Komentář: Povolenky, nebo smrt! Vlastně povolenkám smrt

Ve vyostřené předvolební debatě se hlavní konkurenti ANO a Spolu prakticky na ničem neshodnou. Výjimkou je souzvučné razantní odmítnutí nového unijního systému emisních povolenek z dopravy a vytápění budov ETS 2.

Program ANO je radikální: „Absolutně nepřipustíme nové zelené daně pro domácnosti a osobní dopravu, tzv. emisní povolenky ETS2.“ V programu Spolu je mírněji slíbeno to samé: „Budeme na evropské úrovni prosazovat odklad zavedení systému EU ETS 2 a zastropování emisních povolenek.“

Politik, který se nyní nefotí s pistolí zastrčenou do nádrže a varující před skokovým zdražením benzinu, jako by nebyl. Povolenky se letos zjevně staly takovým strašícím tématem závěru volební kampaně, jako byly v roce 2021 migranti a v roce 2017 lithium.

Má to jeden problém. Předseda ANO Andrej Babiš a lídr Spolu Petr Fiala se právem mohou považovat za otce-zakladatele emisního systému, a tuto svou historii se nyní se svými marketingovými týmy snaží narychlo vymazat z povrchu zemského.

Bez souhlasu někdejšího premiéra Andreje Babiše na Evropské radě v prosinci 2019 se spuštěním Green Dealu by tu dnes žádné povolenky nebyly. Oč více nyní Babiš bojuje proti ambiciózní zelené politice Evropské unie, tím více je třeba mu připomínat, že to on ji spustil. Nevyjednal si výjimku jako Polsko, byl tehdy vzorný euroliberál po boku francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. V těchto Babišem určených mantinelech se od té doby zavádějí konkrétní zelené politiky, včetně systému emisních povolenek, kde se prostřednictvím tržního mechanismu postupně vytlačí emisně náročné zdroje z unijního trhu.

Jak konkrétně má tento systém vypadat, mocně určila další politická reprezentace Petra Fialy. A to opět i na evropské úrovni. V druhé půlce roku 2022 Česko předsedalo Radě Evropské unie a Fialova vláda se chtěla předvést v EU v tom nejlepším světle. To se nepochybně podařilo, nicméně na konci onoho půlroku Česko překvapilo. Už tehdy měl Green Deal spoustu kritiků, o to více, že již několik měsíců Rusko podnikalo plnou invazi na Ukrajinu a simultánně vedlo energetickou válku proti Evropě a ceny elektřiny i paliv stoupaly.

Přesto české předsednictví nadšeně oznámilo dohodu Rady a Evropského parlamentu k emisním povolenkám. Ač mnozí vyjednavači navrhovali mírnější emisní nároky především na bydlení, Češi horlivě oznámili, že „díky obrovskému úsilí českého předsednictví se podařilo zpřísnit trh s emisními povolenkami“. Na nyní již nedostupném textu na webu Ministerstvu životního prostředí tehdejší zastupující ministr Marian Jurečka oslavoval tento „obrovský úspěch“. Obsahem tohoto „obrovského úspěchu“ bylo právě zahrnutí do emisního systému vše, co dosud nebylo v systému ETS 1, tedy především silniční doprava a vytápění budov.

Uběhly ani ne tři roky a Petr Fiala vyhlašuje: „Nové emisní povolenky zavádět nebudeme, protože nechceme lidi vystavit zdražení pohonných hmot a zdražení bydlení.“ Nejen že popírá zavádění něčeho, co už je na unijní úrovni odsouhlasené. Popírá především to, co s nemalým úsilím dohodlo jím vedené české předsednictví.

Na absurdním českém veletoči k ETS 2 od nadšeného přijetí po razantní odmítnutí lze dobře ilustrovat, jak strašně špatnou práci v unijních věcech dlouhodobě odvádějí české politické strany. Hned po konci českého předsednictví u nich jakýkoliv větší zájem o unijní témata opadl a ponořil se zpět do okopávání „zlého Bruselu“.

Tak to rozhodně nemělo být. Pokud česká vláda zprvu stála za ETS 2, měla mocně propagovat nedílnou součást tohoto plánu, takzvaný sociálně-klimatický fond. Podobně jako příjmy ze „starých povolenek“ z průmyslu proudí do populárních programů na zateplení Zelená úsporám, tak zde „nové povolenky“ měly proudit do nového fondu na pomoc nízkopříjmovým domácnostem, dopravě či malým podnikům.

Fialova vláda však udělala to nejhorší možné: Povolenky se rozhodla nezavést do českého právního řádu, což může skončit vysokými pokutami za nedodržení unijní legislativy. Zároveň nijak nepropaguje to pozitivní z tohoto balíčku – zmíněný Sociální klimatický fond, kde by pro Česko mohlo být kolem až 50 miliard korun.

Kabinet nyní vše sází na to, že se mu podaří vyjednat změnu, což je nejisté. Tato taktika je možná ještě pochopitelná u některých od počátku skeptických zemí, ne však u země, jejíž předsednictví nyní odstřelovaný deal nadšeně dotahovalo. Jak moc mimo unijní debatu se česká vláda ocitla, dobře ilustroval ministr financí Zbyněk Stanjura, který navrhoval, aby ETS 2 byl dobrovolný. Představa, že některé unijní země si dobrovolně zdraží osobní dopravu a jejich sousedé budou dál vypouštět emise, byla a je úplně mimo realitu.

Jak téma povolenek ovlivní volby? To zatím nevíme. Více než o podstatu poměrně složitého problému půjde nejspíše o marketingový um jednotlivých stran v závěrečné negativní kampani. Uspěje otec Green Dealu Babiš jako arciodmítač výrazné součásti Green Dealu? Nebo někdejší hrdí vládní propagátoři ETS 2 uspějí s narychlo spíchnutým kabátem dlouhodobých kritiků ETS 2? Případně po této nezvládnuté politické práci mainstreamových stran vyrostou na tomto tématu radikálnější strany? Uvidíme.

Je ale vysoce pravděpodobné, že ve volbách nakonec budou mnozí voliči hlasovat proti svým zájmům. Strach ze zvýšení plateb za vytápění mají pochopitelně především ti chudší. Ti zároveň často bydlí v panelácích a větších domech, které mají centrální vytápění. Jenže centrální zásobování teplem je již zahrnuto do systému „starých povolenek“. V jejich zájmu by tedy mělo být zpoplatnit všechny emise a sáhnout si na pomoc ze sociálně-klimatického fondu. Místo toho budou po vyšokované manipulativní politické kampani volit sami proti sobě toho, kdo je osamoceně nechá platit za povolenky v rámci ETS 1.

Zase se potvrzuje, že když za něco může „zlý Brusel“, tak je to v jádru především selhání tuzemských politiků a jejich špatná politická práce.