi klienty jsou tak především softwarové firmy, které v Čechách působí. Jsou to třeba pobočky nadnárodních korporací.

Každý rok sem jdou až tisíce zaměstnanců. Teď, v souvislosti s válkou na Ukrajině, respektive celou tou krizí, jsme byli v kontaktu s dalšími desítkami lidí, kteří utekli a potřebovali nějakým způsobem pomoct.

Chápu správně, že tito lidé nepotřebují mluvit česky? V nadnárodních firmách se používá angličtina, takže mají jednodušší začlenění?

Určitě, v nadnárodních firmách se jednoznačně mluví anglicky. Ti Ukrajinci, kteří tady využívají institut víza strpění, respektive dočasné ochrany, mají volný přístup na trh práce, tudíž můžou vstoupit bez nějakých velkých problémů do jakéhokoli pracovněprávního vztahu.

Mají zaměstnavatelé dost informací? Na co se nejčastěji ptají?

Pro ty, kteří nikdy cizince nezaměstnávali, je to úplně nová situace, takže tápou. Přestože informací i ze strany státu je sice dost. I když je tady zmíněný volný přístup na trh práce, tak pořád je tam minimálně jedna povinnost, a to registrace na úřadu práce.

Tudíž ti zaměstnavatelé za námi chodí a ptají se. Minule jsem byl na obědě u nás v bistru, kde chtěli zaměstnat Ukrajinku, která předtím pracovala v kavárně. A ptají se mě: ‚Hele, Mirku, a můžeme ji teda zaměstnat? Jak to máme udělat?‘. Takže informace jsou, nicméně zaměstnavatelé na to nejsou zvyklí a pořád nevědí.

Ta víza, která dostávají tito lidé, jsou časově omezená. Bude to výzva do budoucna, pokud se konflikt bude protahovat?

Já si myslím, že vláda skvěle vyhodnotila, jak ta krize bude vypadat, a opravdu rychle zavedla nějaké řešení, jak tyto lidi začlenit do společnosti a nabídnout pomocnou ruku. Víza, to bude otázka zítřka. Momentálně platí do konce března 2023.

Já se samozřejmě ptám na to, jak se případně o ně pak stát postará. Zda půjdou klasickým procesem, budou muset odjet zpět na Ukrajinu, nebo se jim víza prodlouží, aniž by přerušili práci, kterou našli.

Já si myslím, že ve chvíli, kdy ten konflikt na Ukrajině bude dále pokračovat, tak bude možné to vízum nějakým způsobem prodloužit. Momentálně to možné není. Takže se to bude muset ještě dořešit.

Jak je to se zdravotním pojištěním pro cizince?

To je velké téma dlouhodobě, nicméně minulý rok 2. srpna začala platit novela zákona o pobytu cizinců, která stanovovala, že jedinou pojišťovnou, jež může cizince v Čechách pojišťovat, je dceřiná pojišťovna od VZP, takzvaná PVZP, a ta v tu chvíli získala monopol na pojištění cizinců.

V tu chvíli se ceny pojištění pro cizince asi dvakrát zvyšovaly. Když jste tady cizinec, sice zaměstnaný, ale máte s sebou manželku nebo manžela, plus nějaké to dítě, tak potřebujete si kupovat pojištění na dva roky, musíte předložit právě pojištění na celou tu dobu.

Pro jednoho dospělého člověka to dneska stojí asi 26 tisíc korun krát dva, to máme 52 tisíc, a ještě když k tomu připočítáte dvě děti, tak najednou musíte zaplatit třeba 150 tisíc korun jenom proto, abyste měli zdravotní pojištění.

Z vašich zkušeností, z praxe, platí to za ně zaměstnavatel?

Někteří zaměstnavatelé ano, ale většina ne, a ve chvíli, kdy ty náklady na to pojištění začaly dramaticky růst, tak zaměstnavatelé začali nabízet pomoc, protože to pro zaměstnance bylo neúnosné.

My jsme je teď spočítali pro jednoho klienta, který se rozhoduje, že by to rodinám svých zaměstnanců platil. Bavíme se o nějakých 200 rodinných příslušnících, ročně by to stálo asi 10 milionů korun. Naštěstí tady ten monopol, který nám tu nechala minulá vláda, se nová vláda snaží napravit.

Takže legislativní změna?

Ano, už byla vládou schválena, teď je v prvním čtení v Poslanecké sněmovně a dává opět možnost všem těm pojišťovnám, které mohly tohle pojištění poskytovat předtím, tudíž odstraňujeme monopol, který jednoznačně dobrý nebyl.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované