Po stopách šikmého kostela. V Karviné je toho ale k vidění mnohem víc

S návštěvou Karviné můžete klidně začít právě u šikmého kostela, což sice není jeho oficiální název, ale nikdo mu neřekne jinak. Barokní kostel z první poloviny osmnáctého století byl zasvěcen svatému Petrovi z Alkantary, patronovi nočních hlídačů.

Je to zvláštní místo. Kostel stojí o samotě na břehu menšího rybníka, vede sem silnice, ale široko daleko jinak nic není. Právě tady ovšem stávala stará Karviná se svými honosnými domy i hornickými koloniemi, radnicí, larischovským zámkem Solca či školou. Vše nakonec zaniklo kvůli dolování uhlí, díky němuž se město původně rozrostlo. Těžit se tu začalo zhruba sto let po stavbě kostela, který původně stával skoro o 40 metrů výš na malém vršku, kvůli poddolování klesl a naklonil se.

Šikmý kostel dal jméno třídílné románové kronice ztraceného města spisovatelky Karin Lednické, která na pozadí řítících se dějin popisuje těžké osudy několika převážně polských hornických rodin mezi lety 1894 až 1961. Do jejich života zasahují důlní neštěstí, první a posléze druhá světová válka, mezi tím hospodářská krize a nakonec komunisté. Příběh se odehrává v místech, která už neexistují. Až na kostel svatého Petra z Alkantary v části nazvané dnes Karviná-Doly, většina města ale leží za tratí a za řekou Olší několik kilometrů odsud.

Když staré město v šedesátých letech dvacátého století definitivně zmizelo, kostel chátral a přišel také o původní vyšší věž strženou kvůli nestabilitě. Ještě počátkem devadesátých let minulého století hrozilo zřícení celému kostelu. Naštěstí se ho podařilo opravit. Dneska se tu každé nedělní dopoledne koná mše, příležitostně bývá kostel otevřen i jindy.

Pro mozek je náklon kostela matoucí. Je patrný i uvnitř a při pohledu zvenčí se člověku snadno zamotá hlava a zhoupne žaludek. Nejspíše proto, že krom malé vedle stojící kapličky se nedá zorientovat podle jiné stavby. To by se mělo změnit, okolí kostela čeká revitalizace. Kraj s městem tu chtějí pod názvem POHO Park Gabriela v nejbližších letech vybudovat areál pohornické krajiny včetně naučných stezek.

Kreativní a komunitní projekt zahrnuje nedaleký bývalý stejnojmenný důl a sahá právě až k šikmému kostelu, přímo u něj se ani nic nového stavět nebude. Někdejší důl Gabriela je už nějaký čas zavřený, ale jeho dobře zachované těžní věže a povrchový komplex stojí a měly by se přeměnit v zázemí pro návštěvníky včetně expozice o historii Karviné a zdejších dolů v bývalé strojovně.

Kontroverznější je plánovaná výstavba průmyslové zóny, která má rovněž vzniknout na území staré Karviné, nedaleko šikmého kostela a na dohled od něj.

Zatímco do karvinské pohornické krajiny se budete moci vydat až za několik let, místa pro relaxaci ve městě najdete už dnes. Tím vůbec nejoblíbenějším je areál zvaný Lodičky u slepého ramena řeky Olše na konci zámeckého parku Boženy Němcové. Stojí za ním zdejší Iniciativa Dokořán. Neziskovka už dvě desetiletí v Karviné úspěšně rozdmýchává spoustu aktivit a Lodičky se jí podařilo proměnit v živý prostor pro místní i návštěvníky města všech generací.

Oblíbené jsou zdejší koncerty a další společenské akce. Stovky lidí sem třeba jednou měsíčně přicházejí na Akustiku, setkání, při kterém se hromadně hraje na kytary a zpívá u ohně. Kdo chce, může se připojit ke zdejší oblíbené ranní józe pod širým nebem. Nebo si půjčit lodičku a projet se po hladině.

Na Lodičkách si můžete také dát výborné kafe nebo jiné pití a samozřejmě i něco menšího k jídlu, občas tu ve stánku prodávají sladké i slané vafle, kterým tu ovšem říkají gofry. Jinak si na nich můžete pochutnat v centru města.

Není to jediné originální a chutné jídlo, které si v Karviné můžete dopřát. Skvělé je například bistro BOK of Karviná Dinos na Masarykově náměstí, kam se vyplatí zajít už po ránu na snídani, nebo nedaleký podnik Rest&rt s vynikajícím poledním menu.

Za pořádnou procházku stojí celý více než padesátihektarový zámecký park s velkým dětským hřištěm a daňčím výběhem, kdo by se snad na ni necítil, může se nechat svézt kočárem s koňmi.

Uprostřed parku zaujme netradiční novodobý altán, který odkazuje na původní hrobku rodu Larisch-Mönnich. Stávala jinde, u zámku zbouraného v padesátých letech minulého století. Právě z ní pochází mohutné pískovcové sloupy podpírající dřevěnou a částečně prosklenou střechu. Mimochodem, zámky bývaly na území Karviné hned čtyři, dochoval se jediný – empírový zámek na hlavním karvinském náměstí, k němuž se od Lodiček dostanete ani ne za čtvrt hodiny chůze.

Zámek je zvenčí strohý, uvnitř potěší milovníky nazdobených komnat, i když původní vybavení po zakladatelském rodu Piastovců nebo posledních majitelích, rodu Larisch-Mönnichů, tu nenajdete. Po válce o něj dosavadní majitelé přišli, dlouhé roky tu sídlil národní výbor.

Od roku 1922 tu coby dcera vojáka z povolání, který sem byl povolán jako velitel pohraničního praporu, žila Dana Ingrová. Budoucí slavná atletka, manželka Emila Zátopka. Rodina se odtud odstěhovala v roce 1930, když jí bylo osm, otcovou další štací se stala Olomouc.

Zámek se jmenuje Fryštát, stejně jako někdejší knížecí město s rezidenčním hradem, které se v průběhu poměrně nedávných dějin stalo srdcem Karviné. Ta vznikla v roce 1949, kdy byli obyvatelé původní a dolům ustupující hornické Karvinné  – tehdy skutečně psáno s dvěma n – přesídleni právě na fryštátské Horní Předměstí. Spojením Fryštátu, zanikající Karvinné a okolních obcí Ráje, Darkova a Starého Města vzniklo nové dnes zhruba padesátitisícové město. Jeho součástí jsou i poválečná sídliště, moderní městské centrum v sousedství toho historického fryštátského a také spousta zeleně.

Té si užijete i u jezera zvaného Darkovské nebo nověji spíše Karvinské moře. Vzniklo v devadesátých letech, když voda zaplavila propadající se poddolovanou oblast. Roky se k němu nesmělo, protože tu probíhala rekultivace. Teď už tu zem nepracuje, díky odbornému vyčištění celé plochy tu je krásně čistá voda lákající ke koupání. Nechybí ani písečná pláž, na břehu vznikají mola a další zázemí. Milovníci industriálu a zajímavých zákoutí ocení výhledy na těžní věže na obzoru nebo zbytky staveb vystupující nad hladinu další vodní nádrže kousek od jezera.

Karviná má i skvělé nenáročné cyklostezky s pěknými výhledy, které vedou kolem Olše a navazují na několik přeshraničních tras. Nejzajímavější je Železná cyklotrasa propojující bývalé industriální oblasti s přírodou. Náročnější jezdci ocení lesní úseky v okolí Černého lesa.

Je pravda, že ještě v minulém desetiletí Karviná patřila právě kvůli dolům a navazujícím provozům Karviná mezi města s nejznečištěnějším vzduchem plným polétavého prachu. Nicméně poslední karvinský důl končí začátkem příštího roku, což sice představuje výzvu v hledání nových pracovních příležitostí, ale napomáhá to jeho proměně v město, kam se vyplatí jet na výlet nebo na celý víkend.

Nebo rovnou na několik týdnů do lázní. Dokladem toho, že se Karviná mění, totiž je i to, že letos v létě získala status lázeňského města. Zdejší lázeňská tradice začala už v polovině devatenáctého století, tehdy byly v části Darkov založeny první léčebné koupele s jodobromovou solankou.

Karviná tím pádem musí přírodní zdroje a tamní lázně chránit a zároveň je dále rozvíjet včetně služeb všeho druhu pro návštěvníky. V okolí lázní nesmí vznikat průmyslové provozy, herny, diskotéky nebo spalovny, což rovněž zajišťuje klid a příjemné prostředí.

Autorka je šéfredaktorkou webu Vitalia.cz.