Hlavní obsah

Komentář: Stane se z Čechů líná konzumní masa? Máme k tomu nakročeno

Jiří Jemelka
zakladatel J.I.P. pro firmy
Foto: Shuttestock.com/tommaso79

Ilustrační foto.

Reklama

27. 11. 2021 18:20

Dlouhé vládní programy nejsou potřeba. Manažer a kouč Jiří Jemelka je v komentáři pro SZ Byznys shrnul do pěti jednoduchých bodů.

Článek

Jsem podnikatel baťovského střihu. Řídím se zásadou, že je třeba produkovat kvalitní zboží a služby za co nejlepší cenu, a přitom zaplatit slušně lidi, kteří pro vás pracují.

Tato nadčasová podnikatelská filozofie byla založena na férovosti, odpovědnosti a zdravém selském rozumu. Je jedním z pilířů udržitelnosti. Dnešní realita tomu však vůbec neodpovídá. Nejde jen o ekonomický problém. Dotkne se každého. Vláda se proto musí zaměřit na následující, aby zmírnila krizi, která se na nás řítí.

1. Politika pod korporátním tlakem

Od 90. let zde dosavadní vlády zahraniční kapitál masově vítaly. Podbízely se mu a argumentovaly rostoucí životní úrovní a zaměstnaností. Chyba. Bylo to jako si na prsou hřát hada. Politika se stává zajatcem korporátních tlaků. Bohužel. A to činí naše hospodářství zranitelným. První jasně čitelné signály k nám přicházejí nejen z oblasti automotive a energetiky. Jen pošetilec by si nevšiml.

Vládnoucí reprezentace se musí snažit přenést páteř našeho hospodářství jinam. Klíč jsou malé a střední podniky. Politická reprezentace si musí uvědomit, že to nejsou jejich nepřátelé, ale spojenci. Když jich zkrachuje 50, budou-li mít průměrně 100 zaměstnanců, máme tu postupné uvolnění 5000 lidí, kteří se dostanou na trh práce, ale budou je moci pomalu převzít ty subjekty, kterým se daří.

Jaká je ale šance, že skončí najednou padesátka podnikatelů? Velice malá. O to menší, pokud začneme podporovat diverzitu a nebudeme stranit jen několika málo odvětvím. Tak si představuji resilienci, kontinuitu, přirozenou obměnu, stabilitu a určitou jistotu.

Co se ale stane, když u nás skončí dva korporáty v jediném roce? Deset tisíc lidí na úřadech práce? Dvacet tisíc lidí? A nápor na sociální systém? Je to scénář hospodářského i společenského kolapsu. A k tomu může dojít.

2. Narovnání podmínek pro podnikání

Aby se menšímu či střednímu tuzemskému podnikateli dařilo, nesmí být v nevýhodě oproti velkým zahraničním společnostem – o to by se měla nová politická reprezentace postarat. Nikdy jsem nebyl zastánce dotací ani daňových rájů. Oboje bych nejraději zrušil. Každý subjekt podnikající v Česku by zde měl daně odvádět. Tady tvoří obrat a zisk, tady daní. A to podle jasných pravidel bez speciálních výjimek a zvýhodnění. Je to jako závazek a odpovědnost vzhledem k lokalitě, lidem.

Tak firma dává najevo, že respektuje zemi, v níž užívá svobody podnikat. Přestože se řada podnikatelů bez dotačních programů neobejde, vláda by měla naše elity motivovat k tomu, aby provozovaly svou činnost tak, že dotační injekce vlastně potřebovat nebudou. Jen tak zajistíme nezávislost na lobbistických tlacích a nesmyslech, které se příčí zdravému rozumu.

3. Stop byrokracii a chvála digitalizaci

Byrokratický balast malé a střední firmy dosti často oproti velkým hráčům znevýhodňuje. Podniky, které mají celý aparát řešící tyto záležitosti, jsou v nefér výhodě. My ale potřebujeme transparentní prostředí, které nebude administrativně malé a střední podnikatele tolik zatěžovat a bude srozumitelné. Koneckonců i pro velké hráče by to znamenalo snížení nákladů. Kroky k tomu musí být nejen legislativní, ale především by mělo jít o přenesení služeb do digitálního prostředí, aby je bylo možno snadno obsluhovat. To je pro vládu jednoznačný úkol.

4. Rozvoj infrastruktury

Aby mohly tuzemské podniky vzkvétat, potřebují kvalitní infrastrukturu. Dopravně a datově by měly být snadno obslouženy všechny regiony republiky a žádná z lokalit by se neměla stát vyloučenou. Vláda musí od slibů přejít k činům, v rychlosti budování infrastruktury jsme bohužel na chvostu. Podívejte se, prosím, do Polska.

V první řadě je třeba propojit severovýchod republiky s Prahou. Musí se dokončit dálnice D11 a potřebujeme provázat dálniční síť s Olomouckem. Také hlavní tah na České Budějovice by si zasloužil tolik potřebnou úpravu. O dobudování obchvatů měst nemluvě.

Pro zvýšení mobility osob za prací a rozvoj regionů je nezbytné zbudování koridoru pro rychlovlaky mezi Prahou a moravskou metropolí. Samozřejmě, že by bylo nejlepší takto propojit všechna krajská města. To by pomohlo k rozvoji regionů v celé zemi a zvýšení životní úrovně, zlepšení obchodních styků a především spolupráci mezi tuzemskými firmami.

5. Probouzet kritické uvažování a vést k hodnotám

Nacházíme se v bezprecedentní době. Uměle vytvářené a saturované potřeby Maslowovu pyramidu přerostly jako rakovina. Bez kritického náhledu a vysoce vyvinuté morálky se budeme motat v bludném kruhu. To nejhorší, co se může stát, je, že se z české populace stane líná konzumní masa bez motivace a psychické odolnosti.

Máme k tomu bohužel nakročeno velmi dobře. Obávám se, že to nejhorší ze zdecimované bývalé průmyslové mocnosti v srdci Evropy ale naservírujeme na talíř následujícím dvěma generacím. A nemyslím tím jen zadluženost státu. Bude na nich rekonstrukce republiky, hospodářství i společnosti.

Proto musí vláda naprosto dramaticky zasáhnout do vzdělávacího systému a vést naše děti ke kritickému uvažování, vychovávat je k podnikavosti a ke cti, respektu, upřímnosti, pracovitosti, trpělivosti a schopnosti odložit svou spotřebu. To jsou základy prosperity, na nichž může vyrůst úspěšný a udržitelný byznys. Vláda je také první instancí, která v tomto musí jít příkladem a nesmí se bát změn.

Sdílejte článek

Reklama

Související témata:

Doporučované