„Ať se podívají na své výroky kolem Krymu.“ Spor o Grónsko nahrává Rusku

Když se Trump a Evropa hádají, Putin se směje. Tak by mohla znít modifikace známého přísloví, která platí pro současnou situaci ohledně Grónska. Americký prezident stupňuje tlak na své spojence za oceánem a evropští lídři hovoří o nestabilitě Severoatlantické aliance i jejím potenciálním konci, pokud by opravdu k útoku na ostrov došlo.

Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marija Zacharovová využila Trumpova prohlášení k zesměšnění Evropské unie a navrhla, aby blok reagoval na kroky USA ohledně Grónska stejně jako na ruskou anexi Krymu v roce 2014, kterou Západ neuznává.

„Ať se podívají na své výroky kolem Krymu,“ řekla Zacharovová v rozhovoru pro státní rádio Sputnik. „Bylo by pro ně velmi užitečné, kdyby se kvůli Grónsku rozčílili.“ Kreml pak vydal prohlášení, ve kterém kritizuje posílení evropské vojenské přítomnosti na ostrově.

Rétoriku o Krymu ale nepřevzala jen ruská diplomacie. Také bývalý ruský prezident a místopředseda Bezpečnostní rady Dmitrij Medveděv, který nejde pro ostré slovo daleko, se odvolával na Krym a žertoval, že Gróňané by mohli uspořádat referendum o připojení k Rusku, pokud by Trump čekal příliš dlouho.

Zmínil také, že Evropa nemá schopnosti na to ostrov před útokem Spojených států bránit. „Co jako udělají? Unesou amerického prezidenta? Zaútočí na USA jadernými zbraněmi? Samozřejmě že ne. Prostě zbaběle ustoupí a vzdají se Grónska. A to by byl skvělý evropský precedent,“ napsal na platformě X.

Americký prezident své nároky na ostrov obhajuje zejména snahou o ochranu před Moskvou a Pekingem. Jak ale tvrdí experti, výroky o tom, že je Grónsko obklopené ruskými a čínskými loděmi, nejsou tak úplně založené na pravdě.

Moskva sice usiluje o zvýšení svých sil v Arktidě a potenciální větší přítomnost Spojených států by se jí nelíbila, Trump by k tomu ale nepotřeboval ostrov získat, současné dohody mu dovolují posílit své vojenské síly i tak.

Přestože výše zmíněná prohlášení pocházejí z úst propagandistů, kteří komentují téměř vše, je zřejmé, že současná situace nahrává do karet Kremlu. Ruský prezident Vladimir Putin dlouhodobě kritizuje NATO, ostatně jeho rozšiřování označuje i za jeden z hlavních argumentů pro jím rozpoutanou plnohodnotnou invazi na Ukrajině.

Nedávné prohlášení dánské premiérky Mette Frederiksenové o tom, že pokud USA napadnou Grónsko, „bude to konec NATO“, nezůstaly v Rusku přehlédnuté. Stejně tak i pochyby o tom, nakolik pevná bude do budoucna přítomnost amerických vojáků v evropských zemích.

Pro Moskvu je ovšem poslední téměř čtyři roky hlavní prioritou válka na Ukrajině, o jejíž ukončení se snaží i Trump.

Americký prezident často naznačoval, že Putin je muž míru, a to i přesto, že Rusko zvýšilo bombardování civilních cílů a podniklo agresivní kroky, jako je nasazení rakety schopné nést jaderné zbraně začátkem tohoto měsíce při útoku na západní Ukrajinu. Tento týden prezident v rozhovoru pro agenturu Reuters znovu trval na tom, že hlavní překážkou mírové dohody je ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj.

Na americkou administrativu v podpoře Ukrajiny tlačili právě evropští spojenci, a pokud se jejich vztah nyní ještě zhorší, může to být pro Kreml dobrá zpráva.

Není to navíc první krok Spojených států, který nahrává Moskvě. Zatímco před dvěma týdny při americkém úderu na Venezuelu přišla o spojence Nicoláse Madura, získala tím něco možná mnohem cennějšího.

Jak upozornila oceňovaná komentátorka z listu The New York Times Máša Gessenová, jde o „pravděpodobně fatální ránu pro nový světový řád práva, spravedlnosti a lidských práv, který byl oslavován po druhé světové válce“.

Zásah totiž potvrdil přechod ze světa založeného převážně na pravidlech ke světu soupeřících sfér vlivu, jejichž velikost určuje ozbrojená síla a zejména ochota ji použít. A to je model, který Rusko uplatňuje nejen na Ukrajině.