Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
V Česku loni pokračoval solární boom. Podle odhadů Solární asociace stoupl výkon slunečních elektráren v zemi o víc než tisíc megawattů na výsledných 3,6 gigawattu. Většinou šlo o střešní instalace na rodinných domech, veřejných budovách, průmyslových, obchodních nebo skladových halách. Objevil se ale i nový trend: fotovoltaika míří na první bytové domy.
„Měli jsme na společném účtu naspořený větší obnos. Zateplení a podobné velké investice na domě máme hotové, takže jsme pro peníze hledali využití, aby nám neležely v bance,“ líčí cestu k domovní solární elektrárně Radek Čepelka ze sdružení vlastníků jednotek (SVJ) šestipodlažního paneláku na Moravském Předměstí v Hradci Králové.
Třicet let starý dům s 36 byty pokryly panely o výkonu 33,6 kilowattpeaků (kWp) za 1,665 milionu korun. „Polovinu nákladů pokryla dotace. K ceně elektrárny jsme ale museli připočíst ještě skoro 200 tisíc korun na nové elektrické rozvody, protože se ukázalo, že ty původní už nevyhovují,“ říká pan Čepelka.
Dodavatelská firma S-Power slibuje, že panely se královéhradeckému SVJ zaplatí za pět let. „Vycházíme z předpokladu, že cena elektřiny v příštích letech poroste v průměru o pět procent ročně. Dům spotřebuje asi 70 procent produkce střešních solárů, zbylých 30 procent přebytečné elektřiny se může prodávat,“ říká Michal Mládek z S-Poweru.
Solární elektrárna zatím čeká na připojení do distribuční sítě. SVJ předpokládá, že většina její produkce se využije ve společných prostorách na osvětlení či provoz výtahu. Co bude navíc, rozúčtuje se na jednotlivé byty. A přebytky, které dům nevyužije, půjdou do sítě - buď za úplatu, nebo na takzvanou virtuální baterii (stejný objem elektřiny, jakou fotovoltaika dodá do sítě, distributor „vrátí“ domu bezplatně v době, kdy jeho panely nevyrábějí).
„Zatím studujeme, jaké řešení je pro nás nejlepší,“ říká pan Čepelka. Za velkou výhodu považuje, že si jednotlivé domácnosti mohou nechat dosavadní dodavatele elektřiny a dosavadní smlouvy, že zůstávají zachována jednotlivá bytová odběrná místa.
Bytové sdílení
Až do konce roku 2022 nebylo sdílení elektřiny v rámci bytových domů v Česku možné. Domy, které chtěly využít společnou elektrárnu, musely sloučit všechna bytová odběrná místa do jediného, domácnosti přestaly měřit spotřebu v jednotlivých bytech a náklady na elektřinu se musely rozpočítávat podle předem dohodnutého klíče. Na projektu se tak musely podílet všechny byty v domě.
Komplikovanou praxi, v podmínkách tuzemských SVJ těžko průchodnou, změnila až předloňská novela Energetického zákona. Dům podle nových podmínek zřídí jedno společné odběrné místo, k němuž se mohou přihlašovat jednotlivé byty. Ty si zachovávají vlastní odběrná místa, vlastní elektroměry a nemusí měnit smlouvy se svými dodavateli.
„Elektřina z domovní fotovoltaiky, která se nespotřebuje ve společných prostorách, se přeúčtovává na jednotlivé přihlášené byty, a teprve co se nespotřebuje v domě, jde do sítě,“ vysvětluje Michal Mládek z S-Poweru. O nové možnosti podle něj většina SVJ dodnes neví, což zájem o domovní fotovoltaiky brzdí.
První vlaštovky
Největší ze tří tuzemských distribučních firem ČEZ Distribuce připojila loni do své sítě přes 48 tisíc střešních elektráren na hladině nízkého napětí. Přes 78 procent z nich je vybaveno bateriovým úložištěm. Činžáků a paneláků je ale mezi nimi zanedbatelné množství.
„Možnost sdílet elektřinu v rámci bytového domu využilo na našem distribučním území jen 45 subjektů, šlo o menší bytové domy do 10 bytů. Z našeho pohledu se tato možnost moc nevyužívá a veřejnost o službu neprojevila zatím velký zájem,“ říká mluvčí ČEZ Soňa Holingerová. To potvrzuje i Michal Mládek z firmy S-Power, která loni založila speciální oddělení, právě pro dodávku fotovoltaiky na bytové domy. Dotazů na takovou možnost přišlo sice několik stovek, realizací je ale zatím jen pár.
Podle Soni Holingerové brání většímu využití společných panelů celá řada překážek od komplikovaného získávání souhlasu majitelů jednotlivých bytů až po zajištění financí. Domy podle ní často nemají vhodné prostory pro instalaci souvisejících technologií, jako jsou baterie a střídače.
„Někdy je problém stav a statika střechy, zásahy do objektu a vnitřní elektroinstalace budovy. A pak je tu otázka využití pro vyrobenou elektřinu v době, kdy ji domácnosti neodebírají, ale elektrárna vyrábí. A tak dále,“ vypočítává mluvčí.
Instalaci panelů na domy považuje za „obtížnou“ i výkonný ředitel Solární asociace Jan Krčmář. „Má to smysl, pokud má panelák velkou spotřebu a vhodné společné prostory. Ale pokud lidé z paneláků čekají, že jim střešní fotovoltaika přinese stejné výhody a úspory jako domácnostem z rodinných domků, je to chiméra,“ prohlašuje.
Lidé podle Krčmáře odmítají slučovat odběrná místa. To už dnes sice není nutné, s novou možností sdílení elektřiny v rámci domu však podle něj zatím není dost zkušeností. A tak většina SVJ stále váhá. Úskalí vidí i v jednání v rámci jednotlivých SVJ, jejichž členové mívají problém se shodou na jakýchkoliv společných investicích.
„Pokud jde o střechy v městských centrech, tam zase panely narážejí na památkáře. Sám bydlím v Praze na Žižkově ve sto let starém činžáku. Myslím, že tady panely nebudou nikdy,“ říká Krčmář. Potenciál paneláků a činžáků podle něj nikdy nebude využit tak, jako v zástavbě rodinných domů.
Dohoda na první schůzi
První zkušenosti průkopníků panelákových fotovoltaik ale tak dramatické nejsou. „U nás v domě žádná bouřlivá debata o panelech nebyla, schválili jsme to během jediné schůze,“ říká pan Čepelka z královéhradeckého sídliště.
„Společnou fotovoltaiku od roku 2023 ani nemusí schvalovat jednohlasně všichni členové SVJ, stačí většina. Mohou se na tom podílet jen ty domácnosti, které mají zájem, to dřív možné nebylo,“ říká Michal Mládek. Podle jeho zkušeností se ale nakonec ke společnému projektu v domě přidávají i počáteční odpůrci. „Tam, kde jsme zatím dodávali, se na tom vždy podílí celý dům,“ říká.
Právě tak dopadla debata o fotovoltaice i v bytovém družstvu na pražských Stodůlkách. Elektrárnu o výkonu 19,32 kWp na dům s 23 byty tu nainstalovali v létě, koncem listopadu byla připojena do distribuce. Na sdílení elektřiny se tu podílejí všichni. Dům má už s podobnými investicemi zkušenosti, před několika lety se odpojil od teplárny a má vlastní tepelné čerpadlo. I proto je úspora elektřiny pro dům žádoucí.
„Teoreticky bychom si měli ze solárů vyrábět 19 megawatthodin elektřiny ročně. Jestli to tak opravdu bude, teprve uvidíme,“ říká Lubomír Sikora z družstevního výboru. Přebytky elektřiny, která se nespotřebuje ve společných prostorách, půjdou do 24kilowattové baterie, případně do ohřevu teplé užitkové vody. Teprve další nadprodukce půjde do sítě.
Celý systém vyšel družstvo ze Stodůlek na 1,4 milionu korun, polovinu kryje dotace. „Dodavatel nám slibuje návratnost investice do pěti let. K tomu jsem trochu skeptický, počítám spíš s osmiletou návratností. Ale i s tím bychom byli spokojeni,“ říká pan Sikora.
Ani tady prý nijak dramatická debata o fotovoltaice neprobíhala. „Pochyby u nás byly jen před lety kvůli naší první půjčce na zateplení domu. Od té doby si lidé v domě zvykli, že co investujeme do úspor, to dává smysl,“ prohlašuje.
Družstvo ze Stodůlek si na svou solární investici bralo úvěr, peníze naspořené na účtu nemělo. Na přislíbenou dotaci tu zatím čekají.
Od loňského září už však mohou SVJ a bytová družstva o peníze žádat s předstihem. Dotační program Nová zelená úsporám jim nabízí pro domovní soláry zálohu na podpory. Žadatelé tak mohou peníze od státu inkasovat už na základě předloženého projektu, nemusí čekat na připojení elektrárny do distribuční sítě. Mají-li naspořenou zbývající část nákladů, mohou se obejít bez bankovního úvěru.
