Hlavní obsah

Expert na pád civilizací varuje: Zdroj našeho blahobytu mizí

Foto: Profimedia.cz

Egyptolog Miroslav Bárta.

Reklama

10. 3. 7:12

Západ tlačí na zelenou revoluci v energetice, aby lidstvo nezničila globální změna klimatu. Egyptolog Miroslav Bárta říká, že by pomohlo omezení spotřeby. Výhodou naší doby je, že o tom můžeme přesvědčit celý svět.

Článek

Egyptolog Miroslav Bárta se i mezi laickou veřejností zviditelnil teoriemi o vývojových fázích, kolapsu a regeneraci civilizací. Pozorování našich dnů porovnává s jinými civilizacemi a varuje, že jsme první civilizací v dějinách této planety, která nedokáže využít většinu toho, co vyrobí. „Jsme strašlivě neúspěšní v recyklaci, to by člověk zaplakal. V případě textilu jsme schopní zrecyklovat jen tři procenta, v případě plastu jen o málo víc.“

Přebujelou spotřebu Bárta ilustruje na letecké dopravě – kdysi byla pro velkou část lidí prakticky nedosažitelná, ale postupně zlevňovala, až se výlet do Milána na operu nebo za nákupy v New Yorku stal reálným požitkem. V konečném důsledku tedy platí, že čím víc se jakákoliv technologie rozšíří, tím více se s ní nakonec plýtvá – a tím víc zdrojů nakonec spotřebuje.

Bárta kromě jiného předsedá správní radě Institutu Equilibrium, který sdružuje akademiky celé řady oborů – od kybernetiky přes medicínu, biologii nebo management až po ekonomii a historii. Institut pořádá dvoudenní videokonferenci Budoucnost české energetiky, kterou můžete sledovat na webu SZ Byznys dnes od 13.00. Seznam Zprávy jsou mediálním partnerem akce.

Bártovo vystoupení otevře druhý jednací den. Levná energie a způsob, jak s ní člověk zachází, jsou podle něj jednou z klíčových podmínek pro přežití naší civilizace.

Je neobvyklé, když je historik přizván na energetickou konferenci. Můžete shrnout hlavní poselství, které chystáte ve své přednášce Člověk a energie?

Důvod je nabíledni. Dokončil jsem velkou teorii, která mluví o sedmi zákonech civilizací, které zatím existovaly. Kniha vychází teď v květnu v nakladatelství JOTA v Brně. Šestý zákon, který tam zmiňuji, je pojmenován jako Zákon energetické a technologické determinace. A říká, že vývoj každé společnosti a civilizace je determinován technologiemi a jinými zdroji energie. Bez objektivně levné energie nemůže společnost a civilizace ani růst, ani udržet svou komplexitu. Vypadá to hrozně vědecky, ale je to velmi jednoduché.

Miroslav Bárta

Profesor egyptologie

Prorektor Univerzity Karlovy pro vnější vztahy

Zaměstnanec Českého egyptologického ústavu, ředitel českého archeologického výzkumu v Egyptě

Specializuje se na srovnávací studium civilizací. Zabývá se také vztahem člověka a krajiny ve starověku, vývojem a kolapsem komplexních společností nebo archeologickým a kulturně-historickým pozadím Starého Zákona.

Když se rozhlédnete, uvidíte ve vašem každodenním životě spoustu sofistikovaných technologií. Počínaje mobilem a počítačem až po moderní nemocnice, které dneska zachraňují život spoustě Čechů. Abychom udrželi tuto kvalitu, potřebujete spoustu energie, a tu musíte z něčeho platit.

Žádný další krok ve vývoji dál se nedá udělat zadarmo, musíte na něj mít energii. Formy energie, které civilizace v různých stádiích svého vývoje a v různých časových obdobích používaly, determinovaly to, kam se ta civilizace dostala. Toto je jeden ze sedmi zákonů civilizace a platí samozřejmě i pro nás. Bez obrovského množství levné energie by nic takového jako je iPhone, internet nebo lety do kosmu prostě nemohly existovat. Ve čtvrtek mám na konferenci krátké vystoupení, kde chci mluvit o tomto zákoně a aspektech, které se s tím pojí.

Dnes jsme ve fázi, kdy se vyspělý svět včetně Evropy záměrně vzdává zdroje energie, který je v této chvíli pro něj nejlevnější a nejdostupnější. Myslím fosilní paliva. A přechází na nové zdroje, které jsou zatím dražší, méně dostupné a technologicky ne vždy dotažené do konce. Důvodem je boj proti klimatické změně, která by mohla naši společnost poškodit. Má tato situace nějaké historické analogie?

My jsme v mnoha ohledech jiná civilizace než ty předchozí. Jsme první globální civilizace, jsme civilizace, která dokáže absolutizovat událost – něco se udá a je to během několika mikrosekund dostupné na celém světě. Energie jsou součástí toho příběhu. Jsme v situaci, kdy dokážeme, ne nekonečně, ale dlouhodobě, subvencovat formy energie, které třeba v tuto chvíli nejsou tak vydatné.

Klasické zdroje docházejí

Dá se vydatnost energetických zdrojů nějak porovnávat?

Pro to se používá charakteristika, které se říká ERoI (z ang. Energy Return On Investment – pozn. red.). Ukazuje, kolik jednotek musíte vynaložit na získání energie ve vztahu k počtu jednotek, které získáváte z té vyrobené energie. Typicky třeba u nejklasičtějšího fosilního zdroje, uhlí a ropy, ten poměr činil na začátku 20. století 1:100. Tzn. jeden dolar, vložený na získání určitého množství hmoty, vám vydělal sto dolarů. Dneska ale je ten poměr jen zhruba 1:30, u kvalitnějšího černého uhlí třeba 1:40. Ale u fotovoltaiky, o které se na konferenci bude také mluvit, tak tam je ten poměr třeba 1:10. U nukleární energie to může být třeba 1:20.

Institut Equilibrium

Nezisková nezávislá organizace, za níž stojí skupina akademiků různých oborů.

Cílem je analýza společnosti z různých úhlů pohledu a různých vědních disciplín.

Ředitelem je kybernetik Vladimír Mařík z ČVUT.

Konference Budoucnost české energetiky je součástí dlouhodobého projektu Hledání české cesty. Vysílat ji budou Seznam Zprávy (v článku níže).

Pusťte si konferenci Budoucnost české energetiky

To dokumentuje, o kolik je uhlí nebo ropa jako zdroj energie levnější než bezemisní technologie.

Dodnes platí, že nejvýhodnější způsob získávání energie je z vody, z přehrad, z řek. Tam je poměr ERoI přes osmdesát. Jedna vložená jednotka vám vydělá osmdesát jednotek. Bohužel v případě Česka máme řek málo, v tomto se nemáme kam rozvíjet.

Proč výnosnost fosilní energie s časem klesá?

Ložiska ropy nebo uhlí se postupně vyčerpávají. Těch nejbohatších, nebo těch, kde se nemusí vrtat moc hluboko a které nevyžadují takové úsilí, ubývá. Takže celkově náklady stoupají. Fosilní zdroje mají dáno do vínku, že jsou neobnovitelné.

Nejde ale jen o výnosnost. Třeba u energie z větru je EroI asi 1:18. Ale když nefouká, tak nemáme žádnou větrnou energii. Když nesvítí slunce, nemáme fotovoltaickou energii. To je další aspekt. A další aspekt je pak ten, že třeba u fotovoltaiky se nezapočítávají vedlejší náklady, například recyklace panelů je v tuto chvíli neznámá. Těch aspektů je strašně moc. Hledání nových zdrojů, pokud možno obnovitelné energie, je určitě správnou cestou. Jsme ale někde úplně na začátku. Dovolím si tvrdit, že budoucnost bude lepší, než aktuálně je. Ale je tam přirozeně spousta nebezpečí. A objektivně platí z hlediska dlouhých časových řad, že jakákoliv forma energie, která se musí subvencovat, nedává smysl.

Říkáte, že výtěžnost fosilní energetiky klesá a dlouhodobé subvencování technologií, což se v našich klimatických podmínkách dnes týká většiny obnovitelných zdrojů, je problematické nebo neudržitelné do budoucna. Jaké vidíte východisko? Snížení spotřeby?

To není otázka pro mne, ale pro specialisty…

Ne, ne, ptám se na ony historické analogie. Předpokládám, že civilizace není poprvé ve fázi, kdy jí docházejí zdroje. Nebo ano?

On existuje jeden paradox, který jsme ještě nevyřešili. A mohl by být velice důležitý. Jmenuje se Jevonsův paradox a říká, že čím máme dokonalejší technologie, tím více máme tendenci plýtvat.

Jevonsův paradox

Jistě, čím je energie dostupnější a levnější, tím víc jí celkově spotřebováváme. Platí to i o pro jiné komodity, než je energie.

Ano. Vezměte si třeba rozvoj letecké dopravy. Nejdřív se létalo tak, že jste cestu dlouhodobě plánovali, musela být pro vás důležitá. Pak letecká doprava zlevnila tak, že se ještě před rokem, než to zmařil covid, létalo třeba na otočku z Prahy na operu do Milána, na nákupy do New Yorku. To je typická ukázka Jevonsova paradoxu. Čím více jsou technologie dostupnější, tím více s nimi plýtváme. Tak nakonec každá další nová technologie přinese více plýtvání než úspor. Pokud se nám povede tohle nastavení změnit v hlavě, tak si myslím, že jsme minimálně z půlky úspěšní.

Není pro člověka přirozené to nastavení v hlavě, které nám velí zvyšovat spotřebu, jakmile je pro nás dostupná, toužit po dalším a dalším zboží? Dá se to změnit?

V každé době je přirozené něco jiného. Archeologie časových řad, která se neomezuje na pětiletky nebo desetiletky, vám umožňuje ukázat, co se stane, když… A zároveň poukázat na různé způsoby optimálnějšího vývoje. Umenšit Jevonsův paradox, to by rozhodně byla cesta kupředu.

Jestli je něco přirozené dnes, tak to nemusí být přirozené zítra. Dnes je přirozené jít do obchodu s rouškou, ale doufám, že za půl roku to přirozené už nebude. Proměny času společnosti jsou dynamické a to, co považujeme dneska za normální nebo naopak za nepřirozené, může být zítra minulostí.

Přebujelá spotřeba

Vy jste upozorňoval, že jedním z faktorů kolapsů civilizací, nebo přesněji řečeno přeměny civilizací v kvalitativně jiné civilizace, bývá přebujelá spotřeba. Jsme v Evropě ve fázi přebujelé spotřeby?

Svým způsobem asi ano. Rezignovali jsme na smysluplnost naší spotřeby i její konsekvence. Když se třeba podíváte na to, jak jsme strašlivě neúspěšní v recyklaci, v návratu materiálu do oběhu, to by člověk zaplakal. V případě textilu jsme schopní zrecyklovat jen tři procenta, v případě plastu jen o málo víc. Jsme první civilizací v dějinách této planety, která nedokáže vrátit většinu toho, co vyrobí, zpět do oběhu, nebo to nějak použít. Což je dost katastrofické konstatování.

Přichází v úvahu, že společnost svoji spotřebu nebo vyčerpávání zdrojů dobrovolně sníží, aniž se dostane do nějaké akutní bolestné krize, která ji k tomu donutí?

Myslím si, že v lidské mysli je to tak nastaveno, jak jste sama řekla, že pokud není člověk donucen, pokud nenastane opravdu hluboká krize, tak se toho dobrovolně nevzdá. Na druhou stranu my jsme naprosto unikátní civilizací, v dobrém i zlém. Pokud dosáhneme takové úrovně vzdělanosti, takového porozumění světu za každého jedince, třeba si řekneme: my to takhle už nechceme, protože naše děti by tím byly ohroženy. A budeme chtít společnost aktivně změnit. Tam je jediná cesta, kterou já vidím. Ne přes rozkazy, autoritativní rozhodnutí a pod rouškou pokut a trestů. Ale v občanské společnosti, která si to téma vezme nenásilnou formou za své právě proto, že si každý z nás uvědomí svoji vlastní zodpovědnost za to, co bude.

Přesvědčit svět

Chápu, že jste historik, nikoliv specialista na klima a další přírodní vědy. Nicméně, patříte k lidem, přesvědčeným o tom, že současná podoba energetiky, výroby a spotřeby a s tím spojené emise skleníkových plynů vedou ke globální zkáze?

Každý extrém je nebezpečný. Myslím, že se dají bez problémů doložit stovky příkladů, že člověk se chová nezodpovědně a ničí přírodní prostředí. Když se podíváme na těžařské firmy v Amazonii, na pokusy sázet zcela nepatřičné stromy v Africe, kde to ničí ekosystém… Člověk k poškozování rozhodně značnou mírou přispívá. Produkcí CO2, produkcí obrovského množství odpadů.

Ale zároveň je také řada důkazů, že přírodní prostředí přes to všechno, jak ho mrzačíme, má i svoji vlastní dynamiku a mění se ve vlnách. Možná jste zachytila informace o „vypínání“ se Golfského proudu. Ale i to už máme za sebou, proběhlo to před 12 tisíci lety. Když se tehdy Golfský proud vypnul, nastal pokles teplot na severní polokouli o pět až osm stupňů. Takže etapa globálního oteplování může vést i k tomu, že se skokově ochladí.

Říkáte, že jsme globální civilizací, ale společnosti se v různých částech světa chovají odlišně. Euroatlantická společnost, která je početně v menšině, se snaží nastolit nový trend v energetice, v recyklaci odpadů, v ekonomice. I za cenu masivních subvencí a zdražování výroby. Zároveň se ve východní a jižní části světa masivně industrializuje. Emise, znečištění i zátěž přírodního prostředí tam rostou. Může naše méně početná společnost zvrátit globální vývoj? Stalo se to někdy v historii?

Každá budoucnost se rodí z nějaké menšinové aktivity, menšinové myšlenky, která se nakonec prosadí. Ale je tady jedno nebezpečí. Když náš západní, severoatlantický civilizační okruh nepřesvědčí a nebude motivovat zbytek světa – tu jeho větší část – aby se choval obdobně, tak můžeme na nějaké světlé zítřky zapomenout. Protože skutečně jsme globální civilizací. A když selžeme, nebo se neprosadí myšlenky, které budou vést k udržitelnosti světa, tak se nám nebude vést dobře. Buď se to povede prosadit celoplanetárně, nebo selžeme.

Časový program konference Budoucnost české energetiky

Středa 10. 3. 2021

Blok 1: Přechod k nízkoemisním energetickým zdrojům

13.00 – 13.05 Zahájení – Vladimír Mařík a Vladimír Wagner

13.05 – 13.35 Jaroslav Míl, vládní zmocněnec pro jadernou energetiku

Stav české energetiky a její budoucnost

13.35 – 13.55 René Neděla, náměstek ministra MPO

Budoucnost teplárenství

13.55 – 14.15 Vladimír Wagner, Ústav jaderné fyziky AV ČR

Nízkoemisní zdroje – jaderná energetika

14.15 – 14.35 Jan Fousek, výkonný ředitel AKU-BAT

Obnovitelné zdroje potřebují akumulaci

14.35 – 14.55 Martin Hájek, výkonný ředitel Teplárenského sdružení ČR

Jak využívat a postupně nahrazovat fosilní energetiku

14.55 – 15.20 Peter Kalaš, viceprezident, Česká podnikatelská rada pro udržitelný rozvoj

Ladění bezemisního mixu ve strategii EU

15.20 – 16.20 Panelová diskuse k 1. bloku

Panelisté: René Neděla, Martin Hájek, Vladimír Wagner, Jan Fousek, Peter Kalaš

Čtvrtek 11. 3. 2021

Blok 2: Nové technologie mění energetiku

13.00 – 13.05 Zahájení Vladimír Mařík

13.05 – 13.20 Miroslav Bárta, Egyptologický ústav UK

Člověk a energie

13.20 – 13.50 Peter Staněk, SAV Bratislava

Digitalizácia ako fenomén budúcej trasformácie společnosti

13.50 – 14.10 Vladimír Mařík, vědecký ředitel CIIRC ČVUT

Myšlení 4.0 – nová cesta k energetické resilienci

14.10 – 14.25 Dita Tesařová, Národní centrum energetických úspor

Energetické úspory a možnosti EPC ve veřejném sektoru

14.25 – 14.45 Pavel Hrzina, FEL ČVUT

Fotovoltaika, akumulátory – bezpečné užívání a další vývoj technologie

14.45 – 15.05 Radek Škoda, CIIRC ČVUT

Efektivní využití jaderného paliva v teplárenství a elektroenergetice

15.05 – 15.25 Hynek Beran, CIIRC ČVUT

Hrozí nám blackout? Proměny stabilního zajištění dodávek energie

15.25 – 16.15 Panelová diskuse k 2. bloku

Panelisté: Vladimír Mařík, Hynek Beran, Pavel Hrzina, Josef Fantík, Václav Pačes

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené