Nadaný matematik, kytarista a příšerný ve fotbale. Jaký je Vingegaard, vítěz Tour

„Jsem pryč, jsem mrtvej,“ hlesl ve středu v posledním stoupání královské etapy do vysílačky Tadej Pogačar. V ten okamžik bylo jasné, že Jonas Vingegaard vyhrál Tour de France 2023. Zvítězil čtyři etapy před cílem.

Pokud nenastane naprosto výjimečná situace, 26letý Dán už nemůže prohrát. Zastavit by ho mohl jen drsný pád, zranění nebo onemocnění. Velmi nepravděpodobné, přesto nikdy vyloučené.

Jonas Vingegaard je zvláštní vítěz s nestandardní cyklistickou minulostí. Tak vlastně nevypadá velký cyklistický šampion.

Tichý, nenápadný, na pohled introvertní, neobyčejně obyčejný. Na druhé straně s fantastickými fyzickými předpoklady. V 17 letech mu změřili VO2max - 97! To číslo dnes může být ještě mnohem vyšší. Zatím není k dispozici.

Dán má i velmi silnou psychiku. Jezdí a vypadá neobyčejně soustředěný. Jakoby neexistovalo nic, co by ho mohlo rozhodit z konceptu. Je tak koncentrovaný, až působí nudně. Žádné srandičky jako Peter Sagan nebo Tadej Pogačar. Nikdy, opravdu nikdy.

Nic v začátcích jeho cyklistické kariéry nebylo standardní. A první okruhy na severu Jutského poloostrova také žádnou velkou kariéru neslibovaly.

Je to exponovaná, větrem ošlehaná a nelítostná krajina. Přístavy okresu Thy, které kdysi sloužily jako základny pro nájezdy Vikingů na Evropu v 9. a 10. století, obklopují rozlehlé pláně bez návrší nebo kopců.

Možná by odsud mohl být mistr světa v jízdě proti větru, ale těžko si představit, že se tady zrodí nejlepší vrchař světové cyklistiky.

Říkají, že to chladné, větrné počasí možná způsobilo, že Jonas nebyl v cyklistickém tréninku zprvu nijak mimořádně snaživý. Jeho přátelé Karsten Mikkelsen a Jesper Odgaard ho museli často popohánět, aby s nimi šel trénovat.

„Museli jsme až k němu domů, zaklepat na dveře a zavolat Jonasi, jedeme. Nechtěl zvednout zadek,“ směje se Michael Valgren z EF Education-EasyPost, Vingegaardův kamarád z dětství. „Kdyby nebylo Jespera, Karstena a ostatních kluků ze starého klubu, nejsem si jistý, že by byl kdy opravdovým profíkem. Ale postarali se o to spolu s jeho rodiči.“

Cyklistika byla pro mladého Vingegaarda zprvu jen jakousi rekreační zábavou. Raději by býval hrál fotbal, jenže v něm dobrý vůbec nebyl. Většina sportů má tolik příběhů mladých sportovců, kteří v začátcích pronášeli velkolepá prohlášení o svých záměrech, jak budou dobří a chtějí dobývat olympijské piedestaly. Nikoli Jonas.

Tenhle jinak přátelský, zdvořilý a šťastný teenager z Thy si dlouho neuměl představit, že by se stal v řadách týmu Jumbo-Visma nesmrtelným vítězem Tour de France.

„Nejsem si jistý, že si Jonas uvědomoval, jak dobrý by mohl být,“ vzpomínal ještě před Tour 2023 Karsten Mikkelsen, jeho dlouholetý kamarád a první cyklistický mentor. „Byl a stále je docela obyčejný, normální kluk. Chtěl jen vidět, jak daleko to může na kole dotáhnout.“

Jonas byl prý typem chlapíka, ne snad líným, ale kdyby mu trenér řekl, že má jezdit tři až čtyři hodiny denně, jezdil by automaticky jen tři.

Dávno předtím, než se cyklistika v jeho životě stala tím hlavním, byl Jonas spíš talentovaným mladým kytaristou, jehož učitel byl přesvědčen, že Jonasova budoucnost spočívá v hudbě.„Ve škole hrál na kytaru a nějakou dobu chodil na lekce,“ říkal Vingegaardův otec Claus Rasmussen Cycling Weekly. Také se prý dobře učil a málokdy se vracel s domácími úkoly, protože je udělal ještě ve škole před odjezdem domů. Měl rád matematiku až do té míry, že učitel na základní škole v Hillerslev někdy žádal Jonase, aby pomohl ostatním dětem ve třídě.

V té době hrál Jonas fotbal. Bavil by ho, ale nešel mu. „Byla to nakonec jediná věc, v níž nebyl dobrý. A ve skutečnosti to byl důvod, proč začal na kole,“ vysvětlil Vingegaardův otec. „Viděl jsem, že nechce hrát fotbal. Tak jsem mu řekl, že v našem městě brzy začíná Tour of Denmark, a zeptal jsem se, jestli se tam chce jet podívat.“

Po počátečním váhání prý Jonas nakonec souhlasil a pak se setkal se členy Thy Cykle ringu - místního klubu. Během závodu jel jakousi časovku pro děti a najednou ho to chytlo.

„Jonas se bavil a najednou ho to trochu zaujalo,“ říká otec. „Pak jsme si od klubu půjčili kolo, když místní klub uspořádal pro děti malý závod. A tak to začalo. Neskončil první, myslím, že druhý,“ vzpomíná. „Dostal malou trofej a celou cestu domů se na ni v autě díval. Bylo mu deset let.“

Rodiče tehdy synkovi vysvětlovali, že vítězství není všechno a hlavně ho povzbuzovali, aby se sportem bavil.

„V tom prvním roce jsme jeli na spoustu závodů v Dánsku a viděli jsme, že mnoho jiných dětí už tehdy žilo jako profesionálové. Rodiče jim říkali, tohle musíš jíst, tamto musíš pít, ale s Jonasem jsme takové věci nikdy neřešili. Na začátku se musíte bavit, užít si to a získat nové přátele,“ vysvětloval otec.

A teď zajímavý detail. Během léta rodina často trávila dovolenou ve francouzských Alpách. Jezdili na hory, které doma neměli, nebylo tam takové horko. Jonas tak mohl vyzkoušet některé z ikonických průsmyků, o nichž slýchal. Shodou okolností pravidelně pobývali v kempu na úpatí bájného Alpe d’Huez. A Jonase ty horské prémie začaly bavit.

Celé roky tam jezdili na dovolenou. Jonasovi ta stoupání opravdu šla. Už v 15-16 ukazoval, že je velmi dobrý. To, že si vyzkoušel jedna z nejtěžších stoupání v Evropě, bylo pro něj zásadní. Už i proto, že byl víc a víc frustrovaný kvůli nedostatku úspěchů na rovinatých trasách v Dánsku.

Nakonec přirozená cyklistická stavba těla a vrchařský talent byly velkým motorem, aby se Jonas stal profesionálem. V roce 2016 podstoupil testy, když jezdil za klub Odder Cykle - stejný tým, který pomohl vychovat budoucího vítěze Tour of Flanders Kaspera Asgreena (dnes Soudal Quick-Step). Ty odhalily, že měl výjimečně vysoké VO2 max. Zprvu si dokonce mysleli, že je stroj rozbitý.

Expert u přístroje prostě nic takového nikdy předtím neviděl. V 17 letech bylo Jonasovo VO2 max. něco kolem 97. Pro zajímavost VO2 Max legendárního šampiona Tour Miguela Induraina bylo mezi 78 a 95 mililitry.

Není divu, že v průběhu roku se o Jonase začal zajímat tým UCI Continental ColoQuick-CULT. Brzy podepsali smlouvu. Během prvních několika měsíců Jonas skončil celkově druhý na Tour of China a hned o něj stoupl zájem mezi dalšími silnými týmy.

Později dvacetiletý Vingegaard během tréninkového kempu ve Španělsku překonal rekord v nejrychlejším výjezdu na Coll de Rates poblíž Alicante, který předtím držel profesionál WorldTour Tejay van Garderen. 6,5 kilometru zajel za 13,02 minuty a porazil Američana o 12 sekund. Tohle zřejmě upoutalo pozornost stáje Jumbo-Visma.

A najednou se začaly říkat o Jonasovi i hezké věci. Prý byl uvolněný, bez stresu, ukázal skvělý smysl pro humor.

Navzdory rychlému rozvoji ale Vingegaard ještě nebyl skutečným profesionálem. Potřeboval druhou práci, aby si přivydělal. V roce 2017 proto nastoupil k dražiteli ryb v dánském Hanstholmu. Jonas pracoval na ranní směně v Chrisfish, filetoval a poté balil do ledu obrovské množství produktů ze Severního moře připravených k odeslání zákazníkům po celé Evropě. Každý den začínal v šest nebo sedm ráno a pracoval do 12, takže měl ještě čas na odpolední trénink.

Jonas prý vždy chápal, že je důležité mít i druhé zaměstnání a tím i záložní možnost pro případ, že by cyklistika nevyšla. „Řekli jsme mu, že by možná bylo dobré vydělat více peněz a mít plán B. Když jsi mladý, musíš se naučit, že ne všechno přichází automaticky z nebe,“ řekl tehdy Jonasův otec.

Tvrdá dřina v Chrisfish, tréninkové kempy s ColoQuickem a podpora přátel i rodiny se nakonec vyplatily. V roce 2019 se ozvali holandští giganti Jumbo-Visma. Ale hlavním tématem zůstávalo jeho sebevědomí.

„Pokud se mě ptáte, jeho sebevědomí a sebeúcta jsou mnohem vyšší, než si lidé myslí,“ řekl přítel Mikkelsen. „Zůstává sám sebou a ví, co chce. Spokojí se jen s jízdou na kole a poté jede domů za rodinou. Nic jiného nechce.“

Prý je to tentýž Jonas, kterého kamarádi znali v raných dobách – laskavý, tvrdě pracující a silně loajální přítel a manžel. Stejně jako dřív zůstává lhostejný k prezentaci na sociálních sítích, nezajímají ho luxusní drahá auta, peníze nebo sláva.

Navzdory prvnímu vítězství na Tour dává sebe, svou rodinu a další části svého života na první místo. Svědčí to o mnohém.

Jednou doručil velký kufr dresů do starého klubu v Odderu. Takže mladí kluci, kterým bylo teprve deset, mohli doma jezdit v dresu Jonase Vingegaarda. Ukazuje to, že nezapomněl, odkud pochází.

Teď, pokud se nic nestane, znovu zvítězí na Tour de France.