Hlavní obsah

Nikdo netušil, zda nejde Gagarin na smrt. Šance na úspěch byla 46 %

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Na každý nový článek vám budeme posílat upozornění do emailu.

Foto: Profimedia.cz

Snímek Jurije Gagarina z 12. dubna 1961.

Reklama

Před 60 lety svět obletěla zpráva o prvním letu člověka do vesmíru a z Jurije Gagarina se stal celosvětový hrdina, či pro Rusy dokonce až bůh. Mohl to být ale i úplně obyčejný den. Selhání by Sověti zamlčeli a riziko bylo nemalé.

Článek

Sovětský svaz před 60 lety oznámil obrovský úspěch v podobě úspěšné cesty člověka do vesmíru. Podle českých odborníků se mise Jurije Gagarina povedla díky obrovskému nasazení a technologickém pokroku v kombinaci s ochotou přijmout riziko, že pokus skončí tragicky. V takovém případě by svět jméno dnes slavného kosmonauta nemusel nikdy poznat.

Hrozba technického selhání i reakce těla na stav beztíže

„Z předešlých sedmi zkušebních startů dopadly čtyři špatně a jen tři dobře. A tohle byl osmý,“ řekl Seznam Zprávám jeden z předních českých popularizátorů kosmonautiky Milan Halousek o rizicích, která s misí souvisela. „Samotný Koroljov odhadoval přežití kosmonauta a bezpečný návrat na Zemi na nějakých 46 %,“ dodal k tomu Jan Spratek z Hvězdárny a planetária hl. m. Prahy tristní odhad hlavního sovětského konstruktéra Sergeje Koroljova.

Hrozba technického selhání přitom nebyla jediným nebezpečím. Čeští odborníci na kosmonautiku se shodují v tom, že v 60. letech nikdo nemohl vědět, jak na pobyt ve vesmíru zareaguje lidské tělo. „Je to velmi těžké,“ odpověděl na otázku, jestli se to vůbec dá k něčemu přirovnat, autor knih o historii kosmonautiky Ondřej Šamárek. „Člověk zamířil do relativně neznámého a extrémního prostředí, ke kterému nebyl stvořen. Přirovnání, jež mne napadá, je okamžik, kdy některý z pravěkých živočichů poprvé zamířil na souš.“

Foto: Profimedia.cz

Přistávací modul Jurije Gagarina Vostok na výstavě v Moskvě v roce 2016.

„Nikdo nic netušil,“ přitakal Halousek s tím, že dřívější ruské experimenty se psy či ty americké s opicí toho o tom, jak na vesmírný výlet zareaguje lidský organismus a především mozek, nemohly říct mnoho. „Část lékařů nejen ze Sovětského svazu, ale i z USA a dalších států říkala, že člověk se ve stavu beztíže zblázní, že na tu situaci nebude umět reagovat a upadne do nějakého psychického kolapsu,“ řekl Halousek.

Fakt, že s takovým rizikem Sověti počítali, se podle odborníků odrazil i ve strategii samotného letu. „Kvůli tomu ani Vostok neměl uvolněné řízení. Když by do něj Gagarin chtěl zasáhnout, tak by musel na klávesnici zadat kódové číslo, které měl zalepené v obálce, což mělo zajistit, že pokud bude v kolapsu, tak to nedokáže provést. Ve skutečnosti to ale dopadlo trošku jinak,“ uvedl Halousek. Ve shodě se Spratkem pak dodal, že Gagarinovi byl údajně kód, který měl být tajný, prozrazen předem. „Nikdo také nevěděl, jestli bude Gagarin schopen například přijímat tekutiny a potravu,“ doplnil Šamárek fakt, že selhání se dalo očekávat i u těch nejzákladnějších funkcí lidského těla.

Mise neproběhla hladce. Problémy přišly při vzletu i přistání

Jak známo, lidské tělo pobyt ve vesmíru zvládá dobře a Gagarin s tím neměl žádné potíže. To se ale nedá říct o technické stránce mise.

Podívejte se na dobové záběry z roku 1961.Video: AP

Nejprve při vzletu došlo k poruše elektrického systému nosné rakety a loď se kvůli tomu dostala na vyšší dráhu, než bylo původně v plánu. To nicméně vyřešil brzdící motor. A pouze pokud by se porouchal i ten, byly by následky nejspíš fatální a Gagarin by na oběžné dráze zůstal déle, než na kolik měl zásoby kyslíku.

Větší drama se podle odborníků odehrálo před přistáním. Tam došlo k problému s oddělením servisního modulu od kabiny. Ta začala nebezpečně rotovat a podle některých zdrojů v ní podle Spratka Gagarin dokonce měl i ztratit vědomí. Bez ohledu na to, jestli je tato informace věrná skutečnosti, byl Gagarin podle Šamárka v nebezpečí, protože hrozilo, že kabina vstoupí do atmosféry v konfiguraci, se kterou se nepočítalo, což „by pro Gagarina mohlo eufemisticky řečeno vyústit ve velmi špatný den“.

Celá situace trvala asi devět nebo deset minut, a pokud by se servisní modul stále neodděloval, tak mohlo podle Spratka „teoreticky dojít ke vlivům na kosmonauta, které by nebyly slučitelné s životem“. Případně by se pak Gagarin v bezvědomí nemohl katapultovat, což byla, jak připomněl Halousek, nedílná součást plánu přistání.

Neúspěch by se Moskva snažila utajit

V případě technické poruchy a následného selhání mise by podle Halouska Moskva udělala vše proto, aby se o tom svět nedozvěděl. „Tutlaly se všechny starty. Rusové oznámili každý start až poté, co se uskutečnil. Kdyby se to nepovedlo, nemuseli bychom se o tom vůbec dozvědět. Ta loď by nejspíš podle toho, jak to fungovalo později, dostala nějaké nic neříkající označení Kosmos s nějakým číslem a to bylo znamení, že se sice dostala na oběžnou dráhu, ale nesplnila patřičné úkoly,“ odhadl Halousek s tím, že by samozřejmě záleželo, v jaké fázi by k selhání došlo a jakého charakteru by bylo.

Geniální Koroljov i dědictví nacistických raket

Největším trumfem Sovětů, který umožnil tak obrovský úspěch, byla podle Šamárka samotná osoba Sergeje Pavloviče Koroljova. „Ten byl nejen výborným konstruktérem, ale hlavně geniálním manažerem, který dokázal skvěle manévrovat mezi zájmy politbyra, vojáků, průmyslu a ostatních zainteresovaných složek. Navíc k sobě dokázal přitáhnout velmi talentované a invenční lidi a dát jim dostatečnou svobodu k tomu, aby mohli svůj talent projevit,“ vyslovil odborník názor na to, co bylo pro úspěch mise nejdůležitější.

Halousek akcentuje, že stejně jako Američané, také Sověti vycházeli z vývoje německých raket V2 Wernhera von Brauna a že původně bylo dobývání vesmíru spíše míněno jako vojenský projekt. „Všechno se to odvíjelo od zbrojení a snahy dostat do vesmíru jaderné zbraně, jak na straně Sovětů, tak USA. Naštěstí se nejdřív povedla ta civilní verze. Hrálo tam ale roli i to, že Rusové přece jen víc riskovali než Američané,“ řekl Halousek s dodatkem, že „je potřeba si uvědomit, že to Sověti dokázali 15 let po druhé světové válce, kdy byla totálně zničená země i ekonomika“.

Foto: Profimedia.cz

Snímek z testu rakety V2. Tentokrát už v USA v roce 1946. Původně ji Wernher von Braun vynalezl pro nacistické Německo, do služeb USA přešel až po válce.

Gagarin jako světový hrdina a sovětský bůh

„Nikdy vás nezbožňují všichni, ale byl ten první a stal se etalonem pro další úsilí cest do kosmu. Kdo si to uvědomoval, musel jej mít rád,“ odpověděl Spratek na otázku, zda byl po znamenitém úspěchu Jurij Gagarin skutečně milovanou osobou po celém světě, včetně rivalských Spojených států.

Šamárek s Halouskem vypichují Gagarinovu „vstřícnost, charisma a přátelskou povahu“, která jeho popularitě jistě pomohla.

Podle Halouska byl Gagarin tím „mediálně nejzajímavějším a nejmilejším člověkem, kterého šlo vybrat“. „Milovali ho všude ve světě. Prostí Rusové se k němu upínali jak k bohovi, dalo by se říct, že byl pro ně bůh,“ dokreslil Halousek Gagarinův obraz dané doby. „I američtí astronauté jej uznávali nejen za jeho let, ale i za způsob, jakým vystupoval. A co může být lepší vizitkou než respekt kolegů?“ zamyslel se nad Gagarinovou popularitou Šamárek.

„Rusové to zvládli velmi dobře a byl to jejich vývozní artikl. On sám si ale i stěžoval, že byl připravován na vesmír a ne na miliony lidských očí,“ dotkl se Halousek toho, že Gagarin se se svou rolí posléze nemohl sžít a nenesl ji dobře.

Tajemstvím je dodnes opředena i Gagarinova smrt, ke které došlo tragickým způsobem během cvičného letu s letounem MIG-15 v roce 1968, když mu bylo pouhých 34 let. Úřady nikdy nezveřejnily celou vyšetřovací zprávu o příčinách tragédie a o jeho smrti proto koluje mnoho teorií.

Vesmírný závod stvořil svět, ve kterém žijeme

Jeho první kosmický let měl nicméně podle expertů obrovský vliv na vývoj vesmírného závodu mezi Washingtonem a Moskvou, a tak i na celkový technologický pokrok lidstva. Tento závod ale vývoj techniky ovlivnil jako celek a těžko posoudit, nakolik by ho případný neúspěch Gagarinova letu zpozdil či nezpozdil.

„Pokud by zaváhal Sovětský svaz, Američané by jistě nespali. Možná by šlo o zpoždění v řádu měsíců, maximálně několika málo let, ale člověk by se do vesmíru vydal tak jako tak,“ odhadl Šarámek.

S tím vesměs souhlasí i Spratek, který dodává, že aby byl vývoj diametrálně odlišný, musela by se jedna ze stran svých ambicí zcela vzdát. „Pokud by jedna ze stran vůbec o vesmír neusilovala a závody by se neodehrávaly, pak bychom možná opravdu nyní žily v úplně jiné technologické době,“ uzavřel Spratek.

Reklama

Doporučované