Hlavní obsah

Jourová: Nikdo nesmí zažít násilí kvůli tomu, kým je nebo jak se narodí

Foto: Profimedia.cz

„Kdo kritizuje Istanbulskou úmluvu, měl by přijít s vlastním plánem,“ řekla Seznam Zprávám místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová.

Reklama

19. 12. 2020 10:00

Násilí na ženách je pro Evropskou unii velké téma. Poprvé na něj v plné šíři poukázala celoevropská studie v roce 2013: vyšlo například najevo, že každá druhá žena zažila stalking a jedna z dvaceti žen byla znásilněná.

Článek

Blok se proto rozhodl problém řešit – a evropský boj proti násilí na ženách má už šestým rokem na starost místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová.

„Když jsem v roce 2014 přišla do Evropské komise, vyhlásila jsem boj násilí na ženách. Bojujeme proti jakémukoliv násilí na ženách, fyzickému, psychickému, znásilnění atd. Problematiku zviditelňujeme, pracujeme na prevenci, snažíme se pomoct obětem,“ vyjádřila se pro Seznam Zprávy na úvod Jourová.

Říkej tomu femicida

Dřív se tomu chybně říkalo zločin z vášně. Femicida je vražda ženy z prostého důvodu: že je žena. Novinářský projekt Říkej tomu femicida si klade za cíl dostat do veřejného prostoru nejen tento termín, ale především to, co se za ním skrývá. Protože prevence je ta nejlepší zbraň.

Celý týden vycházejí na Seznam Zprávách texty, rozhovory a vysvětlovací grafy týkající se tématu femicida a násilí na ženách ve světěv Česku. Sdílejte s námi vaše komentáře na sociálních sítích pod hashtagem #Rikejtomufemicida.

Evropská unie registruje v rámci potírání násilí na ženách i problém v podobě femicid. „Tématu se intenzivně věnujeme. Pojem femicida znamená, že ženy a dívky jsou zabíjeny, úmyslně, kvůli jejich pohlaví. Nikdo nesmí zažít násilí kvůli tomu, kým je nebo jak se narodí. Jedná se o systémový problém, který se snažíme vymýtit,“ vysvětlila Jourová.

Cest, jak toho dosáhnout, existuje hned několik. „Můžeme předkládat legislativní návrhy, financovat projekty či pomáhat členským státům sdílet informace, příklady dobré praxe a tak dále,“ vyjmenovala eurokomisařka. Evropská komise přijala třeba směrnici pro pomoc obětem trestných činů.

„Je v ní speciální ustanovení pro oběti násilí na ženách. Jiná evropská norma by zase měla ochránit ženy proti tomu, kdo je ohrožuje, i v případě, že se uchýlí do jiného členského státu,“ dodala.

Současná praxe se ale s koronavirovou pandemií zkomplikovala. Počty případů domácího násilí kvůli opatřením, například lockdownu, strmě rostou napříč členskými státy. A už v první vlně se podle Jourové ukázaly nedostatky národních systémů ochrany obětí násilí.

„Na druhou stranu skoro všechny státy spustily kampaně, ve kterých informovaly oběti o možnostech pomoci. A některé členské státy přijaly specifická opatření a zařadily azylové domy a linky pomoci mezi základní provozovny, které zůstaly dostupné po celou dobu uzávěry v době pandemie,“ poukázala Jourová.

Například ve Francii, Lotyšsku, Estonsku a na Slovensku platila v době uzávěry povinnost poskytnout obětem násilí na ženách alternativní ubytování. Jiné členské státy – Irsko, Španělsko a Litva – zase přijaly akční plány, jež mají za cíl vymýcení násilí na ženách v době pandemie. A to spolu s rozpočtem k tomu určeným.

Páky v rukou vlád, policie a soudců

Jourová považuje boj proti násilí na ženách za vůbec jednu z prioritních politických agend Evropské unie. „V příštím roce chceme iniciovat debatu o evropské legislativě sjednocující definici různých typů násilí na ženách a stanovující minimální parametry ochrany,“ poodkrývá své budoucí kroky eurokomisařka.

„Samozřejmě ale ty nejúčinnější páky mají v rukou národní vlády, policie a soudci,“ argumentuje však Věra Jourová a přiznává, že v Evropě vidí rozdílné přístupy k problematice. Jedna skupina nastavila efektivní infrastrukturu na pomoc obětem násilí. Jiní se ale staví odmítavě k Istanbulské úmluvě, tedy dokumentu proti násilí na ženách, kterou iniciovala Rada Evropy.

„Mrzí mě, že někteří se soustředí na sporné ideologické konotace, místo toho, aby se zaměřili na problém jako takový,“ kritizuje Jourová státy, které Istanbulskou úmluvu využívají především pro politické i kulturní války.

Istanbulská úmluva

Úmluva Rady Evropy o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí, známá též jako Istanbulská úmluva, je mezinárodní smlouva Rady Evropy zaměřená na potírání a prevenci násilí na ženách a domácího násilí. Podle přehledu Rady Evropy úmluva zavádí soubor definic trestných činů, například mrzačení ženského genitálu, vynucený sňatek, nebezpečné pronásledování (stalking), vynucený potrat a vynucenou sterilizaci.

Česká republika tuto smlouvu stále neratifikovala.

Předvolebním tématem se obsah Istanbulské úmluvy stal i letos před parlamentními volbami na Slovensku. Její kritici argumentovali především „narušením tradičních hodnot“ společnosti. Konkrétně jim vadilo, že v dokumentu není specifikované, že žena je „žena“ a muž je „muž“. Těsně před volbami chtěl předseda SNS Andrej Danko v parlamentu odhlasovat stažení slovenského podpisu pod úmluvou.

Odstoupení od Istanbulské úmluvy letos v červenci předeslalo také Polsko. Tamní představitelé rovněž dokument označují za „ideologický“. Ratifikaci úmluvy odmítl letos v květnu i maďarský parlament. Ani Česká republika zatím Istanbulskou úmluvu neratifikovala.

„Ti, kdo úmluvu kritizují, by měli přijít s návrhem, jak jinak situaci žen a dívek zlepšit,“ komentuje eurokomisařka.

O alarmující situaci v Mexiku nebo Turecku si přečtěte zde

Stigmata přetrvávají

Násilí na ženách je v evropské společnosti do jisté míry stále téma opředené mnoha hluboko zakořeněnými mýty, třeba že si za to „oběť může sama“, případně že „oběť mohla vždy odejít“. Podle Jourové se ale EU postupně daří bořit zažité představy.

„Pamatuji si svou návštěvu azylového domu ve Štrasburku, kde mi klientky, odvážné ženy, které tam žily, líčily, jak se snažily překonat svá traumata. Říkaly, jak to pro ně bylo obtížné odvážit se problém nahlásit a otevřeně o něm mluvit. Tohle je jedna z nejtěžších částí, musíte v sobě najít hodně odvahy. A je mi jasné, že podobné příběhy mají ženy napříč Evropou,“ podotkla místopředsedkyně Evropské komise.

Stejně jako jednotlivé členské státy i unijní instituce bojuje s nedostatkem dat a informací. „Pro nás a pro vlády členských států je obtížné jednat, pokud neznáme rozsah problému. Jeden z důvodů je, že tento druh násilí zůstává nedostatečně hlášen. Oběti často váhají nahlásit, že pachatelem může být člen rodiny, nebo mají pocit, že by je úřady nebraly vážně. Je okolo toho spousta stigmat,“ uzavřela pro Seznam Zprávy Věra Jourová.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované